Přihlásit seRozcestník blogůChci také blog      
záhlaví

Kapitola 28

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kapitola 28

Nečekaný poklad

 

Mumie sílila, tkáň se tvořila mrknutím oka a na několik nádechů se zhmotnily svaly pod suchými bandážemi. Faraon mohutněl přímo před jejich zraky jako z videa sestřihů neskutečně rychlého růstu dětí.

Nikdo netušil jakými silami přesně disponuje, až bude zase celý ale nikdo na to nehodlal čekat, naštěstí měl Jafar v rukávu jednu kartu a to doslova. 

Vytáhl ji a vykřikl: „poháre smrti, otrav nápoj v onom kalichu!“ pokynul.

Karta se rozplynula ve světélkující prach a ten poslušně vletěl do poháru. Mumie pila dál, ale už nesílila naopak napnuté bandáže, kde se skvěly vypracované svaly zase ochabovaly v opačném sestupu, dokud se najednou nezakuckala. 

Odložila pohár a z nosu jí začala vytékat nechutně černá krev. Bylo tedy div, že nějakou má ale Rose se odmítla ptát co mu koluje v žilách. 

Mumie měla ale jiný problém, tím byl ucpaný nos a nutilo ji to ke kýchání.

Hepčí! 

Už nevypadala tak děsivě jak to s ní cuklo, až se jí zamotaly nohy.

„Netušil jsem, že to udělá tohle...“ řekl Jafar a zamyslel se. Zatímco si nedával pozor, mumie ho překvapivě rychlým krokem obešla a začala pronásledovat Bahadura, který před ní s vyděšeným výrazem utrpení ustupoval. 

Váza mu přitom vypadla z rukou a rozbila se o podlahu.

Mrtvý faraon už byl skoro u něj, ale schvátil ho náhlý záchvat dusivého kašle, který ho přinutil odhodit svůj pohár a chytit se rukama za krk. 

A je to tady konečně už umře, podruhé, radovala se Rose. 

Jafar přiskočil ke zbytkům vázy jako chamtivý zloděj, který chce posbírat poslední kousky své kořisti, vytáhl kartu a jeden velký úlomek, který si prohlédl, ale neměl pro něj cenu, nebyl zlatý ani magicky obdařený, prostě jen obyčejná keramika, tak ho zase zahodil.

Mumie pomalu přišla k úlomkům a vrhla na vezíra nepříjemný pohled. 

Ten už však držel v ruce novou kartu ze svého malého balíčku.

„Karto mrazu, poslechni mou vůli!“ pokynul a z karty se zformovala průzračná postava ducha muže. Duch mocně foukl, mumii ovanul mrazivý dech a tenká vrstva ledu jí přimrazila nohy k podlaze. 

Bezmocně tam sebou škubala na všechny strany.

Faraon se nakonec objal a začal drkotat zuby. Neznal sice bolest, ale díky účinkům Poháru smrti začal působit docela lidsky. 

Rose ho začínalo být i líto. Zato Jafar působil až nelidsky. Bez zaváhání vzal mumiin pohár, přiložil si jej k ústům a cosi zašeptal, čímž z něj vyseparoval svoji kartu.

„Jdeme,“ pokynul a zamířil k portálu. V ten moment se ovšem pohnula jedna z těch obrovských soch, které byly podél místnosti a zastoupila mu cestu.

Jafar na ni namířil svou hůl a socha se zatřásla. Začala milimetr po milimetru ustupovat bokem.

„Marně se snažíš, faraone,“ řekl Jafar chladně. 

„Je jen otázkou času, než se odsud dostaneme, nezastavíš nás.“

Mumie se zatím vzpamatovala, ale o Jafara už se nestarala a padla na kolena. Shrábla k sobě úlomky vázy a natáhla se po posledním z nich, ale nedosáhla na něj. Ten velký úlomek vzala do ruky Rose, která už se mumie nebála. 

Zesláblý faraon na ni ukázal a naznačil, že by ho chtěl.

„Leda bys hezky poprosil,“ usmála se Rose. Pochybovala, že by se nějaký neurvalý

faraon snížil k něčemu tak zdvořilému. 

Rozhodně to za týrání nepovažovala i když by si ho za své činy zasloužil.

„Čekám," ťukala špičkou boty o zem. 

Mumie však nečekaně sepnula ruce a skutečně pokorně poprosila. Navíc působila dojmem, že nemá zlé úmysly a nechce jim tou rozbitou vázou ublížit. Byla to prosba opravdu od srdce, tak se Rose slitovala a ten úlomek mumii podala. 

Blondýnku napadlo, co je na té zničené zaprášené váze tak zvláštního?

Bahadur to vše udiveně sledoval od zdi, na kterou byl přilepený a nevydal raději ani hlásku.

Faraon si úlomek vzal a položil ho k ostatním na hromadu.

Zakroužil nad ní rukama a kouzlem vázu ihned zcelil. Teď se na ní navíc objevily obrázky, fresky, které tam před tím nebyly. 

Mumie ukázala jeden z nich Rose, ta však nechápala a kroutila hlavou. Jazyková bariéra byla hrozná, tak počkat, měl vůbec jazyk? Teď si nemohla vzpomenout, zda se při mumifikaci také odstraňuje a to byl možná důvod, proč stále jen gestikuloval rukama.

Podívala se na obrázek. 

„To je nějaká žena?“ zeptala se.

Mumie rozpřáhla ruce a seslala kouzlo na dívku a ta najednou pochopila. Bylo to kouzlo porozumění. 

Kéž by tohle také fungovalo na Jafara, třeba by i ledacos pochopil.

Dívka se mírně zamotala, jak ji hlavu naplnily různé obrazy a výjevy. Bylo to jako by ji tam někdo svítil lampou a pouštěl starý film. 

„To je příběh! Poslouchej, Bahadure,“ zašeptala Rose." Faraonova matka byla pyšná a neurvalá. Nestarala se o něj a vyhýbala se mu,“ tlumočila. 

Faraon pootočil vázu a ukázal na další obrázek a Rose pokračovala: „Od mala o něj pečovala kojná. Byla na něj skutečně hodná a v této váze mu nosila vodu. Než však stačil dospět, kojná záhadně zemřela, její duše odešla do podsvětí a tělo se rozpadlo v prach. Když zemřel jeho otec a on sám se stal bohem, obvinil faraon ze smrti kojné svou matku a seslal na ni zlou kletbu. Toužil vzkřísit kojnou ze smrti a dopřát jí život jaký si zasloužila, ale nedařilo se mu to. Shromažďoval všechnu magii, o jaké se kde doslechl, aby dosáhl svého cíle. Nakonec se mu podařilo spojit se s Osirisem, bohem podsvětí, který mu nabídl volbu. Buď vyvede duši kojné z podsvětí na zem, ale protože její tělo už je ztraceno, bude přežívat v nějakém předmětu a věčně trpět po faraonově boku, nebo zůstane v podsvětí s dušemi svých rodičů a příbuzných, s nimiž je šťastná." 

Faraon ji měl opravdu rád, byla mu matkou víc než ta pravá, tak se vzdal svého záměru. Po dlouhých letech zemřel a jeho nešťastná kletba proti matce se obrátila na něho. Jeho duše nebyla vpuštěna do podsvětí a byla odsouzena k věčnému životu na zemi. Ta váza je mu věčnou vzpomínkou na ženu, která se o něho starala.“ 

Obrázky na váze vybledly a zmizely. 

Socha u portálu za Jafarovými zády se uvolnila a nechala se zcela odsunout.

„Tak! A teď vidíš, kdo je tu silnější,“ chvástal se Jafar, protože vůbec neposlouchal a v hlavě se zaobíral jinými myšlenkami. 

Proboha to je blbec, pomyslela si Rose a obrátila oči v sloup. Idiot, jak se někdo takový vůbec mohl stát vezírem? Ten měl vážně hlavu jen na to, aby mu nepršelo do krku.

Vážně poslouchá jen sám sebe a ne druhé, zamračila se na jeho nesoustředěnost, zatímco se Bahadur mužně krčil za ní.

„Jafare to byl opravdu smutný příběh, vždyť ten chudák nám tu ukázal své srdce a tys to vůbec neslyšel!" vyhrkla na čaroděje pohoršeně, „co projevit trochu soucitu."

Vezír přimhouřil jedno oko, „nevěřím, že v těch bandážích nějaké má," ušklíbl se, protože byl stále opojen svou mocí, kterou mohl před ostatními ukázat.

Rose měla chuť ho začít škrtit. 

„Pane, raději ho nepokoušejte," zamumlal Bahadur a vykukoval dívce za ramenem.

„Co by mi ten chodící pytel chrastících kostí mohl udělat? Strčit mě do té vázy?" poznamenal ironicky Jafar ale to už se faraon přiblížil k Rose a chytil ji za ruku. 

Byl to zvláštní dotek, takový suchý jako toaletní papír a k tomu ten hnilobný zápach...FUJ.

Rose potlačila nutkání si zacpat nos a otřít si ruku, ale nechtěla ho urazit. 

Mumie byla neskutečně hubená, obvazy zakrývaly jeho kosti a zbytky vysušeného masa, které by si nikdo z lidí nechtěl přežvýknout, moc toho na něm nezbylo. Kdyby tu byli hladový psi, vrhli by se na něho. 

Mumie nemluvila ale ukazovala svým prstem k odsunuté soše na opačné straně sálu. Faraon Rose druhou rukou pohladil jemně po paži jako by ji děkoval, že ho vyslechla. Snažila se to vydržet a nevnímat, jak jí z toho chodícího kusu toaletního papíru vstávají chloupky na těle.

„Co je tam?" zeptala se zvědavě, z toho průchodu se linula matná žlutá záře, která lákala vykradače hrobky dovnitř. 

Jafar se tam hned vydal a prolezl vchodem dovnitř. Stejně tak Bahadur, který Rose i mumiii obešel obezřetným velkým obloukem a poslušně šel za svým pánem.

Rose tam chtěla jít také ale ucítila na svém zápěstí podivně silný stisk jako by ji chtěl faraon varovat, aby tam nechodila. 

 

*****************************************************************

 

Jafar byl zvědavý, co jim chtěla mumie ukázat a tak tam hloupě vešel, za jeho záda se postavil Bahadur a oba dva lačně zírali na místnost plnou třpytivého zlata, až oči přecházely.

Byly tu ražené mince z celého světa. Hory zlaťáků se tu povalovaly jako kupky sena navršené jedna na druhou, moře třpytivých kamenů poházených jako oblázky, které vyvrhlo to zlaté moře, malované vázy, bronzová kopí a meče, šperky i zlaté sochy egyptských bohů.

Bahadur tam šokovaně stál s otevřenou pusou a až pak co se za nimi zákeřně zavřel průchod, otevřel pusu i Jafar. 

Oba dva lakotně vstoupili do pasti.

Vše náhle zahalila tma a zlato přestalo existovat, tedy stále tam bylo ale schované pod rouškou černé čekající zákeřné nicoty. 

„Au! Moje noha!" zanaříkal Bahadur když mu Jafar stoupl na palec.

„Uklidni se," zavrčel naštvaně vezír, že skočil na tak laciný trik staré mumii.

Měl to tušit. Nic nebylo tak lehké. 

„Kde je Rose?"

Oba dva se začali ve tmě otáčet ale žádný ženský hlas jim neodpověděl.

„Je pořád na druhé straně," přisadil si věcně urostlý voják. 

Náhle se z vedlejší místnosti ozval její výkřik a muži na pár vteřin strnuli, poslepu se vrhli k průchodu a snažili se ho vyrazit, marně. Socha Anubise tam stála jako přikovaná.

Bahadurovy svaly jen hrály pod opálenou kůží ale ani jeho síla nic nezmohla a nakonec začal jen vyčerpaně funět jako býk z té marné námahy.

Náhle se za dvojicí něco ozvalo. Jako by se sypaly zlaťáky v malém vodopádu a pak z jiné strany. 

Šustění a nakonec...

„Tobě cvakají zuby?" zeptal se Jafar ostře a dosti ho vytáčelo, že někdo jako jeho nejlepší muž měl strach. 

„Ne, mě ne..." utrousil hlas vedle něho.

„Tak co to..." 

Čaroděj konečně zareagoval a ťukl koncem hole o podlahu, místnost zalilo rudé světlo z očí jeho kobry. 

Kolem nich se vytvořil kruh něčeho co bylo Jafarovi povědomé.

Malý černí brouci velcí jako sklíčko od brýlí, pokrývaly podlahu jako velká naftová skvrna. Lezly jeden přes druhého a nebylo kam šlápnout, naštěstí je světlo drželo dál ale i tak vydávaly zvláštní nepříjemný zvuk jako by cvakaly hladovými kusadly.

„Co je to za bestie?" tasil Bahadur svůj turecký meč ale proti těm mrškám to bylo zbytečné, netrefil by ani jednoho, možná kdyby zatančil dupáka a všechny je rozmačkal ale to by ho skarabové dříve ohlodaly na kost, či alespoň jeho palce.

„Skarabové, masožravý brouci, nepřibližuj se k nim a buď za mnou v kruhu světla," poručil vezír svému poskokovi a rychle přemýšlel co s tou situací provede.

Žádná z karet by jim v tuhle chvíli nepomohla, fyzická síla už vůbec ne.

Musel se tedy spolehnout na svou magii a rafinovanost, v tom k nim dolehl znovu Rosin výkřik a Bahadur se ohlédl k uzavřenému průchodu. 

„Musíme jí pomoct," naléhal a ve své nezištnosti si snad ani neuvědomoval, že oni jsou ve stejném průseru jako ona.

„Nejdřív musím vyřešit tento problém," zavrčel Jafar přes rameno a pak ho konečně něco napadlo.

 

*****************************************************************

 

Rose nechápala co se děje, ten toaletní papír ji táhl ke své hrobce a o vázu zcela ztratil zájem!

Že by jí ten parchant lhal? Nebo bůh ví proč už mu ten kus keramiky byl k ničemu.

Pokud předtím mumie vypadala křehce a nemotorně, nyní měla opravdu sílu.

Rose s ní bojovala o každý milimetr, kdy ji táhla blíž a blíž k podstavci. 

„Pusť mě! Slyšíš! Nakopu ti zadek!" vykřikla a skutečně mrštně zvedla nohu a nakopla faraona přímo do rozkroku, nebylo to přímo místo, které měla na mysli ale ani to s ním nehnulo. Každého jiného muže by to dostalo do kolen, zatímco by zadržoval slzy a že si dala záležet.

Faraon se jen oklepal a nepříjemně zavrčel, mluvit mu nešlo. 

Ale i tak, nejspíše už mu to nádobíčko co měl mezi nohama upadlo, protože s ní zacloumal a znovu ji začal táhnout vpřed. 

Možná, že čím déle byl vzhůru, tím více byl silnější. To zjištění se jí nelíbilo.

Sakra, sakra, sakra!

Rose se vzpírala nohama až si vyvlékla jednu botu, trhla sebou a podařilo se jí mumii vytrhnout ale skončila na zemi a co hůř, nejen že měla šaty od prachu a písku ale na její ruce byla přilepená i ta jeho a tentokrát i utržená. 

Faraonovy prsty ji stále pevně držely za zápěstí ale jeho tělo bylo o dva metry dál, obě části těla spojoval jen natažený obvaz. 

Rose začala ječet, vypadalo to jako prodloužená ruka z Adamsovy rodiny.

Blondýnka stačila akorát popadnout svou botu ze země, když s ní něco trhlo a donutilo ji to vstát. 

Mumie si svou ruku přitáhla zpátky společně s ní a ta se hladce spojila zpátky s jejím ramenem.

„Ty, hned mě pusť nebo tě roztrhám na kousky jako origami!" vztekala se dívka a začala ho mlátit plochou stranou boty a hle, ta se zapletla do obvazů na jeho hrudi a už v nich zůstala zamotaná. 

„Hey! Ta je moje! Koukej mi ji vrátit!"

Mumie nijak nereagovala a znovu s ní smýkla ke svému hrobu.

„Co se mnou chceš dělat? Chceš mě zabít? Varuju tě, umím kung fu! Karate. Ruskej Hip hop, znám všechny z Triády! Najdou si tě!" 

Rose začala propadat panice, snažila se mu šlapat na prsty u nohou, podrážet nohy, trhat sebou, vrtět se jako kočka, kterou držíte za kůži na hřbetě. Nic platné, nakonec na ni faraon zakřičel a z jeho dechu málem omdlela.

„Ty zrůdo! Tohle už nedělej!" FUJ!

To už ji ale dotáhl k odklopenému sarkofágu. Sám přelezl hranu a táhl ji tam sebou.

„Co? Já s tebou spát nebudu. Jafare! Bahadure pomoc! JAFARE!" ječela z plných plic a mumie ji stáhla přes okraj a stahovala sebou dolů. 

Přeci tu neumře, nesmí. Takovou smrt nechtěla. Že sem vůbec lezla, příště tak bude Jafarovi něco slibovat! Tedy, pokud nějaké příště bude... 

Mumie už ji donutila si kleknout a z pomyšlení, že jí sedí na klíně se Rose dělalo nevolno.

Hrob byl studený a bandáže pod ní nepříjemně suché a šustily jako listy ve větru kdykoliv se pohnula. 

Nutilo ji to klesnout ještě víc dolů. Víko se nad její hlavou začalo přesouvat a zakrývat je.

Čtvrt, polovina, už zbýval jen proužek světla a naděje.

V tom se místností ozval výbuch, který rozvibroval podlahu a vše okolo ale to už se víko zavřelo zcela a Rose se ocitla v naprosté tmě s tím prokletým troubou, který si chtěl přivlastnit malý suvenýr na věčnost.

Mumie se svými prsty dotkla jejích kolen a pak jela nahoru po Rosiných jemných stehnech a odvážila se jí dotknout i na holé kůži pod jemnou látkou hedvábné sukně.

Dívka rychle dýchala zděšením a natáhla v kleče volné paže nad sebe, aby odsunula víko ale drželo jako přilepené. 

Propnula se v zádech a zkusila to ještě jednou, přitom se o tělo pod sebou otřela, ještě štěstí, že ho neměl. 

„Dej ty ruce pryč!" vyhrkla když se mumie dotýkala jejích stehen a ona ji kupodivu poslechla.

Faraon opustil její nohy, provlékl ruce kolem ženských paží a spojil je na dívčiných zádech. Tak ji tlačil proti sobě. 

Bylo to nechutné ale Rose neměla sílu se odtáhnout a byla nucena se předklonit.

 

*****************************************************************

 

Kusy sutin a kamení doslova vybuchlo do hlavního sálu a k protější zdi se odkutálela šakalí hlava.

Prach se pozvolna usazoval a Bahadur začal kašlat, zatímco Jafar si strategicky zakryl ústa rukávem.

„To bylo těsné," kašlal hromotluk a když vešli dovnitř, pár vteřin počkali než se suť usadí.

„Jde jsou?" 

Vezír se začal rozhlížet kolem sebe ale nikdo tam nebyl. Jen louče na zdech stále plápolaly.

Nedávalo mu to klidu, kam jen mohli zmizet? Že by odešli chodbou, kterou sem přišli?

„Jdeme, nebudou daleko," zavelel Jafar a vydali se skrze sál zpátky ven. Poklad je pro tuto chvíli pranic nezajímal, ten jim neuteče.

„Kde myslíte že jsou?" vyptával se Bahadur uctivě a v ruce stále držel svůj meč jako by očekával nebezpečí...

Jafar popadl jednu z loučí na zdi a s Bahadurem utíkali klesající chodbou jako o závod. Louč jim tím průvanem málem zhasla.

Minuli odbočku a doběhli až k díře, kterou vstoupili do pyramidy. Byli udýchaní.

Jafar vyhlédl ven. Byla temná noc a po mumii i dívce ani stopy.

Doslova - ani v písku před pyramidou žádné nebyly. Jafar se rozhlédl po okolí a zamyslel se.

„Nejspíš to byl zase nějaký špinavý trik,“ řekl s opovržením.

„Kdyby šel tudy, musely by tu být čerstvé stopy. Ty naše už vítr stačil zavát. Navíc se mi nechce věřit, že by farao jen tak utekl od všech svých zdrojů magie. To by bylo bláhové, v pyramidě je přece nejsilnější. Leda, že by nějak vysál život z Rose, ale i to by musel

nepochybně provést tu nebo v nejbližším okolí. A mimo pyramidu tu nezaznamenávám ani náznak cizí magie.“ 

Nedávalo to smysl.

Jafar se otočil zpět k díře ve zdi a porušené kartuši.

„Možná se ukryl v královnině pohřební komoře.“ 

„Nevím,“ oponoval Bahadur, „otázkou je, jestli se jeho královna dá také oživit, jinak mě nenapadá, nač by Rose potřeboval." 

Jafar zatím neměl v úmyslu se na Rose příliš spoléhat ale záchrana té holky byla jeho prioritou, hned po kartě samozřejmě.

„Stejně se tam podívám,“ řekl pevně.

Oba se vrátili dovnitř a vystoupali až k odbočce, kde se oddělovala užší vodorovná chodba.

Jafar nechal Bahadurovi louč a pověřil ho hlídat křižovatku chodeb. Sám si posvítil holí a vydal se prozkoumat královninu hrobku.

Došel tam, ale nenašel nic zvláštního. Žádný silný zdroj magie, všechno tam působilo docela obyčejně a bylo tam úplné ticho. Nahlédl i do sarkofágu, ale mumie královny vypadala docela obvykle mrtvá a vysušená jak by měla být.

Jafar se vrátil k Bahadurovi a spolu se vydali nahoru do faraonovy haly. Podlahu stále zdobila vrstva sutin ze zničené zdi. 

Našli zavřený sarkofág a zevnitř se ozýval tlumený ženský křik: „Sundej ze mě ty mumifikovaný pracky, úchyle!“ 

Jafar se pousmál. Už chápal, co se děje, což ho kupodivu navzdory situaci uklidňovalo.

„Vytáhneme ji?“ naléhavě se dotázal Bahadur se svou vousatou tváří.

Jafar však byl docela klidný, protože v sarkofágu s perverzní mumií neležel on, ale někdo jiný a už začal osnovat plán. 

„Za chvíli. Jsem z toho běhu zoufale vyčerpaný. Nejprve shromáždím manu a pak si to s tím zatraceným vtipálkem vyřídím tak, že bude věčně litovat, že vztáhl své hanebné ruce na ženu, která patří mě.“ 

„A nestane se Rose nic?“ obával se Bahadur ale přikyvoval.

„Nic, co by se nedalo za pár dnů vyléčit,“ uklidnil strážného Jafar.

„Jen si tam s ní hraje jako kočka s myší.“ Vezír se posadil na vrstvu sutin a meditoval, aby shromáždil psychické síly.

Rose však právě tytéž síly začaly pomalu docházet.

Ty hnusné, hnilobou nasáklé ruce ji osahávaly i pod oblečením a nepomohlo, ani

když Rose zdůraznila, že není nekrofil.

Mumie si Rose vášnivě vychutnávala, dívka však totéž říci rozhodně nemohla.

Faraonovy ruce jí vytáhly staré boty s vysokým podpatkem, které si celou dobu schovávala pod oblečením. 

Osahávání na chvíli přestalo, respektive se soustředilo na boty, ale když Rose začínala doufat, že se s nimi spokojí, faraon je někam založil a vrhl se opět na ni s nově objevenou zvědavostí.

Dívka se odhodlala k několika dalším kopancům, které ale vůbec nepomáhaly a hrozně ji děsila představa, že by to takto mohlo pokračovat až do konce jejího života.

Kdyby ji alespoň znásilňovalo normální tělo, ale tohle byl ten nejhorší hnus, který se jí kdy v jejím životě dotkl. 

Docházely jí síly a byla si jistá, že každou chvíli omdlí.

To už Jafar vstal, vzal z podlahy zlatý pohár a naplnil ho pískem ze sutin. Následně ho očaroval mocným a obtížným kouzlem.

„Postav se o kus dál a až řeknu, vytáhneš Rose,“ přikázal svému poskokovi.

„Rozkaz!“ zasalutoval Bahadur. 

Jafar si stoupl k sarkofágu, v levé ruce držel pohár s práškem a v druhé hůl. Rozpřáhl ruce a soustředil se. 

Víko sarkofágu se začalo pomalu odsouvat a odhalovat jeho temný obsah. Když bylo odsunuté sotva z půlky, vymrštila se z něj ohavná obvázaná ruka.

Ozval se zlý zvuk. 

Jafar však nasypal do sarkofágu prášek, pečlivě ho rozprášil a ruka zase klesla dovnitř. Když se víko otevřelo zcela, Rose i mumie uvnitř spaly hlubokým, bezesným spánkem. Dokonce to vypadalo, že se k sobě tulí.

„Teď!“ pokynul Jafar. 

Bahadur přišel k hrobu a s odporem v obličeji z Rose sundal ty hnusné ruce. Vytáhl ji

ven a položil na podlahu. Jafar začal vlastními silami zavírat víko sarkofágu.

„Počkejte!“ vykřikl Bahadur. 

Vezír zastavil víko a vrhl na Bahadura tázavý pohled. V jeho tváři spatřil soucit.

Strážný vzal z podlahy vázu. 

„Neptejte se mě prosím, proč,“ řekl a položil vázu do sarkofágu vedle spící mumie.

Jafar se neptal a zavřel víko.

Bahadur vzal Rose do náručí a vypochodoval s ní ven na čerstvý vzduch, tam si s ní sedl na první řadu Ramsesovy pyramidy a položil si dívku na klín. Vypadala zranitelně jako malé dítě i když některé proporce jejího těla byly veskrze již ženské...

Světlo měsíce jí svítilo do tváře a dělalo ji ještě bledší a mladší než bylo obvyklé.

„Hey vy dva, pojďte se mnou, potřebuju, abyste něco naložili. Vezměte sebou pytle a nářadí," pokynul vezír dvěma silným mužům ze své gardy, kteří zůstali prozatím venku.

„Ano ctihodný vezíre!" muži přestali hrát kostky a postavili se vedle sebe do pozoru.

Jafar rozhodně nechtěl odejít s prázdnou. 

Měl z toho však dobrý pocit, protože karta nyní spočívala za jeho rudou šerpou v bezpečí i přes všechny faraonovy nástrahy... 

Pootočil se a ukázal ke vchodu, vojáci se tím směrem hrnuli v očekávání něčeho velkého a byli hrdí, že si právě je vybral jako své nohsledy. 

Bahadur se s Rose ani nehnul, jen ji kolébal nebo s ní třásl?

Hromotluk se snažil dívku šetrně probudit ale ona jen něco zamumlala ale víc nic.

„Rose no tak, už je to v pořádku, probuď se, to jsem já," snažil se k ní mluvit. Nepomohlo to, pak s ní zatřásl, taky nic a nakonec jí dal facku. 

Ani to s ní nehnulo.

„Šetrně Bahadure," napomenul ho Jafar, který stanul před ním. Na dvojici dopadal tak jeho vysoký stín. Vezírův nejvěrnější muž ke svému pánovi vzhlédl s obavami ve tváři.

„Můj pane, nechce se probudit." 

Jafar se lehce zamračil, sehnul se a zkontroloval Rose tep, byl pravidelný, nakonec palcem a ukazováčkem rozevřel její víčko pravého oka. 

Zornička byla rozšířená a měla tendenci hledět nahoru.

Jafar mlaskl, „je jen v bezvědomí, to bude šok, nic proč by ses měl strachovat, nejspíše se každou chvíli vzbudí," odvětil sebejistě ale pro jistotu se natáhl a vlepil jí facku z druhé strany. „Hmm." Nic. 

„Asi to bude chvíli trvat," obrátil oči v sloup a povzdechl si, dál už se vzdálil ke vchodu, aby dělal průvodce svým mužům a netrčeli tu celou noc.

Bahadur nedostal žádný rozkaz a tak hlídal Rose, která mu ležela bezvládně v náručí.

Z pod té tmavé kukly jí uniklo pár vlnitých pramínků zlatých vlasů, které tak obdivoval.

Teď když se nedívala, maska jeho tváře poněkud praskla a on na ni mohl hledět s okouzlením i chtíčem. 

Natáhl v tichosti svou silnou ruku a na ukazováček si namotal jednu její světlou kadeř. Byla jemná a pružná. 

Bahadur téměř zasténal.

Nejraději by si nabral těch vlasů plnou hrst a přivoněl k nim, takhle se ale spokojil jen na spící krásku hledět a tajně ji pozorovat. 

Kdyby tu nebyl Jafar, jistě by ji donutil, aby byla jeho ale byl svému pánovi příliš zavázaný, to jemu tenhle poklad patřil, on na něj neměl sebemenší nárok. Mohl ji však alespoň chránit jako teď. Vezír mu věřil a toho si cenil nejvíce. Nezklame ho. 

Čest pro něho hodně znamenala a on ji nehodlal pošpinit svýma rukama. To co pro něho Jafar udělal se nedalo splatit a proto mu patřil jeho život a on s ním mohl naložit jak chtěl...

 


 

Dobrodružství v pyramidě pomalu končí a chudák Rose je teď jako fackovací panák ale nezapomeňte na boží mlýny he he :-) 

Faraon je všechny pěkně převezl ale na té jeho historce bude nějaké to zrníčko pravdy. Ale musíme mu přidat bod za vynalézavost když přihlédneme k tomu, že je po smrti :D 

Co nás čeká dál? No přeci návrat zpátky do Agrabah, což také nebude lehké a určitě nebudou chybět zajímavé zastávky. 

Rose bude chtít svou část pokladu stůj co stůj a jak ji získá? Nechte se překvapit :-)

A ještě jeden detail který se v další kapitole odhalí a to co je za kartu, které se zmocnili :-) Puknete smíchy za to ručím.

 


Autor: kralovstvifantasie | Datum zveřejnění: 14. 08. 2017 - 19:17 | Rubrika: Rubínová lampa





Komentáře

Přidat komentář

Zbývá 1000 znaků.