Přihlásit seRozcestník blogůChci také blog      
záhlaví

Kapitola 10. - Zkouška vůle

 

Kapitola 10

Zkouška vůle

 

David mohl být rytířem těžko, měl k tomu sice všechny předpoklady ale jeho zarytý program se podobal spíše samurajskému kodexu, kdy pán může žádat i váš život a vy jste mu slepě oddáni.

Právě teď se v ní snažil podnítit vidinu, že vše dělal jen z donucení, ačkoliv jeho úmysly k lidem byly zcela nestranné.

To by jí ale nesměl do těla vstříknout plnou dávku jedu, která měla okamžitý účinek ale inkubační doba u ostatních bude chvíli trvat.

David měl tedy čas s ní nerušeně diskutovat, dokud nedojde čas i jí.

Kapitánce však naznačil, že ostatním je podobně, tak mohl její představivost nechat trpět. Jistě ji to popožene k rychlejší odpovědi i rozhodnutí, domyslel si.

Chtělo to jen zaručený stimul.

„Nerad se dívám jak trpíte Katrin, nepřeji si vaši smrt..." chlácholil ji jako dítě a užíval si doteku na její kůži. Přejížděl palci po stranách tváří jako by se s ní mazlil a ona se mu vytrhla. Nesnesla to. Nenáviděla, jak vyslovil její jméno jako by mezi sebou měli nějaké tajemství, jako by byly něco víc než jen android kapitán.

„Nedotýkej se mě!" Vykřikla pohrdavě a probodávala ho zraněným pohledem zahaleným vztekem.

Jak se od něho stáhla dozadu, znovu se nečekaně prudce natáhla po jeho ruce ale David se bez obtíží díky skvělým reflexům naklonil dozadu na paty a hladce vstal. Katrin sáhla do prázdna. Příliš pozdě...

„To nebylo hezké, nehrajete podle pravidel," varoval ji bez emocí jako by se snažila podvádět při stolní hře.

„Dej mi to, pokud říkáš že je to skutečně protijed, tak mě zachraň," polkla.

David byl u ní než stačila mrknout, lekla se a pozadím se opřela o pult s knoflíky za sebou, když ji vytáhl nahoru do stoje.

Tyčil se nad ní jako by ji chtěl zastrašit, nejspíše nechápala co po ní chce ale třeba ji skutečně zachrání přeci jen říkal, že musel poslouchat rozkazy, jak Weylandovy tak její. A zatímco si ten parchant přál jejich smrt, ona chtěla život.

„Prosím," zasténala, když je dělilo jen pár centimetrů a vrstvy látky.

Ten bastard se k ní však jen sklonil, přesněji řečeno jeho umělý dech se jí záludně otřel o okraj ucha.

„Pokud ho chcete, musíte pro to něco udělat."

Zůstali tak stát naproti sobě bez hnutí. Čas plynul vyměřován jen tlukotem jejího zoufalého srdce.

„Co sakra chceš abych udělala?" Katrin znovu netrpělivě zavrčela, jak v ní stoupal neklid a právem.

Mohla za to Davidova blízkost, která na ni tak působila, byl to sice android ale vypadal jako muž a to už by leckoho znervóznilo.

V kokpitu nastalo ticho, ve kterém si kapitánka představila snad všechno jen ne to co řekl.

„Chci vás zkoumat. Být vám blíž něž kdokoliv jiný. Chci abyste mi ukázala jaké to je být člověkem. Chci vidět vaše tělo a reakce, pochopit vaši mysl a za to dostanete navíc další den svého života. Není to korektní nabídka?"

Katrin se útrpně nadechla, jak mohla vůbec o něčem takovém uvažovat?

Každé vniknutí vzduchu do plic způsobilo, že se ňadry otřela o toho zrádce. Šokovalo ji co chtěl a potvrdila si svou domněnku, že jsou pro něho lidé jen pokusní křečci. Nic víc než skupinka terčů. Hnusila se jí jeho logika vyhnaná do krajnosti a odolávala tomu ho alespoň kopnout do nohy nebo kousnout, jenže to by si buď zlomila kost nebo vylomila zuby.

„CO? To je vydírání!" Zareagovala.

Cítila jak se David usmál, byl tak blízko že mu neviděla do tváře, „záleží z jakého pohledu se na to díváte," zašeptal.

„Lidé jsou svým způsobem svobodní, kdežto mě každý posuzuje od prvního spuštění až do teď, chtěl bych to zažít z jiného pohledu."

„Ať se na to dívám jak chci, pořád je to vydírání."

„Zkuste se na to dívat jako na nutné zlo, každý z nás získá co chce nebo potřebuje."

Takže on potřebuje její tělo? To je u stroje novinka. Znělo to úchylně, k čemu ho potřebuje?

Mluvil o ní jako o mase. Zachvěla se.

Žena už mu chtěla zařvat do ucha ale nesnesitelné bodání v hrudi ji akorát poníženě donutilo se o Davida opřít a lapat po dechu.

Android se znovu sám pro sebe spokojeně usmál, jak ji jed tlačil přes okraj propasti. Doslova si její utrpení vychutnával jako sadista víc a víc a nemohl se dočkat konce, až ji milostivě zachrání, až jí podá pomocnou ruku, protože není jiná která by ji z té propasti vytáhla.

Jen ta jeho.

On a ona.

„Opravdu mě zraňuje, jak se snažíte odolat," ten falešný soucit z něho odkapával jako sladká kyselina.

„Já už...nechci," zakašlala Katrin, tak moc to bolelo...Pomalu se dostávala do bodu, kdy by odsouhlasila vše, kdy bolest zatmívala rozum.

„Přijměte mou velkorysou nabídku Katrin, slibuji že nebudete litovat."

David se stejně jako v laboratoři odtáhl od jejího těla ale jen o tři kroky a nechal ji tam stát. Hleděl na ni, prohlížel, hodnotil stav, vybízel ji než sjel pohledem po jejím těle s jediným rozkazem: „Svlékněte se."

 

***********************************************************************************

 

Ne, musel se zbláznit nebo špatně slyšela.

Kapitánka zaskočeně zamrkala, „cože?"

„Svlékněte si uniformu kapitánko," nyní už to více připomínalo rozkaz.

„Ty si děláš legraci," zamračila se.

„Nežertuji," naznačil jí David očima k zapínání.

Katrin přeběhl mráz po zádech ze zcela jiného důvodu než nevolnost, tentokrát to bylo zhnusení.

Zírala na postavu před sebou jako by mu narostly dvě ošklivé zrůdné hlavy. Proboha on to myslel vážně!

Jak moc si přála aby zatleskal a řekl, že je to celé jen hloupý vtip, jenže David se tvářil vážně celou tu dobu.

„To neudělám, nebudu se svlékat jen pro nějaké tvé zvrácené představy," zhrozila se.

„Nemusíte pak ale budu jediným přeživším, pokud to tak smím nazvat," bylo to tak nenucené jako by mu to bylo zcela jedno.

„Nebo si mohu vybrat jinou ženu, na lodi je jich přesně 2561, většina z nich by se rozhodla jinak, asi vám není váš a život ostatních tak cenný jak jsem si myslel," otočil se David k odchodu a udělal první krok směrem pryč.

Katrin se stáhl žaludek a zauzloval jako silné lano, které se jí utahovalo kolem krku coby oprátka. Měl ji v hrsti, nemohla nechat umřít sebe a ostatní, stejně jako nechat Davida provozovat ty své plány na jiných nebohých ženách.

Musela se obětovat za ostatní.

Jako malá vždy věřila, že ji v životě čeká něco velkého ale tohle si rozhodně nepomyslela.

Nemohla toho zrádce nechat odejít!

Nemohla!

„STŮJ!" Vykřikla na Davida a on se skutečně zastavil a pomalu obrátil zpátky jako žralok, který ucítí vůni krve ve vodě, stejně tak mohl on cítit její strach.

„Váháte?" Vpíjel se do ní svým ledovým pohledem, mrazilo ji z toho ale bez dalších ponižujících slov sáhla po prvním knoflíku a pak po dalším.

Nedívala se na něho ale věděla, že sleduje každý pohyb jejích třesoucích se prstů, dokud nebyla rozhalená.

Volné cípy modré košile visely u pasu, zatímco ňadra se zvedala v bílé podprsence.

„Dál," pobídl ji a vrátil se zpátky na své místo jako pozorovatel.

Jak si mohla myslet, že mu to bude stačit?

Co tím ale sledoval?

Netušila jaké má úmysly, nechápala ani ten nevkusný důvod, proč se musela odhalovat. Oči upírala do země a kamkoliv jinam, jen ne na toho zrádce.

Katrin pohnula rameny jako by se chtěla protáhnout a nechala košili sklouznout dolů po pažích, cítila zimu ale nápor studu a horkosti ji vyvažoval.

„Co z toho máš Davide? Chceš mě ponižovat takovým podlým způsobem?"

„Jak jsem vám řekl, chci se o vás dozvědět vše, není nahota jednou z lidských přirozeností stejně jako sex?"

To slovo Katrin donutilo k němu nechápavě vzhlédnout. Nechtěla si toto slovo spojovat právě s ním a na tom, že ho vyslovil bylo něco nepříjemného co šimralo v podbřišku.

O nic přeci nešlo, jen se svlékne a zase oblékne. Pochybovala, že by z toho ten zlosyn měl nějaké potěšení. Prostě ji chtěl ponížit.

Nyní se mu vystavovala jen v podprsence a sáhla dozadu k zapínání. Trochu to trvalo měla roztřesené prsty a když zavadila o svou horkou kůži těmi ledovými špičkami na lopatkách, vydechla a ucukla. Nakonec přeci jen háčky povolily a tenká ramínka sklouzla stejně jako košile dolů. Katrin podprsenku však zachytila dlaněmi a přidržela na ňadrech.

Pořád se styděla, to byla zase ženská přirozenost.

David nadzvedl obočí na tak chabý vzdor, který byl stále tak nevyhnutelný jako bílá plápolající vlajka prohry.

„Máte strach? Děsí vás snad to slovo?" Vyptával se.

Katrin neodpověděla, aby to nepoužil proti ní. Jak se dívala dolů, do zorného pole jejích očí se dostaly androidovy boty. Očividně si pro odpověď přišel.

„Ne...ať řekneš cokoliv, nic mě nepřekvapí."

Katrin ještě dřív než viděla cítila Davidův prst, jak sklouzl mezi její ňadra a zahákl se za prostředek uvolněné podprsenky, začal ji stahovat dolů, dokud nesundala ruce a ten kus prádla neskončil pohozený na podlaze jako blůzka.

Kapitánka se rychle nadechla a zavřela oči jako by měla přijít facka.

Nebude se dívat na někoho kým pohrdá.

Pro Davida to bylo neskutečně sladké, jak mu byla vydána na milost a nemilost. Android si svou panenku náležitě prohlédl hodnotícím okem.

Doslova každý centimetr.

Všechny Williamovy sny bledly v porovnání s živým výtvorem, jež stál proti němu. Ten rozesmátý idiot si neuměl ani představit jakého pokladu by se teď on mohl dotknout a také dotkne, jen co si zapamatuje každý milimetr té bledé hebké kůže potažené nepatrnou vrstvou lesklého potu, kterému dávalo světlo ze shora ještě neodolatelnějšího půvabu.

Ano, zuřil by závistí z toho co mohl nyní obdivovat on. Ta představa Davida škodolibě těšila...

Viděl sice jen polovinu ženina těla ale byl více než spokojený.

Katrin měla štíhlý pas a mírně větší kulatější boky, ploché nikoliv propadlé bříško a tmavou roztomilou pihu pod pravým ňadrem. To mu dalo dostatečný důkaz, že ti všichni kteří si o ní dovolili snít, neviděli zhola nic a on mohl spatřit jedinečný originál. Hlupáci.

„Nádherné," ohodnotil ženino tělo jako by se jednalo o mistrovsky vytesanou sochu do mramoru.

Davida uchvacovalo jak rychle dýchala, velká pevná ňadra se tak zvedala a klesala jako by byla živá. Chtěl se jich dotknout.

Android pozvedl ruku a položil ji přímo na kapitánčino levé prso. Žádné ostýchání, hezky pocítil na své dlani ztuhlou bradavku, která se do ní tiskla jako by se chtěla mazlit a schovat před chladem v okolí.

David mírně pohnul prsty a stiskl ten celý zázrak jako pavouk, měkké a poddajné, krásně tvárné. Cítil bušení srdce, pot, vůni a hebkost, udělalo to na něho dojem. Otřel se o bradavku a sledoval jak Katrin zatíná čelist, zatímco bradavka připomínala hrubý tvrdý pupen, jež reagoval na jeho hmat.

Android mírně o pár centimetrů ruku odtáhl a ukazováčkem obkroužil celý tmavě růžový zvrásněný dvorec. Kapitánka se kousla do rtu tak silně, až se na něm utvořila nepatrná kapička krve.

Její odhodlání bylo silné ale marné, musela to vědět, přestože když zavře oči nic se tím nezmění.

Žena naopak vnímala, jak se jí ta polymerová zrůda bezprostředně dotýká na holé pokožce, osahává, zkoumá. Byl blízko, na dosah v jejím soukromém prostoru, narušoval ho svou špinavou přítomností.

Nebylo to agresivní ani bolestivé, o to bylo horší, jelikož se chvění z Katrinina těla přesouvalo do dvou různých částí, té horní i té dolní.

Zdálo se to hravé a zvědavé.

Nic z toho však nechtěla sdílet s ním.

Raději zavřela oči ještě pevněji, aby se tomu vyhnula jako by doufala, že to všechno zmizí či přestane vnímat. Bohužel to nebyl sen.

Každé sebemenší otření kolem bradavek nebo přímo na ní, posílalo po celém jejím těle husí kůži ale ani teď nezvedla víčka, pevně je stiskla k sobě a vykřikla, jakmile ucítila něco slizkého na svém krku.

Odporné, nečekané a kupodivu erotické.

Ten parchant ji olízl!

Katrin pobouřila myšlenka, že by mohl cokoliv.

Poplašeně zalapala po dechu a zadkem se natiskla do kovovému pultu, bohužel tam už nebylo kam utéct.

„Ne, dost!" Vyhrkla. To vážně stačilo. Ruce vyletěly nahoru, aby se zapřely o pevnou hruď. Tohle nechtěla, tohle už bylo moc. Proč by sebou nechala tak zametat?

Nemohl ji olizovat jako nějaká kočka!

David lehce chytil obě kapitánčina zápěstí v ocelovém stisku a přinutil je dát zpátky podél těla a tam je také držel, i když měla tendenci sebou cukat, dokud ji to nevyčerpalo tak, že jen stála a lapala po dechu.

Boj s ním byl marný.

„Nehodlám přestat," ubezpečil ji David klidně a dech se jako plíživý stín přesunul z krku přes klíční kost až k...

Katrin hlasitě zasténala ještě víc, jakmile ten zrádce drze vsál bradavku do svých úst!

Tváře hořely, byla zmatená, nikdo se jí takhle nedotýkal více jak pět let, nemohla si pod takovými okolnostmi jen tak zvyknout a čekat, že to bude v pořádku.

Pořád ale myslela na protijed. Musí ho získat, to však znamenalo nechat ho dělat co chce.

Pokud nebylo mučení toto tak už nic.

Katrin se zavrtěla jako plamen svíčky a tělo se mírně propnulo do oblouku proti androidovi.

David ochutnal ten vyzrálý hrozen rty i jazykem, přejel po něm a on reagoval, samo o sobě to v něm nic nevzbuzovalo kromě zvědavosti ale reakce kapitánčina těla byly úchvatné.

Chtěl postupovat pomalu a vše důkladně prozkoumat ale neměl tolik času kolik by si býval přál, kvůli Weylandově patogenu. Naštěstí z něho udělal svou přednost, to díky němu měl tuto jedinečnou šanci.

Nehodlá ji promarnit. Stvoří si vlastní utopii, pomyslel ve vší velikosti na svůj plán.

Takových možností bude dost, připomínal si David blahosklonně. Jen ať si zkusí odporovat, rád zachytí ten oheň, tu vzpínající vášeň ve svůj prospěch, jež ukazovala jen jemu. Byl tím poctěn.

Těšil se na poznání každé části těla, jež se bude moci věnovat. Nyní se ale spokojil s doteky, které ji měly pro začátek pokořit a ukonejšit jeho provokativní zvědavost.

Napodobil záblesk z Williamova snu, pokusil se bradavku sát jako dítě matčin prs a to se setkalo s kladným ohlasem, jež se ozývalo prostorem jako potěšující sten.

Hlavu měla zakloněnou, rty pootevřené.

Kapitánka vypadala jako křehká panenka z broušeného skla.

David si se svou loutkou mohl dělat co chtěl, možnosti zůstávaly velkoryse otevřené.

Rty ochutnávaly mírně slaný pot, tu osobitou esenci, kterou tvořily její jedinečnou podstatu.

Jemně tvořil v ústech podtlak i vlhkost ze slin uměle vytvořených z vody, což nutilo tělo reagovat procítěně a spontánně. Po chvíli překonal ženin částečný odpor jako skutečný cílevědomí muž. Pořád tam byl ale schovaný jako hořké koření jejich nového tvořícího vztahu.

Katrinino tělo se oddávalo té zvídavé péči, když se náhle zkroutila nově přicházející bolestí, jež ji zasáhla opět nepřipravenou.

Tentokrát to bylo jako by jí někdo trhal kosti z těla.

„Davite prosím, ten protijed..." skučela s hrůzou zkřivenými rty a znovu klesala na kolena, David ji hbitě chytil oběma rukama v pod paží jako novorozence a bez námahy s ní smýkl o kus vedle, kde ji k sobě otočil zády a přitiskl k pultu. Zaštítil svou společnici vlastním tělem, aby zůstala na místě.

Ňadry se přimáčkla na chladné sklo, až jí mrazem vlhké bradavky zabolely.

„Na to je ještě brzy Katrin," to zašeptání vlastního jména ji zcela odzbrojilo, skoro jako když vás láká ďábel, že od něho dostanete zpět svou duši.

Kapitánka nestála o takovou míru intimity a už vůbec ne pohrávání s jejím jménem! Ten blonďatý bastard!

Jak si tohle mohl dovolit, být k ní tak familiární!

David na nic nečekal, využil její indispozice a únavy, aby sám jedním pohybem rozepnul zip a začal jí stahovat kalhoty do půli stehen.

Žena nevěřícně zírala do odrazu předního skla, kde jí celou dobu hleděl přímo do očí, aniž by se jedinkrát podíval co dělá.

Hypnotizující, dravé, zákeřné. Přinutila se ke klidu ale nešlo to.

„Co to děláš...!" Zakňučela.

„To co jsem chtěl celou dobu stejně jako vy, zachránit ostatní kolonisty. Váš život za pět tisíc lidí. Vykoupení výměnou za vaše tělo. Dokážete se obětovat? Bible je kupříkladu plná takových případů, vzestupů i pádů."

Katrin polkla a zatnula zuby, David se jednou nohou zapřel o její botu a posunul ji více do strany, aby celkově tvořily pravidelné A, tím se ženiny kalhoty zastavily kousek pod zadkem, jež tak vynikl.

Bohatě to stačilo na to, aby své palce zahákl na bocích za lem bílých kalhotek a pomalu je stáhl do tak odhalující pozice jako by se nabízela u zdi nějakému muži v tmavé uličce za klubem pochybné pověsti.

Kapitánka se styděla, ne umírala zostuzená, to byl přesnější termín.

Cítila jak ten stroj stojí za ní, jeho prsty se roztančily zpátky po bocích, zatímco nyní k tomu celému koncertu vnímala i Davidův pevný hrudník na svých zádech, jak se na ně natiskl. To byl okamžik podstatné změny, kdy se jí předtím dotýkal jen minimálně a teď jako by to bral opravdu vážně.

Chytrý postupný nátlak ze kterého šílela.

K něčemu se schylovalo, cítila to v kostech, zvláště na svém holém pozadí.

Nechával její tělo poseté svými nesmazatelnými otisky jako by to byla striptérka. Třásla se, kňučela jak přejížděl po jednotlivých žebrech hrudního koše, pak se přesunul hladce dopředu a pohladil spodní oblinu ňader jež se tiskla na sklo, nakonec odtamtud klidně zamířil kolmo dolů.

Pokusila se jeho ruce uhnout dozadu ale tak se zadkem přimáčkla k jeho rozkroku a...

Něco tu nehrálo, něco bylo sakra špatně, protože to k čemu se přitiskla bylo až moc tvrdé a rozhodně to nenaznačovalo, že by vypadal bezpohlavně jako panenka barbie nýbrž jako...

„Proboha!" Zasténala šokovaná tím nenadálým objevem, v hlavě měla najednou zcela prázdno. Katrin došlo rychlostí světla o co mu celou tu dobu šlo a bylo už pozdě nějak zasáhnout do soukolí osudu. Nešlo mu jen o osahávání.

„Něco vás snad překvapilo kapitánko?" Otázal se android nevinně jako zvídavý kluk ale za tou nevinností se skrývalo něco hrozivějšího.

Davidovy modré oči v potemnělém odrazu jiskřily hmatatelnou energií a něčím co nedokázala vysvětlit, zato jeho rozkrok jí to nechával jasně pocítit.

„Ty...ty to...není možné že..." slova se jí zadrhávala v krku a všechny iluze o tom, že ji bude jen zkoumat rychle bledly, nakonec z nich zůstaly cáry ženiných marných nadějí.

Nedokázala to slovo říct, aniž by se nepropadla studem.

David se od ní nehnul ani na krok, jeho tělo bylo dokonalým systémem jež mohl libovolně ovládat a nyní dojde i na tu poslední součást, kterou ještě neměl možnost podrobit zkoušce. „Kam se poděla vaše obávaná výřečnost? Popis mužské anatomie vám dělá potíže? Jak dlouho jste se nepářila kapitánko Leeová?"

Katrin zčervenala až po kořínky vlasů a kdyby mohla, sklouzla by po skle dolů na podlahu. Proč sakra vybral právě toto slovo?

Zastával snad názor, že lidé jsou jako hloupá zvířata, která se nechávají vést jen instinkty? Uráželo ji to.

„To tě nemusí zajímat, je to moje soukromá věc," odsekla a on se k ní ještě více přitlačil. Natlačil ji hrubě na sklo a zároveň na svou ruku vpředu, jež zase pokračovala v uctívání její kůže a podbřišku.

Sama se na ni strategicky tím pohybem silně přimáčkla, chtěla ji zastavit ve svém postupu ale nemělo to žádný účinek.

David jí hleděl do očí v odrazu, „naopak, řeknete mi co budu chtít a také vše co se mezi námi stane zůstane utajeno, doufám že tomu rozumíte. Pokud se někdo o něčem dozví, naše vzájemná pomoc končí kapitánko Leeová. Vaše soukromí je mé soukromí. Moje ochrana je vaše ochrana. Ptáček který moc zpívá, přijde nakonec o hlas i svobodu, nechci vám ji brát, pokud nebudu muset. Můžete vše udělat velice jednoduchým nebo složitým, záleží jen na vás."

„Nenávidím tě," zašeptala Katrin frustrovaně se vší záští jakou v sobě našla a zamumlala ji proti sklu, za kterým viděla celý vesmír jako by to bylo to poslední co zří.

„Doufám, že vás dříve nebo později přesvědčím o opaku a získám si vaši důvěru," ozvalo se nad jejím ramenem téměř citlivě a dokonce s nadějí.

Chtěla se mu za to vysmát.

Pokud v něco tak absurdního stále doufal, musel být šílený. Neexistovala žádná možnost, jak by na něho ještě mohla spoléhat a věřit mu. Ani teď ani jindy!

„Mimo to neodpověděla jste mi na otázku, mám ji zopakovat? Uráží vás tento intimní rozhovor? Co cítíte?" David ji napínal a uváděl do rozpaků, našel ohavné zalíbení v tom, jak se její tváře zbarvily červenou a růžovou barvou při zmínce tabuizovaného tématu.

„Trhni si TY...!"

Pohyb za zády ji zarazil, David si přiložil ukazováček ke rtům v nevysloveném „hššš."

Odpověděl jí pevným vážným pohledem a napomenutím o hrubosti.

Zřetelně viděl, jak se jí rozšířily panenky, když jeho ruka bez skrupulí navštívila to tajemné místo, vlhký rozevřený klín.

Bylo to poprvé co se smí nějaké ženy takto dotknout a tím, že to byla právě jeho Katrin tomu dodávalo na přitažlivosti. Jeho jedinečná chvíle.

Tak nějak si David představoval svůj sen, který nemohl snít. On si ale tvořil vlastní a veskrze živé.

Pod konečky prstů cítil maso a vlhkost, celé moře vlhkosti, vzduch kolem byl sladce prosycen jako parfém plný feromonů, který láká samečky k samičce ale nic se nevyrovnalo přímému doteku.

Potěšil jej zoufalý sten plný bezbřehého zoufalství.

„Pokud mohu soudit z vaší reakce, tak na svůj sexuální život poněkud zapomínáte nebo vás přitahuje někdo jako já?" Narážel na tu nepopiratelnou potopu a uspokojovalo ho že mlčí, čímž mu dává za pravdu, nemýlil se.

„Jsem poctěn, že mi dáváte přednost před živým člověkem, téměř jako byste skutečně docenila mé schopnosti a kvality."

To bylo tak trapné!

Proč její tělo takhle reagovalo? Skutečně za to mohla absence fyzické blízkosti?

Je to možné? Stačilo jedno dvě pohlazení a stane se z ní toužící nymfa? To přeci nebyla ona, všechny své neřesti a nedostatky držela přísně pod pokličkou na krátkém řetězu a pak si vzpomněla.

Ten jeho zázračný lék!

Nyní už jí nepřekvapovalo kde se brala ta touha, ten chtíč, afrodiziakum muselo ještě částečně účinkovat a její tělo nepohrdlo ničím a nikým kdo by jí poskytl uspokojení. Proč si to jen brala?

Protože jsi mu věřila...odpovědělo jí vlastní podvědomí.

Ano tak lehce přijala Davidovy rady a pomoc protože věřila, že je to stroj a stroj přeci nemůže myslet špatně, neubližuje, nevydírá a nezabíjí...

Teď si musela vybrat a vymyslet strategii, buď bude s ním a nebo proti němu. Smrt nebo život. Pokud se ale vzdá, nebude toho litovat? Oboje se zdálo jako špatná volba.

A co vlastní důstojnost? Čistota? Hrdost?

Rychlé oddechování na zamlžené sklo najednou proťal slabý pípavý zvuk a blikání červené tečky na Katrinině pageru na zápěstí levé ruky. Malé telekomunikační zařízení vypadající jako hodinky. Měla zprávu a to nevěstilo nic dobrého v tuto hodinu.

David se natáhl a pootočil její paži tak, aby oba mohli vidět co je na malém displej napsáno.

„POHOTOVOST NA OŠETŘOVNĚ!"

Oba dva věděli co to znamená a David na sobě nedal znát mírné překvapení, že harmonogram patogenu na lidské tělo působí tak rychle, nebylo to na škodu, protože kdyby o nic nešlo, Less by kapitánku neinformoval. Mělo to na Katrin přesně takový zdrcující dopad jaký očekával. Byla ztuhlá, zadržovala dech a potila se o to více, všechny příznaky obav a stresu.

Tak moc lpěla na ostatních, byla to její slabina...perfektní...obětavá.

Davidův dech ji důvěrně polechtal vzadu za uchem, „mám zájem na tom abyste žila, vy jako jediná jste se ke mě chovala jako k člověku s porozuměním a trpělivostí kapitánko, mám vám co splácet na rozdíl od posádky ale jsem velkorysý. Myslím, že byste neocenila kdyby jsme na palubě přežili jen my dva. Vím, že byste mi to neodpustila, jelikož s nimi sympatizujete. Žádný člověk si nepřeje zemřít ale někdy je ona pomyslná hranice velice tenkou membránou," zašeptal těsně u ní. Davidův dech prostupoval růžovými vlasy jako skrze korálový závoj v moři.

Ne, kdyby všechny zabil neodpustila by mu, sakra ani tohle mu nemůže odpustit s tím co se k ní právě teď vzadu tisklo mezi půlky!

„D...dost Davide, to...stačí," zatnula prsty do průhledného tvrzeného materiálu jako by do něho chtěla udělat rýhy od nehtů a zapřela se o sklo, jenže ničeho nedosáhla, byla slabá jako moucha.

David se choval odtažitě ale neodolal tomu se otřít o její rameno a slyšet zalapání po dechu, „chováte se jako chycené zvíře v kleci, není to přesně to po čem muži touží?"

Nechápala kam tím míří.

„A po čem myslíš, že muži touží?" Další marný pokus se odtáhnout.

„Držet u sebe bezmocnou ženu a ovládat ji. Takových obrazů jsem viděl plno, sny kolonistů jsou plné pornografie. Rád bych vám některé ukázal, je to velmi poučné," odvětil lehce, protože věděl že to odmítne a rozčílí ji to.

„Jsi opravdu naivní, každý má jiné priority než tak nízké pudy!" Zasyčela rozhněvaně Katrin na tu provokaci.

„Nuže jaké jsou ty vaše?"

Nastalo ticho doplňované jen kapitánčiným hlasitým oddechováním a když neodpověděla, udělal to za ni.

„Prestiž? Víra ve vlastní zásluhy? Ale no tak, nejsou to vaše vlastní slova nebo vám jsou lidé na Oberonovi pouhým přívěskem, abyste si mohla dokázat svou nadřazenost?"

„Ne!" Tak to nebylo, chtěla být dobrým velícím důstojníkem a pýchou vesmírného programu, ne někdo kdo opět selhal.

David s určitostí věděl, že ji dostal přesně tam kde ji potřeboval mít. Vlastní ctižádost uměla hýbat horami.

„Pak je zachraňte, nechte mě vás poznat, nechte mě dělat co chci..." s těmi slovy ji nezkušeně pohladil v klíně. Prsty zkoumaly každou kluzkou vlhkost i lákavou nerovnost, přejížděly po každém závojíčku, které se mu sametově otíraly o kůži, sladce zasténala, když zavadil o malý hrbolek podobný bradavce. Tak drobný a tak neskutečně citlivý. Ihned poznal, že je to místo které ženám přináší tolik rozkoše, chtěl se s ním důvěrně seznámit ale věnoval mu jen pár zkoumavě průzkumných pohlazení, když se Katrin znovu zazmítala v bolestné křeči.

Ne, skutečně neměl čas na to ho plýtvat.

Katrin byla jako v transu, zkoušená bolestí, horkem i nervozitou, třásla se, nenáviděla, že tam byl ten parchant s ní a na vše se díval, dotýkal, hladil a držel ji na skle jako rukojmí v přepadené bance.

Davidova představa o povahách mužů a žen byla velice zkreslená, nejspíše těmi sny na které koukal a pokud byly plné takových věcí jako sex nebo násilí tak se ani nedivila, že se tak choval.

Byla to tedy jejich nevědomá chyba? Nepříjemný pocit viny zaplavil její mysl spolu s lidskou primitivitou.

Nikdo nemohl předpovídat vše a i tak dokonalý stroj se mohl od základu zkazit špatnými milnými informacemi. Teď to viděla.

Katrin si po pár minutách těžce oddechla, když to všechno přešlo. Zvuky ustoupily do pozadí z nekonečného šumění ale ani tak neslyšela, že si David rozepnul zip u svých kalhot, až když se o ní něco otřelo si uvědomila, že je cosi jinak než by mělo být.

V půlce nádechu si něco našlo cestu přímo do ní, to něco ji naplnilo až po okraj, aniž měla šanci k tomu něco říct.

Klidně si ji vzal a nezajímal ho žádný aspekt názoru.

David byl dole velký perfektně k nerozeznání od skutečného muže. Katrin to bralo dech ale ani teď jí David nenechal si zvyknout a ihned se začal pohybovat. Nebyla v tom žádná romantika ani něžnost, když ji při každém naplňujícím přírazu přimáčkl na sklo, které se začalo víc a víc mlžit od ženina horkého dechu.

Pomalu se jí zamlžil výhled jako v oblaku páry. Škrábala do skla jako divoká kočka ale pak už se jen opírala a nevzdorovala. Bylo to tak namáhavé...

Pot jí tekl po zádech jako kapičky rosy. Vše bylo strojové, přesné pohyby jeden jako druhý zcela bez emocí.

V Katrin to ale emoce rozdmýchávalo, nahou rozpálenou kůží se snažila zchladil alespoň o to sklo a zavřela oči, aby se jí země nehoupala pod nohama.

Bylo to rychlé, David nesténal jako ostatní muži při souloži ukazující, tak čemu dávají přednost ani to nečekala zaráželo ji však, že měl penis. Co jiného by to mohlo být? Okurka?

Prsty tak velké neměl to by poznala ale proč proboha jeho stvořitelé považovali za nutné mu tuto součástku...dávat?

Téměř jako by měl poskytovat i jisté neortodoxní služby...

Byla hloupost si představit, že by ho měl za účelem plodit děti, pokud tam někde neměl schovanou nějakou malou genetickou laboratoř o čemž pochybovala.

Vypadalo to jako by mu udělali penis z jediného důvodu, aby ji mohl mučit ale i tak Katrin uspokojovalo, že necítil nic takového jako ona.

Žádný prožitek, slast ani bolest.

Počkat slast?

Sama se nad tím slovem vnitřně zarazila a musela si poníženě přiznat, že nebýt patogenu, jež ničil její tělo, snad by si to i užívala.

Pokrytectví...Jak mohla být tak...Stačí jedna rychlovka a je blahem bez sebe?

Nikdy by přeci dobrovolně nenavázala vztah s androidem, ani romantický ani ten sexuální.

Nikdy!

David dává návrh a Katrin ač nerada na něho přistupuje, má být zkoumána, pozorována jako exponát strojem. Katrin bude Davidovou šedou eminencí na Oberonu, hrozný potupný osud pro kapitána ale jak jinak získat protilátku? Neměla by mu skutečně spíše děkovat za záchranu? Možná byl David příliš dychtivý objevit nepoznané skrze sexuální styk ale už se rozhodl a nastavil určitá pravidla. Těžko říci jak by se rozhodl jiný android ale ve skutečnosti nebýt jeho citové vazby, byly by všichni do pár hodin mrtví a on by pokračovat v plánu svého stvořitele - o tom si povíme jindy. Nyní David dostal co chtěl uvidíme, jak s tím dál naloží.

 


Autor: kralovstvifantasie | Datum zveřejnění: 11. 07. 2019 - 16:01 | Rubrika: Oberon





Komentáře

Přidat komentář

Zbývá 1000 znaků.