Přihlásit seRozcestník blogůChci také blog      
záhlaví

8. Kapitola - Spolubydlící

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kapitola 8

Spolubydlící

 

Konečně jsem našla kuchyň.

Natáhla jsem ruce a hladově prohledávala různé skříňky, našla jsem chleba, sice trochu tužší ale vybírat jsem si moc nemohla a žaludek si to stejně přebere, mávla jsem v duchu rukou. Když jsem zapátrala dál, má ruka v přihrádce našáhla několik banánových tyčinek a s chutí jednu rychle rozdělala.

Šustění obalu přilákalo xenomorfovu postavu, jež o sobě dosud nedávala nijak vědět. Takhle se přikradl blíž a ještě blíž, dokud nestál vedle mě.

„To je tyčinka, jídlo, koukni není to zbraň, jestli chceš tak to zkus," prohodila jsem jen tak mimochodem a vlastně od toho nic nečekala a už vůbec ne to, že Bee otevře svou tlamu, i tu druhou a než mrknu, menší čelisti se objeví a zase zmizí s polovinou mé tyčinky.

„Nemyslela jsem to doslovně," smutně jsem se zahleděla na ukousnutou dobrotu, kterou Bee stejně vyplivl, protože tohle prostě jeho lahůdka zřejmě nikdy nebude. To je jako byste se snažili naučit jíst lva soyu.

„Málem jsi mi ukousnul prst!" Našpulila jsem rozzlobeně rty.

Já jsem si ale na té proteinové lahůdce s gustem smlsla a pak jsem otevřela lednici a vyndala ještě poživatelný roztíratelný sýr. Všechno probíhalo v pořádku, dokud jsem neotevřela zásuvku a nevzala do ruky nůž.

Xenomorf za mými zády začal nepříjemně syčet a mě to konečně došlo.

„To není na tebe, chci si jen ukrojit chleba a namazat, nic víc, slibuju že to na tebe nepoužiju," snažila jsem se mu domluvit ale tentokrát už mi to neprošlo.

Nejspíše měl stále v živé paměti, jak dokážu zacházet se zbraněmi a tak mi chytil pevně zápěstí až nůž zazvonil o podlahu.

„Ale Bee, jak si to teď mám asi namazat, prstem?" vytrhla jsem mu svou ruku a popadla lžíci ale byla to stejná reakce a ta také skončila na zemi pod mýma nohama.

Měla jsem chuť začít klít.

Vážně mi asi nezbude nic jiného než to vážně rozetřít prstem jako neandrtálec. To jsou bojové podmínky ale můj bachař byl nekompromisní, nic co je lesklé, železné nebo ostré prostě do ruky nevezmu.

Poté, když už mi neměl co vytknout, se znovu tiše jako přízrak stáhl do pozadí a zůstal přikrčený na kuchyňském stole, jež představovalo vyvýšené místo. Dělala jsem, že tam nikdo není a nějakým zázrakem se mi podařilo namazat si kus odtrženého chlebu a pořádně se s chutí zakousnout. Po těch dnech živoření mi to připadalo jako by to byla ta nejlepší hostina.

Snědla jsem ho téměř všechen raději pro případ, že bych se k jídlu zas tak rychle nedostala.

Nakonec jsem měla i lepší náladu, už ze mě nebyl vyhladovělý vlk a právě teď jsem hleděla znovu do lednice po něčem, co by se dalo vypít ale k pomerančovému džusu jsem moc důvěry neměla a tak jsem zase dvířka zavřela.

Jediné co jsem s jistotou mohla pít byla voda z kohoutku.

Otevírala jsem tedy skříňky a hledala sklenice. K mé smůle byly dost vysoko...

Lidé co tu žili, museli být buď obři nebo idioti.

Jednou dlaní jsem se musela zapřít o linku a druhou se natahovat ke sklu nad mou hlavou. Ale jak jsem zadržela dech a napnula svaly, uzel na přehozu, jež jsem měla omotaný kolem sebe se uvolnil a s jemným šustěním sjel po mé kůži dolů na podlahu.

„Sakra," zamumlala jsem mrzutě.

Překvapeně jsem vydechla a svraštila obočí s nepříjemným mlasknutím.

Když jsem však chtěla udělat krok vzad a ohnout se pro něho, narazila jsem do něčeho pevného za svými zády.

Vylekalo mě to. Poskočila jsem a narovnala se jako pravítko.

Něco tmavého se mi vznášelo nad levým ramenem, byla to černá xenomorfova hlava a na kůži vedle krku mi ukáplo pár jeho slin, které se táhly pomalu dolů.

BLEEE nechutné! Otřásla jsem se a setřela je rukou.

„Tohle si zkoušej na někoho jiného, jestli máš hlad, venku ti pobíhá jídlo," zavrčela jsem, neznělo to moc potěšeně.

Co bylo však horší, že se mi něčím přitiskl na zadek. Až moc pozdě jsem stačila nějak zareagovat a vyslovit svůj nesouhlas.

Bee mě přitiskl k hraně kuchyňské linky a donutil mě se nad ní ohnout, takže mé nohy visely pár centimetrů nad zemí, zatímco má ňadra se tiskla k tvrdé studené desce a drobečkům, které jsem tak nechala od chleba.

Ten si uměl vybrat chvíli. Zatraceně. CO jsem udělala, že jsem ho vyprovokovala?

Ale k reakci u takového tvora jen těžko hledat logický důvod.

Nedala jsem se ale tak snadno.

Ihned jsem se natáhla k zásobníku s noži před sebou ale vetřelcova černá ruka přirazila mé zápěstí k desce jako by to byla kovadlina a nepovolila.

„Hned mě pusť, tohle nedělej Bee. Tohle se nedělá! Já nechci!" křičela jsem ale později už má slova byla zoufalejší a zděšenější, jelikož jsem věděla co mě čeká. Tohle asi nebude jen nějaká prohlídka zda někde neskrývám nějakou zbraň. Tohle nebyla žádná výstraha, tohle byly zvířecí pudy. Jeho pudy, já ty své naštěstí dokázala ovládat, on by s tím mohl začít taky.

Jak mě něco bodalo do stehna, můj dech se stal rychlejším a čím více jsem se chtěla zvednout a dosáhnout palci u nohou na zem, tím víc se ke mě tiskl a znehybňoval.

Byl těsně za mnou a jeho tvrdý pyj se přesunul a otíral o mé ženství jako by hledal něco co mu pomůže se do mě dostat.

Vydával u toho zvláštní nebezpečný vrčivý zvuk smíchaný se syčením u mého ucha, který mi jezdil po páteři jako mráz po celém těle. Snažila jsem se uhýbat, vrtět ale to ho možná ještě více vydráždilo.

Kdybych jen dosáhla na jeden ten nůž, jehož rukojeť byla dvě stopy ode mne. Pak bych mu snad vysvětlila, že tohle je pro mě nepřípustné.

Xenomorfovy černé ostré drápy však kolem mého zápěstí byly jako břitvy, schválně je rozestavil jako pavouk své nohy mezi mými prsty, takže kdykoliv jsem s rukou pohnula, řízla jsem se o ně.

„Zatraceně, to ti to předtím nestačilo? Bee! Au!" vzpouzela jsem se a mrskala sebou jako kuře, které chcete nejprve oškubat a pak strčit do trouby.

Přitisknuta jeho velkým tělem k lince jsem moc šancí neměla ale porážku jsem si nechtěla připustit.

Vetřelec sklonil hlavu ještě níž a začal čichat u mého krku, až když se přesunul svou hlavou na má napjatá záda, ucítila jsem tupou bolest v podbřišku v neblahé předtuše.

Skousla jsem si spodní ret a snažila se to nepříjemné píchání ignorovat. Rychlost mého dechu už překonala zděšení a blížila se k panice.

Tak jsem se styděla ale už jsem věděla co ho ke mě přitahuje.

Bylo to nejpotupnější co jsem mohla zažít, vyjma samotného znásilnění.

Ten bastard musel nějak cítit mou krev, která se s nezadržitelnou přesností vracela měsíc co měsíc. Jeho neomylné instinkty mu musely říci, že samice, která je v říji se musí...

Co bylo ještě horší než sex s nestvůrou byl sex s nestvůrou, když jsem měla měsíčky. Úplně bych na ně zapomněla.

Moje nepříjemná nálada, strach, stres nebylo v posledních několika dní nic neobvyklého s přihlédnutím co se dělo a tak jsem tomu nevěnovala pozornost.

Ale to jak se mi lepil ke stehnům ve mě vyvolávalo navíc zvrácenou touhu.

Všechna ta směsice bláznivých hormonů si vybírala svou daň a mé tělo se vymykalo kontrole. Propadala jsem buď nepříjemným pocitům vzteku, kdy jsem na každého koukala jako vrah nebo jsem byla rozesmutnělá a v tom horším případě jsem chtěla muže za jakoukoliv cenu.

Teď ho asi zřejmě dostanu. Jaká ironie.

Bylo to odporné, nikdy jsem neměla sex v tomto stavu i když u zvířat to bylo běžné. Obávala jsem se jak by na to některý z mých bývalých partnerů reagoval a tak jsem to nikdy nezkoušela. Teď se mi to nejspíše splní s plnou parádou.

Xenomorf svým oblým nosem jel po mé kůži a nechával za sebou malou cestičku z jeho slin a horkého dechu. Otřásla jsem se nechutí, jak se jeho čelisti rozevíraly a já vnímala jeho dech, který mnou prostupoval jako duch.

Třásla jsem se, cítil ze mě strach ve kterém mě utvrzoval a tomu bastardovi se to líbilo.

Vetřelcův penis byl tvrdý a vztyčený, vklíněný mezi mými stehny a při každém malém pohybu se otřel o mé lístečky, což mě donutilo zakňourat, jak jsem bojovala o nadvládu nad svými emocemi.

Pak se o mě začal úmyslně otíral jako by žádal o povolení ale tak to jistě nebylo, ne, otíral se o mě z jiného důvodu. Roztíral po mém klínu tu zvláštní substanci, po které nepotřeboval ani mou vlhkost, toť celé kouzlo předehry.

Pokaždé když jsem ucukla, nebezpečně zasyčel.

Nejspíše nic jiného nevnímal než ten pach mých splašených hormonů ve vzduchu a když byl hotov, vnikl bez varování do mě.

Zalapala jsem po dechu a nadechla se jako tonoucí když konečně vdech vzduch do plic, jak mne celou naplnil svou ohromnou velikostí.

Můj obličej musel mít barvu šťavnatého rajčete, když jsem slyšela, jak to mlasklo.

Zatnula jsem volnou ruku v pěst a stáhla všechny svaly ale dlouho jsem to nevydržela a začala se uvolňovat.

Bee začal rytmicky přirážet boky a mě děsilo, jak se to mému tělu líbí, jak se v tom vyžívá. Byla jsem tím znechucená a zmatená. Nic více odporně zvrácenějšího jsem si nedokázala představit a přitom mé zrádné tělo chtělo ještě hned po prvních drsných přírazech.

Hladové žíznící po sexu, to celou situaci vystihovalo.

Tupé píchání v mém podbřišku rychle ustupovalo a místo toho jsem cítila a vnímala celý akt jako něco jiného. Vzrušujícího.

Jak jsem trupem ležela na lince a nohy mi visely dolů, trochu jsem je roztáhla od sebe a zasténala.

Beeovy pohyby byly rychlejší a dravější, narážel do mě a má záda se vždy prohnula a přitom jsem držela a se zavřenýma očima očekávala další a další pohyb uvnitř.

Byla jsem jako zrádce lidí, zrádce své rasy když jsem si užívala sex s cizím tvorem ale nešlo tomu odolat.

Má perioda prokrvovala mé pohlavní orgány a zvláště ten citlivý růžový uzlíček, který se otíral o desku stolu a já jsem si užívala i tu slabou bolest, když se mi xenomorf lehce zakousl do ohbí ramene svými menšími kusadly, aby ochutnal mou krev.

Další vlna chtíče mi projela pod kůží jako euforie, když jsem neodolala a vyvrcholila za pouhých pár minut.

Nedalo se tomu nijak zabránit, bylo to jako přílivová vlna co vás spláchne do oceánu.

Celá jsem se třásla a sténala, svírala jsem ten tvrdý penis uvnitř sebe a nechtěla ho pustit. Mé tělo chtělo ještě jako hladovějící rostlina vodu.

Jako by tím ve mě Bee spustil nějaký mechanismus, který měl být pro ženu navždy uzamčený.

Zatímco já si užívala svůj strhující orgasmus, xenomorf se nedržel zpátky a hrozivě syčel, jakmile mě přestal kousat. Límec za krkem měl napjatý a jeho boky se přibližovaly a oddalovaly v rychlém sledu.

Nehodlal mě pustit ze svého zajetí dokud nebude hotov, byl divoký a nelítostný. Pach krve ho hnal vpřed a nutil ho pokračovat a dobít své území.

Byla jsem jeho a on na mě neustále uplatňoval své právo silnějšího.

Sladká vůně toho rudého nektaru na mých stehnech a milostného sekretu ho málem přiváděla k šílenství, dokud nestrnul přitisknutý k mému tělu.

Mělce jsem oddechovala neschopná vnímat nic jiného než zvuk ostrého syčení, zatímco mě plnil svým hustým semenem.

Moje mysl byla prázdná a přitom plná pocitů a dojmů, neměla jsem žádnou energii.

Jediné co jsem vnímala, bylo to, že se odtáhl a nechal po sobě malé rudé pramínky, které stékaly po mé lopatce dolů.

Nedlouho potom mě pustil ze svých spárů, stáhl se ze mě jako přízrak a já zapomněla i na nůž v držadle před sebou, který jsem proti němu chtěla použít.

Když se můj dech uklidnil, sklouzla jsem z linky , kolena se mi podlomila, kdybych se nezachytila okraje, asi bych se teď válela na zemi.

Prsty jedné ruky jsem měla samí šrám od vetřelcových drápů a po stehnech mi stékalo cosi, co jsem nechtěla identifikovat.

Nejhorší ze všeho však bylo, že jsem se cítila spokojená.

Klín se mi ještě chvěl z nedávného spojení našich těl a já jsem se teď chtěla jen natáhnout a odpočívat.

Pomyšlení na útěk bylo nulové i když nadcházející ráno, jež pronikalo do kuchyně skrze polo zatažené průzory žaluzií by bylo ideálním časem.

Několikrát jsem se ztěžka nadechla a mé plíce téměř sípaly jako zaseknutá ozubená kolečka v soukolí. Ostré varovné zasyčení u dveří mi naznačilo, že mám jít.

Bee se skrýval ve stínu, jen občas jsem zahlédla jeho lesklou kůži, jak se přesouval ze svého místa na jiné. Sebrala jsem tedy přehoz, omotala si ho kolem sebe a šla za ním, jak však mé vzrušení ustupovalo, vracela se znovu ta nepříjemná bolest v podbřišku.

Zaryla jsem nehty do stolku, který jsem míjela a chvíli u něho vyčkala až bolest přejde než mě další zasyčení popohnalo dál.

Když jsem však míjela dveře koupelny sáhla jsem po klice, jenže mezi mnou a sprchovým koutem se proplazil vetřelcův aligátorský ocas jako by mi odřízl cestu ostnatý drát.

„Bee..." vydechla jsem zoufale, jelikož jsem se nemusela podívat a věděla jsem s jistotou, že se mi stehna lepí k sobě krví a tím čím mě naplnil.

Z tmavé chodby následovala trojice nepříjemných zvuků a když jsem přeci jen položila ruku na kliku, stáhl se mi vetřelcův ocas nebezpečně kolem lýtka jako řetěz, dokud se neobjevil on sám a nezahnal mě do ložnice.

Ne, dnes se prostě koupat nebudu.

Tentokrát však nešel za mnou ale zůstal na chodbě z nějakého mě nepochopitelnému důvodu. Byla jsem za to ráda.

Tak jsem alespoň mohla ze šuplíku popadnout tričko a nepozorovaně alespoň utřít tu spoušť, kterou dole na mém těle natropil.

Pak už jsem si jen lehla. Můj mozek se stále natahoval po potřebě nějaké hygienické pomůcky ale dokázala jsem si představit, co by se stalo, kdybych strčila palec na chodbu.

Dům byl jinak tichý stejně jako vše před i za domem. Zachumlala jsem se do pokrývky a přemýšlela, zda je ještě někdo naživu. Honilo se mi hlavou tolik věcí, tolik otázek a vlastně jsem nevěděla, co se mnou bude.

Obracela jsem se, bolela mě každá končetina, každý sval a modřiny jsem měla po celém těle až jsem musela vypadat jako šmoula.

Moje špatná nálada mi zasadila osten do srdce a s ní přišel i strach, je vůbec možné tohle všechno přežít? Jak dlouho to bude trvat?

Srdce mi poskočilo a naplnilo se smutkem jako pohár, který pomalu přetékal.

Skryla jsem hlavu pod dekou a začala brečet, ne tiše a důstojně jako filmová herečka ale jako každá tvrdě zkoušená žena, která měla pak zarudlé opuchlé oči jako panda.

Usnula jsem.

 

*****************************************************************

 

Z toho dne si moc nepamatuji, jelikož můj spánek byl tvrdý ale přeci se něco stalo.

Domem otřásl hrom jako by celá stavba byla jen velká kolébka. Vibrace prostupovaly zdmi, až mě to probudilo, div jsem neměla na rtech výkřik.

Oknem proniklo bílé světlo jako by do pokoje svítil halogen vrtulníku.

Silný vítr se opíral do skla a všude se ozývalo kvílení větru, jak sebou nesl drobnosti, které spěchající lidé nechali venku.

Závan vzduchu unášel kusy oblečení, listí i odpadky z popelnic a pohrával si s nimi.

Všude něco bouchalo jako víka od schránek a kaslíků, dřevěné okenice, nebo vrzaly houpačky a kolotoče v nedalekém dětském hřišti.

Byla to směs nepříjemných zvuků a hučení meluzíny, při které jsem měla chuť zalézt pod postel.

Děsilo mě to. Nikdy jsem se bouřky nebála ale v domnění, že tu jsou ti zabijáčtí tvorové a venku to vypadá jako by nastal konec světa...

Nebyla to moc pozitivní vyhlídka, naskakovala mi z toho husí kůže jako by vám na dveře bouchali hladový zombíci a k vaší smůle jste byl jediný přeživší a tudíž jediná potrava.

Tak moc jsem teď toužila mít štěně, psa se kterým bych vlezla pod peřinu a uklidňovala bych se drbáním ho za ušima.

Nic takového jsem ale neměla.

Žádnou jistotu, ke které bych se mohla upínat.

Venku náhle něco děsivě zarachtalo jako by se utrhl kus země, nejspíše spadly na zem železné hrábě a vítr je táhl se skřípáním po zemi.

Zachvěla jsem se a přitiskla k sobě pokrývku, snažila jsem se to nevnímat ale když se ozvala opravdu hlasitá rána jako by někde vybuchlo staré francouzské dělo z Napoleonské války, vylétla jsem z postele jako šíp a rozeběhla ke dveřím.

Byla jsem tak vystrašená, že jsem v tom zmatku šlápla na kus přehozu a s ránou šla ke dnu jako Titanik.

Kolem hlavy se mi motaly hvězdy, brada mě bolela. Jakmile se noční obloha kolem mě a celé planetárium pomalu usadilo a zmizelo, snažila jsem se zaostřit.

Jediné co světlem z ložnice když ho osvítil blesk viděla, byl obrys něčeho dlouhého a zubatého jako čínská zeď.

Bee...byl stále na chodbě a hlídal si mě jako temný rytíř.

Jeho černý ocas se klikatil napříč chodbou jako ostnatý drát.

Byla tam tma, takže kdybych se chtěla proplížit ven přes něho, jistě bych o ocas zakopla a tak ho na sebe upozornila jako by už tak neměl lepší instinkty než já.

Jak se dalo čekat, probudil ho můj hluk.

Mé oči se snažily přizpůsobit tak, že se mi zorničky rozšířily jako kočce, jen slabě jsem viděla a z toho ještě jen obrys jeho protáhlé lebky, jak se natáčí směrem ke mě.

Venku znovu hlasitě udeřilo a já sebou trhla jako králík a schovala se pod přehoz, až mi koukaly jen oči. Bylo mi hrozně a potřebovala jsem se něčeho chytit, něčeho opravdového, hmatatelného a jediná živá bytost tu byl on. Bohužel.

Moje vnitřní já protestovalo ale odsunula jsem ho kamsi do pozadí. Pomalu jsem se začala sunout vpřed nebo spíše plazit jako partyzán po kolenou.

Nepřemýšlela jsem přitom jestli mě roztrhá na kousky nebo vykáže zpátky na mé místo.

Bylo mi to jedno a tak jsem přelezla hradbu jeho ocasu a vetřela se k němu.

Těsně u xenomorfa jsem zůstala nehybně klečet, nechtěla jsem nic jiného než se tu převalit na bok a smotat do klubíčka.

Vyčkávala jsem na nějakou jeho odezvu ale žádná nepřicházela, možná byl zvědavý co to dělám a tak jsem se k němu ještě více opatrně po milimetrech přisunula.

Cítila jsem sice přes přehoz jeho nepoddajně tvrdý skelet ale věděla jsem, že je tam se mnou.

Bylo to bláznivé ale vetřelcova přítomnost mě uklidňovala.

Ještě nějakou dobu byl Bee bez hnutí, hlavu nachýlenou mírně ke mě jako by se snažil odhadnout, co to znamená a proč jsem vyhledala jeho přítomnost.

Mohl ze mě cítit strach?

Už jsem chtěla zavřít oči a položit si tvář na ruku, jež mi nahrazovala anorektický polštář ale ucítila jsem prudké škubnutí, jak mě sevřely jeho ostré drápy, na které jsem stále zas a znovu zapomínala.

Bee se probudil k životu, převrátil mě na záda a tvrdě přitiskl k podlaze. Můj polekaný výkřik se rozlehl domem a zase utichl do prázdna. V tu chvíli byl na mě.

Jeho mrštnost mě děsila, já jsem byla po probuzení bez kávy zcela nepoužitelná.

Xenomorfovo těžké tělo mě tisklo k zemi jako mrakodrap, zaskřípaly drápy, jak jimi Bee cvakal o dlažbu jako psík, který si chtěl hrát.

Ale byl to predátor a o hru tu rozhodně nešlo.

Slyšela jsem zřetelně, jak nasál pach a nejspíše ho vyhodnocoval jako lákavý. Snad jsem mu teď nepřipadala jako lahodná kýta?

Nehybně jsem ležela pod ním s očima dokořán a hleděla na to, co se nade mnou hrozivě tyčilo jako postava uzavřená v latexu připravená na sadistické hrátky.

„To jsem přeci já Bee, já jsem...jenom...ty rány z venku, určitě to taky slyšíš," koktala jsem když se skláněl na mým tělem, které bylo omotáno látkou jako bych byla nějaká obří zakuklená housenka.

Vetřelec po mě hrábl, chtěl se přes všechny ty vrstvy tkaniny dostat na i mou kůži a možná ještě hlouběji. Bojovala jsem a pokusila se znovu stočit na bok ale to už se jeho ocas nebezpečně pomalu míhal ze strany na stranu a narážel do zdí jako by ztrácel trpělivost.

Stačilo však drápnout o něho více a přehoz se začal párat jako šatičky hadrové panenky.

Zvuk trhané látky se mísil s bouřkou venku, dokud nebyl přehoz na cáry rozprostřen pod mými zády jako bych byla padlý anděl a má křídla ohořelá na popel.

Na ňadrech i mezi nimi mi začaly naskakovat rudé pruhy z xenomofrovy vřelé péče, naštěstí to nebylo vážné, nějaký škrábanec navíc mě nemohl vykolejit.

Teď už jen kousek na od levelu batman na úroveň superwoman.

Jakmile byl Bee spokojený s tím co udělal, nahrbil se nade mnou a znovu hlasitě zavětřil. To hlasité šňupání bylo znepokojivé. Pohyboval se svou hlavou po mém těle pomalu nejprve od krku k ňadrům ale tam ho nic nelákalo a pak se přesunul k mému břichu, kde mu začaly kapat sliny, dokud se nedostal k mým sevřeným stehnům.

Chtěla jsem ho plácnout ale měla jsem strach, že to bude ještě horší a probudí to v něm neřízenou agresi.

Ano, tam bylo to místo. Cítila jsem, jak mi vydechl na podbřišek, bylo to studené jako by mi kůži pohladil ranní mrazík. Ten chlad mi projel celým tělem tam i zpátky a napětí se usídlilo ve špičkách mých prsou, které bolestivě ztuhly jako dva korálky.

Zakryla jsem je pažemi, neprotestoval, místo toho položil své drápy na mé nohy a sklouzl mezi ně, aby je rozdělil od sebe.

„Úchyláku," zasyčela jsem.

Držela jsem stehna sepjatá ale proti jeho síle pěti náklaďáků to nestačilo.

Byla to síla vůle. Stiskla jsem zuby a držela ale s dalším burácením jež prostupovalo zdmi, které se prohnalo domem, jsem se lekla a povolila. Xenomorf toho využil a roztáhl mi nohy od sebe až mě zabolely třísla.

Polilo mě horko, když jeho drápy sjely po něčem kluzkém a vlhkém, marně jsem si namlouvala, že tato situace je zahanbující a ohavná ale...

Wndo ty jsi zvíře.

Jediné co mě utěšovalo bylo to, že okolo panovala hustá tma. Nic víc než rozmazané obrysy a zvuky.

Beeovo dýchání se přiblížilo na můj rozevřený nechráněný klín. Zanaříkala jsem, jak mnou projela zimnice a přesto mi stoupl tlak.

Stejně tak se moje tělo mohlo máčet v ledové vodě a pak hned ve vařící vířivce.

Vetřelec vdechoval tu svěží vůni krve a feromonů jako by to byl ten nejkrásnější parfém ale pro mě to bylo zcela nepřípustné.

Moje ruce vyletěly dolů a já dlaně přitiskla k jeho lebce, abych ji odstrčila a zakryla si své pohlavní orgány.

„Fuj! Tohle nedělej!"

Rozzlobilo ho to. Jak svíral má stehna, zaťal do nich prsty až jsem zakňučela, jak špičky drápů propíchly mou citlivou kůži. Zakňourala jsem.

„To bolí Bee! Přestaň!" vykřikla jsem zoufale ale nepřestal mě mučit, dokud jsem sebou nepřestala házet.

Svým způsobem jsem jeho přítomnost chtěla ale jeho představa péče byla nelidská a zničující. Možná jsem mu připomínala nějaké raněné zvíře, bylo to tak ponižující.

Náhle mé nohy přitiskl ještě více do stran a pak už to šlo opravdu rychle.

Stačilo dvakrát mrknout a jeho šlachovité tělo se svíjelo na tom mém v divokém tanci. Tlačil se do mě a já nemohla odporovat.

Měla jsem pocit jako by mě chtěl roztrhat jak byl neodbytný. Jeho špička penisu neomylně našla vchod do mého těla a už ho neopustila.

Do uší se mi dostávalo vetřelcovo hlasité syčení a já zapomněla na vichřici venku. Vše se odehrávalo tady a teď uprostřed chodby v intimní tmě.

Už jsem se nevzpírala, nemělo to cenu a navíc bych si nijak nepomohla, dokud se neukojí.

Zavřela jsem oči ale bylo to ještě horší a tak jsem se tomu dobrovolně poddala. Kapitulovala jsem na poli prohry a příjala ho v sobě. Prohnula boky a nechala jsem se unášet těmi jeho v rychlém kolébání, jež se o mě otíraly, což ve mě vzbuzovalo chtíč a tak se mé tělo více prohnulo a já začala sténat.

Ten pro xenomorfa prapodivný zvuk jež u mě pomálu slýchal, ho přilákal k mé tváři a začal se mi otírat svou hlavou o tu mou. Bylo to zvláštní a ojedinělé. Takové chování

jsem u něho ještě nepozorovala, téměř jako by mi chtěl dát najevo, že se mu ten zvuk líbí.

Ta hladká jemná pokožka se otírala o mou tvář ale on nepřestal přirážet a napínat svaly. Jeho počínání bylo neúnavné.

Prohnula jsem se v zádech ale byl ve střehu a raději mě zalehl, než abych se mu nedej bože pokusila proklouznout z jeho sevření.

Zalapala jsem po dechu, jak se Beeův vystouplý hrudník přitlačil na má ňadra a vytlačil z mých plic potřebný vzduch.

Moje zasténání bylo ještě hlasitější a prosebnější.

Tentokrát se prohnul proti mě Bee a já měla podezření, že to chce slyšet ještě a znovu jako hudbu, jako křik své kořisti, když do něho boří své zuby.

V tom opojení jsem lehce pootevřela oči a všimla si vetřelcovy paže, která byla přitisknutá vedle mé hlavy jako sloup do nebe, aby udržel svou rovnováhu a já dostala odvahu a poprvé sama od sebe jsem k ní přitiskla své prsty a jela výš a výš.

S hrůzou jsem očekávala co tam najdu ale bříška mých prstíků cítily pevnou krustu jeho skeletu, drobné mřížkování jako by se mu pod kůží táhly trubice. Můj ukazováček sklouzl přes vystouplý ramenní kloub do prohlubně mezi klíční kostí a krkem, kde se pak sbíhaly žebra.

Beeovy pohyby ustoupily na své razantnosti jako by byl zvědavý, co dělám, proč se ho dotýkám a zkoumám. Bylo tedy možné, že dokázal oddělit svůj chtíč od vědomí? Dokázal přestat a vnímat jiné věci a podněty než to zvíře v sobě?

Vzduch se plnil sladko slaným pachem sexu a krve ale byl podivně opojný a mě se ty jemnější pohyby líbily, proto jsem pokračovala ve zkoumání šlachovitého těla nad sebou a pomalu prsty přejela po jeho žebrech dolů na xenomorfovo ploché břicho a vystouplé boky a následně jsem znovu jela po straně vzhůru, dokud jsem ho jednou rukou neobjala a on mi pronikavě zblízka nezasyčel od tváře.

Copak nelíbí?

Udělala jsem něco špatně nebo jsem zašla až moc někam, kde jsem neměla co dělat? Evidentně ano.

Jako by zkoumání této dravé bytosti bylo něčím nepřípustným jako dotýkat se zrůdného boha, strhl ze sebe mou ruku, aby ho nerozptylovala a začal znovu ve svém divokém tanci, který ze mě nutil vydávat slastné tóny uspokojení.

Bee si mě držel na místě, pokaždé, když se ke mě přiblížil a já ho celého pohltila v sobě se zhoupl až mě jeho špička pohladila uvnitř na citlivém místě a já se lehce vyklenula. Líbilo se mi to a chtěla jsem to. Byla jsem vážně asi zvrácená nebo jsem se zbláznila.

Možná oboje.

Povzbuzovala jsem ho slovy, výdechy a jakoby samotné burácení z venku zvyšovalo jeho agresi a rychlost.

Dotýkat se ho mi dovoleno nebylo, možná že neměl lidský dotek rád, snad na něho měl špatné vzpomínky. Těžko říci co s ním v laboratořích dělali.

Každý můj pokus na něho sáhnout byl rychle odražen, jen když Bee uznal sám za vhodné, sklonil se a plochou stranou hlavy se otřel o mou tvář.

Ale i tak jsem byla napjatá a téměř posedlá. Z úst mi vycházely vzdechy a já se svou dolní polovinou o vetřelce otírala. Alespoň to mi dovolil, jinak bych byla nepříčetná.

Jen myšlenka na toužebné uvolnění mě postrkovala kupředu v této potupné věci, ze které se stal divoký sex hraničící s bezohledností.

Ještě chvíli, říkala jsem si, ještě další a další polechtání na mém knoflíčku. Víc. Ještě. Přitlačit!

Byla to živočišná posedlost. Čím drsnější pohyby, tím mě to více těšilo, dokud jsem nezaklonila hlavu a nezačala křičet dech beroucím orgasmem.

Bylo to tak silné, nádherné a uvolňující, celé mé tělo bylo v křeči. Propínalo se, tisklo a uvolňovalo.

Volná xenomorfova ruka svými pěti prsty uvěznila mé bujné ňadro, jež se přestalo rytmicky vlnit a celý hrudník mi neúprosně přirazil zpátky k podlaze, syčel na mě ale já už to nevnímala i kdyby mi měl ukousnout půlku obličeje.

Buď on nebo někdo jiný, záleželo na tom? Z tohoto pekla se stejně už nedostanu ale přesto jsem jeho výpadům držela jako poslušná samička.

Zanedlouho s dalším zaburácením bylo po všem. To křehké pouto pokud mezi námi vůbec nějaké bylo se znovu kamsi vytratilo, teplo a vzrušení zmizelo ale moje tělo bylo spokojené v té bezútěšné tmě jen...

Bee byl pryč. Netušila jsem zda je někde tam ve tmě kam nedohlédnu a pozoruje mě nebo někam zmizel.

Konečně jsem se tedy překulila a zabalila se do zbytku potrhaného přehozu a zůstala ležet na chodbě, unavená, zmožená a udýchaná.

Oči se mi sami zavřely a až dlouho poté se xenomorf vrátil.

Tise se připlížil jako stín z pekla a nakonec si lehl za ženu, jež si nárokoval jako svoji a obtočil kolem svůj ocas, aby se k ní nic nedostalo.


 

Já jsem nějaká rychlá, nejprve to syslím a pak to upravuji a kapitoly stále přibývají :-)

A naší černou obludou je vážně zajímavá jízda ale pokud jste si všimli jsou v jeho chování jisté změny. Bee je živá učenlivá bytost, převážně bývá královna velice inteligentní a trubci převážně tupý ale co když jsou samci jiní? Rozhodla jsem se to trochu odlišit.

Zatímco předtím Wandě nedovolil vůbec pokoj opustit, nyní ji dovolil ve svém doprovodu prozkoumat dům. To už je přeci pokrok.

Jste zvědavý jak to bude pokračovat?


Autor: kralovstvifantasie | Datum zveřejnění: 24. 02. 2017 - 22:13 | Rubrika: Alien: Probuzení





Komentáře

Přidat komentář

Zbývá 1000 znaků.