Přihlásit seRozcestník blogůChci také blog      
záhlaví

11. KAPITOLA (2.část)

 

 

Bolest však nepřicházela, nyní velmi litovala svého uvěznění, nemohla se tak podívat co se stalo.

Upír pomalu znovu sevřel rty jako by zapomněl na to, co chtěl právě udělat a odolal okusit tu horkou lahodnou krev z bojovné ženy pod sebou.

Daisy slavila vítězství.

Přestal, protože je to pravda? Nebo ho vyhlídka na to tak odradila a zhnusila?

Dívku ovanul ledový vítr, ucítila ho na rozpálených tvářích v podobě příjemnému pohlazení, náhle zavířil prach a šelma s rudýma očima se rozplynula.

V jeden okamžik se nad ní skláněl a dýchal své oběti na krk a pak jako by se popálil o velký stříbrný kříž visící na stěně za oltářem, byl bez vysvětlení pryč.     

Oddechla si, ze srdce jí spadl velký kámen o velikosti celého vesmíru.

„Celý lidský život není nic jiného než cesta ke smrti,“ ozval se kdesi ze tmy, až sebou pod tíhou oněch slov zmatená růžovláska cukla, neodvážila se ani pohnout.

„Vážíš si svého života Daisy? Nebo ho pro svou vytouženou svobodu ukončíš?“ vybízel ji ten ďábel chladně.

Těžké kované dveře hradní kaple lehce zavrzaly a tentokrát měla dívka jistotu, že byl Alric skutečně pryč.

Sáhla dozadu oběma roztřesenýma rukama a sklopila přihrádku na odkládání modlitební knížky a tím uvolnila svůj cop. Promnula si ztuhlý krk, kde už mohly vězet dvě nevzhledné dírky a její tělo tu mohlo začít hnít.

Pohled růžové holubici padl přímo na zlatý pohár položený na oltáři a ona nepochybovala, že ten krutý démon mluvil zrovna o něm, či spíše o tom co se v něm skrývalo.

Bublaly v ní různé zmatené emoce, jedni radily natáhnout ruku a druhé utéct a snažit se získat svou svobodu jinak, než vykoupením na onen svět.

Náhle měla pocit jako by socha po její levici šeptala: Jeho cit je slepý, a slepá láska po temnotě prahne.

Málem se začala bláznivě smát, proč jí zrovna teď napadl Shakespearův verš? Jeho hry si s oblibou předčítala v knihkupectví.

Hodil se sem vůbec?

Pravda však byla, že Alricovi nestála ani za pohled, zatímco ona po něm toužila.

Je tak zbabělá? Dokázala by se napít a udělat mu tak radost? Může to udělat? Už žádné myšlenky, žádná bolest, žádné hloupé sny o štěstí.

Mračila se a vstala, natáhla roztřesenou ruku k netknutému kalichu představující konečnou útěchu, už navždy…

 


 

 Tohle byla kapitolka věnovaná Alricovi a Daisy. 

Dnes jsem se dozvěděli, že oba mají něco společného a to vysoké nároky svých rodičů. Ale co jiného by je mohlo spojovat? Že by přitažlivost?

Uvidíme zda na to Daisy doplatí, důvěřovat někomu takovému a ještě do něho být zakoukaná. 

Ale co by tedy vysvětlovalo to, že Alric byl snad jako jediný vzhlůru a sledoval Daisy až do kaple? Že by o ní měl strach?


Autor: kralovstvifantasie | Datum zveřejnění: 2. 07. 2016 - 19:40 | Rubrika: Vampire pet





Komentáře

Přidat komentář

Zbývá 1000 znaků.