Přihlásit seRozcestník blogůChci také blog      
záhlaví

1. KAPITOLA

 

 

Kapitola 1

Únos

 

 

„Ah,“ zas a ten samý den, ta samá práce a ty samé vyhlídky do budoucna pro mladou hezkou dívku za kasou.

Sakra.

Asi tady umřu dřív nebo později, obrátila Daisy oči v sloup nad další horou právě rozbalených knih, které měla za úkol roztřídit na své místo.

Ne, že by toto místo neměla ráda, naopak, ale za tu dobu to jaksi ztratilo to své neodolatelné kouzlo a navíc mizerně platili.

„Marnivé doteky Markýze Merilla,“ přečetla si nadpis na prvním obalu, kde se jakási spoře oděná žena tiskla ke stejně obnaženému muži, který představoval všechny dokonalé představy ženských snů a sliboval mnohem více. Jak napovídala jeho rozhalená košile a evidentně chtivý pohled směřující na tu krásnou modelku dalo se usuzovat, co mají asi v plánu.

Dívka si povzdechla a vložila nový výtisk do police, jež momentálně patřil k hoře bestsellerů pro tento půlrok 2015.

Daisy pracovala v knihkupectví, poměrně zastrčeném v jedné ulici dál od centra New Yorku.

Nebyla to dřina, to by lhala, jenže ta věčně stejná práce postrádala jakýsi vyšší stupeň inteligence a už ty tři roky tady po všech stránkách strádala.

Doufala v něco jiného ale jak by si zrovna ona mohla vybírat?

Byla sirotek, tedy v pěstounské péči a její náhradní rodina ji přehlížela, nerozuměly jí. Nebyla jejich, tak proč se starat? Jen ze soucitu?

Znovu si povzdechla, tentokrát s pohledem na hodiny visící nad řadovou telenovelou Tak jde čas. Prozíravé, vážně.

Za deset minut šest.

Bude končit. Konečně…

Co ji však doma čeká?

Nahází do sebe nějaké sušenky a půjde spát. Hmm.

Daisy byla pohledná dívka s velkou představivostí a ženskými křivkami, tak jak to, že se jí kluci vyhýbali. Dokonce, i když se moc snažila, moc přátel neměla.

Jako kůl v plotě ve velkém jablku, posteskla si a prohrábla si své růžovo červené vlasy, jaké si teď nechávala barvit, aby si zvedla náladu.

„Jdu domů Jacku, je to na tobě,“ hodila svou zelenou zástěrku pihovatému mladíkovi na hlavu.

„Ale Daisy, přeci mě tu nenecháš!“ hašteřil, ale to už nejméně pár měsíců nevnímala.

Už dávno tu nebyl první den ani ona.

Rychle se převlékla a za chvilku už kráčela po chodníku domů.

Rozhlížela se kolem sebe, ale už ani venku ji nic neuchvacovalo.

Stále stejný stereotyp.

Lidé v centru chodili neustále sem a tam. Hledali zábavu, jakou jim může velkoměsto nabídnout. Všude svítily neonové nápisy a otevřené kavárny. Temné bary lákaly milence do šera, zatímco noční kluby téměř na každém rohu nabízely rozptýlení pracujícím mužům s trochou té nutné neřesti v podobě polonahých nevěstek tancujících jim na klíně za pár dolarů.

Ten svět byl vážně zvrácený.

Buď byl plný teroristů, teploušů nebo idiotů.

Jak kráčela vpřed ztracená ve svých vzpomínkách a názorech, nevšimla si, že ji kdosi sleduje. Mohly to být však jen stíny, tiché nenápadné schovávající se za rohy domů či do vestibulů obchodů. 

Ne, tihle dva kráčeli prostředkem chodníku, jako někdo komu bylo radno se vyhnout. Dokonce i motorkáři s tvrdými výrazy a koženými bundami jim ustupovali z cesty jako by šlo o ty největší mafiány pod sluncem.

Daisy se zachumlala do svého teplého kabátu s chlupatým límcem a kráčela dál.

Nástrahy města nebyly nic, co by přitahovala.

Nenechala se od nikoho vyrušit. Ani od žebráka, bláznivého kněze hlásající o apokalypse, natož se zlákat od dealera, jež nabízel pochybné drogy, které vám maso ohlodají na kost. Už tak tu pobíhalo víc úchylů, než by bylo zdrávo.

Lidé na sebe pokřikovali a dívku míjeli, jako by byla vzduch. Páry či spřátelené skupinky o ni téměř zakopávaly.

Už to všechno Daisy lezlo na nervy. Někdy litovala, že patří k té inteligentnější polovině, která pracovala, ale pochybovala, že by byla šťastnější, kdyby spala v popelnicích a živila se nedojedenými zbytky.

Ty tváře okolo ji neustále nutily myslet.

Zamračila se sama nad sebou. Poslední dobou měla čím dál více špatnou náladu, už tak stačilo, jak pěstounka Marie nutila svou schovanku do toho najít si kluka, jenže ona ještě ve svých dvaceti letech nikoho neměla!

Obratně se vyhnula další ženě zavěšené do náručí hezkého muže a raději znechuceně zahnula do temnější uličky.

Tady snad bude mít konečně klid.

Vlastně si tím zkrátí cestu, kysele se usmála alespoň nad tak malým štěstím. Projde na hlavní třídu, pak ještě na metro a bude doma.

Na chvíli upřela své pomněnkové oči na temné nebe, kde občas zazářila nějaká ta hvězdička.

Ano, jaká náhoda. Amerika se považovala za střed světa, mraveniště všeho dění a přitom to černé nebe je všude stejné, pomyslela si pateticky.

Daisy kráčela dál poměrně špinavou mastnou uličkou, kterou doplňovaly dvě rezavé popelnice a doznívající hluk aut na vozovce kdesi vpředu a za ní.

Nic zvláštního do doby, než se jí do sluchovodu začaly dostávat dva tlumené hlasy a jejich zvláštní rozhovor.

„Cítíš to taky? Je to příjemné, tak sladké a omamné, stála by za to, co myslíš?“ básnil ten první vzletně.

„Máš pravdu, tady se něco takového těžko hledá,“ podotkl zaujatě ten druhý a tiše se uchechtnul, až Daisy naskočila husí kůže.

„Pannu už jsem neměl tak dlouho, několik měsíců, stýská se mi po tom,“ znovu ten zasněný hlásek zabodávající se do jejích zad jako ledové jehly.

Oba perverzáci se tomu zasmáli a dívka zčervenala jako malina. Chtěla si zacpat uši nad něčím tak nechutným a přidala do kroku, vědoma si toho, že ti dva rozprávějí o něčem tak obscénním a jsou někde tam za ní.

Snad nemluvili o ní, vyděsila se. Hloupost. Nemohli přeci vědět, že je panna, jak by to asi poznali, navíc je neznala a tím si byla více, než jistá. S takovými floutky by nešla ani do kina, nakrčila opovržlivě nos.

Mluvili navíc hlasitěji, než bylo nutné. Daisy měla dokonce podezření jako by chtěli, ať to slyší, což je ještě větší provokace, proč by to ale dělali?  

„Měl bych chuť i na něco jiného, jestli mi rozumíš,“ zabroukal ten první tichounce šeptem, až měla chuť nastražit uši, aby to slyšela. Daisy byla i trochu zvědavá. Stejně tomu hovoru nemohla utéct.

„Rád bych jí olíznul krk a ochutnal tu sladkou krev,“ nechal ten neznámí slova schválně rozplynout v chladném večerním vzduchu a Daisy si najednou uvědomila, co to řekl. Navíc…proč se za ní neozývají žádné kroky, jen ty její přes to, že oba hlasy se zdály tak blízko a zřetelné.

Co se to děje?

Zarděla se až po kořínky vlasů a už se chtěla prudce otočit a vynadat jim do úchylů, když v tom dívku kdosi cosi přitiskl zezadu na ústa. Zřejmě nějakou látku či kapesník a najednou se jí podlomila kolena účinkem silné uspávací látky, to vše za pobaveného škodolibého smíchu dvou zvučných hlasů s cizím přízvukem.

„Ah…“ bylo to poslední, co dívce vyklouzlo ze rtů, než se Daisyným očím celá špinavá ulička rozmazala a zčernala.

Pozdě si uvědomovala, že domů asi nejspíše dnes nedojde, stejně jako křičet o pomoc už bylo pozdě.

 

 

 

Co se to stalo?

Kde to jsem?

Daisy se probudila do nejistoty. Pomalu se nadechla a zase vydechla, bála se otevřít oči.

Ne, neotevřu je, říkala si. Bála se, co by mohla zahlédnout. Jenže, vidět jen tmu je taky strašně stresující, možná ještě horší.

Zatímco se dívce zaostřovaly smysly, uvědomila si, že necítí ruce! Ne, cítí, oddychla si, něco kolem nich bylo pevně stažené a obě paže měla jaksi rozpažené do stran, nedala je k sobě, nepřitáhla. Marná snaha. Svaly mírně bolely, jak je napínala.

Dozajisté ležela a navíc na čemsi zatraceně pohodlném, měkkém, žádná tvrdá studená zem, kde by mohla prochladnout.

Zvláštní.

To však nic nemění na faktu, proč tu je a co s ní chtějí dělat?

Pomalu vdechovala vůni dřeva, hniloby a jakési cizokrajné vůně.

Bez sebemenšího hluku se to na čem ležela, nejspíše matrace, lehce prohnulo a dívka se stále snažila předstírat spánek, jenže zrychlený dech vykonal své.

Daisyna kyprá ňadra se začala rychleji zvedat, tím následkem se ten někdo přisunul blíže k její noze.

Budu křičet! Opakovala si, ale nemohla se odhodlat.

Jako by jí v žilách začala místo krve protékat panika smíchaná s neutuchající touhou okamžitě vyskočit na nohy a utíkat jako zajíc před vlkem.

Takové dusivé ticho, doplňované jen dívčiným vystrašeným dechem donutil neznámého k dalšímu kroku.

Zmocnil se Daisyny pravé nožky, jemně přiložil konečky svých studených prstů ke kotníku a mučivě pomalu s nimi jel po lýtku směrem nahoru, až se zastavil u konce její šedé plátěné sukně končící těsně nad koleny.

Nebylo to zrovna to nejhorší, to mělo teprve přijít.

K dívčině zděšení se na druhé noze objevil další dotek, drzejší, vetřelejší, ten začal rovnou u kolene a svými pokušitelskými prstíky zajel lehce pod látku sukně na vnitřní stranu levého stehna. 

Jistě věděli, že je jejich zajatec vzhůru, už to nešlo nijak skrývat, ňadra se dívce zvedala a srdce pod nimi tlouklo tak rychle a zběsile, že každou chvílí muselo vyskočit ven z hrudního koše nebo explodovat.

Vypadalo to, jako když oba dva vyčkávají. Věnovali ženě před sebou pár mrazivých doteků a čekali, až se sama přizná, jak vše až moc vnímá.

Byla to nějaká hra?

Stalo se.

„Dost, prosím!“ vyhrkla Daisy prosebně, v hlase se zrcadlil stud spolu s neochvějným strachem.

Otevřela doširoka své velké oči. Musela se tomu postavit tváří v tvář, přesto velmi, velmi nerada.

To co však uviděla, bylo nanejvíce překvapující.

Neviděla žádné svalnaté potetované chlapy z nějakého gangu mající v rukou nože.

„Tak sladká holčička,“ promluvil ten vpravo.

Podle vzhledu nejméně patnáctiletý kluk s rovnými krátkými černými vlasy a zvláštním rudým zábleskem v očích napovídající o nebezpečnosti divokého zvířete maskovaného za neškodného domácího mazlíčka.  

„Bylo by tě škoda, jen tak tě zabít,“ přisadil si jeho mladý kolega nejspíše ve stejném věku s lehce delšími bílými, až stříbrnými vlasy, jejichž konce se mu kroutily těsně u ramen.

Významně svou ležící oběť probodl neskutečně pronikavým pohledem jasně modrozelených očí připomínající tyrkysové moře. Přesto, že byla stále noc, jejich světlá dokonalá kůže téměř svítila jako porcelán.

Daisy nechápala. Nebylo co. Ten bělovlasý říkal něco o zabití? Slyšela dobře?

Dívce vyprchala všechna barva z jemného obličeje, až se těm dvěma mohla rovnat.

„Teď jsi jí vyděsil, přemýšlej nejdřív, než něco řekneš, Chestere,“ pokáral jej ten s nepřirozeně purpurovýma očima a lehce se naoko zamračil.

Ano vyděsil! A ne málo.

Daisy se málem celá rozklepala, konečně se podívala na své zápěstí. Okovy! Jak? Chladné těžké, držící jí paže od sebe. CO?

„T…to vy jste mě unesli?“ nechtěla tomu věřit, ti hezcí dva chlapci…to byli oni, kdo se bavil v té uličce o…smrtelně bílé tváře zaplavil ruměnec. To snad není možné!

Nejspíše to znělo opravdu hloupě a únosci se na sebe podívali zvláštním vychytralým pohledem jako by si rozuměli i beze slov.

„Bylo to opravdu snadné,“ promluvil ten, který si říkal Chester. Slova zněla lehce a hravě, nejspíše v tom měli už nějakou praxi a nijak se za to nestyděli.

„Málo kdy tu máme takového zajímavého hosta,“ věnoval jí ten druhý zářivý avšak falešný úsměv, až se mezi jeho rty cosi na pár vteřin zalesklo, dívce se z toho postavily chloupky na krku.

Proč mám takový neblahý pocit jako by se na mě chtěli hladově vrhnout? Přemýšlela. Přesto oba stále seděli na zadku, každý z jedné strany velkého lůžka umístěného strategicky uprostřed temného pokoje.

Snad jí četli myšlenky, když v tom dívce odvážnější Chester začal mazlivě odhrnovat látku sukně směrem vzhůru ke klínu, což Daisy vrátilo zpátky do reality jako studená sprcha.

„Přestaň!“ vykřikla stále s napnutými nervy a pokusila se svou nožku chlapci vyškubnout a skopnout ho z lůžka, což si právem zasloužil.

Neuvěřitelnou silou ji ten kluk znovu chytil a přitlačil k posteli s mírným úšklebkem, „ale no tak, já ti přeci nechci ublížit,“ přivřel oči, aby zajatkyni nahnal trochu strachu, „zatím,“ dodal jako by nic.

Tak to ji vážně neuklidnilo!

Daisy sebou cukla. Cosi ji stále přesvědčovalo, že jejich vzhled klame tělem.

Proč si na ní sakra dovolovali? Je nejméně o šest let starší.

„Kdo sakra jste?“ zavrtěla se vzpurně, aby jejich všetečné ruce ze sebe setřásla. Marně, byly jako přilepené k jejímu upoutanému tělu.

„Já jsem Alric,“ promluvil chlapec vpravo s obsydiánově černými vlasy a pak kývl na druhého, „a to je můj bratr, Chester,“ představil je oba.

Zvláštní jména, takové se už ani nepoužívají, problesklo dívce hlavou. Třeba je to přezdívka.

Zahleděla se na jednoho a pak na druhého, jsou jako den a noc a přitom dost nějakým zvrhlým způsobem podobní. Vypadají křehce jako panenky ale ten pohled je všechno možné, jen ne nevinný vzhledem k jejich věku.

„Jak se jmenuješ ty?“ zeptal se Alric, očividně ten klidnější co se Daisy sice dotýkal, jako první ale teď jen seděl vedle, zatímco Chester škádlivě palcem přejížděl po jejím odhaleném koleni a dívku tím neskutečně znervózňoval.

Proč jim to mám sakra říkat? Jsem přeci oběť těhle dvou zvrhlíků, proč jim mám ještě říkat jméno? Ptala se sama sebe Daisy.

„No?“ otázal se s úšklebkem Chester, zatímco mu do čela spadly ty stříbrné jemné pramínky vlasů a to ho dělalo nevýslovně andělsky roztomilým.

Jeden vyhlížel jako anděl a druhý jako ďábel, napadlo ji.

„D…Daisy…“ odpověděla nedůvěřivě a oba dva se lehce přiblížili jako by to neslyšeli.

Jejich vězeň, zatajil dech. Otřeli se jí přitom totiž o nohy.

„Daisy, roztomilé jméno,“ odpověděli oba najednou a mezi tím ji jeden začal pomalu rozepínat košili směrem od zdola, kde se začalo objevovat Daisyno bříško. Druhý na nic nečekal a zákeřně na boku začal sjíždět zip od sukně.

Neskutečně pečlivá souhra k její velké nespokojenosti.

„Co to děláte! Přestaňte oba! HNED!“ poručila těm zvrhlíkům rázně, jenže neposlouchali, byly jako hravé děti, jež se dožadují pozornosti.

„Pšš…chceme si tě jen prohlédnout maličká,“ zašeptal vystrašené Daisy do kůže pod hrdlem Alric a otřel se tam svými rty, až nebožačka pocítila pod tím samým místečkem jemné chvění, za které se patřičně zastyděla.

Tmavovlasý zlosyn se za tu dobu odvážil rozepnout poslední knoflíček těsně pod podprsenkou a znovu ji drze políbil, tentokrát na tomto místě. Pak těmi chladnými štíhlými prsty vklouzl pod látku jako had a obkroužil dolní kraj černé krajkové podprsenky.

Vychutnával si to, bylo to na něm vidět i přes tu chladnou netečnou grimasu na tváři.

„Já chci rozhodně vidět všechno. Každý kousek,“ nadhodil žertovně Chester stahující jí z boků sukýnku, pak ten kus látky klidně zahodil, sukně skončila zapomenutá na zemi.

Bylo to rychlé a zákeřné.

Tak teď skutečně začnu křičet, opakovala si s hrůzou, ale žádný výkřik z ní nevyšel, snad oněměla hrůzou. Tak moc chtěla ječet, tak proč to najednou nešlo?

„Nebuď nenasytný, je dost velká pro nás oba,“ vydechl ten blíže a pohladil Daisy svýma nepřirozeně rudýma očima po těle, stejné barvy jaká se nyní vyskytovala na jejích hořících tvářích.

„Co jste vy dva zač?“ vzdorně se vzepřela na loktech, co jí jen pouta dovolovala, ale stačil jediný pohyb a Alric ji svou dlaní přitisknutou k dekoltu lehce zatlačil nesmlouvavě zpátky do postele.

„Co bys řekla, Daisy?“ ozval se náhle Chester mazlící se s jejími kalhotkami.

„ZVRHLÍCI!“ Vykřikla.

Oba dva se okamžitě rozesmáli uvolňujícím zvonivým hlasem.  

„Tak zvrhlíci, nic jiného tě nenapadá?“ podíval se jí svýma modrýma žraločíma očima do těch jejích, až měla pocit jako bych se v těch hlubinách měla utopit.

Aby svého vězně donutil ten obdivovatel kalhotek k odpovědi, prstíky lehce zajel za jejich lem a o dva centimetry ho shrnul dolů, pak ji na to odhalené místečko políbil a polechtal jazykem.

Dívka zalapala zděšeně po dechu.

Ne! Nesměla se tomu poddávat, to přesně chtějí!

Neudělám jim takovou radost, zapřísahám se, jenže jak má někdo odolat, pokud se na ní někdo sápe s tak dokonalým vzezřením a hlasem, který ji téměř rozechvívá potlačovanou rozkoší jako by říkal: poddej se.

„Ten kdo unáší nevinné dívky a pak je osahává, pro toho není jiné slovo než zvrhlík,“ trvala Daisy zarputile na svém.

Alric ji bez varování olízl na břiše jako by si chtěl získat její pozornost.

„Možná je toto jednání pro tebe nepřijatelné ale nám to pak tak lépe chutná,“ fouknul na to vlhké místečko trochu studeného vzduchu ze svých úst a ji cosi pošimralo na zádech a sjelo to až přímo do klína, kde se shlukovala silná touha.

To snad nebylo možné!

Ráda by mu nějak uhnula, ale nebylo kam.

Jeden ďábel seděl z jedné strany a druhý z té opačné.

Nasucho polkla, „COŽE? Vy jste kanibalové? NÉ! Vy mě…chcete sníst?“ vykulila oči a reagovala na Alricova slova s odporem.

„Ale fuj, to rozhodně ne,“ zaškaredil se Chester a svou tváří se otřel o dívčin bok, připomínal mazlivou kočku vždy připravenou vystrčit drápky a pořádně se zaseknout.

„Máme rádi něco úplně jiného, ale s tebou to také hodně souvisí, nebo alespoň s jednou tvou částí,“ ušklíbl se chlapec s delšími mléčnými vlasy. Nenáviděla ho za to, že mluvil v hádankách.

Daisy už víc rudá být opravdu nemohla, tak přeci ji tedy nakonec znásilní, už je to tady, její první zkušenost, proč jinak to vměšování a hlazení, nejspíše nemají rádi křičící oběť.

Bídáci! Úchyláci! Tak mladí a už tak zkažení.

Co s ní pak udělají? Zabijou? Zahrabou někde v parku nebo v lese?

Bude to nožem nebo rovnou motorovou pilou?

Bratři ji napínali k prasknutí jako houslovou strunu.

„Ta část…je to…“ nemohla to vyslovit, natož na to myslet, ale oba se najednou znovu rozesmáli, dohánělo ji to k šílenství.

„Ne o tohle nám nejde buď v klidu, i když…“ Chester nechal nedokončenou větu viset ve vzduchu jako by si to možná později rozmyslel a na ukázku Daisy pohladil přes tu tenoučkou látku kalhotek a sklouzl přes venušin pahorek na celý klín, kde bylo větší horko, až znovu zalapala po dechu.

„My máme zájem o krev maličká, protože jsme upíři.“

 


 

 

Tak první kapitola mé nové povídky je tu.

Jedná se o upírské fantasy v přítomnosti lehce navazující na Mrazivý dotek. Některé postavy se tam objeví a jiné přibudou.

Příběh pojednává o jiné upírské rodině a komunitě. Nebojte se, tajemství a zápletek je tam požehnaně, tak se nudit rozhodně nebudete. A nechybějí ani erotické scény :-) 

 

Zatím mám napsáno dobrých 29 kapitol ale ještě nejsem u konce, povídka je rozpracovaná, tak trochu trpělivosti.

Případné otázky prosím piště do komentářů, těším se na ně, děkuji :-)

 

Celý obrázek je zde: 

http://www.ourstories.cz/gallery/Vampire%20pet.jpg

 

Jinak další obrázek: Alric vlevo a Chester vpravo

http://www.ourstories.cz/gallery/Vampire%20pet%202.jpg

 

 

 

 


Autor: kralovstvifantasie | Datum zveřejnění: 3. 04. 2016 - 14:26 | Rubrika: Vampire pet





Komentáře

Přidat komentář

Zbývá 1000 znaků.