Přihlásit seRozcestník blogůChci také blog      
záhlaví

15. KAPITOLA (2.část)

 

Když byl syn temnot hotov se svou péčí, vyjel prsty zpátky na její oblá ramena a začal je mnout.

Podroboval se mu každý ztuhlý sval i šlacha a dívka bez dechu držela jako kotě, které drbou za ušima, a ke všemu se vyhřívá na slunci.

Už jen začít vrnět.

Děkovala bohu za tuhle zvláštní příležitost, teď byla skutečným rozmazlovaným mazlíčkem. Přesto měla chuť říct: ty předchozí hříchy si tímhle nevyžehlíš!

Ale masáží nohou bych mohla lehce přivřít očičko.

„Řekni mi Daisy, s kým ses dnes setkala?“

Dívce to náhle nějak nemyslelo, dokonce ani otázka jí nedávala moc souvislost a bez rozmyslu odpověděla tedy to, co ji hned napadlo.

„Celý den jsem byla s Chestrem…“

Stisk chlapcových dlaní přitlačil, palci přitom sjížděl podél páteře a zase zpátky. Slastně se prohnula. Pokud se bude stále zmiňovat o bratrovi, zařídí si tak lepší masáž? To by měla začít víc rýpat, což se také stejně dobře mohlo vymstít. 

„To jsem nechtěl slyšet. S kým jsi byla?“ vyzvídal znovu.

O co mu šlo? Co ten zájem? Co měla říct?

„S nikým, o čem to mluvíš?“ vydechla Daisy blahem zapomínajíc na svou předešlou návštěvu a tím pádem málem upustila své oblečení na zem, bohužel pochybovala, že by jí pak ten zvrhlík dovolil se pro košili ohnout.

Alric náhle chytil do dlaně Daisyn drdol a prudce zatáhl. Zvrátil dívce hlavu vzad přes opěradlo, aby mu tak mohla hledět zpříma do očí probodávající ty její.

Příjemná chvilka byla náhle pryč jako poslední paprsky hřejivého dne, stejně tak božské rozmazlování se změnilo v chytře načasovaný klam a ona mu na to skočila.

Nechala se hloupě obalamutit jeho jemností a zájmem.

„Mluvím o tom divném pachu, cítil jsem ho už, když jsi vešla, chci vědět, kdo to byl,“ vloudil se chlapci do hlasu lehce žárlivý tón, který přeběhl pokojem jako prsty po špatně naladěné harfě. Uvědomoval si to vůbec?

Daisy těkala pohledem po jeho pevně stisknutých ústech.

Teď si snad ještě myslí, že se schází s někým jiným. Bravo, skvělá dedukce, nikoho tu prakticky nezná a on už ji podezřívá z nějaké nevěry?

To je absurdní!

Tak počkat ona vlastně s tímhle čtrnáctiletým tyranem nemá nic společného! Může si dělat, co chce, ale dva milenci jí bohatě stačí do konce života, nač si shánět dalšího? Vypadá v jeho zvrácené mysli jako nějaká promiskuitní potvora?

Žena svému trapiteli oplácela neústupně pohled z očí do očí.

„Dobře, když mi to tedy nepovíš, jsou i jiné bolestivější způsoby,“ začal se neskutečně mračit jako bouřkový mrak, ze kterého začnou co nevidět létat blesky, teď už vážně nešlo jen o nějakou plytkou výměnu slov.

Vážně ho dovedla rozčílit??

Tak jednoduše?

To není možné. Dokonce ani na Chestra se takhle nemračil.

„A co si jako myslíš? Že se tu s někým scházím jako Romeo a Julie? Tak to tě musím zklamat.“

Alric se nemilosrdně sklonil k jejímu krku, téměř už cítila jeho ostré zuby, když někdo bez vyzvání otevřel dveře.

„Alricu otec s tebou chce ihned mlu…“ štěbetavý jemný hlásek se zastavil uprostřed věty. Elisabeth nejspíše šokovalo, co viděla.

Američanka seděla polonahá v křesle se zakloněnou hlavou a to k čemu mělo dojít, se v poslední chvíli zvrátilo v Daisyno vysvobození.

Zlatovlasá upírka ihned s pláčem utekla pryč a nechala dveře otevřené dokořán.

Nikoho nepotěší, pokud najdete svůj svatý idol v obležení někoho jiného. S tím se buď smíříte, nebo ne.

Princ temnot se jen beze slova napřímil v zádech a pustil svého mazlíčka z pevného sevření, kde hrozilo, že jí nemilosrdně vyrve vlasy i s kořínky.

Cestou ke dveřím se naposledy ohlédl, z toho děsivě nachového lesku v očích vyčetla mnohé. Poprvé v nich spatřila všechna ta staletí, odříkání, starost i vztek, nic však neřekl a zmizel tichými kroky do čekající noci mimo zdi pokoje.

Těžko povědět zda to bylo za zlatovláskou nebo za svým novým posláním.

Až nyní Daisy zjistila, jak moc se jí třesou ruce, tohle bylo o chlup.

Jak se všechno dá během pár okamžiků zcela zhroutit jako domeček z karet je neuvěřitelné.

Jedno se však zdálo očividné, až se vrátí, rozhodně tu nebude čekat na své rozhřešení. To ani omylem.

Dívka se konečně volně nadechla.

Popadla všechnu svou psychickou oporu ruku v ruce s tou fyzickou a vyskočila z křesla, přes hlavu přetáhla svou tuniku a s knihou se hnala ke dveřím, dokud byly otevřené.

Moc si pokoj neprohlížela přeci však, ji tam něco zaujalo.

Na vyřezávané skříňce se povalovalo pouzdro.

Něco z něho trčelo, právě tento kovový lesk přilákal zvědavou ženinu pozornost.

Daisyn splašený mozek začal rychle uvažovat, div se nepřehříval jako těžce zkoušený počítač.

Přesně něco takového potřebovala. Něco čím se mohla bránit. Co se stane, když si tu věc půjčí?

Zjistí to?

No, víc naštvaný stejně asi nebude.

Bohužel proti tomu zvířeti venku nic lepšího neměla a tady se nabízela jedinečná šance, snad se něco víc dozví z knihy, ale když už byla tady, musela toho využít.

„Prosím bože, viď že nedělám špatnou věc?“ dívka se modlila za odpověď, ale slova se nejspíše k nebeským branám nedonesla, protože se zázrak nekonal a tak malý zloděj odspěchal se svým úlovkem do bezpečí.  

Najde se však jedna bezpečná místnost v hradu plného upírů, vlkodlaků a jiných příšer nahánějící husí kůži a usilující vám o život?

Pokud se něco takového objeví, zabije to, než to stačí říct špagety.

 

 

 

 

 

 

 

 


Autor: kralovstvifantasie | Datum zveřejnění: 5. 11. 2016 - 22:24 | Rubrika: Vampire pet





Komentáře

Přidat komentář

Zbývá 1000 znaků.