Přihlásit seRozcestník blogůChci také blog      
záhlaví

25. Kapitola

 

 

Kapitola 25

Dívat se jiným pohledem

 

 

 

Všechny ty nechutné vyzývavé pohledy pod sebou vnímala ještě nejméně stokrát více. Dostávaly se jí pod šaty, pokud se tomu lehkému, téměř na některých částech průsvitnému šatstvu dalo říkat oděv.

Lily by dala cokoliv jen, aby nemusela stát na tom zatraceně malém pódiu jako dražební věc v aukci, vedle toho prozatím nejvíce nenáviděného čaroděje.

Sama nevěděla, co chce dělat, a pak, jak postupně oznamoval, jaké s ní má plány, by nejraději vyskočila z kůže.

Tolik peněz v životě neviděla, navíc ji má za to někdo svést? Nechutné, odporné! Pomalu se zajatkyni vybavovaly nechutné scénáře, jak se na ni ti chlapi sápou jeden přes druhého a svými prsty trhají látku jejích šatů.

Probodla Malfoye vražedným pohledem a v populaci před sebou ještě stoupla v seznamu ohrožených zvířat.

Viděli ji snad jako nějakou trofej, vzácnou kořist, kterou je potřeba ulovit?

Zachvěla se odporem. Kdyby měla hůlku, asi by tu právě teď nikdo nepřežil, v tom si byla jistá.

Čarodějce se třásly nohy a žaludek se obracel nevolností. Po celé tři dlouhé dny se Luciusovi vyhýbala, ztěžovala mu cokoliv, co šlo, a když se mu neustále vzpírala, nejspíše ho přešla trpělivost a takhle s ní chce udělat rychlý konec? Ještě více hrdou čarodějku potupit a dívat se, jak si s ní užije někdo jiný?

Nenáviděla ho! Parchant!

Pod jejíma nohama vypukl potěšený pískot i potlesk vší té smrtijedské verbeže.

Otrokyni tlouklo srdce na plné obrátky a pak málem vybuchlo. Vlastní pátravé zelené oči našly v davu jedinou osobu, která by vězně mohla zachránit, jenže…

Severusovy oči se zdály plné nezájmu a dokonce i opovržení.

Taková zrada pro její doufající duši. Jediná naděje a už o ni nestojí? Tohle je jeho pravá podoba?

Zrádce, a to ho sama líbala.

Poslední možnost. Vyslala k němu prosebný pohled.

Klidně jí ho opětoval a nic nenaznačoval, nakonec se obrátil a klidně odešel, zatímco dav ještě poslouchal.

Lily došel dech.

Jediný člověk, ve kterého věřila, ji opustil. Proč, Severusi, proč?

Zoufalství pomalu ustoupilo do pozadí a jeho místo vystřídal vztek, pokud by mohla chrlit oheň jako maďarský trnoocasý drak, asi by to nedopadlo dobře. Palčivě sežehla pohledem místní sešlost, aby si nemysleli, že ta do nebe volající výzva bude nějak snadná.

Ještěže nemohou použít násilí či donucovací prostředky, oddechla si, bohužel, někteří nevypadali, že by to dodrželi, z těch měla největší obavu.

„Máš k tomu co říci?“ zeptal se náhle Lucius, chtěl svého mazlíčka dozajisté potrápit.

Hrdě se napřímila a dupla nožkou o dřevo, „Shnijte všichni v pekle!“ vydechla a vysloužila si tím další vlnu jásotu té bandy vrahů a hrdlořezů.

„Pak tedy večírek může začít,“ slyšela Malfoyův povýšený hlas, ale to už slezla z toho zatraceného vyvýšeného místa a začlenila se mezi dav.

Měla volnost pohybu, co je to ale platné, když utéct nemůže, ani vyhnout se všem těm lidem tady. Dokonce plán schovat se v nějakém pokoji sídla by se jí zřejmě nevyplatil, někdo by zbloudilou laň našel a na místě znásilnil, takže se rozhodla zůstat ve velkém sále, kde by si to snad nikdo veřejně nedovolil, alespoň v to doufala.

Nikdy na takové sešlosti nebyla a ani o to nestála, jak mohla vědět, jestli se tu za pár hodin nestrhne zvrhlá zábava, kde hlavním kritériem budou nahá těla překrytá dalšími nahými těly.

Brrr, při té představě se čarodějce naježily chloupky na krku.

Lily se procpala mezi několika muži vpřed, kam ale teď? Všechny stolečky byly obsazené, rozhodně si k nikomu nepřisedne, má přeci svou důstojnost.

Rozhlížela se po sále a nahlížela mezi hedvábně zelenými závěsy, při tom slyšela posměšně pronášená slova jako: Nechceš si pohrát? Nepůjdeš se mnou nahoru? Zatančíš mi? Nebo také: Já bych se ti nelíbil?

Jeden z těch drzounů ji dokonce plácnul přes zadek, což už opravdu neustála a prudce se otočila s napřaženou rukou, která trefně našla cíl na mužské tváři.

„Ty jedna zatracená mudlovská…“ začal vztekle čaroděj, ale někdo jiný dívku chytil za paži těsně pod ramenem a prohlásil:

„Uklidni se, Lestrengi, raději si hlídej svoji ženu, nebo tě dnes doma spálí na uhel,“ dodal mladý muž, jež vězně zachránil před nepříjemným osudem.

Rodolfus se ušklíbl a ohlédl za sebe, právě si sem razila cestu Bellatrix s né zrovna potěšeným výrazem ve tváři.

Přítomní ženě strategicky ustupovali z cesty, jako by se sálem prohnala lítá saň.

Někteří okolo nich se škodolibě zachechtali a dokonce někdo prohlásil: „Z tohohle se jen tak nevymotáš, máš moc velký chutě, ono tě to přejde.“ Hned na to se šklebilo dalších pět mužů, co to zaslechli.

Lestrange, jak muže jmenovali, odhadovala Lily na smrtijeda, a to nejen podle černého hábitu, jaký tady měli téměř všichni, vyzařovala z něho totiž krvežíznivost a zloba, opravdu nepříjemné. Věnoval jí štiplavý pohled plný zloby.

Svou potupu před ostatními dával dívce za vinu, přestože si začal první.

„Bavíš se dobře?“ zapředl velmi sladce ženský hlas za mužovými zády.

„Jistě, drahoušku, stejně jako ty,“ odpověděl úsečně ve svém hlase skrytou jízlivost, kterou ženě nechtěl ze svých pohnutek ukazovat.

Pohledy celé skupinky se upíraly na pár ve svém kruhu, nejspíše očekávaly hádku a těšily se jako supi na její průběh.

Bellatrix ve svých černých šatech blýskla po manželovi varovným jestřábím okem.

Oba dva se zdáli jako silné osobnosti, těžko říci, kdo z nich dvou je ten silnější.

Lily měla jasno, ani s jedním by se nerada dostala do křížku.

„Kdo z vás dvou vlastně vede domácnost?“ dovolil si někdo prohlásit a Rodolfus ho okamžitě zpražil pohledem.

„A kdo u vás vyhledává náruč jiných mužů, Gibbone?“ opáčil, aby oponentovi oplatil stejnou mincí.

„Doufám, že ty jsi neměl v úmyslu něco, čeho bys litoval?“ přiblížila se Bellatrix k manželovi a zkoumala výraz jeho vousaté tváře.

„Jen jsem se chtěl s Luciusovým novým mazlíčkem trochu seznámit, drahá, na tom není nic trestného,“ snažil se z toho smrtijed vykroutit. Rozhodně to vypadalo, že jejich rodinné štěstí je vskutku velmi křehká věc jako ozdoba na stromeček.

„Tak v tom máš smůlu,“ zasáhl Lilyin zachránce, „právě tuhle holčičku zvu na drink.“

„Máš štěstí, Skrku, že nemusíš na nikoho brát ohled,“ zavrčel Lestrenge závistivě.

„Co jsi to říkal?“ zvýšila vznětlivě hlas Bellatrix, až se jí vzteky rozvlnily ty kudrnaté vlasy na hlavě, to už však táhla svého manžela pryč.

„Ta si ho ale umí omotat kolem prstu, a to to byl takový ptáček, pamatuješ, co, Wilkesi?“

Všichni se zasmáli na jejich účet.

„Nemůžu uvěřit, že mu Pán zla poručil si ji vzít, já bych tu ženskou nechtěl za nic na světě,“ promluvil někdo.

Další na to: „To já bych si ji s chutí ochočil. Rodolfus je na to slabý, to chce pevnou ruku, pánové.“ Vztyčil pěst do vzduchu.

Jak plynul hovor, Lily se nenápadně koutkem oka zadívala na muže po svém boku. Nespouštěl z ní svou ruku, nedržel dívku pevně, ale tak, aby bylo jasné, že bez něho nikam nepůjde.

Ten neznámý byl středně vysoký, tvář měl docela pohlednou, tmavé oči, hnědé vlasy sčesané dozadu, jen kdyby se pořád tak zvláštně neušklíbal.

Když dívku začal hovor opravdu nudit, pokusila se vytrhnout.

Několik pohledů se otočilo směrem k ní, jako by čarodějce v rozpustilých šatech za tu celou dobu nevěnovali sebemenší pozornost.

„Koťátku se hovor dospělých nějak nelíbí, asi má žízeň,“ vloudil se dívce do ucha vlezlý hlas jejího společníka, jež čarodějku chytil tak pevně, až zkřivila obličej.

Lily začala být na ten nepříjemný chechot háklivá. Málem dupnula na nohu tomu nejblíže, ale včas nebožačku Skrk stačil odtáhnout pryč.

Dotáhl Evansovou k baru a donutil sednout si na židli posledního volného stolku vzadu.

Zamračeně ho pozorovala, nelíbil se jí, né vzhledově, nýbrž povahou.

Byl jako všichni tady. Panovačný, nadřazený, a aniž se jí na cokoliv ptal, bez rozmyslu objednal to nejsilnější pití.

Postavil dívce sklenku před nos jako hotovou věc.

Lily nejdříve probodla jasně zlatý alkohol nevraživýma očima a pak muže v koženém kabátu, ten mu slušel a dodával mu na nebezpečnosti, uvědomila si.

„Možná jste mě zachránil před hyenami, ale tím mou důvěru rozhodně nezískáte,“ zavrčela.

„To ani nechci, už ji totiž dávno mám,“ vytáčel čarodějku tím svým vyzývavým úšklebkem.

„A ještě ke všemu namyšlený,“ obrátila oči v sloup a hodila do sebe ohnivou whisky na první pokus.

Musela to udělat. Cítila se hrozně a jediný způsob, jak to zahnat, byl tenhle.

Smrtijeda to nijak nevyvedlo z míry, pokud ano, nedal to na sobě znát a zanedlouho před ní stála další plná sklenka.

Lilyin účel ho vyprovokoval, nevycházel, nebyl horkokrevný, spíše budil dojem statného lva hlídající svou lvici.

„Vaše jméno?“ Vlastně, proč ho chtěla vědět? Nikdy víc už ho neuvidí, doufala.

Pobaveně zakroutil hlavou, „Bárty Skrk junior, smrtijed k vašim službám, madam,“ naklonil se blíž, a než stačila cokoliv říci, tak zmatenou dívku políbil.

Vykulila oči, naprosto bezradně ochromená.

Nebyl to nějaký polibek na ústa, jako když se seznamují dvě kamarádky, on jí drze vjel jazykem do úst!

Prudce se od něho odtrhla, až se zády opřela do opěradla, div se nezlomilo.

„Ty hade!“ zalapala po dechu. Vstala, chtěla zmizet, ať už to bylo kamkoliv. Hned si však svou chybu uvědomila. Ta zatracená whisky se jí rozlila jako jed do celého těla a číhal, dokud nevstane, aby Lily potrestal za tu hloupou chybu.

Zamotala se jí hlava, už se viděla ležet na zemi jako nemotorné prkno, avšak nějakým zázrakem pořád stála nohama na podlaze. Nechtěla ukázat sebemenší slabost a to, jak čarodějce alkohol stoupl do hlavy už vůbec ne, byl by s ní ámen. Prokleté pití, zlobila se. Není na to zvyklá. Jednou rukou se přidržela stolu, nechtěla neztratit rovnováhu.

„Ty zvrhlíku, myslíš si, že když mi koupíš pití, můžeš se mnou, cokoliv se ti zamane? Já nejsem žádná nájemná coura!“ vychrlila to ze sebe odvážně posílená pálivým mokem a on tam jen tak seděl a nic si z toho nedělal.

Jeho klidnou povahu by nejraději nakopala do zadku.

Najednou za sebou rozzuřená saň ucítila něčí přítomnost a ztuhla.

„Bavíte se dobře, Skrku?“ zaslechla nepopiratelně odměřený známý hlas pronikající do každé buňky jejího ženského těla.

„Na tom se trochu pobavit nevidím nic špatného, Snape,“ pokrčil muž v koženém kabátci rameny.

Lily při zvuku toho hlasu uskočila stranou s rychlou otočkou. Znovu se jí zamotala hlava z představy, že byl Severus svědkem znesvěcení jejích rtů.

Nad kým více zuřila? Nad Skrkem, který ji políbil, nebo nad Snapem, jež nejevil sebemenší známku, že přišel kvůli ní!

On si přišel jen popovídat! Zesměšnit mě! Co bylo snad ještě horší, dělal, jako by ženu před sebou vůbec neznal.

Jak couvala, na někoho zády narazila, ruka toho cizince se profesorce omotala kolem pasu a donutila klesnout na jeho klín!

To už bylo příliš!

Propadala se studem, zacházeli s ní jako s panenkou, s nájemnou holkou sedající si na klín každému, kdo zamává pár galeony a dávajíc tak do placu svou pošramocenou čest.

Severus čarodějku probodl vyčítavým pohledem těch černých krutých očí, čarodějku polil stud a bodlo u srdce, zatímco ji znervózňoval Bártyho dech zezadu na svém krku.

„Myslím, že vaše nová společnice vaši přítomnost zrovna moc nepreferuje, pokud k ní nebudete milejší, tipuji, že vám brzy vyškrábe oči, pokud si nedáte pozor.“

Tolik, tolik se styděla, sklopila zrak k zemi. Nechtěla mu oplácet pohled.

„Přeci bys nežárlil, Severusi, můžu ti ji na konci večera půjčit, jestli chceš,“ šklebil se Skrk a majetnicky si dívku přitáhl více k sobě.

„V jedenáct hodin,“ promluvil ten chladný odtažitý hlas mistra lektvarů před nimi a Lily se cítila, jako by jí někdo vrážel do srdce ostrý kůl.

Co tím myslel? Jaké s ní má plány? Chce se mstít? Nebožačku polilo horko. Nestačila se na nic zeptat a byl pryč.

Třesoucí rukou se natáhla po té stále čekající skleničce na stole. Toužila se napít. Cítit ten pálivý štiplavý alkohol v krku a žaludku.

Naklonila se dopředu, ale silné paže schované v koženém kabátu si svou trofej přitáhly zpátky, bez vytouženého alkoholu.

„Ale, ale tady někdo rád pije,“ posmíval se Barty, pohupující dívku v náručí jako miminko.

„Hned mě pusť, ty hade,“ vrčela jako roj včel se včelí královnou uvnitř.

„Když to udělám, sesypou se na tebe oni,“ nenápadně pohnul hlavou směrem do sálu.

Opatrně se tím směrem podívala. Několik mužů je sledovalo jako dravci, někdo chtěl odměnu a někdo jen tělesné potěšení, ale respektovali muže, kterému dosud seděla na klíně.

„Ale jestli chceš?“ prohodil Skrk jako by nic a začal se zvedat ze svého místa.

„Ne!“ vyhrkla rychle, evidentně si to rozmyslela.

Znovu si sedl. Čekal, že to udělá. Ukázal čarodějce, co ji čeká, pokud opustí jeho ochranné objetí.

Všechno hladce vycházelo. Zábava se uvolnila a v okolí se potulovaly ženy oblečené do svých kostýmů svádějící muže k nabízené rozkoši mezi jejich stehny. Zanedlouho se to tu zvrhne v cosi, čeho by Lily rád ušetřil.

Neustále se obhajoval potřebou říci pravdu, že za tím cizím zevnějškem se skrývá on. Něco tam hluboko uvnitř ho však nutilo vzdorovat a dát ženě za vyučenou.

Neustále si myslela, jak se jí nikdo nemůže dotknout a on ji právě před chvílí přesvědčil o opaku. Nacházeli se v sídle až po střechu plném těch nejhorších lidských stvoření s těmi ještě horšími úmysly, musela se mít na pozoru, pokud tento večer měl skončit dobře.

Seděla mu na klíně. Tak rozkošně nervózní, nepatrně dívkou pohupoval a tisknul k sobě na hruď. Využíval svého privilegia jiné identity, aby se ptal na otázky, jaké by jeho pravému já nikdy neřekla.

„Co je vlastně s tebou, jsi nějak bledá, mezi tebou a Snapem něco je?“ Málem si gratuloval, jak se k němu náhle pootočila.

Otevřela ta svá vzpurná ústa k odpovědi, ale nejspíše si to rozmyslela. „Do toho ti nic není,“ odsekla.

To by však nebyl on, aby nedostal kýženou odpověď, se kterou by byl spokojený.

„Vypadalo to, jako by o tebe měl zájem, drahoušku,“ zkoušel své štěstí znovu a vtíravěji.

„Tak o tom pochybuju, tomu jsou ostatní naprosto ukradení,“ mávla rukou s rozmrzelým výrazem, navzdory všemu ho její reakce potěšila.

Skrývalo se za tím něco víc. Cítil to.

Celou tu dobu zde si musel dávat pozor na své reakce, naplno se přizpůsobil Bártyho zvyklostem, ale nyní se musel ušklíbnout ze své vlastní vůle.

„Každý z nás na první pohled vypadá, že o nikoho nemá zájem, to je první pravidlo toho stát na té zlé straně,“ poučoval.

„Jak jsi mohl vidět, je naprosto chladný,“ mračila se jako hromádka neštěstí. „Předtím mezi námi mohlo něco být, alespoň z mé strany,“ připustila.

„Teď už je to stejně jedno, je mi ukradený, je stejný jako ty a všichni okolo, hledíte jen na sebe a jdete tvrdě za svým cílem a to přes mrtvoly, s takovými lidmi nemám nic společného,“ zvedla opovržlivě ten svůj špičatý nosík.

„Zapomněla jsi dodat, lstivý a odporní vrazi,“ začal se smát.

„Stejně, než skončí tenhle večer, budu už nejspíše mrtvá, tak dovol, abych se napila,“ natáhla se znovu vpřed, ignorujíc varovný lesk v Bártyho očích.

Ani nyní jí nedovolil vztáhnout paže a omotat své prstíky kolem sklenky.

„Když jsem tu já, tak ne,“ zamítl Lilyin pokus se opít.

„Co tím myslíš? Chceš si mě nárokovat skrze tu hloupou sázku? Zavedeš mě do některého z pokojů a hodíš mě na postel?“ stiskla rty, nemohla nejspíše uvěřit, že tohle říká zrovna ona. Ta odvaha byla téměř dojemná hraničící s nefalšovaným zoufalstvím.

„Možná,“ zašeptal tajemně blízko toho dívčího ouška a přivoněl k jejím vlasům. Lehce se odtáhla, zapřena o Skrkovu hruď dlaněmi, jindy by kohokoliv za takovou drzost málem shodila ze židle nebo převálcovala svým výmluvným řevem, ale teď?

Vzdala se už vyhlídky na život? Přestala bojovat s nezdolným osudem? Snad už nedoufala v útěk. Co jí ten zvrhlý Malfoy udělal? ptal se Severus sám sebe. Fyzicky byla v pořádku, nevypadala jako troska, jaké vídal potom, co s nimi Lucius skončil.

Pokud mohl soudit, tak se mu nepovedlo Lily dostat, což je dobře. Přesto ke svému bývalému příteli pocítil sžíravou nenávist.

Právě ho viděl na opačné straně, jak se baví s jeho přeměněným společníkem a evidentně nebyl moc potěšený. Nejspíše doufal, jak ho s Lily vyprovokuje, když ji nastrčí té bandě zvrhlíků.

Bárty se potutelně uculil. Luciusův plán zřejmě nevyjde. Ať už druhému Snapovi nadhazoval jakoukoliv nabídku, bude mít smůlu.

Severus přesunul svůj zkoumavý pohled jinam, prohlížel si profil slečny Evansové, posmutněla. Měl náhle nutkavou touhu tu nešťastnou laň chlácholit a hladit po vlasech, což se neslučovalo se Skrkovou povahou. Neudělal to.

Hrál svou roli natolik dobře, že ho nikdo nepoznal, tohle by byla fatální chyba, nemohl si to dovolit.

Snape se lehce odtrhl od dívčiny tváře tak blízko sebe a rozhlédl se nenápadně po okolí.

Kdesi vzadu v přítmí za téměř průhlednými závoji viděl nejméně dvě dvojice v pokročilé zábavě ve svlékání.

Musel dávat pozor a hlídat čas, jak ho jeho druhé já chytře upozornilo.

Nenápadně sáhl do kapsy svého kabátu, nebo spíše Bártyho, který mu ukradl předtím, než mu vymazal paměť.  

Za deset minut jedenáct, nejvyšší čas, napověděl mu alarmující hlásek v hlavě.

Ještě půl hodiny a mnoholičný lektvar přestane působit, má sice v kapse malou náhradní ampuli pro případ nouze ale musel by ji vypít někde v soukromí, tady by se každý hned dovtípil, co pije, podle barvy obsahu. Nacházelo se tu dost lektvaristů a odborníků.

Štěstí stálo při něm, vyrobit mnoholičný lektvar trvalo dva dlouhé týdny a on jej potřeboval za dva dny! Nadlidský úkol i pro experta v lektvarech. Mohl ho jednoduše sehnat v Obrtlé ulici, ovšem ale za vysokou přemrštěnou cenu.

Pak tu bylo jiné řešení. Před pár měsíci mu sám Pán zla uložil úkol, zásobovat Averyho tímto lektvarem, aby se mohl propašovat do ministerstva, jednoduše tedy použil tento, jež měl v zásobě.

„Jdeme,“ zavelel náhle a pustil Lily na zem ze svého klína, přitom dívku chytil nesmlouvavě za ruku jako předtím, aby se jí nepodlomily nohy a ona se tu neválela na podlaze.

Čarodějka se nefalšovaně vyděsila.

„Co? Kam?“ Pak se profesorce na tváři objevil ještě větší zmatek smíchaný se strachem. „Ne, ty mě vážně chceš Snapovi dát?“ zděsila se.

„Co myslíš?“ ušklíbl se záludně a už nebožačku táhl napříč sálem ke dveřím na chodbu.

Neprotestovala.

Stejně neměla šanci.

Buď ji odvede do nějakého pokoje, kde se jí tenhle cizí chlap zmocní, nebo ji předhodí k nohám Severuse Snapa, co bylo horší!?

 


Autor: kralovstvifantasie | Datum zveřejnění: 11. 10. 2015 - 10:36 | Rubrika: Death potion





Komentáře

Přidat komentář

Zbývá 1000 znaků.