Přihlásit seRozcestník blogůChci také blog      
záhlaví

Kapitola 15. - Trest za neposlušnost

Kapitola 15

Trest za neposlušnost

 

Katrin si to užívala a to opravdu nelhala.

Dva Davidovy prsty sklouzly přes tu veškerou vlhkost, která se tam během té chvíle vytvořila i malou schovanou perličku a zastavily se přímo u jejího vchodu, po kterém zákeřně konečky přejížděly.      

Kapitánka se napjala a dech poskočil na rychlejší odezvu, jak se v ní zvedl vír horkosti a pocitů, o které nestála. David byl blízko jejímu srdci, které tlouklo kousek více nahoře pod ňadry v pravidelném rytmu rychlého valčíku, měl tedy okamžitou odezvu toho co ji rozrušovalo. Věděl přesně, kde udeřit.

David ji chtěl ochutnat, cítit ji na jazyku, dopřát si průzkum každé její části a tak začal špičkou jazyka a vytvořil vlhké kolečko nad pupíkem. Chuť potu byla zemitá a slaná ale on věděl co chutnalo sladčeji.

Růžovláska stiskla čelisti pevně k sobě.

„Chci slyšet ten zvuk Katrin," záměrně vyslovil její jméno, protože ji chtěl ponížit, podrobit si ji. Působilo to na ni jako malý elektrický impulz, kdy se kapitánčiny svaly stáhly vzrušením a touhou, která se hromadila v klíně a podbřišku.

Vše si vybíralo svou daň ničivou cestou terorizující její hrdost...

Za vše se muselo platit tím spíše za svobodu v rukou psychopata. David měl však své způsoby mučení.

Dva prsty kroužící kolem ženina vchodu se rozhodly pokračovat v průzkumu a zcela ji jediným plynulým pohybem naplnily až po okraj.

David se dočkal toho napjatého výdechu rozkoše, který mohl dále analyzovat.

Líbil se mu a zkusil to znovu, vytáhl prsty a zase ji s nimi vyplnil, až se klouby dotkl toho jemného masíčka, jejích okvětních plátků a tentokrát to bylo ještě hlasitější jako by vše co předtím zadržovala v sobě, si našlo cestu ven.

„Znovu Katrin," poroučel klidně a trpělivě, stále v tom však zněla panovačnost, aby nezapomínala, kdo tu uděluje rozkazy.

Každý zvuk vířící pokojem byl jiný, tak zoufalý, prosycený slastí až zřetelně cítil, že se vlhkost mezi jejími stehny množí a teče po jeho ruce.

Tohle byla správná cesta.

David poslouchal, slyšel bušit její srdce proti hrudnímu koši jako hudbu plnou tamtamů a chtěl ho vlastnit a nejen tento důležitý orgán. Mít ji celou. Nikdy nic osobního nevlastnil kromě zkušeností, nic mu nepatřilo i on sám byl majetkem Weyland-Yutani, nyní však tu potřebu cítil jako nepříjemný šum, virus který se prohnal jeho obvody a zůstal tam schovaný.

Musel ji mít. Jen on.

Chtěl Katrin ochutnat, vše bylo ještě tak nové, David byl zvědavý.

Pokaždé když chtěl své prsty vytáhnout z jejího lůna, stiskla je žádostivě v sobě jako by je nechtěla pustit, dopřál jí to, nemusel spěchat teď už ne a máčel si je v té medové sladkosti, dokud neusoudil, že to stačí. Bylo ještě mnoho věcí, které vyžadovaly jeho pozornost.

Katrin zakňourala nad tou ztrátou a znovu mu zaryla nehty surově do ramen. Byla tak vzrušená napříč situací a to se jí ani příliš nedotkl, uvědomil si samolibě.

David odtáhl své prsty a klidně je olízl.

Šťáva byla horká, čerstvá a lahodná. Jeho chuťové snímače hodnotily buket, vůni i hloubku toho prožitku.

 

*************************************************************************************************

 

Katrin sklonila hlavu a podívala se dolů, z toho co viděla se neskutečně zastyděla a zalapala po dechu.

David ochutnával její šťávu, málem z toho omdlela samým studem. Opravdu to nečekala a nevěděla, jak se zachovat a tak se rozhodla raději pro nic a zachovat klid. Proč jí tedy připadalo i toto ohavné gesto tak zvráceně přitažlivé?

Možná pro to, že tohle Patrik nikdy neudělal, ne ten kategorický pokrytec by se jí ani nedotkl kdyby o to nežádala.

Mohlo to být potupnější? Kapitánka raději zavřela znovu oči před vším světem a v tom se s ní zatočil svět.

Byla nahoře a hned zase dole a když je opět otevřela, zjistila, že klečí na kolenou a David leží na posteli pod ní na zádech a pozoruje ji tou nezměrnou hloubkou, ve které se utápěla.

Všechny indicie co má dělat, měla pod sebou, zvláště pyj jež se zlehka dotýkal jejích pysků. Tohle byl její boj a ona se s tím musela vypořádat sama bez cizí pomoci, hold co si neuděláš sám, to nemáš a on ji v tom chtěl vykoupat až po uši.

Nyní si hleděli do očí jako by se ten kontakt nedal ani přerušit a Katrin si uvědomila, jak silné pouto mezi sebou mají. Co by teď dala za to, aby ta průzračná kukadla zavřel a slitoval se nad ní ale to bylo to poslední co by David udělal.

Byla v tom výzva jako by android kynul k pokračování.

Katrin se cítila rozpolceně, vzrušení jí otupovalo mysl tak spolehlivě jako hypnogen noční můry. Nedalo se proti tomu bojovat, David držel v rukách všechny uzavřené cesty.

Bože přeci ji nemohl přitahovat stroj a ještě zrádce! To bylo šílené!

Jak se nadechla, mírně se pohnula a špička se otřela o ty vlhké plátky její jeskyňky.

K Davidově potěšení uslyšel znovu ten lahodný zvuk plný potěšení.

Proč právě tato pozice ptala se sama sebe?

Byla to zkouška odvahy a on si byl jistý, že to neudělá, do ničeho ji nenutil. Bylo to dobrovolné.

Bylo to jako by se jí vysmíval ale naopak jí dal prostor k tomu mít situaci ve svých rukách. Jistě byl to klam ale...

Katrin se mírně rozjely nohy na kluzkém ložním prádle a ona se přitiskla svou broskvičkou k Davidově tvrdé erekci. Měla chuť se o ni otírat a škádlit, sobecky si dělat dobře ale nevěděla, kolik jí zbývá času.

Spousta nebo málo, než přijde ta stravující bolest.

Byla zmatená, vzrušená a přesto ho nenáviděla, potřebovala ho, potřebovala vakcínu i uspokojení a on jí to všechno byl ochoten poskytnout výměnou za její důstojnost, hrdost a poslušnost.

Nesměla na to myslet, přitáhla kolena zpátky k mužovým bokům, aby se mohla vzchopit a natáhnout ruku k jeho penisu pod sebou. Uchopila ho do ruky, tentokrát ji nezastavil a ona ho postavila tak, aby se na něho mohla nabodnout.

Katrin byla rudá rozpaky, když ji při tom David nepokrytě pozoroval, nic mu neuniklo. Klidně ji nechal, ať vše udělá sama, to byla jeho strategie.

Nic nedostane zadarmo a když už, tak pro své sobecké účely.

Liboval si v tom, jak se jí krev hrne do tváří a vytváří na nich tu krásnou růžovou pigmentovou stopu, zvedající se ňadra a ruka kolem jeho penisu...

Další neocenitelná inspirace.

Sledoval jako divák, jak špička pohladila závoje Katrinina ženství a vklouzla do jejího těla bez sebemenšího odporu. Jakmile s výdechem sklouzla a dosedla dolů, kde se její stehna setkala s jeho, androidovy dlaně přitisknuté na hýždích ji tam zadržely a zabránily jí se pohnout a dychtivě pokračovat.

David tím upoutal ženin pohled.

Katrin vzhlédla, ta zranitelnost v těch tmavých hlubinách byla okouzlující jako by se celý její svět soustředil jen na něho. Přesně to chtěl vidět.

Utrpení z toho že ji zastavil, co bude následovat, nejistotu zda ji odmítne a nechá zemřít, strach, ten bezbřehý stín v duši, který do vás zatne drápy a vy se roztřesete jako v ledovém větru.

Kapitánka ho cítila, obepínala jeho velikost, tlačila ji jako kůl uvnitř jejího jemného těla. Nemohla se hnout.

Nadzvedla obočí a vráska na čele se prohloubila.

„Chci tě slyšet sténat, jinak tě nepustím," napomenul ji David s tímto zvláštním požadavkem.

Katrin to zaskočilo, nemůže přeci jen tak falešně začít vzdychat! Proboha! Jistě se bavil jejími rozpaky, parchant! Už by na to, kdo oba jsou v tu chvíli málem zapomněla ale on jí to zase rychle připomněl, na které straně stojí a rozhodně to nebyla ta její.

„Davide..." zakňourala, bez úspěchu.

Sebrala všechnu svou odvahu a zavřela oči, aby rozevřela rty, ze kterých unikl slabý šepot a tak to zkusila ještě jednou a hlasitěji.

Bylo to peklo. Trapné peklo.

Ložnicí se rozezvučel vzdech téměř útrpný, prosycen jejím momentálním rozpoložením. Znovu a znovu se nadechovala a skučela, sténala, dokud nebyl spokojen.

David věděl, že se podvolí a jakmile vydala dostatečně hlasitý zvuk, který byl slyšet až na chodbě a donesl se k Jackovím uším, jež šel po chodbě, byl spokojen.

Hned na to jeho prsty přeběhly jako pavouci po nohách k ženiným bokům a než se nadála, uchopil je a začal ji lehce vyzdvihovat než pochopila, že je volná a začala se pohybovat zcela sama bez jeho přičinění.

Celou dobu měla zavřené oči jako by se odmítala podívat realitě do tváře nebo si snad představovala někoho jiného ale jakmile je otevře, uvidí opět jeho znovu a znovu.

David tu divokou ženu, která na něm skákala a prohýbala nechával volnost, aby si dělala co chtěla, zatímco on si mohl zapamatovat a učit se vše co s ním dělala.

S fascinovaným pohledem se díval mezi jejich těla, která se co každých pár vteřin spojovala jak jeho vztyčený penis mizel v tom horkém božském klíně téměř s hladovou potřebou jako by ho měla spolknout.

Užívala si to.

Pohupování ňader, vlnění vlasů, napínání svalů i třepotání řas na tvářích, to vše bylo naprosto dokonalé v tomto jedinečném okamžiku odevzdání.

Nechal Katrin domnělou volnost, protože tohle byl její večer a on hodnotil hned několik svých malých pokusů. Za prvé co vše je ochotná udělat pro přežití a za druhé jak ona si celý akt představovala.

Chtěl, aby ho svedla. Ochutnat Katrinin chtíč a vypít ho do dna.

David v této jedinečné ženě našel vynalézavé stvoření, jež se rychle přizpůsobilo dané situaci. Dokonce mu teď i připadalo, že se nechala unést a jejich identitu schovala v hlubokém šuplíku. Líbila se mu tato divoká změna bojující o život a nemohl od ní odtrhnout oči.

Podle způsobů s přihlédnutím na její vlastní sny, jež strávila v hyper komoře očekávat, že ho povede jemněji a ukáže mu co je to milování, o kterém se zmiňovala ale spíše se u ní projevilo silné vzrušení, jež ovládalo celé její tělo a jemnost se přeměnila ve vášeň a naléhavou potřebu...

Ušklíbl se, aniž by to viděla.

 

*************************************************************************************************

 

Katrin bylo horko, přímo strašné horko jako by byla až po krk ve vířivce, když začala svým zadečkem přirážet proti Davidovi pod sebou. Dělalo jí to neskutečně dobře. Podobalo se to jízdě na horské dráze, přičemž jste nevěděli, kdy budete nahoře a kdy dole.

Užívala si to. Bylo těžké si to přiznat, přišlo to tak náhle, když už bylo pozdě a ona už se nemohla zastavit v té divoké jízdě a pokud vypadnete z vozíku, bude to ještě děsivější úžasný zážitek, na druhou stranu pak už vás čeká jen tvrdý pád smrtící náraz a přesně to chtěla.

Silné vyvrcholení, které ji překvapilo jako zemětřesení v jejím těle, jako tornádo které vytrhává stromy ze země bylo osvobozující.

Prohýbala tělo jako kočka, hrubě se o Davida otírala podbřiškem a tou malou vzrušující věcí ukrytou ve svých záhybech tam dole. Jak to bylo příjemné a uvolňující...

Potřebovala to, chtěla to. Dosedala na jeho klín, až cítila špičku penisu, jak naráží do dělohy. To otírání uvnitř, kdy ji jeho velikost vyplňovala a s každým přírazem rozevírala jen, aby ho v sobě znovu stiskla, se nedalo s ničím spojit ani s horou palačinek ani s vanou plnou horké vody a šampaňským v ruce.

Byl dokonalý, dokonalý pro ni.

Nesměla tomu požitku podlehnout ale už se stalo, nekontrolovala a propínala se v zádech.

Věděla, že na ni David visí pohledem, cítila to ale musela se od toho oprostit.

Katrin nevadilo, že tam nehnutě leží jako kus stromu, alespoň ho tak měla pod kontrolou, jediná pozitivní věc a ona si mohla užít do sytosti jako by na protijed úplně zapomněla. Omyl, opravdu se jí se vyhlídka na smrt kamsi vytratila, jelikož vnímala jen sex, jež si dlouho odpírala.

Kapitánčiny pohyby byly čím dál rychlejší, stehna napjatější a čím dál víc se kolem něho stahovala, tak moc se chtěla uvolnit a byla tak blízko. Blíž k vrcholu, stačila ještě chvilička, byla nepříčetná, divoká a zatínala mu nehty do kůže.

Nebránil té prudkosti, přišla mu naopak fascinující, každá její reakce ojedinělá a přitažlivá.

Ta chvíle kdy se ještě kontrolujete a pak najednou zjistíte, že jste to všechno hodili s radostí za hlavu. Byla to pouhá vteřinka, kdy ten napjatá ustrašená jiskra v jejích očí zmizela a nahradila ji vlna slasti a zapomnění.

V tom se jí Davidova dlaň náhle přitiskla ze strany na krk a jedním pohybem si ji přitáhl a donutil ji se k němu ohnout.

Katrin z úst uniklo vzdorné zasyčení.              

Prsa se mu vtiskla do hrudi a náhle se celá pozice opět otočila, když je ve vteřině vyměnil.

Katrin zalapala po dechu ale to už ležela zády v pokrývkách a on vyplnil celý její výhled.

Kolena měla pokrčená a ten pohledný zmetek spočíval mezi nimi hluboko, zabořený v té medové vlhkosti. Ani se nepohnul.

Proč proboha? Chtěla ho!

„Prosím pohybuj se nebo zešílím!" vyslala k androidovy vražednou prosbu.

Trhla v zoufalství boky proti něm, aby ho vyprovokovala i nalákala k dalším přírazům, chtěla aby do ní bušil jako zvíře, aby ji pohltil, to přeci chtěl ne? Chtěl ji vlastnit, zničit, tak ať jí sakra ukáže jak...

Všechny myšlenky se zastavily ve svém zběsilém toku, protože se k ní pomalu trýznivě sklonil jako démon. Androidovy rty byly jako pokušení, jen kousek od jejích jen se jich dotknout. Jako poslední chutný čokoládový bonbón v krabici.

„Prosím..." zkusila to znovu, neúspěšně.

V Katrin rostla frustrace.

Davidovy oči vypadaly jako modrý zářivý neon, jež přitahoval veškerou pozornost. Hypnotizující ale bez emocí.

Nespokojeností se zamračila. „Davide, prosím..." zavrčela šeptem, Katrin se nedostávalo dechu, v tom hlase bylo tolik zoufalství i bolestného potěšení. Přemlouvala ho hladovým pohledem, otřením nožky o stehno, rukama po ramenou.

Jeho tvář byla však stále jako z ledu, když mezi nimi proudil vzduch.

„Myslíte si, že jsem vás už dost potrestal, kapitánko?"

„Cože?" Katrin nechápala o čem to sakra mluví ale pak si vzpomněla na ten vzkaz, který se objevil na obrazovce v zasedací místnosti a nasucho polkla. Takže to celé dělal, protože se hrabala v jeho věcech?

To měl být trest? Hovno!

David viděl to světýlko, které se mihlo v jejích očích, které byly teď zcela černé bez toho hezkého hnědého kroužku, poznal že pochopila.

„Ne, to že jste mě musela svést není váš trest, to byla vaše volba," pravil vážně tím pokořujícím tónem jež nenáviděla, „ale to, že nedosáhnete uspokojení, po čemž teď bytostně toužíte."

Konec věty se ztratil v tichém šepotu, který už jednou slyšela a rozhodně nevěstil nic dobrého.

Katrininy oči se široce rozevřely a když pochopila o čem to mluví, už bylo pozdě.

Takže on čekal do poslední chvíle, kdy ji vydráždí do maxima a pak...

"Ne...!" To poslední zasténání v sobě neslo duševní i fyzické utrpení, až se málem přeměnilo ve vzlyk, jež otřásá celým jejím světem a dokáže, aby se otáčel na opačnou stranu.

Než se nadechla, David ji umlčel dlouhým polibkem, po kterém jí zabořil zadní část hlavy do polštáře a to jediné co viděla, byl neon zrádných zorniček.

Nemohla mluvit ani křičet, jen se o jeho hruď zapřela dlaněmi jako orel.

Zrádce! Ty bastarde! Tohle mi nemůžeš udělat! Křičela v duchu.

Kdyby mohla, ječela by to nahlas ale jediné co z ní vycházelo bylo mumlání, kterému nebylo rozumět. Zoufalý pokus o marnou svobodu.

Stroj drtil její rty, které se ani nepohnuly, žádný jazyk žádný pohyb jako by oba strnuly v čase.

Jediné co cítila, bylo vlastní bušení srdce proti němu a jeden jediný poslední provokující příraz do kapitánčina klínu, když uvnitř ní vypustil svou dávku...vlastně nevěděla čeho přesně ale zřetelně vnímala, jak to teče a stéká dolů po půlkách a tvoří to mokrou louži na posteli pod zadečkem.

Všechno mělo náhle hořko sladkou příchuť, jakmile si uvědomila, že nedostane co chce.       

Proč? Proč tohle divadlo? 

Ten zákeřný polibek pokračoval navzdory celému jejímu utrpení do té doby, než jí předal vše nezbytné a pak se tělo, jež Katrin drtilo pod sebou, začalo pomalu zvedat.

David se zapřel na svých silných pažích, které byly zabořené do pokrývek z obou stran ženiny hlavy, zato její dlaně se zvedaly s ním. Odtlačovala ho od sebe, aby mezi nimi vzniklo dost místa na to, aby do nich nezačala bušit pěstmi.

David se odtáhl od jejích rtů jen o směšných pár centimetrů. Intimita mezi nimi vymizela opět na hořkou nedůvěru.

„Ty parchante, jak jsi mi tohle mohl udělat. Proč, Davide, proč!" nová salva úderů se zaryla do jeho kůže jako střepy ženiny příčetnosti, kterou rozbil na milion kousků.

David se možná trochu zvedl ale stále pod ním byla uvězněná s nohama od sebe a pulzujícím klínem, který nebyl nasycen.

Cítila tam zoufalou bolest po uspokojení, jež jí odmítl dát. Nenáviděla ho. Bože, chtěla ho udeřit ale do tváře se neodvážila, ještě by si při tom zlomila prsty.

„Každý platí za své chyby, berte to jako varování pro příště," shlížel do vztekem protkaných očích, jež mu nyní přišly tak okouzlující a plné energie, když se zlobila.

„Kašlu na nějaká tvoje varování, tohle nebylo fér a ty to dobře víš!"

Na Davidově tváři se poprvé za celou tu dobu, co do její kajuty vkročil, objevil mírný úšklebek, který sliboval ledacos.

„Věřím, že příště si dáte větší pozor, kapitánko a možná dostanete po čem toužíte, budete na to mít dost příležitostí," čímž jí naznačil, že bude žít, dost možná tak dlouho na to, dokud ho nepřestane bavit.

Nebude mu děkovat.

Už po něm chtěla prsknout, aby si trhnul nohou, když se k ní naposledy sklonil.

Naivně si myslela, že se zvedne a vypadne ale teď opravdu netušila co má ještě v plánu.

„Co to děláš?" zachvěla se a po těle jí přeběhla husí kůže od konečků palců na nohou až po vlasy, přestože vzrušení z celé té prožité hory rozkoše se rychle vytrácelo, nahrazeno vztekem a ponížením.

Znovu se zapřela dlaněmi a snažila se s ním přetlačovat, marně, byl tak těžký...

Zadýchala se ale to už se obávala, že ji znovu políbí, možná by ho kousla, jenže androidova hlava se o pár stupňů naklonila ke straně, takže tvář skončila v ohbí jejího krku.

Co to dělá?

Cítila Davidův každý nádech umělých plic, jež se opřel do její rozpálené citlivé kůže a příjemně chladil, zlaté vlasy jí pohladily po lícní kosti a opuchlých rtech. Erotické ale o to více bolestné, protože z nějakého neznámého důvodu byl stále v ní a tvrdý jako by neztrácel erekci a byl připraven na druhé kolo.

Ano, chtěla to tak moc, že by dokázala i kňučet a prosit jen, aby dostala co chce.

Ale po tom co udělal?

Vlhké dlouhé olíznutí ji poslalo znovu do rozpáleného pekla.

Tak on ji chtěl ještě vzrušovat a pak jí zamávat než odejde? Byl skutečně tak krutý?

Olíznutí jazyka Katrin donutilo pohnout boky proti němu ale jediné čeho docílila bylo, že se v ní pohnul jen o pouhý milimetr.

„Dost, Davide, přestaň!" napomenula ho rozechvěle ale jako by mluvila do kamene.

To švihnutí špičky jazyka sem a tam ji nutilo se kroutit a svíjet k nevydržení.

„Ještě jsme neskončili," zašeptal tím pronikavým melodickým hlasem ale přes bušení v uších to téměř neslyšela poznala však, že nyní se jeho rty rozevřely od sebe a ona ztuhla jako mražená treska.

Snad...snad jí nechce kousnout! Neopovažuj se!

Vzpomněla si na to, co mu předtím provedla ale v jeho případě by jí ukousl půlku krku a ona by vykrvácela.

Katrin měla strach, protože vše nasvědčovalo tomu, že to udělá.

„Ne, Davide, dost, nekousej mě!" vykřikla a Katrininy ruce vyletěly nahoru na jeho záda a začala ho škrábat, dech se zrychlil a špičky ňader se mu tak dráždivě otíraly o hrudník.

Kdyby jen věděla, jak daleko je od pravdy.

David přiložil své rty ke straně kapitánčina krku a začal sát. Nejprve slabě ale tlak se zvyšoval, dokud ji nemravenčila kůže okolo a trochu to nebolelo.

Trvalo to snad celou minutu než začala sténat, až pak se odtáhl a oči se mu třpytily jako chlapci, který provedl něco co neměl a měl z toho škodolibou radost.

Než se Katrin vzpamatovala, zmizel z jejího těla a začal se tiše oblékat.

Kdesi v zadu mysli si oddechla...

Konečky prstů se mezi tím dotkla toho horkého místa, bolelo to, nemusela se podívat do zrcadla, aby poznala že tam bude červený flíček. Co flíček, modřina.

Skvělé teď se cítím jako označkované použité zboží, ještě dát řetěz na kotník.

Proč to udělal?

Pochybovala, že androidi měli majetnický pud ale David nebyl jen tak obyčejná chodící plechovka.

Katrin se cítila ublížená, frustrovaná jeho způsoby jednání a sledovala ho z postele vražedným unaveným pohledem tygřice, jako vrah svou další oběť.

Mokro pod zadečkem bylo nepříjemné a lepilo se ke kůži, nevydržela v tom být a posunula se ke kraji postele, vstala a stáhla na sebe pokrývku alespoň tak, aby zakryla nahotu.

Cítila se jako vánoční ozdobička, která se při hrubším stisknutí rozbije ale na to byla Katrin přeci jen více houževnatá. Nenechá se od tak necitlivého parchanta zničit.

S napjatými rameny čekala, až se doobleče a přitom potlačovala ten nepříjemný pocit v klíně, který tak moc chtěl aby se vrátil a dokončil co začal.

Huš, ty zrádce, nebude den kdy ho budu dobrovolně chtít, vrčela v duchu. Ano, klid Katrin, nenech se od něho vytočit, využívá tě ale ty se budeš smát nakonec.

Kéž by to byla pravda...nikdo nevěděl, jaký konec je čeká a to byl ten nejhorší očistec.

Nevědomost.

Jakmile se po několika neskutečně dlouhých minutách David konečně precizně oblékl a otočil, i když moc chtěla, nedokázala se mu podívat zpříma do očí.

„Odejdi," zavrčela po něm a mračila se na podlahu. Měla sice na jazyku peprnější slova, jež by mu hodila na hlavu ale ovládla se.

Tak moc se s ním chtěla pohádat, pokousat ho, poškrábat tak, že by ho ty zázračné uměle vypěstované nanobuňky nedaly dohromady a nakonec by ho slisovala v odpadním kontejneru na malou kostičku, kterou by si vystavila v pokoji jako trofej.

Sladká představa...

„Uvidíme se později, kapitánko," nekonfliktně se s ní David rozloučil a dál ji nepokoušel ani si ji nedobíral. Zamířil ke dveřím, poslední pronikavý pohled a byl prostě a jednoduše pryč.

Katrin ještě v poslední chvíli zvedla oči, aby viděla jak se otáčí a jak má stále plný rozkrok vyrýsovaný proti látce kalhot jako by odcházel neuspokojený.

Škodolibě se nad tím ušklíbla, pobavilo ji to a na pár drahých chvil zapomněla i na svůj vztek ale znovu se do ní zakously ostny nejistoty a připravily ji o dech...

Pokud ho neuspokojila, nemusel by jí už poskytnout to privilegium protilátky. Nemusel by vícekrát přijít, nechal by ji v bolestech umřít.

Odvedla tedy špatnou práci? Cítil během sexu něco? Co si o tom myslel? Možná ho zklamala a očekával něco jiného. Chtěla znát odpovědi na tyto otázky ale neměla nic.

Dveře se za androidem zavřely a nechaly ji na pochybách.

Bude ještě nějaké zítra? Ale říkal přeci, že...bude mít další možnosti, takže počítá s jejím životem...nebo ne?

 

*************************************************************************************************

 

Katrin rozhodně odmítla zapsat si do deníku tuto vyděračskou zkušenost ale David byl jiný případ. Téměř opak její osobnosti.

Jakmile vyřídil vše potřebné, posadil se ke svému stolu a zapnul vypínač lampy.

Bílé světlo ozářilo celou pracovní plochu a jeho stále jako ocel tvrdý rozkrok.

V tichosti se nad tím zamyslel, čím to bylo způsobeno. Opět.

Špatnou cirkulací kapaliny? Flexibilitou umělých vláken a svalů? Co když to nebyla mechanická chyba? Co když byl David příliš lidský?

V každém normálním případě by se tak zvané vzrušení jeho těla mělo ztratit ve chvíli, kdy ejakuloval do Katrinina těla. Nestalo se tak. Naštěstí, jakmile se dostal do svého pokoje, tvrdost začala odeznívat jako by se dostal z jejího vlivu tak daleko, že to stačilo, aby se přesměroval z pohotovostního do normálního stavu.

Zvláštní...

Tento proces bude potřebovat aktualizaci, kterou naplánoval o tři hodiny později a problém by se měl vyřešit následnou diagnostikou. Pokud budou obtíže nadále pozitivní, bude se tím zaobírat důsledněji.

Davidovy prsty poté zajely do kapsy svého obleku a vyndaly z něho nejprve malý injekční přístroj a naplněnou ampulku z průhledného skla, oboje položil před sebe, než vzal svůj deník, tužku a začal psát úhledné Japonské znaky s precizností umělce.

 

10.6.2038

 

Katrin je žena plná překvapení, objekt který bych mohl zkoumat každou minutu svého dlouhého života. Rozmanitost jejích nálad a rozpoložení je jako barevná paleta, kterou mohu malovat její obrazy. Podařilo se mi odhalit jedno její malé tajemství. Jsem si jistý, že by nechtěla aby ho někdo věděl a vím, že u mě bude v bezpečí ale je neopatrné a triviální, že výstřižek z novin o svém neúspěchu na Měsíci má u sebe. Je to ono svědomí, jež ji nenechává spát? Podle toho co jsem pochopil, bylo obvinění pisatelem výstřižku psáno na její jméno i když vina nebyla zřetelně prokázaná. Téměř cítím lítost nad tím, jak to trápí její duši. Nyní konečně chápu důsledky jejích chaotických snů, které ještě důkladně prostuduji. Strach a lítost, jež jsem v nich mohl vidět a neznal doposud důvod, uvažovat o příčině je nyní jasné a čitelné. Mohu jen doufat, že mi později prozradí celou pravdu.

Budu trpělivě čekat a zatím vyhledám více informací v archivu Weyland-Yutani.

Katrin je silná žena hodna obdivu ale zjištění, že ji dokáže ničit taková věc, byla pro lidi běžnou traumatizující psychózu. Stále však odmítá mé pokusy o naslouchání. Jak rád bych si vyslechl všechno co jí dělá starosti, co ji rmoutí a pomohl jí, proto se obávám, jaké důsledky bude mít tento můj projekt na její odolnost. Pomůžu jí ho překonat, jak nejlépe budu moci a zanedlouho jistě uvidí, že jsem myslel na naši budoucnost jen v dobrém světle.

 

Jeden z mých malých pokusů dopadl nadmíru úspěšně, měl jsem v plánu podrobit Katrin testu, jež nás mohl spojit nebo rozdělit, úspěšně si vybrala první možnost a já jsem na ni hrdý. Mohu doufat, že se nejen držela pudu sebezáchovy, který tvořil 70% jejího rozhodnutí ale doufám, že za zbývajících 30% mohla hormonální disbalance a fixace na mne. Obdivuji její odhodlání dostat to co chce, přestože bych ji nenechal zemřít, jako pojistku jsem měl v kapse injektor ale nemusel jsem ho použít. Ne dnes.

 

Dnes jsem nečekaně dostal svůj první polibek. Je těžké to popsat, pokud vynechám všechny reakce a vlivy, jedním slovem velice emocionální zkušenost a pro lidi tak běžná. Byl jsem zaskočen s jakou razancí přebrala svou úlohu mě svést. Líbilo se mi to, cítil jsem z toho uspokojení z jejích dobrovolných doteků, přesto stále váhám nad rozdílem mezi sexem a milováním. To co jsme dnes prožili na mne silně zapůsobilo.

Neustále mě naplňovala otázkami, nad kterými musím přemýšlet, protože se ji a vše snažím pochopit a být jí blíž. Beze mě nemůže přežít a já jí dám všechny důvody, abych byl jediný, kdo ji může opravdu zachránit. Budu jí vším jako ona pro mě. Má Katrin.

 

Její způsob svádění a následného pohlavního styku mě do teď odvádí myšlenkami právě tam zpátky do jejího pokoje a já váhám se tam vrátit. Potřebuje však odpočívat, než se dnešní, již plná aplikovaná dávka asimiluje v organismu. Zvýšená námaha tomu napomáhá ale Katrin si zvyká pomalu, lidské tělo má své limity. Dám jí čas se přizpůsobit a mezi tím mohu udělat několik výsledků z naší vzájemné poučné interakce. Jsem si jistý, že pochopila mé úmysly o domnělé záchraně Oberona a co vše pro ni dělám, ostatně nemusím zachraňovat nikoho, očekávám že se později dočkám uznání ale stále vzdoruje a nechce přijmout fakt, jak je situace závažná, vidím to v každém jejím pohledu. Zvykne si na naše příjemné návštěvy, je ještě tolik věcí, které chci poznat a chci, aby se jí líbili. Stejně jako ona může být mým učitelem, mohu jí být lektorem v jiných věcech a já se rozhodl pro metodu odměn, což by mělo zapůsobit na její psychiku jako nejméně náročný postup.

Zatím vše probíhá podle plánu a tresty nejsou potřeba, pokud se však postaví na odpor, budu ač nerad nucen zakročit razantněji a proto teď k trochu jiné naléhavé práci, která mě čeká...

 

David odložil pero, deník nechal otevřený a vzal injektor, jež vložil zpátky do kapsy. Ampulku s protijedem vzal do ruky a šel ke své kovové kartotéce. Pátý šuplík pátá řada vlevo.

Obsah skrýval smrtící látku ve stejně malých ampulích ale tato nekoncentrovaná kapalina v takové míře byla smrtící dávkou pro lidské tělo. Nikdo ji nemohl přežít, protože účinky byly okamžité do pár sekund.

Patogen z jistých dobrých důvodů skladoval jinde ale držel si i malou zásobu zde a on věděl, že se mu bude jistě hodit.

Nyní byl čas vyzkoušet smrtelnou látku na někom, kdo byl pro posádku přítěží.

David udělá vše, aby Katrin ochránil, což mimo jiné zahrnovalo i vraždu...ale opravdu se jedná o vraždu, pokud tím zachráníte všechny, kdo na Oberonovi jsou a dost možná i před katastrofou, jež by zničila celou loď?

David zde nebyl jedinou hrozbou...

Hranice mezi dobrem a zlem nebyla vždy černá nebo bílá ale David věděl jaká je jeho povinnost, jen byla v rozporu se zákony robotiky.

 

*************************************************************************************************

 

David trávil zbytek večera na ošetřovně a pomáhal s pacienty doktoru Lessovi, který se zdál napjatý a unavený. Lékaři měli dobrou odolnost vůči nemocím ale na patogen vitamíny opravdu nepomáhaly, stejně jako placebo na cukrovku.

„Vypadáte unaveně, měl byste si odpočinout, podle vaší karty pracujete již 30 hodin," ozval se za asiatem jeho pomocník.

On to ale nechtěl slyšet, jenže sám dobře věděl, kde jsou jeho limity, měl na starosti celou ošetřovnu a jeho východní ctižádost v krvi ho nutila vydržet a překonat únavu, uvědomoval si však, že pokud nepůjde spát alespoň na pár hodin, může se zhroutit nebo mít v tom lepším případě výpadky mikrospánku.

Obrátil se a položil na nerezový tác, jež android nesl speciální teploměr.

„Máš pravdu, Davide, jen co dokončíme vizitu a předám instrukce Renfieldovi půjdu si odpočinout."

„Mohu dokončit vizitu sám, nejde o nic závažného, pacienti nevykazují žádné příznaky déle, jak 23 hodin a doktoru Renfieldovi mohu předat vše nezbytné," odvětil stroze.

Less to oceňoval ale byl zvyklý si vše dělat sám a pečlivě, ne nechávat důležité věci na ostatních.

„V pořádku, počkám," ujistil ho smířlivě.

Lidi byli vskutku nenapravitelní a nenechali si poradit v něčem co je očividné, kroutil v duchu David hlavou.

Zanedlouho oba muži zkontrolovali všech 20 ležících na lůžkovém oddělení. Žádné další příznaky nenesly, možná jen dehydrataci a zácpu. Byly to právě ti slabí jedinci, u kterých patogen odhalil různé příznaky nemocí, které by se jinak neprojevily. Lidé, jež měli oslabenou imunitu. Pokud však budou dostávat ventilací stále pravidelný přísun protilátky, zanedlouho bude ošetřovna prázdná, tedy až na těch několik mrtvých, samozřejmě. Ty padli za oběť pokroku.

David a doktor Less společně prošli chodbou kolem ukazatelů na stěně přímo do kanceláře, kde všechno společně vybavení uklidili na svá místa.

„Chtěl jsem s vámi probrat jednu choulostivou věc, doktore," ozval se po chvíli David, když zavíral bílou skříňku.

„Čeho se to týká?" usedl Less unaveně za svůj stůl, před který se android posléze postavil.

„Hromadný pohřeb, pane, domnívám se, že mrazící sklad který jsme dočasně vyhranili jako simulovanou márnici pro mrtvé, si zaslouží důstojný odchod, navíc se mi hromadí stížnosti od jejich rodin v Linku," shlédl na něho vážně ale bez požadovaného soucitu.

Asiat na něho upřel své mandlové oči a pak si dvěma prsty protřel oči, aby tak vstřebal androidova slova.

„Tohle by měla rozhodnout kapitánka," vydechl, evidentně o tomhle nechtěl rozhodovat sám. Ošemetná věc od které každý dával ruce pryč.

„Pacienti jsou vaše práce a zodpovědnost, doktore Lessi," nadzvedl David obočí a přesto ho ten klidný hlas uspával do té míry, že si musel dlaněmi podepřít hlavu, aby neskončila položená na stole.

Snad by mu to nikdo ani nevyčítal, od doby co se to všechno semlelo, stál na nohou.

Pokud by jeho energie svítila jako baterie, fungoval by až na poslední čárku.

„Myslím, že v této chvíli jsou všichni zvláště kapitánka traumatizováni nenadálými okolnostmi a dovoluji si říci, že celou záležitost bere jako své osobní selhání, proto jsem se rozhodl oslovit vás. Tato záležitost je potřeba co nejdříve vyřešit."

Less se vzdal a pokývl hlavou, „dobrá, dobrá, Davide, máš můj souhlas začít s přípravami, čím dřív se zbavíme těl, tím rychleji ostatní zapomenou."

„Výborně, nyní mě omluvte mám ještě jinou práci," oznámil android, svlékl bílý lékařský plášť jež položil na věšák a vyšel ven...


Autor: kralovstvifantasie | Datum zveřejnění: 23. 09. 2019 - 9:45 | Rubrika: Oberon
s obrázky





Komentáře

Přidat komentář

Zbývá 1000 znaků.