Přihlásit seRozcestník blogůChci také blog      
záhlaví

Kapitola 3 - Koupel

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kapitola 3

Koupel

 

Elgwyn byla chycena v pasti mezi dva souputníky, pavoukovci ji osahávali, dovolovali si to co nikdo předtím, ubližovali, rozmazlovali a nebralo to konce všechno však vyvrcholilo, když se musela v pase ohnout a zůstat a co bylo horší...

Vítězný démon vytáhl svůj dlouhý prst z jejího zadečku a místo něho do ní začalo pronikat něco mnohem většího co si neuměla pomalu ani představit. Tedy uměla, protože ten, jež před ní klečel, ji dával tak i dobrý výhled na to co se mu tyčilo v klíně, kde se jeho jemná bledá kůže mísila se sametovými tmavými chloupky pavoučího těla.

Bylo to velké, mohutné, vyrostlo to vzhůru jako věž.

To co ona náhodně zahlédla při nočním koupání v řece od vesnických mladíků se s tímto nedalo rovnat a přitom ji ten pohled uváděl do rozpaků, pokud ji po tom všem ještě nějaké zbyly.  

Elgwyn však takový vpád na to zakázané místečko, jež bylo jen její nečekala a podvědomě zadeček stiskla aby on přestal, chránila se tak a oddechla si když to přestalo.

Nejspíše ale přes její rameno udělal pavoukovec nějaké znamení na své dvojče a ten ihned pochopil a sáhl dolů mezi její nožky svou velkou rukou. Škádlivě ji pohladil mezi pysky, aby odvedl její pozornost na něco jiného a pak ji jedním pohybem nadzvedl nožku do vzduchu, takže stála jen na jedné jako při náročném tanci.

Dlaní podpíral její stehno a druhou volnou rukou začal dráždit to vlhké toužící místečko, které pulzovalo smyslnou vášní. Posunul se ještě více pod ní a mírně zaklonil hlavu, špičkou jazýčka začal olizovat jednu z bradavek jako by to byla kulička hroznového vína, kterou mu někdo velkoryse podává.

Dívka se proti němu ještě více prohnula, až mu bradavka skončila celá v ústech a on spokojeně zamručel.

Chytl ji a sál.

Ta péče se Elgwyn začínala líbit. Ty slastné vlny, které se přelévaly přes její tělo byly neskutečně příjemné a ona žasla nad tím, co s ní dokážou udělat.

Démon za ní jež čekal na svou chvíli vítěze stál stále nehnutě, pak proklouzl pažemi kolem jejích boků a začal jí hníst prsa.

Převaloval je v prstech a oni se krásně vlnily a poskytovaly, nádherně vzrušující pohled tomu vpředu, který sám toužebně zasténal a přitlačil na její hrášek o to víc, až téměř došla dalšího vrcholu ale on ty drobné krouživé pohyby zmírnil a oddálit tak její sladký konec. Líbilo se mu jak ji mučit, jak ji přivést až nahoru a v té nejerotičtější chvíli přestat a odsunout ruku líně kousek jinam, než se na to místečko vrátil a začal tu hru opakovat znovu jako přípravu pro to, co má přijít.

Onen klečící pavoukovec se podřídil vítězi jako poražený, jež si vybíral ty nejlákavější kousky jejího těla, opustil tedy ztuhlé bradavky a jeho špička jazyka se přesunula po jejím břiše k jejímu rozkroku, aby i on ochutnal co se nabízelo. Téměř s brutální chutí se doslova přisál k pulzujícímu uzlíčku pod pahorkem lásky a vsál ho mezi rty.

„U všech Valar!" zanaříkala Elgwyn polohlasem, protože se ihned zajíkla, jak se jí jazyk otíral o klín, hladil závojíčky, mnul je mezi rty a mírně okusoval.

Pohyb jejích kyprých ňader jí nevadil, naopak bylo to jako příjemná masáž, pak ty krouživé pohyby náhle ustaly a démon za ní si poslepu začal hrát s jejími dvorci a pomalu se přesouval ke zmučeným bradavkám, jakmile se nabažil celku a začal s jednotlivými pikantnostmi.

Lehce je mačkal mezi palcem a ukazováčkem, maličko zakroutil a pak na druhou stranu nebo o ně lehce zavadil dlaní, což z dívky vyloudilo novou sérii vzdechů, kterou oba chtěli slyšet.

Vše mělo svou smyslnou melodii a bezmocná Elgwyn se démonovi odkrývala, nožku ladně zvednutou.

„Zazpívej ptáčku, zazpívej, že chceš ještě," přemlouval ten za ní a kousl ji do ramene.

Elgwyn zasténala v odezvě na jeho slova a prohnula se v zádech zadečkem proti němu, čímž se sama lehce nabodla na jeho připravený penis, který tam čekal a zdvíhal se.

Lehce do ní pronikla jeho masitá špička a ona ze sebe vydala zvuk podobný utrpení i slasti. Pavoukovi se to líbilo ale nenaléhal, věděl že ji bude mít a svůj trik zopakoval s tím, že své ruce nechal sklouznout z kyprých ňader a ty se zastavily na těch horkých ženských bocích, kde se jeho malé drápy lehce zaryly do kůže.

Nejspíše mu její bolest dělala také dobře.

„Řekni to," zašeptal jí znovu do ucha když se k ní nakláněl a jeho černé sametové vlasy spadaly na její ramena jako lehký saténový závěs. 

Druhý pavoučí muž přitiskl svou dlaň k její broskvičce, krásně to hlasitě mlasklo a Elgwyn vykřikla, zatímco slyšela u svého ouška tichý smích.

„Řekni že nás chceš, zazpívej ptáčku, chci slyšet ten vysoký tón, často se na povrch nepodíváme, dej nám trochu rozptýlení," přemlouval ji medovým hlasem a ten, který prohrál ji znovu plácl přes přirození možná ještě silněji. Byl to velký kontrast oproti tomu rozmazlování předtím ale nijak špatný.

Elgwyn už to měla téměř na jazyku, chtěla křičet a škemrat o další pohlazení o další mučení jejího naběhlého knoflíčku, další hlazení, když ji opět plácl, silněji než předtím.

Dívkou projel chtíč silný jako blesk a celá se roztřásla od hlavy k patě, jak ji pohltilo nové vyvrcholení. Výkřik uvolnění byl hlasitější, jako by s každým dalším otřesem přidával na intenzitě celého prožitku. Začala křičet a naříkat, sténat a lapat po dechu.

Toho využil násilník za ní a začal se tlačit do její zadní dírky.

Elgwyn se celá stáhla a byla v sedmém nebi, nevnímala prostor kolem sebe a to bylo přesně to co potřeboval.

Za zavřenými víčky viděla tmu i euforii a tak byla trochu otupělá celým prožitkem.

Démon proklouzl svou špičkou lehce dovnitř a otevřel ji, když si razil cestu do toho těsného otvoru.

Byl jako úhoř, tlustý a silný a to už i v tom opojení Elgwyn pocítila když padala z toho jasného nebe zpátky na zem.

Chtěla se odtáhnout a vzepřít ale nebylo jí to nic platné, bylo pozdě, natlačil ji na sebe, zatímco se stále ještě chvěla.

Pavoukovcův stisk na bocích byl téměř majetnický a požitkářský.

Dívka si už mohla jen na tu velikost zvyknout. Vyráželo jí to dech, nikdy nic takového necítila, vyplňovalo ji to úplně celou k prasknutí. Styděla se. Neskutečně se styděla ale oni její rozpaky milovaly.

„Teď mi zazpíváš jinak," zašeptal její věznitel a lehce se odtáhl, cítila jak se z ní stahuje ven a oddechla si ale ne na dlouho, protože jakmile v ní zůstal jen pyj, znovu se k ní přiblížil.

Znovu měla zadeček úplně, až po okraj plný jeho penisu a on do ni začal pomalu pronikat tam a zpátky jako by si to vychutnával. Nejspíše se moc často nestávalo, aby měli nějakou ženu pro své zvrhlé choutky a oni chtěli tuto chvíli co nejvíce využít.

Elgwyn si na to musela zvyknout, nebylo to právě snadné a měla tendenci se odtahovat ale druhý démon jež jí držel nožku na místě a okusoval krk, prsty bloudil po její první vlhké dírce jako by strašně rád to, co ten druhý ale dál jak na okraj se nedostal. Nesměl.

Dívka cítila, jak skrze své pohyby bojuje mezi chtíčem a strachem z potrestání. Toužil proniknout do její jeskyňky, ale strach Melóra byl ještě větší a strašlivější než si kdo dokázal na Ardě představit.

Nakonec to vyřešil jinak. Rozvázal jí ruce od té lepkavé hmoty. Stejně nebyla ve stavu, že by se mohla bránit či utéci. Vzal její ruku a položil jí na svůj ztopořený pyj a zabalil její prsty kolem něho.

Elgwyn jej donucením sevřela ve své ruce. Byl napjatý vzrušením až k prasknutí. Zrzka přímo cítila jeho obrovskou touhu po ní, raději nepřemýšlela nad tím, coby se stalo kdyby měli vše povoleno. Nejspíše by ji roztrhali jako panenku.

Pavoukovec držel její ruku, aby se nevytrhla, tak s ní začal jezdit dopředu a dozadu po svém kopí.

Černovlasý pavouk vzdychl slastí ale zaniklo to v jejím sténání, neboť druhý věznitel pravidelně přirážel a její tělo se soustředilo na slast, jenž jí to poskytovalo.

Elgwyn křičela, vzdychala, což se démonům evidentně líbilo, přesně jak chtěli. Rychlost přírazů se ještě zvýšila až se celá natřásala, pak náhle pohyb přestal a ona cítila, jak jí něco horkého naplňuje a stéká po zadečku.

„Ahh,” vydechla překvapeně. Stékalo to po její zpocené kůži jako smůla. Táhlo se to a bylo to horké.

Pavoukovec evidentně nebyl schopen pokračování, jeho pyj ochabl a opustil její zadeček jako zvadlý klásek.

„Teď je řada na mě," přihlásil se o slovo ten, jehož do teď tak důvěrně držela. Démon vstal ze své modlitební pozice na své nestvůrné nohy podobné bodcům a přemístil se na místo svého dvojčete.

Trýznění mělo pokračovat.

Dívka rychle dýchala, snažila se nabrat potřebný vzduch ale k jejímu překvapení se nic nedělo. Těžko říci kolik uběhlo času ale když trochu pozvedla a otočila hlavu viděla, že se oba dva strážci dívají ke dveřím.

Byl tam slyšet šramot, štěbetání, někdo nejspíše šel chodbou.

Oba pavoukovci se na sebe podívali, dokud ten jeden nepromluvil, „ah, už ji hledají, tak málo času..." zavrčel svou frustraci ten neukojený.

Druhý přikývl, sehnul se a vrazil jí do rukou její šaty.

Elgwyn se konečně narovnala, záda jí bolela, byla zpocená, neskutečně unavená, ponížená i znásilněná.

Nejraději by se zhroutila, smotala své šaty do klubíčka a dala si je pod hlavu jako polštář, snad by ani neprotestovala, kdyby ji tam nechali a zamkli.

Oba démoni čekali, až to co přešlo chodbou odešlo do ztracena a pak teprve ji před sebou postrkovali ke dveřím zanechávaje za sebou louži semene na podlaze.

„Běž, odveď ji k vodě, musí se očistit," radil jeden druhému a trojice se rozdělila. Zatímco vítěz se vydal vpravo, ten co prohrál na opačnou stranu.

Elgwyn šla mlčky a tiše, tentokrát ji nenesl. Tiskla si k sobě pomačkané šaty a ukazovala své pozadí démonovu chtivému pohledu. Zanedlouho ji labyrintem chodeb zavedl do velké jeskyně, kde se oblázkový mělký břeh pomalu svažoval do průzračné vody, jež naplňovala téměř celý kráter. Malé drobné oblázky se třpytily jako diamanty, přestože tu bylo šero a prostor postrádal to nezdravě nazelenalé světlo. Ne, tady nebyly žádné krystaly, zde byl jen ve stropě kulatý prostor, kudy bylo vidět modré nebe!

Byl však až nahoře nad vodou a pokud neměla křídla, bylo nemožné se k němu dostat.

Naděje v ní téměř okamžitě zemřela. 

„Vykoupej se," poručil hlas za ní a nespouštěl ji z dohledu, jen Elgwyn postrčil k vodě.

Dívka odložila šaty kousek od břehu a sama se zastavila až na hranici vody, jež jí omílala prsty u nohu. Byla studená ale to jí tak nevadilo ale měla strach z té temné hlubiny vzadu, co kdyby tam něco číhalo?

„Žije tam...něco?" zeptala se.

Pavoučí strážce stojící co nejdál od světla v šeru se jejím obavám v duchu vysmál, "ne, voda vyvěrá z podzemního pramene, je to naše napajedlo, nežije v něm nic. Je čisté a udržované tak dělej."

Po tomto ujištění Elgwyn moc neváhala.

Neohrabaně se co nejrychleji vnořila do laguny. Chladná voda ji obstoupila ze všech stran aby uvolnila namožené svaly, bylo to příjemné.

Její první myšlenkou bylo zda tak těžké tělo, které zůstávalo na břehu umí plavat, kdyby zůstala ve vodě, třeba by o ní ztratil zájem ale nejspíše by se dříve utopila...

Z jeskyně vedl jen jeden východ a ten hlídal on.

Elgwyn se rozhodla plavat k zářivému kruhu uprostřed sluje. Téměř bílý pět stop široký kruh světla, který dopadal na hladinu vody vypadal jako portál do jiného světa, avšak když byla v jeho středu jediné co dokázal bylo, že ji hřálo slunce ze shora.  

Jediný skutečný důkaz, že svět byl tam nahoře. Moc ráda by se tam vrátila.

Pavoukovec ve stínu sledoval jak ta dívka marně natahuje ruce ke světlu, jak se její kůže třpytí bělostí a vlasy září jako zlaté nitě. Byl to úchvatný pohled, jaká škoda že tak krásnou ženu musí odevzdat svému pánovi Melórovi.

On by se o ní rozdělil se svými bratry ale pán byl chamtivý.

Rád se díval jak naděje lidí umírá. K otvoru nahoře by se nedostala, byla jen člověk ale on by tam bez problémů vyšplhal a dostal se na povrch.

Z jakých tedy důvodů on a jeho bratři museli zůstávat zde skryti a ven vycházeli jen ti jedinci, kteří měli celé pavoučí tělo? Oni nemysleli, byli krvelační bojovníci, nepotřebovali ženský dotek, řídili se jen rozkazy.

Ano bylo to pro jejich ochranu, aby je zde nikdo nenašel ale do těchto končin málo kdy zavítal člověk a nebýt náhody, nebyla by tu ani ona...Tak málo příležitostí...

Zahloubán do svých úvah si až po chvíli všiml, že se dívčina postava přiblížila zpátky a začala se drhnout rukama.

Její prsty přejížděly po vlastním těle a voda se čeřila do malých vlnek. Bylo to fascinující pozorovat ji při koupání.

Pokožka se tomu člověčímu mláděti krásně leskla, smývala pot a zbytky jejich potěšení.

Chladná voda ji trochu po té námaze probere ale on si teď všímal mírných změn.

Měla husí kůži, pokožka přestávala být tak horká a růžová, občas se zachvěla nebo vydechla a když se narovnala, její bradavky uprostřed těch kulatých ňader byly červené a tvrdé jako dva korálky.

Bylo to téměř mučení se JEN dívat.

Elgwyn byla ve vodě dlouho, zdržovala se tam záměrně a doufala že zmrzne, aby nevěděla co bude pak. Možná to bylo nejlepší řešení.

Už se začínala třást, když ji něco popadlo za ruku a táhlo ke břehu.

Ani si neuvědomila, že si pro ni její strážce došel.

Klidně namočil své dlouhé nohy i dolní polovinu těla.

„Nech mě, raději se utopím!" začala Elgwyn vřískat ale na jejího strážce podzemního království to nestačilo. Bez zbytečných otázek ji táhl zpátky na břeh.

„Neutopíš," odvětil chladně a jeho síla dívku donutila klopýtat za ním.

„Ne, hned mě pusť! Slyšíš!" křičela, měla vodu sotva po lýtka, když se k ní otočil a ona se ocitla ve vězení silných paží, které ji náhle přitiskly k jeho nestvůrnému tělu.

„Co to děláš, pusť mě! Raději umřu!" vztekala se Elgwyn a vrtěla se v jeho náručí, svíjela se jako had. Chladné bradavky se nedobrovolně otírala o jeho hladkou kůži, což je sice trochu zahřálo ale ne zcela ale ne na dlouho.

Horší bylo že svým břichem se dotýkala té pavoučí srsti. Drobné krátké tmavé chloupky drobounce píchaly jako malé štětiny a mezi nimi se něco tlačilo. Každým okamžikem to bylo větší a větší a zarývalo se jí to do břicha.

Vzrušený pavoukovec její tělo přitiskl ještě více k sobě, líbilo se mu jak se jí jeho pyj dotýká.

Pro Elgwyn byl jako mramorová socha, pevný, bez citů, bez výrazu, silný, vězení ze kterého nešlo utéct.

Znovu se zavrtěla a penis toho stvoření už jí dosáhl až nad pupík.

Z toho pocitu se zachvěla a vlastní tělo se jí začalo oteplovat.

Jedna ruka omotaná kolem rusovlásčina pasu ho opustila a jela směrem dolů přes krásně vyrýsované obliny jejího zadku, tam se však nezastavila a sklouzla na cestičku mezi půlky.

„Ihned přestaň!" vřeštěla Elgwyn a nehodlala se vzdát, už jednou ji využili a proto se cítila jako ohmataná zlatá váza, vícekrát už ne.

Pavoukovcův ukazováček pomalu dorazil k její zadní dírce ale ona napnula svaly a zabránila mu v přístupu...

„Ještě jsem nedostal co jsem chtěl," slyšela jeho napjatý hlas a náhle ji zahalily jeho vlasy jak sklonil hlavu a přitiskl rty na její krk a současně své drápy mírně zaryl do jedné půlky jejího zadečku.

Nebylo v tom nic jemného spíše frustrace a naléhavost dostat co chce. Čas her skončil.

„Aááhh!" vykřikla dívka a mírně se prohnula, čímž se více namáčkla na jeho úd.

Svaly povolily a on pokračoval, ukazováček sklouzl k zadnímu otvůrku, který přejel a zabloudil až k zavřené skryté svatyni, odkud sálalo horko.

Elgwyn sebou trhla a zatajila dech, když se koneček prstu proplazil mezi jejími závojíčky a vklouzl dovnitř!

Byl to jen kousíček ale on chtěl tam, kde jeho dvojce nebylo, chtěl cítit to místo kam se jeho prst už předtím dostal ale nemohl to místo plně vychutnat.

Špička prstu hladila vnější stěny, seznamovala se s tou branou zrození. Vychutnával si ten pocit a jakmile obkroužil uvnitř celý klín cítil, jak se ten tajemný otvor stáhl a jeho prst uvěznil uvnitř.

Elgwyn vydechla a zatnula pěsti, vnímala jak ji ten pavouk zkoumá, vyžívá se v jejím utrpení, zatímco sám je ovládán chtíčem. Vnímala jak z ní doluje slzy vzrušení, které začaly její klín zvlhčovat. Trochu toho sladkého medu vzal a opustil ji jen, aby se přesunul kousek vedle a potřel s ním zadní dírku a poté se do ní začal tlačit.

Svírala jeho prst ale pronikal hlouběji, bylo to těžší než předtím, protože nebyla vzrušená ale to ho nezajímalo.

Otáčel ho v ní, aby se dostal hlouběji a ono to šlo.

Vyžíval se v tom.

Povoukovci se líbilo, že byl uvnitř toho horkého těla a začal prst vytahovat a zase zarážet, dokud jeho bystrý sluch nezaznamenal cvakání několika párů nohou nebo spíše pavoučích noh.

Se skálopevným sebeovládáním ke kterému se musel donutit, se stáhl z jejího zadečku, pustil překvapenou a poníženou Elgwyn a vrazil jí do náručí její zaprášené šaty.

„Obleč se, dělej," poručil.

Jen co se vzpamatovala a nasoukala do oblečení, ve vchodu se objevili hned tři stejní pavoučí muži.

Jejich podoba byla neuvěřitelná. Nerozeznala by je od sebe ani kdyby chtěla a že se o to snažila.

„Pán Melór je netrpělivý a čeká," řekl přísně ten uprostřed, načež pavoukovec za ní zareagoval: „je umytá a připravena předstoupit." Rukou Elgwyn ukázal, že má jít s nimi.

Dívka ztuhle nereagovala, spíše se ohlédla zda by ještě stačila doběhnout do vody a utopit se ale pochybovala o tom.

Svěsila poraženě hlavu a její bojovná odvaha byla ta tam.

Udělala jeden krok a pak druhý, až se zařadila uprostřed skupiny jako odsouzenec.

Dál pokračovali mlčky.

Chodby byly dlouhé a nekonečné stropy se pak postupně zvyšovaly a z nich dolů trčely kořeny stromů, jež prorostly až sem, dokonce viděla i několik silných kmenů rostoucích tady dole, jež se ztrácely ve stropě, koruna musela být na povrchu.

Skutečná procházka tím tajemným světem o kterém nikdo nevěděl nebo snad přeci...?

Zelené světlo z krystalů na stěnách posvítilo na něco v dálce. Sedělo to na zemi, ruku položenou na kameni vedle sebe, lidská hlava na které seděla kovová helma!

Elgwyn zajiskřilo v očích když se k té postavě blížili.

Rozhodně to nebyl nikdo z její eskorty, natažené nohy byly lidské stejně tak boty na nich.

Když procházeli okolo, ukázalo se že je to pouze kostra, která nesla známky bojovníkova brnění, prázdné oční důlky zely tmou, bez života a v jenom se dokonce objevil pavouk jako by byl zvědavý koho to strážci vedou a zda bude k večeři.

Kostlivec jí nabídl jen svůj pobavený úsměv jako by jí říkal co ji čeká.

Následující jeskyně byla to nejhorší co zatím viděla. Ze stropu visely jakési bílé pavučinové vaky ze kterých koukaly kusy chycené zvěře, jiné byly prázdné, potrhané a v několika dokonce viděla hlavou dolů vyschlá lidská těla.

Nehýbala se, těžko říci jak dlouho tu visela obalená tou pevnou sítí.

Pokud se tohle považovalo za spižírnu, už raději víc vidět nechtěla. Raději upírala pohled na podlahu, aby o něco nezakopla ale naopak na zemi byly jakési vyboulené kokony velké jako nůše. Nalézaly ve shlucích u sebe minimálně po šesti.

Jak se Elgwyn podívala stranou, jeden z nich se zavlnil jako bublina a praskl, ven se vyrojila celá armáda malých chlupatých tělíček ne velkých než prsten. Všichni pavouci se rozutekly pryč za hmyzem, který okupoval visící mrtvoly a poskytoval tak potravu těm nejmenším, aby se naučili lovit.

Dívka se otřásla odporem a musela si zacpat nos nad pachem hnijícího zkaženého masa.

Netrvalo dlouho než tuhle spižírnu prošli a vedli ji po dvou kamenných mostech k průchodu, tam se všichni zastavili a jeden z nich ukázal dopředu.

„Běž, pán tě očekává."

Nejistě se podívala nejprve na pavoukovce a jeho společníky a pak před sebe.

Evidentně s ní už dál jít nechtěli, což by mohla být šance pro ni.

Vydala se tedy do obrovské jeskyně matně osvícené smaragdy.

Našlapovala tiše a rozhlížela se kolem sebe. Bylo tam hrobové ticho, ale nebyl tam jen kámen a krápníky, malé i velké kopce dole na zemi byly zvláštní jako miliony malých žlutých oblázků.

Když Elgwyn přišla k první hromadě blíž byla v šoku. To na co se dívala nebyly hladké oblázky, byly to mince! Kopy a hory mincí!

Dívka uchváceně chodila kolem různých pokladů jež tu byly ukryté, zlaté truhly, šperky, drahokami, zlaté tepané vázy, dýky i jiné zbraně. Vše co si jen smrtelník dokázal představit se matně lesklo a nehybně čekalo na objevení.

Pro ni která toho v životě moc neměla, to byl jako dar z nebes jako splněný sen, za pouhý pytel zlata by její vesnice vyžila minimálně rok.

Kde se tu však tento poklad vzal? Zůstal tu po trpaslících než je pavouci vyhnali a zabrali si jejich domov?

Elgwyn odolávala tomu se sehnout a nacpat si plné hrsti zlaťáků do kapes. Bylo to strašné lákadlo ale zpátky do přítomnosti ji dostalo něco, co její oko vyděsilo.

Mezi mincemi se našly i shluky lebek nebo z hromádky čněli bílé kosti jako památky těch, jež sem možná odvlekli jako ji.

Jak šla dál rozhlížela se po nějakém otvoru, jiné chodbě, nebo dokonce průchodu se světlem, východu z téhle komnaty smrti ale jediné co v dálce uviděla bylo něco obrovského.

Mělo to tvar velké koule. Opatrně našlapovala blíž a z šera se postupně ukázala ohromná lebka nějakého strašného obra. Čelisti měl doširoka rozevřené, protáhlé jako zobák ze kterého čněly ostré špičaté zuby jako by čekaly kdo do tlamy vstoupí, aby ho mohly pohltit a rozkousat. Naštěstí prázdné oční důlky znamenaly, že je to mrtvé ať už to bylo cokoliv.

Elgwyn přišla až k tomu útvaru a nyní viděla jakoby kravské zakroucené rohy a za lebkou dlouhá holá žebra.

Býval to drak který poklad hlídal? Mezi lidmi se tradovalo, že zlatý lesk kovu taková stvoření přitahuje ale neporadil by si svým spalujícím ohněm s něčím jako byli pavouci?

Co se tu mohlo stát? A stane se to také jí?

Ztratí se tu její vybělená kostra také?

Dívka se začala chvět těmi čím dál horšími myšlenkami a koutkem oka zaznamenala pohyb.

Bylo to sotva k postřehnutí jako stín, jež se mihl mezi hromadami zlaťáků.

Něco na ni číhalo ve tmě ale ona se tak lehce nedá.

Nebude čekat, až se do ní zaboří něčí zuby.

Přiskočila tedy k obrovské lebce s jejími vyceněnými zuby a popadla jeden z mečů, které tam byli zabodnuté do země. Pevně tu krásnou rukojeť uchopila do obou rukou. Elfská čepel, opravdu krásná práce, ladná, špička lehce zahnutá, ostří zářivé a chladné přesto, že tu muselo být mnoho let.

Dívka napjatě sledovala okolí, nic se však nehýbalo jako by tam byla sama. Ale dobrý protivník nejprve sleduje svou oběť než zaútočí a bezmocně čekat, nebyl právě ten nejlepší nápad, pomyslela si.

Elgwyn se otočila zády k lebce, aby měla alespoň jistotu, že zezadu ji nikdo nenapadne.

Nějakou dobu napjatě čekala, očima přejížděla po každé nerovnosti v dohledu, než přestala být tak ostražitá a v tu chvíli se pokladnicí rozezněl hluboký hlas.

„Ty lidská žena jsi jež kroky vedly do říše mojí? Ty strachu nemáš? Lidé odvážní bývají než zaslepí je strach tváří v tvář noční můře svojí než to co zde dole v království mém najdeš, to na povrchu ardy nepotkáš. Báti by ses měla neb odvaha zde ti k ničemu bude. Však já šance ti dám, spíš než mávati mečem, ty písní svou potěšiti bys mě mohla, mě Melora, syna pavoučí královny Ungoliant a nejmocnějšího z Valar Melkora."

Elgwyn strnula se zbraní v ruce, protože ten mužský vznešený hlas přicházel odkudsi ze shora za jejími zády...

Rychle se otočila a pohlédla nahoru. Tam, na vrcholu obří lebky stálo osmi nohé hrdé stvoření zpola mužské, které zde nazývali králem...

Všechny bodce jeho nebezpečných noh se zarývaly do tvrdé dračí kosti, div se nerozpadla, avšak omšelá věkem byla pevná jako opracovaný kámen.

Svým jistým postojem s rukama založenýma na mohutné hrudi utvrzoval svou vůli na vše co se v jeho říši nacházelo.

Rubínové oči třpytící se ve tmě ji propalovaly, až měla chuť utíkat a neohlížet se.

„Neřekla jsem, že nemám strach," couvala od té kostěné sochy na jejíž vrcholu se Melór nalézal.

Elfská čepel odrážela ponurost tohoto záhadného místa topícího se ve stínech.

Pavoučí král posunul jednu svou přední nohu k okraji lebky jako by se chystal ke skoku. Vystrašená Elgwyn popadla meč a naplocho ho nastavila před svou tvář, aby si kryla obličej.

Kéž by se na něho alespoň napíchl, modlila se ke všem Valar.

Melór však neskočil dolů, spíše prudce pohnul rukou a něco proti ní hodil. Vypadalo to jako sprška vody ale ještě v letu se to mírně roztáhlo a objevilo se vlákno, na pohled bílé a dlouhé ale pevné jako ocel, jež se zakouslo do středu meče a přilepilo se na něho.

Nevydalo to žádný zvuk ale pavoučí lano se ihned napnulo a zapružilo.

Mólor na dálku pozoroval její reakce, chytil konec sítě do obou rukou a prudce trhl. Chtěl ji odzbrojit.

Kdyby Elgwyn držela meč o trochu lehčeji, vytrhl by jí ho z prstů  ale ona ho svírala téměř křečovitě a tak i ji prudký pohyb odmrštil do strany přímo do hory zlata.

Dívka se doslova utopila v těch žlutých oblázcích, sypaly se na ni jako lavina, která ji chce pohltit a pohřbít.

„Ty odvahy máš, to upřít ti nemohu, avšak síla chybí ti a mé se rovnat nemůže," vysmál se jí.

Elgwyn jeho posmívání naštvalo, zabodla meč pod sebe jako hůl o kterou se zapřela a vybředla z toho zlatého bahna. Když se narovnala, sypaly se z ní mince, uvízly jí ve vlasech, mezi ňadry i v záhybech sukně, ta tíha ji stahovala dolů. Prudce sebou zatřásla, aby se tíže zbavila a lesklé plíšky odlétaly a cinkaly o dno jeskyně.

Rusovláska se rozhlížela po svém nepříteli ale dračí lebka byla nyní prázdná...


Autor: kralovstvifantasie | Datum zveřejnění: 15. 07. 2017 - 23:14 | Rubrika: Spider web





Komentáře

Přidat komentář

Zbývá 1000 znaků.