Přihlásit seRozcestník blogůChci také blog      
záhlaví

2. KAPITOLA

 

 

Kapitola 2

Vy jste se zbláznili!

 

 

Tak tohle je vážně průšvih.

První věta co Daisy přišla na mysl následována druhou: utekli z psychiatrické léčebny. A do třetice: není tohle nějaká skrytá kamera?

Bohužel, pro ni nebyla pravda ani jedno a to, že měla být vysáta za nějakou vyšší oběť, jako limonáda brčkem, taky nechtěla nějak strávit.

Co to plácá? Na co to myslí, už jen něco jako upíři z pohádek a filmů jsou do nebe volající nesmysl propagující něco tajemného, aby spisovatelé nalákali lidi ke koupi svých bestsellerů.

Ona prodávala k knihkupectví, musela to vědět.

Přesto, jak na oba dva chlapce vyjeveně hleděla, musela uznat, že tu propracovanou šarádu dotáhli k dokonalosti. 

Ten jeden měl červené duhovky lesknoucí se v odrazu měsíčního světa pronikající sem velkým starým oknem s nezataženými závěsy.

Čočky se přeci v New Yorku dají sehnat na každém rohu, stejně jako ty podivně jemné bílé vlasy toho druhého. Jen obyčejná drahá paruka nebo barva na vlasy.

Ona si taky barvila ty své na růžovo a už viděla daleko horší existence, se světlím make-upem běhat po ulicích.

Oddechla si, všechno je to jenom hra. Proč by se měla bát?

Je starší, má autoritativní hlas když chce, pokud se bude dostatečně snažit a když slíbí, že je neudá policii za ten hloupí únos, určitě ji pustí.  

„No, vy dva, tak je čas s tím hloupím divadýlkem přestat,“ poznamenala s co nejvíce vážným hlasem, apelujícím na to, aby okamžitě uposlechli.

Nic.

Odpovědí bylo jen tiché společné uchechtnutí.

„Myslím to vážně, oba dva. Musím už domů, budou mít o mě strach, tak mě koukejte pustit nebo začnu ječet a rovnou říkám, že mám dost pronikavý hlas, takže pokud nechcete přijít o uši tak mě poslechnete,“ rozkazovala a zachrastila řetězy na svých zápěstích, aby tak podpořila svá alarmující slova.

Co? Ti smradi z ní mají ještě srandu? Zamračila se. Plán moc dobře nevycházel, snažila se na to jít s rodičovským přístupem ale prosit je a plazit se před nimi to tedy ne!

„Tohle už zkoušeli jiní a nedopadlo to s nimi moc dobře,“ zasmál se Chester, jež se Daisy o stehno otřel něčím ostrým, až polekaně sykla bolestí.

Trochu ji to vykolejilo, oni vážně chtějí použít násilí!

Možná je trochu přecenila.

Za to co udělal, si upír vysloužil od svého bratra tiché pokárání.

Ten druhý mi snad ublížit nechtěl? Mám se snad radovat? Říkala si v duchu.

Chester povytáhl obočí a malou ranku na dívčině noze olíznul. Lehce to štípalo, ale jen chviličku.

„Ty nám nevěříš, Daisy?“ pozvedl k dívce tvář Alric s tou hezkou porcelánovou pletí a lehce se pousmál, pokud tedy říkáte lehce nakrčeným koutkům bez známky veselí úsměv. Náhle mu vykoukly zatraceně ostré malé špičáky dosahující k jeho spodnímu rtu a Daisy měla pocit, že se přímo před jejím zrakem ještě prodloužily.

To se jí musí zdát, je to nějaký trik?

Kdy si ty zuby nasadil?

„Hezké, ty jsou nalepovací?“ vyhrkla tu nejméně rádoby vtipnou odpověď, z čehož se tmavovlasému upírovi chladný úsměv ještě prohloubil.

„Nevěříš? Uvěříš,“ zněla prostá odpověď.

„Patříte k nějakému gangu? Okultistům? To už mezi sebe přibírají tak mladé členy? Nějaká divná organizace nebo mafiáni či snad…“ vyjmenovávala to, co četla v časopisech, dokud jí nedošel materiál k pokračování.

„Jsi ještě dost mladá na to, abys věřila na pohádky a příběhy, když se zrovna teď jedna děje tobě maličká,“ dobíral si ji Chester, jež už přestoupil na další level a bez potíží a studu ze zajatkyně strhnul kalhotky.

Daisy podvědomě vykřikla s nefalšovaným děsem.

Teď tu před těmi zvrhlíky leží polonahá!

 „Škoda, že postupem věku se dívky čím dál méně bojí, že Alricu?“ vyslovil záludně řečnickou otázku a hned potom jedním prstem sklouznul po Daisyně boku do třísla, tam kde se spojovalo to něžně tvarované stehno s klínem.

Daisy sebou viditelně cukla a zachvěla se.

Chtěl jí nahnat strach? Nestačilo to už? Pak se mu to evidentně povedlo. Začala panikařit.

Byla přesvědčená, že bájní zabijáci neexistují, pořád tu však hrozilo bezprostřední fyzické ohrožení a to sen rozhodně nebyl ani hororová pohádka.

„Přestaň!“ zachvěly se dívce rty a málem popotáhla, ne brečet nebude, je dost silná a ustojí to. Opovaž se Daisy! Zapřísahala se.

„Copak maličká, už se bojíš?“ zašeptal Alric a jedním trhnutím od sebe rozerval Daisynu košili až těch posledních pět knoflíčků odletělo do všech možných stran a ztratily se v šeru, slyšet bylo už jen to, jak narážejí do stěn a kutálejí se po podlaze pryč, stejně jako její naděje.

Tohle už došlo dost daleko.

Bože, viděla, jak se na ni ten s krvavě rudýma očima dívá, ne prohlíží, hodnotí a líbí se mu to, co vidí.

Děs v její tváři byl více než patrný.

Naopak na něho hleděla dívčina černá podprsenka. Vskutku elegantní vzrušující prádlo překypující svým obsahem, který by nenechal klidného dospělého muže, natož mladého chlapce.

„Ne…neříkej mi tak!“ vyhrkla rozechvělým hlasem, „jste daleko mladší, než já vy hnusní zvrhlíci,“ znovu popotáhla, nebrečela, slzy jen zuřivě spolkla.

Tentokrát se od toho úžasného kochání kyprých ňader ten hezký tmavovlasý ničema odtrhl a věnoval svému upoutanému vězni pronikavý pohled.

Byla ztracená.

Ty velké rubíny na ní hleděly s takovou chutí, až se málem zajíkla. Alric jen dlouho studoval tu roztomile červenající se tvář a párkrát pomalu sklopil své dlouhé tmavé řasy k jemnému krku s tepající žilkou na boku.

O čem to asi přemýšlel? Daisy to přišlo vzrušující i děsivé zároveň.

Cože? On se právě olíznul? Připadala mu snad jako kremrole?

Škoda, že nemá kůži natřenou nějakou feferonkovou mastí, to by si asi moc nepošmáknul, pomyslela si škodolibě.

Dobře, až odtud uteče, pokud uteče, bude se mazat nějakým pálivým sajrajtem dennodenně.

„Tím bych si nebyl tak jistý,“ prohlásil najednou tajemně s medovým hláskem, nebylo z toho poznat na co myslí ani, na co odpovídá.

Jak s nimi má vyjednávat? Má jim nabídnout peníze? Ne, určitě už ji okradly, než ji sem odvlekli a připoutali.

Co tedy? Jak má něco vymyslet, pokud jsou tak blízko?

Sápou se na ni jako nějaké nenasytné bestie a přitom si dávají na čas a mazlí se, nemohou se nabažit jejího horkého těla, jež sálá s každou minutou s každým jejich mrazivým dotekem ledových prstů.

Má tomu snad vážně věřit? Upíři?

Ne, mozek tu skutečnost odmítal přijmout. V knihách je možné cokoliv, tohle je však realita.

Krutá realita!

Pokud se odtud dostane, bude sebou nosit pepřový sprej nebo si sežene nervový plyn!

Daisy ztracená v rychle plynoucích myšlenkách reagovala jako každá jiná žena před ní, na čím dál více drzejší osahávání odpovídala zamračením a ruměncem.

Její věznitelé svého otroka chtěli poškádlit ještě víc.

Chester, který už si křečkoval její kalhotky, nyní sjel bez varování dvěma prsty přímo na to nejcitlivější místečko ukryté v záhybech její kůže podobající se rozvité růži, hlasitě zasténala.

„Bože…“ uniklo Daisy z těch prokletých rtů a sama by se za to nejraději potrestala.

Pokusila se dát nohy k sobě, pozdě. Upír ji tím zabránil svým kolenem, které chytře a hlavně pohotově vložil mezi dívčiny rozevřené nohy, takže i když narazila svou nožkou do té jeho, stále tam bylo dost volného místa na jeho nemravné cíle.

Zatraceně!

„Toho bych být tebou taky nehledal, spíše se nás bojí, a rozhodně tě nepřijde zachránit,“ zasmál se zle útočník a ona se zaryla vražedným pohledem do těch jeho modrých nelítostných dravčích očí.

Boj jejích spalujících pomněnkových duhovek útočící na jeho modrý ledovec skončil remízou. Uhnula první, nedokázala se na něho dále pokořeně dívat.

Daisy na malou chviličku zaváhala nad nutkavým pocitem prudce zvednout levou nohu a tím věčně šklebícího Chestera nakopnout přímo do rozkroku, jenže i tentokrát tomu předešel a lehce se dívce posadil na stehno svým rozkrokem.

Netřeba říkat co cítila a co za tvrdou žádostivost se jí právě zarývala do nohy.

Nejspíše to předpokládal z Daisyna výrazu a nakrčil jeden koutek úst vzhůru, mizera.

Bratr se nenechal dlouho pobízet, svými dlouhými bledými prsty rozepnul vězenkyni podprsenku.

Proč si jen brala tu se zapínáním vepředu! Sakra!

Dnes bylo všechno spiknuté proti ní! Jako by jim nahrávala do karet.

Okamžitě se od sebe prudce oddělila a vahou ňader ustoupila do stran. Alric chtěl vidět víc a tak jemně prsty odhrnul krajku z celých kyprých ňader poněkud úctyhodné velikosti, jež je doposud zakrývala.

„Ah...“

Daisy vydala jen slabý vzdorující povzdech a odvrátila tvář na stranu, nechtěla se dívat. Zvažovala, že zavře oči a začne sebou házet, jenže by docílila asi jen toho, že by se jí prsa začala vlnit a je by to ještě více vydráždilo.

„Hmm, to bych nečekal,“ vyslovil upír obdivně poklonu a karmínovým pohledem obkresloval velikost dívčina hrudníku a jejích předností, to upoutalo i Chestera, jež také vzhlédl od své práce.

„Nechceš si to na chvilku vyměnit?“ prohodil lákavě ale Alric ho majetnicky odmítl. Nechtěl se dělit o ještě neprozkoumané území.

Pomaličku se sklonil.

Daisy zavřela poníženě oči. Skrz zavřená kukadla vnímala jeho zvláštně chladný dech.

Alricův jazyk se přitiskl k pravému kulatému zázraku a lačně ho olízl, nezapomenul přitom přejet i přes bradavku. Ta náhle obživla a lehce ztuhla.

Daisy se prudce nadechla, spíše zápasila s každým nádechem i výdechem.

Mladý upír chytil její ňadro a hrubě se k bradavce přisál, to jí málem vyrazilo dech úplně.

„Prosím!“ zakňučela zoufale, bohužel z tónu toho dívčího hlásku nebylo poznat, zda mají přestat nebo naopak pokračovat.

Ten malý růžový výčnělek Alricovi okamžitě zmizel v ústech a on jej začal škádlit jazykem. Nechtěl se od něho odtrhnout a cítil, jak jeho obětí prostupuje vzrušení větší než strach.

„Před tebou už tu byly statečnější, ale ty jsi první, která nekřičí,“ žvanil Chester zajíždějící prsty na ten malý hrášek mezi jejími pootevřenými stehny a hodlal se ho probudit k životu.

Okamžitě zasténala dosud nepoznanou slastí, kterou poskytovala ruka opačného pohlaví.

Dobře věděl, kam má sáhnout, aby ji to spolehlivě roztoužilo. Věnoval tomu horkému pulzujícímu místečku dost dlouho. Třel se o něho, neodbytně po něm přejížděl a nenacházel na svém umění žádnou chybu. Odměnou mu byly pravdivé steny samovolně splývající ze zajatcových úst. Opovážil se sjet ještě kousek dolů, kde pod konečky svých prstů nahmatal tu sladkou množící se rosu okolo té tajemné ženské brány plné neřesti.

„Tobě se to líbí?“ zašeptal udiveně, aby Daisy ještě víc pokořil.

Chester neodolal a sklonil se blíže, do svého citlivého nosu nasál tu vzrušující vůni ženskosti, její ženskosti. Lehce vklouzl jedním článkem svého prstu dovnitř.

Dával si pozor, aby nezašel dál, jen tam nabral trochu sladkého nektaru a pak ho z prstu olíznul.

„Tak sladké, kdybys už nebyla panna, asi bych se neudržel,“ Daisy se neskutečným vzrušením prohnula v zádech, až to vypadalo, že Alricovi, starajícího se o její prsíčko, ňadro doslova nabízí k polaskání.

Chester poté opětovně smočil svůj prstík v jejím horkokrevném těle a začal tu tekutinu roztírat po tom citlivém nyní, již napuchlém knoflíčku, které ji dovádělo k šílenství.

Vůbec se nebránila, nešlo to. Nenáviděla se za to, ale něco dívku posedlo. Donutilo ji to se podvolit. Vášeň Daisy natolik pohltila, že vnímala jen to, co ji může dostat až na vrchol.

Zastyděla se, bylo to tak jiné, než to, co dělala potajmu večer, kdy se hladila pod peřinou a nemohla vydat ani hlásek, protože se bála, že to její pěstouni uslyší.

Nyní otevírala rty a hlasitě vzdychala na celý ten temný cizí pokoj.

Dívka najednou lehce vyjekla, cosi ostrého jako dvě jehly jí projelo jemňoučkou kůží jejího kulatého ňadra.

Zasténala bolestí.

„Ne…“ vzdychla a přerývavě se nadechla.

Alric znovu začal jako první, jen lehce zabořil své ostré zoubky do té kypré nabízející se hostiny před sebou. Stačilo pár kapek té výživné tekutiny, aby se mu rozšířily panenky neuvěřitelným hladem.

Chtěl jen ochutnat, jenže ta krev se zdála tak opojná, dělalo mu hrozné potíže s tím přestat. Nakonec se přeci jen odtrhnul.

„Pak kdo je tu nenasytný,“ poznamenal kousavě jeho bratr.

Alric se omluvně zachmuřil, zatímco mu po bradě stekla kapička rudé krve.

Daisy to sledovala zpod přivřených řas téměř omámeně.

Chester někde tam dole přitlačil své prsty na tom správném místě a rozehrál svou hru s větší iniciativou, než dosud, až se prohýbala proti němu v bocích.

Těm mrštným prstíkům se nešlo vyhnout, rozdmýchávaly v ní nebezpečný oheň rozlévající se po celém tom lidském ženském tělíčku.

Mladý upír se přesunul. Cítila to.

Postel se prohnula pod jeho vahou, už neseděl na její noze, ne, přesunul se mezi její roztažená chvějící stehna, ale nepřestával dívku dráždit bez toho, aby do ní vniknul.

„Prosím nepřestávej!“ slyšela svůj vlastní hlas, jak o to prosí. Byla tak blízko.

 Chester spokojeně zavrčel.

„Vyhovím ti ty malé mládě,“ z jeho úst to znělo, až téměř posměšně a zvláštně.

I Alric se lehce vytáhnul směrem nahoru. Studoval její nevinnou tvář, zatímco jednu svou ruku tisknul na levé prsíčko. Zatínal do něho, drápy?

Vztyčená bradavka se mu vtiskávala do dlaně jako nějaký ostrý hrot.

Karmínově krvavý pohled sklouznul na její pootevřené rty, dovolil si je olíznout, pak s nimi putoval na Daisyn nechráněný krk.

Dívku na pár vteřin zamrazilo z toho, jak po její tepně přejelo cosi ostrého, zatím jen varovně přejelo.

Zbytečné starosti však odpluly zpátky do pozadí a ona vydrážděná na samou hranici šílenství a rozkoše vykřikla v záchvěvech mocného vyvrcholení.

Její horké roztoužené tělo se propnulo v zádech, až se svými ňadry přitiskla k Alricově hrudi nad sebou.

Lapala po dechu s dalšími a dalšími záškuby uvnitř svého vlhkého klína. Oči pevně sevřené.

Nic nevnímala, jen to odlehčující blaho a nevědomost, až pozdě ucítila prudkou bolest na svém krku a tu samou na stehenní tepně velmi blízko jejímu pulzujícímu uspokojení. 

Další výkřik už byl prosycen úlevou i bolestí, jenže i ta se ztrácela v doznívajících křečích sladkého vyvolaného orgasmu.

Oba dva mladí upíři se lačně tiskli ke své oběti, vysávali tu bouřlivou panensky šumící krev, okořeněnou euforií jakou jí velkoryse poskytli. I pro ně to bylo ďábelské uspokojení.

Potrava pro děti temnoty chutnala jako med, či cosi ještě sladšího a voňavějšího než co lidé znali a mohli pochopit. Za ty staletí se bratři naučili, že ještě sladší, než je krev nevinné dívky, je ta smíchaná s extází slasti.

Poskytli si něco navzájem, jenže Daisy sebrali víc, než jen svobodnou vůli.

Růžovlasá dívka nepatrně pootevřela těžká víčka, aby je hned zase zavřela.

Neměla sílu.

Všechno najednou zčernalo a odplulo do říše snů.

Daisy omdlela.


Autor: kralovstvifantasie | Datum zveřejnění: 3. 04. 2016 - 18:37 | Rubrika: Vampire pet





Komentáře

Přidat komentář

Zbývá 1000 znaků.