Přihlásit seRozcestník blogůChci také blog      
záhlaví

Kapitola 14. - Fotky

Kapitola 14

Fotky

 

„Fotky?" nadzvedl jedno své dokonale tvarované obočí.

Tak teď ještě bude dělat nevědomého?

„Ano fotky, chybí. Snímky mé rodiny mého přítele, žárlíš snad?" její smích byl více než ironický, jak to rozpoznal jeho emocionální kódovací software a doporučil mu zachovat klid pro blížící se hádku.

„Žárlivost je jedna z lidských vlastností, kapitánko. Androidi nemohou pochopit takové vjemy, je to nemožné, přestože vím jak ji definovat a rozpoznat. Pokud bychom takovou vlastnost jako je smutek, radost nebo hněv dokázali skutečně cítit, lidé by z nás měli obavy. Není to snad tak?" vážně to znělo tak absurdně, když to slyšela na vlastní uši?

David se nečekaně pohnul směrem k ní a ona bezděky udělala krok dozadu jako by potvrdila přesně to co řekl. Že má z něho strach.

„Měla byste důvěru ke stroji, jež se chová iracionálně jako vy nebo byste dala přednost androidovy, který vyhodnotí situaci a poskytne vám přesné řešení problému a pak ho dokáže vyřešit?"

Na tohle vážně neměla slov...

Katrin na chvíli postrádala hlas, v mysli na Davida křičela, že on je sice stroj ale je také velká výjimka, která dokáže lidi ohrozit na životě a proto je nutností bát se.

Jakmile našla znovu svou odvahu, ohradila se: „to má být nějaká narážka?"

„Jistě že ne," zadíval se jí android upřeně do očí jako někdo přesvědčený o své pravdě, „jen vám vysvětluji rozdíl mezi dvěma zcela odlišnými věcmi."

David zůstal stát přímo před ní s tím svým oduševnělým výrazem a rukama za zády.

Mluvil o sobě sice jako o stroji ale z jeho postoje vyplýval opak. Jako by ji chtěl těmi širokými rameny zastrašit, chtěl si snad tím něco dokázat?

Katrin mu čelila s povýšeným nadhledem. Nevzdávala se.

V jeho jemných krátkých vlasech se třpytil hvězdný prach jako drobný bílý pudr a Davidovy oči byly tmavě modré jako hlubiny oceánu, protože se okolí utápělo jen v úsporném světle, ať se však dívala sebelépe, nemohla z něho nic vyčíst.

David přesunul svůj pohled z její tváře stranou a rozhlédl se po místnosti, viděla jak se mu na krku napínají elastické svaly a vlákna pod kůží jeho býčí šíje. Poté ustoupil k posteli a sehnul se až k zemi. Ruka zmizela pod ní.

Vytáhl odtamtud snad nějakou fretku, která ten nepořádek způsobila? Pochybovala o tom. Dokonce jí napadlo, jestli tam nejsou pohozené její kalhotky, kterých si náhodou nevšimla a zapomněla je uklidit.

„Myslím, že zde je odpověď na vaši otázku," k ženině překvapení se narovnal, otočil a podával jí fotky, které se nejspíše při pádu skříňky zatřepotaly ve vzduchu a vklouzly pod úložný prostor lůžka, kam nedohlédla ale jeho citlivé oči ano. Vlastně Katrin ani nenapadlo, že by se to mohlo stát.

Kapitánka po nich hned hmátla a vytrhla mu je z ruky. Neměl právo se jich dotýkat a pošpinit je svou přítomností.

Rychle v nich listovala, znala je velice dobře, prohlížela si je tajně ve chvílích slabosti či smutku a ony jí dodávaly sílu jít dál a výš, rychle poznala že jedna chybí.

Nevěřila mu, že věci rozházela nějaká turbulence lodi, přestože jí ty fotky nevzal.

David ženu pozorně sledoval, ta obyčejná věc z lesklého starého foto papíru pro ni měla důležitý význam, výraz úlevy když jí je ukázal byl patrný. Zaznamenal si to jako důležitou informaci.

„Lidé velice lpí na různých věcech, pro někoho jsou to konvence, pro někoho zvyk a někteří se upínají k věcem," konstatoval David zamyšleně.

Android nic takového nepotřeboval, neměl nutkání hromadit majetek a schraňovat zbytečné věci, protože k ničemu neměl vyhraněný vztah, i když po dobu hybernace posádky si oblíbil chvíle s rostlinami v arboretu. Pozoroval jak rostou a množí se, vyvíjejí své drobné listy i květy a vytvářejí fotosyntézu - chemickou reakci pro výrobu kyslíku. Dokázaly se roubovat, modifikovat a vytvářet plody. S každou další zušlechtěnou lodyhou, kterou se jeho šikovné prsty setkaly, dostal více vjemů a to ho přivedlo k nápadu zabývat se zhoubným virem, který začal testovat, dokud nevznikla účinná vakcína.

David v tom našel odvěký vzorec, jež ho uspokojoval, usoudil, že má k přírodě blízko a byl na sebe hrdý co dokázal. Ale byli to právě lidé, kteří ho vždy fascinovali svým počínáním, kterému ne vždy dokázal porozumět, věci bez života byly stálé, neměnily svou formu ani názor. Lidé byli příliš proměnliví, svéhlaví a složití.

Pokud to bylo možné, učil se z jejich snů, jak jim porozumět ale ty nejzajímavější našel překvapivě u kapitánky Leeové. Chladné atraktivní ženy. Její sny byly konfliktní plné silných emocí a protikladů, než s jakými se setkal v její vyrovnané přítomnosti. 

Davidova dětská zvídavost ji shledala zajímavou a jedinečnou...

Mohl si vybavit každý její sen, měl k dispozici neomezené uložiště dat a všechny okamžiky svého života si mohl digitálně přehrát kdykoliv a kdekoliv. Davidova mysl nestárla, nezamlžovala se jako u starých lidí ani nezapomínala.

„Lidé mají mnoho nedostatků," pomyslel si nahlas.

Katrin v tom rozpoznala pohrdání, jež splynulo z jeho rtů, tak přeci jen měl nějaké emoce ale právě tato vlastnost nebyla něco, co by ráda vyhledávala. Zcela stačilo když je slyšela od zaměstnanců Weyland Corp, kteří si mysleli, že jim patří celý svět.

„Pohrdáš něčím, co je pro jiné důležité?"

Androidův pohled se zaostřil a proskenoval celou její postavu, až se zaměřil na fotky.

Katrin viděla, jak se Davidovy tmavé řasy na chvíli sklonily, než se zase záhy vrátily a odhalily ty modré hlubiny s ještě výraznějším zlověstným leskem, který ji rozechvíval.

„Jak jsem řekl, nemám emoce."

Katrin to spíše znělo, jako by to tvrdil sám sobě než jí. Ale ať už cítil cokoliv, nebude lehké to objevit zvláště, když se cítila v jeho blízkosti tak nejistě.

Tak jako tak, jí David lhal o jejím rozházeném pokoji, ale ona mu dá lekci.

„Pak bych nesměla slyšet ve tvém hlase znechucení, nejspíše nemůžeš pochopit, že někdo jako já má vztah ke vzpomínkám, které pro mě nejsou jen nekonečnou řadou náhodných obrázků složených z makro pixelů ale proto, že mi na nich záleží a tobě nikdy na ničem záležet nebude," zatvrdila se jako kámen.

Tentokrát u Davida však nedocílila žádného výrazu, žádné zvlnění obočí, zatnutí svalů na čelisti, pozvednutí hlavy nebo pohnutí rtů, jeho tvář byla jako zmrzlá v čase a prostoru vesmíru.

Ženě ho bylo líto, nemohl cítit to co ona, natož to pochopit v přesném slova smyslu, jeho dokonalý software mu dokázal předložit množství pouček a podstrčit vše o mezilidských vztazích ale ve své podstatě byl ochuzen o to co člověka dělalo člověkem a co mohl možná napodobit ale nikdy prožít.

Chápal vůbec tu ironii?

„Litujete mě?" zeptal se android náhle tichým hlasem a jeho zvednutý koutek rtů ji téměř vyděsil.

Bavil se tím? Byla mu k smíchu?

„Ano," přikývla Katrin rozhodně a vystrčila bojovně bradu, „lituji tě, Davide, ne proto, že jsi android ale proto, že jsi tak podobný nám a nikdy jako my zcela nebudeš. Máš pravdu inženýři, programátoři, kybernetici, ti všichni dokázali velké věci ale jak jsi řekl, kdyby jste byli stejní a dokázali jednat iracionálně jako lidé, měly bychom obavy protože..."

Katrin plamenný proslov byl přerušen něčím nečekaným, zcela se jí vytratil hlas a pootevřela šokovaně rty, že nedokončila ani započatou větu.

Po Davidově tváři stekla jedna jediná slza, dokonalá průhledná kapka jako tekutý diamant.

Kapitánka nechápala důvod. Byla tím zaskočena.

Ranila ho? Nemožné a přesto se důkaz leskl na mužné líci.

Napjaté ticho bylo téměř hmatatelné, jako by se vzduch mezi nimi vytratil a Katrin přestala dýchat, když k němu natáhla ruku jako ve skleníku, kdy ještě netušila, jaký je to zrádce a parchant.

Ta kapka ji fascinovala, třpytila se na Davidově bledé tváři díky stropnímu osvětlení a blížila se k jeho ostré čelistní kosti.

Měla pocit, že se toho diamantu musí dotknout, aby věděla, že je slza opravdová, jediná kapka jeho pravých emocí. Jediná věc, která by mohla říci, že všeho lituje...

Kapitánka obdivovala tu třpytící se nebeskou modř androidových přitažlivých očí, než ve vteřině ztmavly jako rozbouřené moře. Než se stačila slzy dotknout, držel pevně její zápěstí kousek od své tváře.

Trhla sebou, jak se lekla a z druhé ruky jí vypadly všechny fotky, jež se snesly na zem jako vločky sněhu.

„Lidé posuzují svou velikost podle činů, kapitánko, čím jsou enormnější tím jsou váženější a zajišťují si respekt," pomalu a hrozivě se k ní David mírně sklonil a ona nasucho polkla. Být tak blízko bylo právě teď nebezpečné.

„O čem to mluvíš?" pokusila se mu svou ruku vytrhnout ale ocelové prsty se tentokrát utáhly tak silně, až přivřela oči mírnou bolestí, jistě tam bude mít patrné modřiny.

„Považujete mě za bezvýznamný stroj, součást interiéru lodi, který se lehce přehlédne a je zapotřebí jen tehdy, když je ho potřeba a něco se porouchá a já jsem vám právě předvedl, že i bez emocí s logickými závěry a konstruktivní myslí, vám mohu vzít vládu nad lodí, nad tělem i životem. Šach mat, dalo by se říci. Užijte si dnešní večer, protože je váš poslední. Můj výzkum pro Weyland-Yutani je hotov. Úkol je dokončen a výsledky odeslány zpět k Zemi."

 

*************************************************************************************************

 

David zblízka pozoroval, jak se jeho pokusnému subjektu rozšířily zornice strachem.

Snažila se jeho slova vstřebat s celým drtivým významem a maximálním dopadem na její psychiku, která se hroutila jako domeček z karet.

Byl spokojený.

David kapitánce hleděl zpříma do očí, „protilátky není již potřeba a již nemám důvod udržet posádku při životě. Vše co mi bylo, přikázáno, jsem splnil."

Katrin byla ohromena i ochromena zároveň, jak jí to prostě sdělil a odsoudil celou loď k zániku několika prostými slovy.

Nemohla dýchat, srdce bušilo v uších. Je konec?

Jediné na co mohla v tu chvíli myslet bylo že to není pravda, že se ještě neprobudila a že její plán je k ničemu a místo toho má jen pár hodin na poslední rozloučení a na to se raději opít do němoty.

„Co s námi bude?" vydechla skoro neslyšně ale Davidův bystrý sluch to lehce zaznamenal.

„Zemřete."

Katrin měla knedlík v krku, „a ty?"

„Já?" podivil se, že se zajímala o něho v takové situaci, „mohu žít dalších osm set let podle mechanických propočtů. Má životnost je omezena výměnou hydraulické kapaliny, které je na lodi dostatek a dá se i lehce vyrobit," pustil ji ze svého držení a ustoupil, jako by chtěl klidně odejít a víc nic ho nezajímalo.

Bastard.

Tohle Katrin nemohla dopustit. Zatímco on tu bude odklízet lopatou stovky mrtvol, bude si tu, až to dodělá klidně žít dál jako dosud?

Musela ho nějak přesvědčit ale jak? Co měla v takové chvíli dělat?

„Stůj, Davide, neříkal jsi, že mě chceš zkoumat? Když zemřu, už k tomu nebudeš mít příležitost!"

Dobře, tohle nebyl dobrý nápad ale hnala se tím do vlastní slepé uličky.

Android se pomalu zastavil a otočil se k ní zpátky. Její oříškové oči těkaly po jeho těle a hledaly odpověď a naději, přesně to chtěl. Dostat ji do vypjaté situace, kdy se otevřou její základní niterní instinkty nutné k přežití.

David mávl ve vzduchu rukou jako kouzelník nad svým nejlepším trikem, „mohu si vybrat jiný povolný pokusný objekt. Na této lodi je mnoho dospělých žen i mužů a 589 embryí, které mohu zařadit do svých budoucích projektů po tom, co loď dekontaminuji od patogenu. Pokud však chcete přežít, přesvědčte mě o své jedinečnosti, kapitánko," usmál se na ni a byl zvědavý ale nehýbala se z místa, mohl dokonce cítit, jak rychle přemýšlí.

Katrin opravdu přemýšlela, takže to znamenalo, že má i jiné další plány a pokud má přežít a konkurovat v nich o další chvíli mezi živými, musí něco obětovat.

Android ji chtěl přiblížit k okraji srázu a nadzvedl jedno své obočí, „nemáte mi co nabídnout za svůj život nebo snad za nic nestojí?" pobídl ji.

Davidovy prsty se pozvedly a vytáhly z kapsy uniformy plochý tenký papír, jeho přední strana se zaleskla o podsvícení a on byl tak laskavý, aby jí ukázal, co na něm je a obrátil ho tmavší stranou k ní.

Její fotka, poslední fotografie kterou postrádala, musel si ji nechat, když vytáhl fotky z pod postele a byl k ní zády.

Na Katrin se usmívala ona sama, jen o trochu mladší s ještě tmavými vlasy, než si je přebarvila a Patrik, který ji dávno opustil kvůli jiné. Oba vypadali šťastně s hlavami u sebe a úsměvy na tváři jako z časopisu Spokojený život.

Proč měl právě tuto fotku?

Kapitánka se podívala z obrázku na Davida a zase zpátky.

„Chcete dokázat velké věci, Katrin Leeová? Nebyl to váš sen? Chtěla jste být kapitánkou se zodpovědností, žena která se nikdy nevzdává, nepodplatitelná, cílevědomá, nezávislá. Všechny nástroje které potřebujete, máte v rukou," a jakmile to David dořekl, uchopil oba horní konce fotky a začal ji pomalu trhat v půli.

Papír se rozpojoval před jejíma doširoka rozevřenýma očima jako demonstrace, jak si může s jejími city zahrávat tím nejhorším možným způsobem.

Katrin zalapala po dechu, protože si uvědomila, že celou dobu zadržovala dech a dál už to nešlo vydržet. Musela se nadechnout, musela se pohnout, odrazit se od bahnitého dna.

David roztrhl fotku vedví a obě části skončily na zemi, navždy na nich odloučil dva velice rozdílné lidi, přetrhl pouto, které je pojilo a pocítil neskonalou spokojenost. Zadostiučinění.

„Jediná protilátka je momentálně v mém těle, Katrin," oslovil ji důvěrně jménem, jak to nenáviděla, znělo to tak nevině...přesto si na to nemohla zvyknout.

„Ve...tvém těle?"

Davidův úsměv náhle zmizel, pohasl jako plamen svíčky a kapitánce přejel mráz po zádech.

„Vakcína koluje v mém těle, vaše jediná možnost. Přijdete na to jak ji získat?" vybízel ji jako by se jednalo o nějakou blbou vědomostní soutěž.

Katrin myslela, že to neunese, že ho nechá vyhrát a podřídí se osudu. Byla unavená, napjaté nervy ztěžovaly úplně všechno od pohybu, až po myšlení ale odmítala se vzdát. Věděla, že tohle je Davidův další pokus jak ji mučit, další hra. Bylo to očividné, jinak by tu už nestál a nenabízel jí indície. Měla hrát podle jeho pravidel?

Chtěl, ať to udělá.

Pokud byla protilátka v jeho těle, tak byla jen jedna možnost jak ji získat...

 

*************************************************************************************************

 

David stál nehnutě na svém místě a čekal na ženin impulz. Řekl jí vše co potřebuje vědět, teď bylo na ní, zda se toho dovtípí a nemusel čekat dlouho. Snad jen 15 sekund, než se k němu vrhla, ani poté nehnul ani prstem.

Kapitánčino tělo se k androidovy přitisklo svou vahou jako by je k sobě přilepilo lepidlo.

Rychlý dech se mu otřel o krk, než se vyhoupla na špičky a políbila ho na rty.

Jeho první polibek.

Něco nového, zvláštního, vlhkého. Netušil co od toho očekávat. Dětská zvídavost ho vedla prozkoumat nevyzkoušené.

Polibek byl v mnoha kulturách znamením úcty a měl mnoho významů. Sigmund Freud zastával názor, že tato akce souvisí s pocity, které mají lidé už jako kojenci, jež sály mléko z matčiných ňader jako svou jedinou potravu. Tato vzájemná ukázka předání tělních tekutin jako byly sliny, měla být podle této teorie příjemná, nechal tomu tedy volný průběh, aby celou akci vyhodnotil.

David nebyl živý muž, jež by se nechal strhnout okamžikem ale rozhodl se tuto novou zkušenost prozkoumat co nejvíce. Nechal Katrin aby mu ukázala, jak velký nátlak lze vynaložit, když se její malinové rozechvělé rty mírně pohybovaly přes jeho, aby nedošlo k deformaci či ublížení.

Horké, spalující, vášnivé. Bylo to...příjemné, když se ho dotýkala. Chtěl víc.

Tolik energie jež z ní prýštila, oceňoval ženino silné odhodlání k takové reakci.

David nemrkal, chtěl vidět vše z čeho se mohl učit. Každá chvilka, každý okamžik byl pro něho cenným tokem informací, když mu předváděla, že je pro něho potřebná, že ho může naučit zajímavé věci, ke kterým nikdy neměl příležitost, jelikož se taková činnost u něho nikdy nevyžadovala.

Chytrý krok.

Android analyzoval ženin horký jazyk, jak se přehnal nejprve po jeho spodním a pak i horním rtu, dotkl se zubů jako by mu naznačoval je rozevřít a tak se podvolil a poprvé ji ochutnal. 

Kapitánka proklouzla do jeho úst a její jazykový sval byl jako úhoř, který se mrštně prosmýkl dovnitř a pohladil jeho vlastní jazyk, aby ho přiměl ke vzájemné interakci.

David se jí lehce dotkl a váhavě sklouzl naopak do jejích úst. Rychle se učil, což bylo jeho přirozeností a opakoval ženin pohyb.

Tak takové to je...líbání...polibek...francouzský polibek, uvažoval.

Katrin se na Davida zavěsila ale ihned mu v nestřežené chvíli začala rozepínat uniformu. Nemohla tu možnost promarnit zahálením. Trhala prsty za látku, aby se podvolila hrubému dobývání, rozepínala primitivní knoflíky, vše co stálo v cestě.

Vlastně nad ničím jiným nepřemýšlela a ani nechtěla, pokud je to její fatální chyba, alespoň bude poslední.

Kapitánčiny chvějící se ruce rozepnuly androidův modrý nažehlený oblek, pod kterým nic jiného už nebylo a tak ho Katrin začala strhávat z jeho ramen. Když se ho konečně zbavila a zahodila na zem jako hotovou věc, na pár chvil se od něho odtáhla, aby se podívala jak vypadá.

David měl statnou štíhlou postavu, každý sval pod kůží mírně vystupoval a ona přiložila své dlaně na odhalené hladké břicho a jela s nimi výš. Zkoumala ho.

Necítila žádný chloupek, nerovnost, znaménko ani jizvu, která by z něho dělala...Proč jen jí při pohledu na něj přišlo na mysl slovo bůh. Jen vizuální paralela.

Ihned to slovo zaplašila a zasunula do největší hloubky své mysli, když se červenala.

Silikonová kůže tvrzená polymerem měla k jejímu překvapení příjemnou teplotu. Znovu ji pohladila jako by se jí nemohla nabažit, téměř jako vyhřívaná deka.

K tomu neměla předtím šanci a ona vzala průzkum jeho trupu útokem. Byla zvědavá a přitom ji poháněly obavy a strach.

Prsty přeběhla po schovaných ocelových žebrech na Davidova prsa a skončila na rovnoměrně širokých ramenou.

Bylo zarážející jak to celé bylo věrné, pravé se to zdálo i podle hmatu ne jen oka. Katrin vydala tichý povzdech nad obdivem jeho postavy.

David ten nepatrný zvuk slyšel, obdivovala jeho vymodelované tělo, ve které měl on sám tu nejvyšší důvěru. Ocenila ho. Schvalovala jeho tělo přitažlivým.

Cítil z její strany údiv když ho hladila, náležitě si ten prožitek vychutnal i když trochu jinak než lidé.

David udržoval rovnováhu nohama mírně rozkročen pevně na zemi a čekal na další impulz, který se ihned dostavil, když ty drobné ženské prsty zůstaly na jeho ramenech za které se zapřela, aby se znovu vyhoupla nahoru a pustila se do žhavého polibku s novou, možná ještě větší vervou.

Kousala ho do spodního rtu, pak ho vsála do svých úst nad čím povytáhl obočí ale více se tím nezabýval, spíše vnímal, jak mu poslepu rozepnula kalhoty. To jak klouby jejích prstů sklouzly po břiše pár centimetrů pod látku a pak je stáhla přes boky, dokud před ní nestál zcela nahý a krásný ve své mužné dokonalosti.

Katrin ze sebe začala strhávat i co měla na sobě ona jako v závodě o čas, aniž by tanec jejich jazyků přerušila. Přišla řada na její vlastní oblečení, což ji trochu vyčerpalo, či se začaly projevovat účinky viru, o to více se ho snažila svým tělem přesvědčit, že je pro něho dobrým učitelem, zajímavým exponátem, jelikož se vždy mohl otočit a odejít za jiným. To nemohla dopustit.

Přežít byla ta největší motivace. Priorita.

Katrin potlačila tedy vlastní stud a obnaženými ňadry se přilepila k Davidově robotickému tělu. Nebyla na takovou blízkost zvyklá ale musela si zatraceně rychle odvyknout samotě.

Intimita dvou nahých těl přitisknutých k sobě Katrin znervózňovala ale na druhou stranu i primitivně vzrušovala a přitahovala zároveň. Stále ji však zarážela jeho strnulost, možná ho držela pozadu smělost s jakou se na něho vrhla jako harpye. Pokud ho však svým obnaženým tělem měla v plánu nalákat na zakázané ovoce, musela se snažit víc.

„Potřebuji tě, Davide," zasténala sklíčeně a nemusela to ani vůbec předstírat. Byl to holý fakt. Potřebovala ho. Potřebovala protilátku, kterou dokázal vyrobit.

Věděla to ona i on.

Vážně jsem to řekla? Bědovala nad sebou ale jiné možnosti se nenabízely a ani teď neměla jistotu co bude s ní nebo s posádkou a zda to co říkal je pravda.

Natahovala se k němu a podbřiškem se tiskla k jeho mužství. Ke Katrinině překvapení bylo tvrdé a jako by cítila, že se zvětšuje. To bylo dobré znamení. Chtěl ji ale on nebyl živý, stále nevěděla na jakém principu jeho tělo a zvláště tato část vlastně funguje.

Nemohl cítit vzrušení, reagoval tedy na okolní vjemy? To, že je nahá nebo předvídal k čemu se chystá?

Zvědavost zvítězila nad odtažitostí a prsty sklouzly od androidových ramen dolů přes žebra až tam, kde se trup měnil v silná šlachovitá stehna.

Skrze ženiny rty unikl tichý povzdech a Katrin přivřela oči, až je zcela zavřela, když se dotkla Davidova penisu.

Ženino podvědomí stále žaslo nad úžasnou prací jeho tvůrců ohledně této části, kterou už měla možnost důvěrně poznat. Tedy jen po pocitové stránce ale dosud ho neviděla ale teď si na něho dovolila sáhnout. Něco uvnitř ní natahovalo malé ručičky zvědavosti, když ho uchopila do dlaně a zjišťovala poslepu velikost údu. Bralo dech, jak je mohutný aby působil rozkoš, jenže než mohla pokračovat v dalším zkoumání, Davidovy ruce se pohnuly a nečekaně zadržely ty její.

Katrin se mírně od něho bez dechu odtáhla a zamračila se, proč ji nenechá dělat to co evidentně vyžaduje?

„Pusť mě, Davide, chci se tě tam dotknout," její hlas byl popudlivý, chtěla ho ovládat a i když jí na chvíli dal tu možnost, teď jí připomněl, že je stále pod jeho dohledem.

„Ne," věnoval jí android přímí pohled, když k němu vzhlédla, „ještě nejste připravená."

Jeho odpověď Katrin překvapila ale i když chtěla protestovat, nevzmohla se na to. Musela se spokojit jen s tím jedním dotekem jako by to bylo něco zakázaného jako by se bál, že mu ho utrhne. Vážně zábavné.

Fajn, netušila kde bere to přesvědčení, že není připravena, zatímco on ano. Náhle, jak držel její zápěstí ho vedl zpátky nahoru, kde je poté pustil a Katrininy dlaně dopadly zpátky na Davidova ramena, kde svou cestu započaly.

„Polibte mě," řekl jako by chtěl odvést její myšlenky záludně jiným směrem.

Katrin vztáhla ruce a spojila je za androidovým silným krkem a on se konečně poprvé pohnul.

Mírně se sehnul maličko níž a dovolil jí, aby ho políbila, aniž by musela na špičky.

Proč ale nechtěl, aby se ho dotkla tam dole?

Katrin byla v koncích ale zatím na její hru přistupoval nebo to byla jeho hra? Kde začínala její a pokračovala jeho?

Růžovláska přejela rty něžně ze strany po Davidově ostré bradě a pak se nově ujala divokého francouzského polibku ale ten parchant se pomaličku začal znovu odtahovat!

Katrin byla zoufalá a tak se opět zvedala na špičky, aby byla co nejblíže, když ji náhle za obě půlky chytily Davidovy dlaně a uvěznily ji těsně u něj.

Zalapala po dechu a projela jí tělem touha, která byla pověstná ve vypjatých situacích a sex byl něco jako ventil, jen ho odšroubovat.

Bylo to nepřirozené ale chtěla ho. Vlastně ani pořádně nevěděla co dělá.

Všechno bylo tak bláznivé.

Mužské ruce jí pomohly, přizvedly její tělo a ona udělala další krok. Zvedla obě nohy a omotala je kolem jeho pasu. Nyní přesně na rozevřeném klíně cítila horký úd.

Teď už ho nepustí...

Zřetelně vnímala, jak se jí Davidovy prsty tisknou do kůže hýždí a z toho se jí zrychlil dech. Bylo to erotické a ona nemyslela na nic jiného než na to, aby byl uvnitř a aby jí dal co má v sobě. Ale skutečně teď myslela jen na protilátku?

Pod klenbou mužových paží se prohnula v zádech do mírného oblouku klínem proti němu, až se ty vzrušené bradavky otřely o syntetickou kůži, příjemně horkou a pevnou jako by to byl mezi galaktický bojovník, jehož šlachovité tělo bylo každý den tvrdě cvičeno. Naštěstí polymerová kůže neztrácela svůj tvar ani sešlostí věkem či nečinností.

Katrin se odvážila pozvednout ke svému milenci zrak a setkala se s temnou zakalenou modří jen kousek od své tváře.

Nezaváhala a přes své rozpaky Davida opět políbila, aniž by to vyžadoval. Nohama se ho držela jako by ho měla rozmačkat a tím se tiskla k jeho klínu svým, ať už to dopadne jakkoliv.

 

*************************************************************************************************

 

David zvědavě čekal kam, až je Katrin ochotná zajít.

Pokud jste lidem ukázali jejich vytyčené hranice, snažili se jít i za ně, překročit je aby dokázali, že jsou silnější. Hodit za hlavu vlastní předsudky, strach i bolest.

On měl pro všechny případy v rukávu několik možností, jak by se jeho Katrin případně rozhodla a on sledoval jakou kartu vytáhne. Dobře věděl, že ho nenávidí a přesto ho teď líbala s vášní i šílenstvím a on ho mohl ochutnat z těch sladkých úst.

Davidovy prsty se zarývaly do jejích kulatých půlek, jistě tam bude mít malé modřiny ale neprotestovala, navíc žádná další prohlídka ji nečeká, jen ta jeho.

Nahý se nechal svou kapitánkou laskat, držel ji u sebe a přitom cítil, jak se tiskne k jeho vzpřímené erekci a nejen to, vnímal na ní vlhkost, ten známí milostný sekret, který chtěl znovu ochutnat. Ta vůně se vznášela kolem jako sladký opar a lepila se na obě těla jako druhá kůže.

David byl stále zvědavý jaké záhadné účinky má na jeho tělo. Opakovalo by se to co včera?

Nejen, že pomáhal při pronikání a kopulaci ale také působil na lidské smysly jako afrodiziakum a díky tomu také poznal, že ho opravdu chce.

Pokud by měl David ego, nafouklo by se jako balón.

Katrin se ho snažila svést ze všech sil ale bylo vůbec možné svést stroj? Evidentně vše musela dělat sama a on jí odmítl pomoci.

Otírání svým klínem o jeho penis by jiné muže dohnalo k šílenství ale David nejevil známky vzrušení kromě své výrazné tvrdosti. Pevně doufala, že ji dlaněmi nadzvedne a ona po něm sklouzne dolů a bude mít vyhráno ale bylo to složitější.

Polibky sebevíce náročné nestačily, má mu snad ukousnout jazyk nebo ho znásilnit? Kdy začne něco dělat?

V jejím nitru vzplanul plamínek vzteku, jež ji posouval dál za ony hranice. Katrin rozpojila své nohy na Davidových bocích a sklouzla zpátky chodidly na zem. Nepokusila se jeho údu dotknout, dost možná by ji znovu zastavil ale odtáhla se od něho a vzala ho za ruku, když ustupovala k posteli s jasným záměrem.

Oddechla si, že se rozešel za ní. Měla nový plán. Pokud bude na posteli, bude mít možná větší kontrolu a možnosti. Za pokus to stálo.

„Posaď se, Davide," zašeptala a zapřela se dlaněmi o jeho hrudník, podvolil se jako dřevěná loutka a klesl na kraj postele.

Nyní stála nad zcela nahým mužem. Byl to vzrušující pohled na statnou symetrickou postavu a to co se tyčilo v androidově klíně...sama vnímala to neblahé šimrání po celém těle.

Měla by se na něho vrhnout? Povalit ho na záda? Pomalu ho svést?

Potíž byla v tom, že jen seděl a tak váhala pro jakou možnost se má rozhodnout, aby to nebral jako napadení.

David mírně naklonil hlavu na stranu a jak ji zvedal, jeho oči putovaly od kapitánčiných krásných stehen přes břicho a ňadra, než se setkaly s tmavými oříšky v jejích hnědých hlubinách.

Ty jeho byly jako oceán zvědavosti, jasné, zrcadlící a chladné.

Katrin se sklonila mírně k androidově tváři, až ho špičky růžových vlasů polechtaly na tváři jako jemné peří exotického ptáka. Ten výraz očekávání i zvídavosti, byl téměř roztomile dětský.

Katrin se zachovala jako pokušitelka a přejela mu jazykem po rtech, byly pořád stejné, zatímco ty její červené a opuchlé.

Byl to však dobrý pocit být nad ním a zkoušet na něm věci, kterých by se s Patrikem nikdy neodvážila, jelikož to byl až úzkostlivě konzervativní člověk a tak ten plamen v sobě nemohla nikdy naplno rozpálit. Toto byla jedinečná výjimka. Možnost vyzkoušet k čemu neměla nikdy příležitost.

Co by vám stroj mohl vytknout?

Teď to bylo jiné, k Davidovi si mohla dovolit cokoliv. Byl přeci nerozbitný nebo ne? Necítil bolest a to co mu ukáže, bude považovat za přínosnou lekci, dokonce by mohla změnit jeho smýšlení co se sexu týče, aby ji nevyužíval jako panenku.

Vzpomněla si na to, jak ji hrubě držel poprvé u skla na můstku. S tak dominantním chováním se ještě nesetkala, bylo to ve vypjaté situaci a působilo tam více faktorů ale pokud by to tak pokračovalo dál, cítila by se jako využívaná bezcenná děvka nějakým surovcem. Teď měla šanci to změnit a ukázat mu, co je to milování v pravém slova smyslu nebo ne?

Musí svou situaci nějak změnit k lepšímu a tím, že mu předvede, že to může jít i jinak než hrubě a násilně bude dobrý krok v před problém byl, že se mu chtěla i pomstít za to co jí provedl a tak se tyto dvě věci navzájem prolínaly a soupeřily mezi sebou.

Katrin se ještě více ohnula v pase, ani jeden se druhého nijak nedotýkal jako by to bylo zakázané, jen ona sklouzla měkkými rty přes Davidovu hranu brady ze strany na propnutý krk a mírně zasténala.

Jeho kůže byla tak jemná, hladká, přestože neměla žádnou chuť, téměř toho litovala ale alespoň jí to pořád připomínalo kým je.

Ten zvuk Davida zaujal, slyšel ho už předtím a nyní znovu. Něco co Katrin tak často nedělala, jen v jeho přítomnosti.

„Je sténání projevem radosti?" zeptal se náhle.

„Je mnoho druhů takových projevů ale při milování ano, sténání je...projevem příjemného pocitu, když se dotýkáš někoho...kdo je ti blízký," zalhala, potřebovala ho přetáhnout na svou stranu i když to byl stále její nepřítel ale i ďábel dokázal sladce mluvit...

Já ti ještě ukážu...

David poznal, že mu neříká pravdu, na to bylo ještě příliš brzy ale těšilo ho, že se mu snaží vlichotit, avšak jeho zaujalo zcela jiné slovo.

„Definujte pojem milování, kapitánko," požádal ji konverzačním tónem.

Katrin se usmála proti jeho krku, od kterého byla jen pár milimetrů, cítila větší sebedůvěru v sama sebe, na tomhle poli mohla zabodovat, jeho nevědomost mohla být androidovou slabinou.

„To co jsme dělali předtím, lidé nazývají sex, je to odborný název pro akt ale milování je něco trochu jiného, Davide, je to jemné. Příjemné hlazení mezi dvěma jedinci, když si lidé dokazují, jak se mají rádi a co k sobě cítí. Nechtějí si ublížit a váží si důvěry mezi sebou."

David byl zmatený ale nic z toho se neobjevilo na jeho tváři, přemýšlel. Nechápal rozdíl mezi sexem a milováním, protože to nemohl s ničím porovnat a pár vyřčených slov bylo nedostačující ukázkou. 

Katrin vycítila jeho rozpolcenost a těšilo ji, že mu nasadila brouka do hlavy. Jistě o tom bude přemýšlet a pokud ho to posune k tomu být ohleduplnější, tím lépe.

David se naivně zeptal: „cítíte ke mě důvěru?" reagoval na její předchozí slova.

Nezaváhala a mírně přikývla, "ano."

„Lžete," obvinil ji prostě, ne vyčítavě ale s tím počítala a využila toho, kapitánčiny rty se otřely a přitiskly k tomu silnému býčímu krku jako by ho chtěla škádlit a zasypat polibky ale pak se rozevřely a zavřely, kousla ho.

Davidova reakce byla kupodivu netečná, neosočil se na ni, nekřičel jako by byl v šoku nad takovou animální zkušeností.

Nic...Až to bylo téměř děsivé, protože se obávala jeho reakce.

Katrin musela svou zlost nějak ventilovat a měla škodolibou radost, že mu ublížila. Kůže byla tužší než lidská ale i tak cítila, jak ji porušila a z ní na jazyku ucítila nějakou látku.

Hydraulická tekutina, která nahrazovala krev. Bílá látka s kapalnou konzistencí měla chuť jako když olíznete baterii.

Chtěla se odtáhnout ale v tom se obě Davidovy ruce přitiskly k jejím lýtkům na nohách a jely vzhůru, dokud neskončily na ženiných stehnech, které uchopily a zůstaly tam. Uvěznil tak Katrin na místě. Tlačil ji pomalu k sobě, takže musela rozevřít nohy a přijít blíž. David stále seděl, jeho nohy měla pod sebou, zatímco nad ním rozkročeně stála...

Katrin se narovnala do své celé výšky, takže nyní cítila androidův dech na svém břiše, rty položené na kůži, nos mírně zabořený mezi ňadry, lechtaly ji jeho žluté husté vlasy a ke všemu ta vzrušující blízkost, která dělala z jejího těla vláčné želé. Jemné žádostivé gesto jako by David chtěl, aby ho neustále obklopovala, což mohl vyvodit z její poučky o milování. Chtěl jí být blíž a postará se o to, aby mezi nimi vznikl onen vztah založený na blízkosti. Kdyby jen Katrin věděla, co tím všechno způsobí...

Mužské prsty byly pevně přitisknuté pod oblinami ženina zadečku, aby se nemohla vzdálit. Znervózňovalo ji to jako malé zvíře na příliš krátkém řetězu.

David byl jako ničivá droga, čím víc u něho byla, čím víc se ho dotýkala tím hrozilo větší nebezpečí, že podlehne a pak bůh jí pomoz, nebude pro ni žádná záchrana z toho šílenství...

„Nemám rád lži, kapitánko, příště se jich vyvarujte," zašeptal chladně a při každém slově se zlehka otřel rty o její rozpálenou kůži. Šimralo to jako by měla v žaludku přesně na tom místě hejno motýlů, zachvěla se, nikoliv chladem. Chtěla víc ale byla nejistá, přijde teď trest za to, že ho kousla? Či to bral jako součást svádění?

Zasloužil si to a mnohem víc, třeba uřezat končetiny, zavrčela v duchu.

„Jediný, kdo tu lhal, jsi byl celou dobu ty," zaryla mu nehty do ramen, až v nich jasně viděla rudé půlměsíčky.

„Bylo to nezbytné pro ochranu posádky," trval David pevně na svém, mluvil s ní upřímně a Katrin se z hrdla vydral hlasitý sten, protože si ani nevšimla, že se jedna jeho ruka ztratila, aby se objevila na jejím rozevřeném klíně.

Podlé, lákavé a vzrušující odvést tak její pozornost a to je vše co chtěl...


Autor: kralovstvifantasie | Datum zveřejnění: 22. 09. 2019 - 22:08 | Rubrika: Oberon
s obrázky





Komentáře

Přidat komentář

Zbývá 1000 znaků.