Přihlásit seRozcestník blogůChci také blog      
záhlaví

Kapitola 2 - Pavoučí sluj

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kapitola 2

Pavoučí sluj

 

Elgwyn nemohla dýchat, svět se s ní točil jaký strach měla.

Blízkost nebezpečí byla všude kolem, vedle ní, před, za, nebylo z něho úniku.

Skřet za strážcovými zády už byl zřejmě mrtev, protože jen ležel bez pohybu na zemi a ostatní ho okusovali, či spíše to co z něho zbylo, za pár chvil už tam budou jen kosti a i ty možná zmizí. Nemohla se na něho podívat.

Co ji ale teď čeká? Něco podobného? Ta představa ji vyděsila.

Louč naposledy zablikala do tmy jako osamělá světluška, olízla plamenem nejbližší sloupy a podlahu a zhasla.

„Ne!" vykřikla zděšeně Elgwyn ale zabránit už tomu nemohla.

V naprosté temnotě byl vidět jen žhavý oranžový uhel od louče jako nějaký hodně vzdálený bod v dálce.

Elgwyn začala panikařit, svíjet se, srdce divoce tlouklo, nic neviděla, nic neslyšela, co když se teď na ni ty masožravé zrůdy sesypou? Ale ten, který ji ochranitelsky držel sebou náhle pohnul a někam ji odnášel jako svou hadrovou hračku.

Před ní něco zaskřípalo jako když se tře písek s nějakou těžkou stěnou. Byly to dveře, ty obrovské dveře vedle nichž předtím zahlédla dvě podivné sochy, které se jako vejce vejci podobaly jejím nestvůrným únoscům.

Elgwyn se snažila vykroutit z toho těsného sevření, protože věděla, že když se ty dveře za ní zavřou, už se nikdy nedostane ven. Mužské paže ji však ještě více stiskly pod ňadry a její záda se přimáčkla k pavoukově pevné hrudi.

Všude byla tma ale jakmile vešli do prostorné chodby toho pavoučího království, přeci jen tu nějaké světlo bylo.

Zeď jako by byla poseta zelenými shluky krystalů, které nedráždily oči jako sluneční světlo. Vydávaly smaragdový tajemný svit a doprovázely je po vyšlapané cestě.

„Nevzpouzej se maličká, tvá síla je proti naší nepatrná a malicherná," uslyšela hlas u svého ucha a přestala se bránit.

Nemělo to cenu.

Svému osudu nemohla utéct, ať už bude jakýkoliv.

Elgwyn byla bezmocně unášena chodbou, chtěla si zapamatovat cestu, ale brzy to vzdala. Bylo to jako bludiště, chodby, chodbičky se úžily a zase rozšiřovaly, zatáčky střídaly propadliny, které pavouci lehce přeskočili.

Byl to labyrint připomínající obrovské mraveniště.

Po nějaké době svou pozornost věnovala únosci za svými zády. Zdálo se, že začíná být nervózní. Jeho doposud pravidelný krok zpomalil a jeho stisk pod jejími ňadry zesílil.

„Běž za pánem, sprav ho o tom co jsme chytili. Po probuzení nemívá dobrou náladu, já ji zatím vložím do vězení. Poté mě sprav, zda mám vězně předvést."

Pavoučí strážce, jež k ní prve mluvil, se pootočil, přikývl a od spěchal.

Druhý věznitel věnoval stínu svého společníka poslední pohled a pokračovali jinou chodbou, která se svažovala níž pod zem. Nepromluvil s Elgwyn ani slovo a ona to brala jako špatné znamení. Ale na druhou stranu, pokud bude chvíli čekat, bude se moci trochu uklidnit a něco vymyslet. Nakonec prolezli zlatým otvorem do kruhové místnosti. Vypadalo to, že zde nikdo kromě nich není.

Ve vězení bylo větší šero, jelikož zde byly jen malé drobné smaragdy a jeden větší uprostřed jako by nahrazoval vestavěné ohniště.

„Jsi zasvěcena našemu pánu Melórovi, ale on není jediný, komu se líbí lidské ženy. Proč by si měl tvou krásu užívat jen on. Mám také své potřeby,” pronesl démon a Elgwyn se celá napjala.

Tohle slyšet nechtěla.

Utekla skřetovým chtivým rukám a teď za ně vymění démonovy? To musel být sen!

Zatímco ji levou rukou stále držel na svém těle, jeho pravá se vydala na průzkum toho jejího. Chtěla zajet pod šněrovačku ale byla příliš těsná a tak se spokojil s pohlazením jejího ňadra přes oděv. Laskal ho, jemně hnětl a vychutnával si tu měkkost.

„Dej ze mě ty ruce pryč!" vykřikla a zavrtěla se.

Dívčiny protesty a křik ho nezajímaly. Naopak ho zaujala znatelně vyrýsovaná bradavka, jež se probudila k životu po jeho ustavičném tření.

Pavoukova ruka byla jemná i drsná zároveň ale hlavně byla velká. Též byla poměrně chladná.

Bylo to tak hrubé a neurvalé co si dovoloval. Raději se snažila uklidnit svou vyděšenou mysl a vzpomenout si, co by měla udělat a jak se osvobodit.

Teď když tu byl s ní jen on, měla větší šanci ale i ta se zdála nepatrná jako v boji: jediný muž proti velké armádě.

Jen kdyby se mohla soustředit, což bylo stejně těžké, neboť netvorova ruka zamířila pod její roztrhané šaty!

Již cítila jeho pazouru na obnaženém stehně. Nepříjemně studila. Elgwyn ucukla ale tak se lýtkem jen otřela o jednu z jeho mnoha noh.

Ten letmý dotek čehosi tvrdého, nestvůrného a dlouhého byl děsivý.

Musím se soustředit, přikazovala sama sobě, zatím co jeho prsty dorazily na místo, které se mu líbilo a přitahovalo ho. Bylo to znát, neboť Elgwyn pocítila na svém zadečku jeho ztopořený pyj jako by to bylo kopí.

Zuřivě tiskla nohy k sobě. Tvorovi to však nevadilo. Věděl, že se dostane kam bude chtít třeba i silou. Prozatím se však spokojil s jejím pahorkem. Jemně téměř líně po něm přejížděl svými prsty jako by ji přemlouval.

Hladil jemné chloupky jako by to bylo chmíří a vzrušovalo ho to. Byl zvědavý zda ji přesvědčí, zda mu povolí přístup ke svému ženství.

To hlazení v dívce  vyvolávalo zvláštní pocity, o které pranic nestála, stále však přetrvávalo zděšení, jež nešlo jen tak odmávnout rukou.

„Otevři se," slyšela za sebou démonův hrdelní hlas ochraptělý touhou. Jeho dech se jí zezadu otíral neslyšně o krk jako mírný vánek.

Elgwyn rychle dýchala a očima těkala po okolí co by ji mohlo zachránit. Hleděla skrze mříže v tmavých celách ale nic neviděla, byly prázdné. Mimo to se přestala hlídat a povolila svaly.

Dobyvatel toho okamžitě využil a posunul svou ruku tak, že se dotýkal její jeskyňky celou dlaní. Neubránil se vzdechu.

Jedním prstem začal přejíždět po její roztoužené skulince. Elgwyn to vnímala, ale tak trochu na pozadí, protože její mysl tomu chtěla utéct.

Démonův prst zkoumal každý kousek její kůže a vlhkosti, než se za nimi otevřely dveře a někdo vešel.

Pavouk se ohlédl, nejspíše nebyl právě moc rád, že je někdo vyrušil.

Dívka se snažila ohlédnout přes své i jeho rameno ale viděla jen strážcovu mohutnou hruď.

„Pán nás volá k sobě, víš jak nerad čeká, zavři ji do cely," odvětil druhý.

Strážce za jejími zády cosi zlostně zavrčel a přestal se jí dotýkat. Došel k jedné z cel a bez dalších prodlev ji tam strčil a zamkl.

Jakmile se otočila, poprvé na něho mohla pohlédnout a k jejímu překvapení byl dvojčetem toho prvního. K nerozeznání podobní.

Než se však stačila rozkoukat, už viděla jen jeho záda a celé to zrůdné tělo. Zanedlouho bylo ticho. Elgwyn osaměla.

Pozornost přitahoval jen velký smaragd uprostřed místnosti, který její tvář dělal nezdravě zelenou stejně jako byla její nálada.

Pomalu se rozhlédla, srdce jí stále divoce závodilo ale pomalu si dávalo říct a uklidňovalo se v pravidelný rytmus.

Kobka nebyla velká ale absence slunečního světla dělala tento nedobrovolný pobyt ještě útrpnější.

Kolik metrů může být pod povrchem? Je vůbec možné se dostat zpátky? Ale pokud by se dostala až za ty obrovské dveře, všechna ta havěť by se na ni sesypala jako na skřeta. Ještě teď viděla před očima jeho okousanou mrtvolu. Otřásla se.

Dívka byla zoufalá a chytila se chladných mříží, snažila se je vylomit. Tak moc doufala, že budou vlhkostí a věkem rezavé ale bohužel drželi při sobě.

Hledala cokoliv co by jí pomohlo, nějaká stará zbraň, špičatá kost...nebo kámen!

Ihned ho zvedla, byl těžký až jí stékal námahou pot po zádech a s co největší silou ho zvedla nad hlavu a pak udeřila na jednu z tyčí.

Třesk to byl nepříjemný ale žádný zázrak se nekonal.

Elgwyn ho hodila zpátky na zem a sesunula se k zemi se zoufalým povzdechem.

Když se ale zády opřela o mříž kousek vedle, nečekaně povolila.

Následné protáhnutí skrz už nebylo tak těžké.

Dívku naplnila nervozita, rychle se postavila na nohy, popadla kovovou trubku do ruky a vyrazila ke zlatému vchodu.

Náhle si všimla velkého stínu nad svou hlavou a zatajila dech.

Na stříbrné nitce se od stropu spustil pavouk a když dopadl na zem před ní, jeho velikost nebyla větší než knoflík, zato jeho řev by vydal za deset zoufalých sirén.

„Kam to jdeš, nikam! Běž zpátky! Utíká!" ječelo to stvoření a běhalo zmateně v malém kruhu jako by se jí snažilo zabránit v odchodu.

Elgwyn se ironicky usmála a zadupala pavoučka botou do země. 

„To ti patří," utrousila když prošla na chodbu.

Pohled vpravo, pohled vlevo, nikde nikdo, ticho...

Až zjistí že utekla, budou po ní pátrat.

Vydala se tedy jednou z chodeb a po nějaké chvíli začala míjet průchody i dveře skrývající možná nečekané poklady. Nebo třeba i starou zbrojnici a zbrojnice znamenala meč, oštěp, štít nebo dýku.

Tak otevřela dveře první místnosti jež míjela. Měla štěstí, byla prázdná. Konečně si mohla na chvíli oddychnout. Bohužel to nebyla zbrojnice, natož pokladnice ale zcela prázdná místnost s několika hliněnými nádobami, ve kterých se něco zeleně lesklo.

Elgwyn zklamaně zamručela.

Otočila se k odchodu, když ji něco začalo šimrat na noze. Sehnula se a rukou se chtěla šimrání zbavit. Nahmátla něco chlupatého. Fuj. Pavouci!

Než si uvědomila co se děje, měla ruku sítí připoutanou k noze. Chtěla si pomoci druhou rukou, ale místo toho dosáhla jen toho, že měla připoutanou i tu.

Stála tam předkloněná, ohnutá v pase, nohy rozkročené aby nespadla, ruce připoutané. Byla naprosto bezbranná.

V tom vrzly dveře. Ten zvuk...

Elgwyn otočila hlavu a zjistila, že je to jeden z jejich věznitelů. Jak ji mohl najít? Měli nějaký záhadně dokonalý orientační smysl? Ještě více zabrala ve svém úsilí ruce vytrhnout.

Marně.

Je to ten první nebo ten druhý? Nebo jich je zde více? Nedokázala to rozeznat. S obavou čekala co se bude dít.

„Ale co se to tu chytilo do sítě?" Pavoučí muž se zastavil a podíval se na ni pobaveně z výšky.

Elgwyn by se vsadila, že se k tomu i potěšeně usmál, i když v šeru místnosti se zdála jeho tvář bez emocí.

Obešel ji, což jí vůbec nepřišlo jako dobrý nápad a jako vrchol toho všeho ponížení jí zvedl její šaty a ohrnul okraj její sukně na záda.

Teď jí jistě zíral na obnažené přirození v celé své kráse.

Dívce bylo stydno. Zuřila.

Vzrušení, které vyvolal pohled na její obnažené partie byl téměř hmatatelný. Elgwyn cítila, že se v něm odehrává boj mezi chtíčem a strachem z trestu od svého pána. Na druhou stranu taková příležitost...

Pokud vládce zjistí, že se dívky dotkl na intimním místě, bude jistě krutě potrestán. Ale jeho touha po samičce byla větší. Elgwyny mentální příkazy, aby odešel, neměly proti tak silným emocím šanci.

Jeden nervózní nádech a další a pak na svém zadečku ucítila pavoukovcovy zvědavé ruce. Kroužil po jejích hýždích a mačkal je prsty jako by to byl nádherný brokát, který si vybírá na nové šaty.

Elgwyn protestovala, ale nebylo to nic platné. Chtěl ji. Zvířecí nutkání v něm zakořeněné poháněla jeho část démona.

Dívčina bezmocnost jeho vlastní vzrušení ještě zvyšovala, jak se tak díval na ten kulatý zázrak, rozkročené nohy a uprostřed ta tmavá štěrbina otevřená jako brána do ráje.

„Ah...!" zalapala Elgwyn po dechu když zvědavý prst sjel na její závojíček na své skulince. Ten dotek jí projel tělem jako blesk a její útroby se stáhly. Byl to divný pocit, jež se proměnil v mravenčení.

V té nejméně vhodné chvíli znovu zavrzaly dveře. Dívka si oddechla, záchrana!

Netvor blesku rychle stáhl své ruce z jejího pozadí, stáhl šaty na své místo a popadl ji za boky do svých rukou.

Těžko říci jak to udělala ale když vešel druhý netvor, již ji nesl ke dveřím.

„Chytil jsem tu uprchlici. Právě ji chci odnést k našemu pánu Melórovi.”

„Dobrá práce. Doprovodím tě,” odvětil druhý netvor identický s tím prvním. Elgwyn byla stále na pochybách kolik jich tu vlastně bylo a kolik jich už o ní vědělo.

Zrzka opravdu nevěděla co bude dělat. Ti dva vypadali úplně stejně jako dvě vejce.

Stejně tmavé dlouhé vlasy, rudé oči, mužské svaly i pavoučí tělo. Zvláště když bylo v místnosti šero je to dělalo ještě méně lidskými.

Jen hlas byl to jediné čím se nejspíše lišili, jeden byl jemnější a druhý hlubší ale na to byla krátká doba, aby si je mohla zapamatovat a rozeznat.

Příchozí netvor vstoupil do místnosti a došel až k nim na půli cesty, ohnul se mírně v pase a chytil její ruce, jež byly stále spojené s nohou a kupodivu lehce je odtrhl od lepkavé sítě jejího nártu.

Oddechla si, když se zpátky narovnala. Záda bolela i po té chvíli.

Avšak ten pavoučí strážce ji pořád držel a zkoumavě si ji prohlížel jako by se snažil objevit nějakou nerovnost, něco co se mu líbí nebo naopak nezamlouvá.

Pokusila se mu vytrhnout ale neměla šanci a jeho sevření ještě zesílilo až zanaříkala. „Hezká," řekl a druhý přikývl.

Náhle jí obě ruce přidržel u sebe a omotal tou bílou tenkou hmotou jako by to nahrazovalo pouta od kterých není klíč.

Bylo to jako provaz, ohavná pouta, která nešla sundat, ať se snažila jak chtěla.

Usmál se ten démon nebo ušklíbl? V tom šeru se to nedalo moc poznat.

„Myslela sis, že jen tak utečeš? Máš štěstí, že jsme tě našli my. Nestává se často, aby sem zavítala lidská žena," zašeptal jí do tváře, jak se nad ní tyčil. Na toho druhého za sebou neviděla.

„Pustě mě! Prosím! Nic jsem vám neudělala," vykřikla Elgwyn zoufale a zavrtěla se, až jí ňadra poskočila a jak udělala krok dozadu, přitiskla se zády k druhému.

Pro pavouka to byl fascinující pohled, mrštně chytil a zvedl jí obě spojené ruce výš nad hlavu, až se celá propnula div nestála na špičkách.

„Nemusíme ještě pánovi říkat, že jsme ji chytili," nadhodil do ticha ten za ní.

Strážce číslo dvě Elgwyn probodával chtivým pohledem a přemýšlel, zda má i on riskovat potrestání nebo dokončit svou povinnost.

Oba věděli, že jí nesmí ublížit, či se s ní milovat ale pro ně bylo potěšení už jen to se té nebohé oběti dotknout.

K dívčině zděšení ten bastard přikývl!

„Nemusíme, než ji budeme muset vydat, si tuhle samičku ještě trochu vychutnáme," zasmál se do prostoru a Elgwyn přejel mráz po zádech.

To "vychutnat" mohlo znamenat hodně věcí.

Náhle ucítila ve svých vlasech cizí prsty, téměř jako by se s ní mazlily. Hladily jednotlivé prameny jako by to byly zlaté nitě a pak zatáhly, až sykla bolestí. Zaklonila hlavu dozadu a zahleděla se do stropu, jen koutkem oka viděla postavu za sebou, jak se sklání k jejímu elegantně propnutému krku, ale zastavil se jen u jejího oblého ouška, které vzal do rtů a začal ho laskat a ochutnávat jako tu nejsladší věc na světě.

Elgwyn zmučeně zavřela oči ale i přes to, že si z ní ty zrůdy udělaly svou hračku cítila, že se něco s jejím klínem děje jako by se probouzel z dlouhého spánku. Začala se lehce chvět a myšlenky ji odváděly k tomu příjemnému olizování lalůčku i mírnému okusování ouška, dokud nezasténala.

„Já jsem věděl, že nám zazpíváš a my tuto hudbu milujeme jako lidé ptačí zpěv. Ale než tě odvedeme k našemu pánovi Melórovi zazpíváš nejprve nám," zašeptal strážce za ní a jeho slova v ní způsobila chaos.

Takže se jim líbilo její vzdychání? To bylo ono? To je celé? Pokud chtějí, může jim vzdychat třeba hodiny, aniž by se jí dotkli. Může tu předvést celou árii tónů.

To však nebyl jejich záměr a proto držela jazyk za zuby.

Elgwyn se lehce kousla do spodního rtu s úmyslem přestat vydávat jakýkoliv zvuk, aby je odradila a přestala je bavit ale oni věděli, jak z ní ten slastný zpěv dostat jako by proto byli stvořeni.

Démon před ní využil její zakloněné hlavy a přitiskl svá hladová ústa k napjatému krku, po kterém pomaličku sklouzával dolů mezi její ňadra schovaná v bílé látce výstřihu, kde se chvěla jako slavičí pírka.

„Ne!" zanaříkala Elgwyn zmučeně a jako na vyzvání ji jeho jazyk pošimral přímo v úžlabině mezi prsy, až cítila naléhavou touhu ve svém klíně.

Nikdo se ale na její názor neptal.

Ten samý ďábel ji držel ruce nahoře ale druhou vklouzl nestydatě do výstřihu a vytáhl jedno její ňadro svým očím na odiv.

Bradavka byla ztuhlá, vzrušená a upínala se k němu jako by žadonila o políbení.

I druhé ještě zakryté prso, které ještě čekalo na objevení se dožadovalo jeho pozornosti ale on si vystačil zatím s jedním. Přejel ho odspoda vlhkým jazykem směrem k jeho středu a uchvátil do úst dívčinu růžovou bradavku. Byla tvrdá a sladká jako malina a on neodolal a začal ji ochutnávat a sát.

Elgwyn zalapala po dechu, měla pocit, že jí hoří celé tělo. Nevzpomněla si na jedinou slabiku. Na žádné slovo.

Pavouk však pokračoval v mučení a ruka, jež vyndala její prso, po něm smyslně sklouzla a začala putovat dolů a lačně vyhrnovat její šaty. Poslepu pak jako had vklouzla pod sukně a neomylně vyjela po vnitřní straně stehna labužnicky vzhůru, dokud konečky prstů nenahmatala medovou vlhkost.

Povzbudilo ho to a přitiskl se k její jeskyňce celou dlaní.

Dívka sebou cukla a zadečkem se přitiskla ke druhému pavoukovci, cítila i přes látku svých sukní, že se opírá o něco tvrdého a dlouhého tam, kde se jeho lidská část spojovala se znetvořenou.

Byl vzrušený, to se nedalo popřít ale nemohl to co by chtěl. Pořád tu byly určité hranice, které ho držely pozadu, měla štěstí.

Elgwyn však vnímala jen ruku, která se jí neodbytně tiskla k vlhké jeskyňce a aby to nestačilo, začal s dlaní pohybovat a třít se o ni. Prsty klouzaly po její vlhkosti, jak tančily na tom naběhlém hrášku. Bylo to příjemné, možná až příliš příjemné. Cítila ve svém těle víc a víc napětí, jak ji ta mužská ruka přejížděla po klíně a lákala, dokud nezačala samovolně vzdychat. Dělalo jí to tak dobře...

„Ano, zpívej pro nás otrokyně," šeptal ten za ní u jejího ucha, „zpívej víc..." kousl ji do lalůčku a ona ho poslechla s tím jak se ruka začala třít o její knoflíček, tak tím ještě víc.

Muselo mu od prstů odkapávat její vodička a ona pomalu ani nechtěla přestat. Chtěla jeho doteky, chtěla pokračovat...Objevit to co cítila.

Přestávala se vzpírat proti tomu co jí dělalo dobře a nepřestávala vzdychat. Pro ně to bylo jako ta nejkrásnější hudba, jež se tu nedala dlouho zaslechnout. Nemohli se jí nabažit.

Démon za ní ji začal vyhrnovat sukni též, až odhalil kulatý zadeček, který už předtím viděl.

Přejel po jejím kříži a pak po hýždích dolů k druhému otvoru.

„Ty šaty překáží. Nemyslíš?”

Kdo ví zda to byla otázka pro ni nebo pro jeho bratra.

„Máš pravdu. Musíme s tím něco udělat,” odvětil zákeřně druhý.

Na chvilku jí opět rozdělily ruce. Zatímco ji jeden držel, druhý rozšněroval korzet a stáhl z ní potrhané šaty jako by to byl nějaký cár hadru.

Elgwyn se ocitla před těmi chtivými zrůdami docela nahá! Vycítila, že se jim její tělo líbí. Ostatně pohled na ztopořený úd před sebou hovořil sám za sebe.

Vlhkost v ženině klíně se zvýšila. Znovu jí rychlým pohybem spoutali paže tou lepkavou látkou. Tentokrát ji však rafinovaně ruce připoutali k tělu za zády.

Pavoučí zvědavé ruce laskaly to tvárné ženské tělo jež poznalo tak málo pozemské rozkoše, což je ještě více přitahovalo. 

Kamennou místností se rozlehl hlasitý vzdech, jak na její horkou, jemnou, vláčnou kůži přitiskli svá ústa. Líbali ji postupně po různých místech jejího těla, až oba dospěli každý k jednomu ňadru jako hladové děti.

Líbali je. Olizovali. Kousali do zduřených bradavek. Sáli je...nedalo se to vydržet.

Zatímco oba obšťastňovali její prsa, vklouzla dívce mezi nohy ruka jednoho z nich. Elgwyn při tom mimoděk vyjekla.

Démoni to přijali s potěšením i nadšením. Líbil se jim její zmučený hlas.

Jeden jejich prst projel mokrou štěrbinkou a zaútočil na ten vystouplý knoflíček plný očekávání. Podbřiškem Elgwyn projela vlna rozkoše jakou nezažila a posouvala ji pořád dál a dál a ona vzdychla slastí.

„Hezky zpíváš,” pochválil ji její trýznitel a sundal svoji ruku z dychtivého klína.

Co to dělá? Ptala se sama sebe omámeně. Přeci toho nenechá, když...když... Rozum i tělo proti tomu protestovalo, zatímco mysl se zaradovala.

Neradovala se však dlouho. Její klín navštívila ruka druhého pavoukovce a opět si začala hrát s jejím hráškem, aby se jak se patří vystřídali a vyhráli, aby každý okusil to co se do sytosti nabízelo.

Opět Elgwyn vykouzlila blažený ryk a kousla se do rtu.

Ruce se po chvíli na jejím těle znovu vyměnily. Ženina zmučená mysl nechápala proč to dělají. Oni snad soutěží?

Jakmile jí ta myšlenka napadla, bylo jí jasné, že ti nestvůrní násilníci opravdu soutěží, kdo z ní vyloudí větší lahodnější sten.

Kdo vyhraje? Jaká bude odměna pro vítěze? Její mysl o tom odmítla přemýšlet a raději odevzdala vládu svému tělu a užívala si stoupající rozkoše z obou stran.

Mužské šikovné ruce poháněné chtíčem a roky samoty se pravidelně přesouvaly, vyměňovaly a ona sténala čím dál více. Pomalu ztrácela vědomí o světě a nechala své tělo plout na vlnách té krásné energie.

„Úžasně zpíváš, nevolnice. Jen víc a víc...” povzbuzovali ji netvoři. Ale ani nemuseli. Elgwyn byla v jednom ohni a blížila se slastnému vrcholu.

Démoni se s ní moc nemazlili. Bradavky měla celé rozkousané. Bolest však jen zvyšovala její vzrušení.

Jeden jí silně mačkal zadeček, zatím co druhý opět poškádlil mušličku a pak silně mezi prsty stiskl její naběhlý hrášek.

Elgwyn explodovala bolestí i chtíčem, to byla poslední pomyslná kapka. Divoce se zazmítala, zasténala a začala se propínat v nekonečných vlnách svého prvního vyvrcholení, jež ji připravovalo o dech.

Zatímco byla Elgwyn ponořená do odeznívající agónie stále ještě mimo sebe, postavil se poražený démon za ní, popadl ji svými silnými pažemi pod ňadry a zvedl vysoko do vzduchu, až se nedotýkala země.

Vítěz k ní hbitě přicupital, rukama jí roztáhl nohy a prsty držel na stehnech, aby je nedala k sobě. Jazykem začal vylizovat milostné šťávy co jí vytekly z broskvičky. Dívka se zavrtěla, jelikož byl její klín ještě stále velice citlivý ale to ho nezastavilo.

Vylízal ji do poslední kapičky jako by to byl nějaký ctihodný obřad, ale evidentně mu ani to nestačilo. Jeho jazyk pronikl do její skulinky, kde byla další várka božského nektaru, který se dral na povrch.

Její vůně ho doslova přiváděla o rozum. Navíc jeho mrštný jazyk vyvolal produkci dalších a zatímco on ještě vnímal doznívající stahy jejího vyvrcholení.

Elgwyn nic tak úžasného dosud nepoznala. Jakmile vše skončilo neměla ani chviličku na oddech a její mladé tělo se začalo znovu třást rozkoší. Cizí jazyk pronikal stále hlouběji, špička nacházela každou nerovnost, každé zákoutí, šimrala a otírala se.

Začala opět sténat. Bylo toho na ni dost, chtěla si odpočinout ale neměla šanci, oni byli tak nenasytní...

„Jen zpívej. Zpívej...” poroučel netvor a jeho slova zněla Elgwyn do ouška. Dívka ho však téměř nevnímala. Soustředila se jen na prožívající znovuobjevenou rozkoš, která se ještě zvýšila poté, co dobyvatel začal svým jazykem dráždit její malou růžovou perlu.

Tak úžasné, zaklonila hlavu. Stále nevnímala nic kromě doteků, nádechů a vlastních vzdechů. Jen mlhavě zaznamenala, že se znovu otřásá pod přívalem nového orgasmu. Nemohla tomu uvěřit.

Ten co ji vzadu držel ji pomalu položil zpátky na zem, z čehož se Elgwyn podlamovala kolena. Vítězný pavoukovec ženu ale obešel, postavil se za ní a nahradil své dvojče. Donutil jí rukou posazenou na její páteři, aby se předklonila.

Elgwyn to nechápala, ale na přemýšlení nebyl čas, jelikož si nyní všimla toho vpředu, který se jí postavil do zorného pole.

Netvor, který prohrál, se postavil před ni, sklonil se tak že své první dvě pavoučí nohy složil pod sebe jako by si klekl na její úroveň a začal ji divoce líbat. Dívka zmateně zalapala po dechu ale to už marně zápasila s jeho jazykem ve svých ústech. Nedalo se tomu bránit, jeho jazyk byl všude.

Ruce přitom položil na špičky těch kyprých ňader, které v předklonu směřovaly k zemi jako by je chtěl potěžkat jako nějaké mističky s třešněmi.

Bylo to neuvěřitelné, dívčin klín se znovu začal probouzet třením jejích bradavek, kterým věnoval pozornost a péči. Zatoužil po novém dráždění jako by to byl smysl jeho života.

Náhle Elgwyn na svém zadečku ucítila nějaké vlhko.

Vítězný pavoukovec jí něčím potíral. Dřív než pochopila o co mu jde, vnikl do jejího zadečku jeho prst!

„Ty zrůdo, nech toho. Ne. Ne, ah!!” odtrhla se Elgwyn od pavoukových rtů, chtěla zakřičet, naříkat ale její ústa byla znovu hrubě vyplněna jazykem.

Prst pomaličku pronikal do jejího otvůrku. Lehce to bolelo, ale bylo to divně vzrušující. Chtěla sténat, naříkat ale nemohla.

Druhý démon to pochopil a opustil její ústa, chtěl slyšet ten nářek, její sladký zpěv. Začal tedy líbat její tvář, krk, holá ramena. Poséval polibky horkou kůži jako by se ji snažil uklidnit.

Prst do ní zatím pronikl celý po poslední článek.

Elgwyn sténala rozkoší i studem nad svým osudem...

 


Autor: kralovstvifantasie | Datum zveřejnění: 15. 07. 2017 - 21:57 | Rubrika: Spider web





Komentáře

Přidat komentář

Zbývá 1000 znaků.