Přihlásit seRozcestník blogůChci také blog      
záhlaví

4. KAPITOLA

 

 

Kapitola 4

Hlad

 

 

Daisy trápily výčitky od chvíle, jen co otevřela oči.

Nový den přinášel mnohé a ten největší podíl vyplňovala samota a vlastní trýznivé myšlenky.

Tentokrát to bylo jiné. Včera překročila svou hranici. Skousla si vyčítavě ret.

Věděla to podobající se tornádu.

Stále si tu scénu na tom prokletém stole, který spočíval na tom samém místě kousek od postele, přehrávala stále dokola. Tentokrát sama sebe zahanbila. Bránila se jako lvice, jenže náhle ji ten hlásek uvnitř její bytosti přesvědčoval, ať tomu božskému laskání podlehne.

Oba bratři ji zkušeně trýznili všemi smysly, až všechny hráze dívčiny pomyslné příčetnosti praskli a přetekli.

Podlehla.

Dokonce si to užívala!

Daisy málem spráskla ruce a začala se modlit k všemohoucímu.

Chvějící rukou zajela mezi svá stehna.

Horké vlhko vězně upozornilo, že to bylo sice před pár hodinami, ale ona měla pocit jako by to bylo teprve před pár minutami.

Daisy se na sebe zlobila, proklínala a nadávala, nic platné.

Hrdě si slibovala, že už to víckrát neudělá, že nebude odpovídat vzdechy na všechny ty příjemné doteky a mučení, ani kdyby ji nabídli právě udělané lívance s pořádnou dávkou zlatavého medu a skořicí.

Ležela nahá, nepřikrytá. Zahanbená a přesto uvolněná a i když si to nepřipustila, spokojená.

Je to skutečně zvrácené. Hleděla do omšelého stropu. Donedávna nevěřila v pohádky a teď má dokonce za tohle skončit v pekle jako ten nezarytější hříšník?

Čím se provinila? Zlostně sekla pohledem k zavřenému oknu a doslova se vyděsila.

Prospala skoro celý den!

Za zaprášenými tabulkami skel prosvítala nachová a růžová barva právě plujících mraků a rozhodně to neznamenalo, že začínal nový den, spíše končil!

Daisy, ač nahá vyskočila na nohy. Co teď? Nemá nic na sebe a dokonce nevymyslela žádný plán, jak se vyrvat ze spárů těch malých rarachů!

Zatraceně!

Co když se tu za chvíli objeví? To se bude každý večer opakovat tyhle upírské hrátky, dokud to jeden z nich nepřežene a nevysaje ji do poslední životadárné kapičky?!

Dívka zkrotila své obavy a zavřela je za pomyslné okované dveře na pět západů.

Urychleně zaplula do koupelny po straně.

Toužila ze sebe smýt všechny ty stopy, otisky zubů, hříšné doteky i dráždivé polibky a přitom toužila po nových.

„Daisy!“ okřikla se zhnusena sama nad sebou.

„Přeci tohle nechceš! Nechceš ty drzé parchanty, kteří tě akorát využívají!“ nadávala na svůj rozčilený odraz v zrcadle.

Pak už vklouzla pod sprchu, neměla náladu se na sebe dívat a přiznávat si prohru se svým podvědomím. Navíc ty tmavé kruhy pod očima a tvář bez barvy vypovídala o ztrátě energie i mrtvolné únavě.

Jedním pohybem otočila kohoutkem a nechala na své tělo dopadat osvěžující kapky třpytivé vody. Miliony vodopádů klouzaly po tom jemném ženském těle plném života.

Vzala mýdlo a počala se drhnout, co nejdůkladněji to šlo. Nejraději by si mýdlem zajela i do pusy, aby ji náhodou zase nenapadlo oplácet Alricovi chladné polibky.

Dneska jim nenalétne, bude se bránit. Ano!

Tohle předsevzetí ji posunulo dál.

Bude se s nimi prát, dokud bude moci a použije k tomu veškerou svou sílu.

Nabádala vybičovávat svou odvahu posilující všechny smysly k útěku a vytoužené svobodě. Jistě, nenechají ji jít tak snadno, to předpokládala, přesto se pokusí.

Zaklonila tvář a nechala se zalévat horkou vodou zvláčňující jemnou kůži a uvolňující napjaté svaly po celém těle.

Božský to pocit. Slastně vydechla do obláčků bílé páry převalujících se po celé koupelně.

Ani si nevšimla, jak se kdosi postavil do dveří a celou dobu ji při sprchování pozoroval. Postava se opřela ramenem o zárubeň dveří a pohledem bloudila po Daisyně smyslně lesknoucí se růžové pokožce, která se s tou jeho o několik odstínů světlejší nedala srovnat.

Nedal o sobě nijak vědět, chtěl si ten pocit voyeura užít do sytosti.

Jeho mazlíček právě zvedal ruce a prsty si pročesával mokré vlasy barvy jemně růžové orchideje.

Na tváři mladého upíra se vykouzlil smyslný úsměv plný pokušení. Nejspíše nečekal, že se mu naskytne takový erotický výjev, kde valnou část představivosti hrála voda stékající na různá lákavá hm...a ještě lákavější místa.

Stříbrovlasý Chester měl najednou v hlavě mnoho vizí, co by nejraději udělal, kde by hlavní roli hrály jeho ruce a dívčin hrudník. Při tom jeho upřeném pohledu se ozývala touha skryta pod černou látkou chlapcova splývavého oděvu, kterou po několik dní nemohl nijak ukojit, navíc toto ženské tělo jen tři metry od něho, mu v tom opravdu nepomáhalo.

Vlastně upír ani nic jiného nevnímal, byl ztracen ve vlastní představivosti, dokud neuslyšel zalapání po dechu, jakmile se dívka otočila a viděla ho stát mezi dveřmi. 

„Co tu děláš?“ zavrčela Daisy, snažící si zakrýt před pozorovatelem své obnažené křivky.

„Dívám se,“ pokrčil chlapec prostě rameny a nespouštěl z ní ten svůj pronikavý zelenomodrý pohled plný chtíče, připomínající nezměrné hlubiny, do kterých se bezmocně potápěla.

Dívka nevěděla co dělat, ten drzoun se určitě nechtěl hnout z místa, probodla ho vyčítavým pohledem, jež mohl zabíjet.

„Nemůžeš se dívat na někoho jiného? Já se koupu a nestojím o publikum,“ prohodila vyčítavě a blažený pocit z koupele byl ten tam. Daisy cítila jako by ji okrádal o soukromí, což byla vlastně pravda.

Hrozný pocit. Nemůže být alespoň chvíli sama?

VYPADNI!

Chester znovu lehkomyslně pokrčil rameny, snad aby svého mazlíčka více dopálil, „nikdo jiný tu není zlatíčko, a ty jsi dost lákavé sousto na to, abych si ho nevšímal,“ prohodil upír provokativně stále s tím drzým úsměvem na tváři, který už k němu neodmyslitelně patřil.

Daisy po něm hodila kluzké mýdlo.

Navzdory tomu jak dobře mířila, se lehce nahnul ke straně a čtvercoví předmět proletěl do druhé místnosti, kde tupě dopadl na podlahu.

„Špatná trefa, zkus to ještě,“ vyzíval ji a ďábelsky se šklebil, vážně Daisy dopaloval už jen tím provokativním pozvednutím obočím.

„Běž pryč sakra! Nemůžu mít alespoň trochu času sama pro sebe, když už jsem tu vězněm?“

Ráda by uposlechla chlapcovi rady a hodila po něm nejraději dvě cihly nebo přinejmenším granát ale nic kolem se nenabízelo.

Zatraceně.

„Došla ti munice?“ posmíval se Chester a v očích mu zářily pobavené jiskřičky nebezpečného uličnictví, které se každou chvíli mohlo z nevinného laškování zvrhnout v cosi nebezpečnějšího.

„Vypadni nebo za sebe neručím!“ vykřikla už opravdu rozhněvaně a málem na kluzkém povrchu uklouzla, a aby neskočila na zádech jako bezmocná želva, byla nucena se přestat objímat, tak chránit své tělo a zachytit se okraje sprchového koutu, tím mu dala na odiv svá nádherná měkká ňadra s krásně vystouplými bradavkami, v ukázce, jak po nich labužnicky stékaly potůčky horké vody.

„A co když neposlechnu, hmm?“ zavrněl Chester jako kocour nad smetanou a odvážně se o dva kroky přiblížil a pak ještě o jeden.

Daisy na to hleděla s bušícím srdcem. Jak tomu mohla zabránit?

„Jsi především můj mazlíček, koťátko. Nebýt mě byla bys už dávno mrtvá,“ prorokoval upír, „projev trochu vděčnosti a usměj se. Nebo opravdu chceš tvrdou lekci?“

Výhrůžka padla na Daisy jako hřebík na hlavičku, chtěla však dostát svého slibu a bojovat.

Chester se stále přibližoval do neúnosné alarmující vzdálenosti pomalými vyčkávajícími kroky. Chtěl svou oběť znejistit a vystrašit přesto, že se usmíval a vypadal na první pohled přátelsky.

Na to mu nenaletí!

Daisy věřila, že to myslel vážně. Tento mladý temperamentní upír toho byl dozajisté schopen. Vážně její život spočíval v jeho vrtkavých rukách?Pokud ano neměla šanci.

„Nepřibližuj se! Varuji tě!“ vyhrkla a ozvěna se nesla z koupelny až do pokoje, kde dozajisté čekal druhý z bratrů, ale ten ji nepřicházel zachránit.

„Co uděláš, postříkáš mě vodou?“ začal se smát a dívce docházelo, jak je to absurdní. „Ale Daisy, stále jsi nedostala rozum? Mrzí mě, že se stále se svým osudem lapeného ptáčka nemůžeš smířit, počkat… Ne, nemrzí,“ uculil se vesele, „jsi vážně sladká a tvá krev je jako nektar bohů,“ básnil ten zmetek jako Hádes před Persefonou a ona měla pocit, jako když se propadá do bezedného bahna.

Chester hravě překonal vzdálenost, jež je dělila a jeho chlapecká postava zahalená v obláčcích páry mu dodávala éterický zjev anděla právě spadlého na zem mezi hříšníky. Klam a iluze. Spíše vlk v rouše beránčím, uvědomila si.

Je to ještě dítě, proboha, opakovala si Daisy v duchu, ale on svůj vzhled bral spíše jako výhodu, než hendikep.

Nejraději by do toho božského zvrhlíka strčila ale místo toho se jen přitiskla na zeď za sebou, potaženou chladnými dlaždičkami studící ji do zad.

Bála se ho, jeho safírový pohled nevěstil nic dobrého.

Upír se nedal odehnat a ani odbýt, klidně hleděl na to obnažené tělo před sebou bez kousku studu. Neshledával na něm žádnou sebemenší chybičku až na ten nedůvěřivý odmítavý pohled.

To se ale hned změní, umanul si chtiví Chestr a klidně v botách vstoupil do sprchy za dívkou. Ta překvapeně pootevřela ústa, tohle evidentně nečekala. Myslela si, jak ji vytáhne ven, chyba.

Mladého stoupence noci najednou zmáčel proud vody, uhladil mu ty krásně bílé vlasy podél tváře a naplno zmáčel celé oblečení, bylo mu to jedno. Dravec viděl jediný cíl.

„Prosím ne…“ bědovala Daisy neschopná kamkoliv utéct.

Upír úmyslně svému vězni odřízl jedinou únikovou cestu. Teď, pokud chtěla projít, musela jedině přes něho, o to mu přesně šlo.

Chlapec přivřel přemýšlivě oči, vdechoval omamnou vůni jasmínového mýdla vetřeného do Daisyny kůže, její obavy i strach být tu s ním lapená.  Okouzlující.

„Ze mě nemusíš mít strach,“ usmál se Chester a na důkaz důvěry odhalil své dva ostré špičáky. Nevěřila mu. Byl jako had pomalu omotávající svou kořist, než zaútočí.

Jen kdyby nevypadal tak…lákavě.

Daisy! Okřikla se.

Daisy samotnou tahle myšlenka zahnala do kouta. Vnímala chlapcovu blízkost jen kousek od sebe, jeho pružné tělo, na které se lepila ta černá sametová látka a kopírovala upírovu štíhlou postavu. Kapky vody stékající mu po tváři a po krku…

Zastyděla se za tak hříšné myšlenky, proboha je ztracená!

Čím déle bude v jejich společnosti, tím je horší odolat tomu tajemnému vábení.

Chester udělal ještě jeden poslední krok, až se svým promočeným ošacením přitiskl k jejímu nahému tělu.

To co však nečekal, byl dobře mířený úder.

Byl to mžik, upír se během vteřiny vzpamatoval z facky, jež mu nečekaně přistála na tváři.

„Tohle jsi neměla dělat,“ zavrčel tiše jako špatně naložený lev a veškerá vřelost rázem zmizela.

Vymrštil svou pravou ruku a chytil Daisy za krk, držel ji pevně přitisknutou ke stěně, tvář staženou hněvem. Teď se začala skutečně bát!

Zkušeně nebožačce stiskl hrdlo, takže měla co dělat, aby do sebe vůbec nějaký ten vzduch nasála spolu se vzrůstající panikou.

Atmosféra se najednou změnila, Chester připomínal démona pomsty rozhodnutý ničit vše živé.

„Tohle už si nikdy nedovoluj, rozumíš!?“ zařval a poprvé za tu dobu co jej znala, zvýšil hlas. Daisy by nejraději padla na kolena a schoulila se v prádelním koši.

„Víš, jak blízko smrti se právě teď nacházíš?“ syčel velmi blízko jejímu hrdlu, ale rty se jí nedotýkal, dával si na tom záležet.

Daisy polkla, hroty jejích ňader se s každým prudkým nadechnutím otíraly o látku jeho oblečení.

„Tak, mě zabij, možná od vás tak budu mít pokoj,“ stupňovala už tak špatně nakloněnou situaci ve svou zkázu. Provokovala ho.

Upír vycenil zuby a špičkou svého jazyka přejel růžovlásce po pulzující tepně, které šlo jen těžko odolat. Rozprouděná krev ho volala, křičela a lákala svou bouřlivostí okořeněná Daisynou nejistotou. Omamný zvuk šumění uvnitř tepny ho málem připravil o rozum.

Zřetelně cítil, jak se zachvěla.

„Tak dělej, na co čekáš?“ nepřestávala naštvaně lamentovat.

„Provokatérko…“ vryl ji ty slova do kůže a bezděky po ní přejel svými ostrými špičáky jako by se snad pořád rozhodoval, zda to nemá skutečně udělat.

„Dělej…“ Daisyno odhodlání sláblo a vystřídal ho strach. Proč ze sebe musí pořád dělat hrdinku? Peskovala se, copak teď není v ohrožení života? Dovolila si moc a nevěděla, co všechno ji bratři dokážou tolerovat a nyní balancovala jako opilá baletka na tenkém provaze.

Kam až to nechá zajít? To se nemá ráda?

„Vybral jsem si vzpurného mazlíčka, jen co je pravda,“ odvětil Chester již svým obvyklým klidnějším hlasem, ve kterém mohla cítit skryté ostří. Možná se uklidnil, to ho však nedělalo o nic méně nebezpečně přitažlivým tím surovým způsobem.

Volnou rukou dívce bez varování zajel mezi stehna, až se polekaně prohnula proti němu svým naditým hrudníkem.

„Myslím, že mou výzvou bude tě zkrotit Daisy. Beru si to za úkol, přeci nechceš padnout mrtvá k zemi, hned jak vstoupíš do našeho sídla. Je potřeba tvrdé výchovy i poslušnosti a věř, že tě ji naučím nazpaměť.“

Chester se neubránil spokojenému pousmání, jak se jeho domácí mazlíček v oblouku k němu přitiskl svými ňadry, to jeho egu dělalo dobře a posunovalo ho to blíže. Hodlal toho využít, když ji teď mohl mít jen majetnicky pro sebe. Rozhodně nepatřil mezi ty hlupáky, co takovou šanci nevyužijí.

Dnes se sobecky rozhodl zajít dál. Kašlal na Alrica.

Od dívčina krku následoval stékající kapičky k vrcholu pravé bradavky a také ji uchvátil mezi rty a lehce stiskl.

Daisy se znovu prohnula, ale on ji neodbytně znovu přišpendlil zpátky k dlaždicím. Vnímal, jak se ženina krev hrne do toho zmáčeného klína toužícího po pohlazení, kde se již činila upírova druhá ruka a hlavně prsty mnoucí ten malý hrbolek mezi pysky.

Zoufale, lapena do osidel téhle pohledné noční stvůry chlapce chytila za ramena.

Snažila se ho od sebe odtáhnout, jenže jakmile pod dlaněmi ucítila mokrou tmavou látku kopírující jeho ramena, kousl ji záludně do bradavky, až od svého plánu upustila a slastně zanaříkala.

„Stále se budeš bránit?“ dožadoval se odpovědi a o to intenzivněji třel to prokleté místečko tam dole.

Nenabízel jinou možnost, než podlehnout.

Daisy toho parchanta nenáviděla!

Dobře věděl, co na ni spolehlivě platí a nebál se toho využít. Znovu vsál mezi rty růžovou bradavku podobnou nevybuchlé sopce a odolával pokušení zabořit do ní své tesáky, místo toho ji celou vsál do úst až po dvorec a lehce se i s ní odtáhl a pak pustil. Celé to zopakoval nejméně třikrát.

„Jsi zvrhlík…“ zanaříkala otrokyně ochraptělým hlasem prosícím o smilování.

„Vážně?“ vydal zvuk podobný smíchu znásobený ozvěnou malé koupelny, „asi nevíš, jak takový zvrhlík jedná, mám ti to předvést?“ zašeptal a prudce svého mazlíčka otočil, takže k němu byl nyní zády.

„Co to děláš?“ vykřikla Daisy polekaně v domnění něčeho děsivého.

Chester si to vychutnával, chtěl ji dokázat, že jeho ruce dokážou potěšit ale i ničit a je jen na ní, co z toho si vybere. Proto se na dívku doslova nalepil a jednou rukou proklouzl kolem jejího útlého pasu před ni, aby tak mohl pokračovat v laskání toho něžného klínu produkujícího svůj sladký nektar.

„Dej si pozor na to co příště vyslovíš, zlatíčko,“ poučoval škádlivě a ona nyní zřetelně vnímala mezi půlkami jeho tvrdý penis i přes primitivně tenkou látku, která je oddělovala.

On v tom však neviděl problém.

Zalapala po dechu, dobře v tom rozpoznala výzvu i nevyslovené varování.

Chester se o její zadeček schválně otíral a dělalo mu to nevýslovně dobře, bohužel to v něm stupňovalo zcela jiný pocit, než touhu po krvi, probouzelo to v něm bestii. 

Neubránil se potěšenému uchechtnutí, ztrácející se v šumění sršící vody, na jejich tisknoucí se těla.

S upíry by si nikdo neměl zahrávat, démon noci není džin z lahve, kterého lehce odvoláte a rozhodně nepodléhejte představě, že vám splní nějak malicherné přání.  Ne, navzdory svému vzezření dokážou s lidmi skvěle manipulovat, jak je vidno i v tomto případě.

Upír se zdál neodbytný, dráždil svou schovanku na stupnici příčetnosti, tisknoucí se k Daisynu poddajnému tělu, které poblouznilo dokonce i jeho a to se považoval za světa zkušeného po celá ta dlouhá staletí. Jenže ona byla tak nevinná, sladká, roztomilá a ta její neústupná bojovnost ho přímo svazovala a probouzela v něm ďábla pokušitele.

Daisy cítila Chestrův zrychlený dech na svém rameni, vrtěla se a svíjela pod jeho zkušenými prsty, které vždy neomylně našly to, co hledaly.  Nemohla se jim nijak vyhnout.

Najednou vykřikla bolestí.

Ten zmetek jí zaryl své drápy do pozadí a to úmyslně a hlavně bolestivě.

Dozajista schválně, zlobila se Daisy a dlaněmi se snažila zapřít o stěnu sprchového koutu a odtáhnout, marně.

Chester uděloval své lekce z poslušnosti s drtivým dopadem.

Tentokrát nečekala žádné škádlivé polibky na rozechvělé bříško a dmoucí ňadra, žádné slastné hlazení po stehnech. Tentokrát se jednalo o tvrdší zacházení nepodobné mučení.

Kde jsou sliby, že jí neublíží a budou se o ni starat jako v bavlnce? Zamračila se na tvrdou kluzkou stěnu.

„Dost!“

„To já tady určuju, kdy je čeho dost,“ mručel netrpělivě a bez vysvětlení dívku vyvlekl ze sprchy ven. Nenechal ji utřít ani do ručníku a tak z obou stékala voda zanechávající vlhkou stopu na podlaze.

Bělovlasý anděl pomsty dotáhl nebožačku až k posteli uprostřed temného vězení, na rozdíl od Daisy viděl skvěle, podobně jako kočka, kdežto ona si musela nejdříve zvyknout a zamrkat, aby se tak zbavila vody lpějící na řasách.

Pokusila se vytrhnout své zápěstí z upírova ocelového stisku, marně.

„Nech mě být…“ nadechla se dračice Daisy a on do dívky jen strčil dlaní a to stačilo. Padla pozadu na postel jako by uklouzla po tom zatoulaném mýdle, které po něm hodila. Všechno to šlo až moc rychle. Děsila se toho, co bude následovat. V další vteřině už byl nad ní a to bez kabátu!

Jak se ho za tu chviličku zbavil, jí nešlo na rozum, asi jako nepochopíte, proč se voda v umyvadle točí jen na jednu stranu.

Daisy se rozšířily panenky strachem, tohle nechtěla, kam to směřovalo? Kde je nějaký princ, který dokáže princeznu toho dravého netvora zbavit?

Toužila křičet o pomoc z plných plic, ale magická bariéra by nepropustila ani sebesilnější hlásku.

Pohled do Chestrových azurových hlubin to ještě umocnil. Ovládal se ještě vůbec? Podle toho co teď cítila mezi svýma nohama, o tom pochybovala. Přes upírovi kalhoty se totiž zřetelně rýsovala nezaměnitelná tvrdá oblina, naznačující jeho aktuální rozpoložení nedočkavého novomanžela na líbánkách.

Zhrozila se.

To nemyslí vážně! Snad se na ní ten padlí anděl nevrhne jako netvor! Stoupala růžovlásce červeň do tváří rychlostí světla.

„Máš strach? Měla bys mít,“ otřel se o ni svým údem stále schovaným v kalhotách a kovová spona jeho pásku se jí svým ledovým chladem zarývala do břicha. Daisy poskočilo srdce nevolí.

„Chestere ne, prosím,“ hlas se jí zlomil, jak mu hleděla do tváře s tím sarkastickým úšklebkem. Hrál si s ní? Je to jen divadlo nebo se vážně zlobí a chce ji znásilnit?

„Tak ty prosíš drahoušku? Tak to musíš víc,“ vydechl jako by se sám stěží dokázal ovládat, přitom se jako nadržený kocour otíral o to nejintimnější stále mokré místo mezi dívčinými stehny svým naditým rozkrokem.

Zvíře v něm chtělo víc, chtělo využít situace, chtělo její panenství za každou cenu, nořit se do hloubek Daisyna klínu a vychutnávat si její vzdechy spolu s každým novým přírazem. Nad touto sladkou myšlenkou málem zaúpěl jako vlk na měsíc.

Nebude dlouho trvat a bestie ho přemluví.

Navrtá upírovu rozhodnost lehce, jako myši prokoušou lahodný sýr.

Daisy si nestačila ani prohlédnout chlapcovo štíhlé bledé tělo a už se k ní skláněl a dominantně nebožačku líbal. Její chabé protesty nebral v potaz.

Nebál se ničeho, kousal svého mazlíčka do rtů, a když ho nechtěla pustit dovnitř, zlostně zavrčel.

„Nevzpírej se a nic se ti nestane, v opačném případě…“ mračil se Chestr výhrůžně, „nauč se přijmout svoje poslání mazlíčku. Teď jsi naše a to se jen tak nezmění,“ posmíval se jízlivě. Ten škleb hyzdící jeho dokonalou mladičkou tvářičku k němu už patřil, nešlo si ho odmyslet, protože to by už nebyl on.

„Chestre, prosím,“ zaúpěla při doteku upírovi chladné hrudi na své, ač ho po celou tu dobu zalévala ve sprše horká voda, jeho tělesnou teplotu to neošálilo.

„Neslyším…“ zakousl se dívce hrubě do ňadra, těsně pod bradavku, kde vedla silnější žíla.

Daisy vykřikla, nebylo to příjemné, nenáviděla ten pocit bezmoci, jaký ji popadal každou noc strávenou v jejich područí.

„PROSÍM!“ křičela, až růžovlásce přeskakoval hlas prosycený žádostí. Slib bojovat se jaksi vytrácel. Byla zmatená.

Jeho hrubé doteky na ní působily žádostivě, ale zároveň se bála, že jí ublíží.

Chestr si to vychutnával, přívaly sladké chuti v ústech řinoucí se proudem do hladovějícího žaludku. Jen co se odtrhl, potřeboval nasytit ještě jiný orgán.

Bestie v upírově nitru lomcovala mřížemi svého vězení a trhala ho na kusy. Musel to udělat, toužil po tom. Toužil po téhle holce všemi temnými smysly, pobláznila ho a on si nedá pokoj, dokud nebude jeho.

Teď a tady!

Daisy nedostatkem potřebné krve se zdála lehce malátná a pobledlá, nejspíše se z minulého večera nestačila vzpamatovat, sotva se napil. To chlapci hrálo do karet. Nebude se tak bránit.

Polonahý anděl se odtáhl do kleku a štíhlými prsty začal překotně rozepínat sponu svého pásku na kalhotách.

Ani si ve svém vzrušeném rozpoložení nevšiml další příchozí postavy ve dveřích.

Ta ve vteřině stála za ním a prudce ho z rychle dýchající dívky strhnula nevybíravě dolů na zem.

„Co to sakra děláš?“ obořil se světlovlasý vampýr na druhého a sbíral se neelegantně z podlahy, evidentně nespokojený z právě probíhající situace.

„Co děláš sakra ty?“ zavrčel Alric s vyceněnými tesáky a sjel bratra vražedným pohledem.

Tohle Daisy ještě neviděla, na Alricově vždy vyrovnaném zevnějšku teď pracovala zloba. Oči podobné rubínům se nebezpečně blýskaly.

Bratři stanuli proti sobě.

Oba měli téměř neomezenou božskou moc propůjčenou samotným peklem a teď to vypadalo na pořádnou hádku a ona byla jejím středem.

Dokáže snad tento spor o jejich společného mazlíčka otevřít staré rány zacelené po několik staletí? 

 


 

Chestr se nám už trochu vybarvuje že?

Zřejmě reagoval jako každý jiný upír, kterého by žena tak ponížila, že by ho udeřila a to Daisy dopadla ještě poměrně dobře, když si představíme jakou mají sílu. 

V další kapitolce nás čeká hádka mezi bratry, tak se těšte :-)


Autor: kralovstvifantasie | Datum zveřejnění: 9. 04. 2016 - 11:50 | Rubrika: Vampire pet





Komentáře

Přidat komentář

Zbývá 1000 znaků.