Přihlásit seRozcestník blogůChci také blog      
záhlaví

12. Kapitola

 

 

Kapitola 12

Prohřešek

 

 

 

 

„Minervo! Musíte promluvit s Brumbálem,“ naléhala Lily.

„Ale no tak, je to opravdu tak nutné?“ Profesorka přeměňování seděla za svým stolem a právě odkládala pero, když tam slečna Evansová vrazila jako vichřice.

„Jistě, Snape sem nepatří, není to učitel a dobře to víš.“ Rozhořčeně přitiskla své dlaně k desce stolu, až kalamář poskočil stranou a hromádka listů na pravé straně se sesypala na zem.    

Minervu evidentně chování své kolegyně udivilo, znala ji jako klidnou vyrovnanou dívku, jež všechno řešila kompromisem. Nyní tu stála rozezlená čarodějnice metající blesky.

„O co se vlastně jedná, drahá?“ snažila se o konejšivý tón hlasu, zatímco se shýbala pro rozházené eseje.

„Jde o Snapa, profesora Snapa,“ opravila se, „chci, aby odešel, je hrozbou pro celou školu!“

Lily rychle dýchala, v těle horkou krev, tak moc ho nenáviděla za to, jak ji potupil, a pokud si myslela, že nic neudělá, tak se mýlil. Nezastraší ji.

„To je velmi vážné obvinění, co tak hrozného udělal?“ vyptávala se překvapená Minerva, a když si konečně sedla na své místo, upravila si svůj přísný drdol.

Rudovláska se zarazila, to, co se odehrálo ve sklepní, jí přeci nemůže říci. Ano, ve svém smyslu se stala MaGonagallová její důvěrnicí, ač mohla být dívčinou matkou, které mohla říci prakticky cokoliv, ale tohle?

„To ti nemohu vysvětlit,“ lehce zčervenala, „jen chci říci, že nás tu dříve nebo později zardousí.“

Skeptický výraz McGonagallové mluvil za vše.

„Nemohu nic dělat, Brumbál za ním stojí a rozhodně se ho nezbaví bez vážného důvodu,“ kroutila hlavou. „Navíc si myslím, že tvoje rozhořčení není na místě. Severus Snape je skvělý učitel a za těch několik měsíců odvedl kus práce.“

Lily se nadechovala k odpovědi, jenže ji Minerva přerušila.

„Sama jsem se chtěla přesvědčit a navštívila jednu jeho hodinu. Byla jsem překvapena, dokázal si získat takový respekt, to se vidí málokdy. Pracuje podle osnov a chová se patřičně na svůj stav, když pominu jeho špatnou minulost.“

„Tak patřičně?“ vyhrkla dívka a prudce se napřímila, jako by ji někdo píchl špendlíkem.

„Ano, pokud tedy nemáš nějaký důkaz, mám svázané ruce. Zkuste si vy dva raději promluvit, slova jsou mnohdy účinnější než rychle napsaný vzkaz,“ radila profesorka ze své zkušenosti.

Lily nevěřila vlastním uším, ona se ho zastávala? Stála za ním! Čím si ji dokázal omotat kolem prstu?

Promluvit si? Ještě teď měla každou noc před očima situaci, kdy si s ním šla jen promluvit. Nakonec ji trýznivé výčitky dohnaly až sem.

Nemohla se na Snapa podívat, u snídaně, u oběda ani u večeře, předstírala, že neexistuje, a na chodbách též. Prostě se mu nemohla podívat do očí a zároveň nesklouznout pohledem k jeho rtům. Jistě si o ní myslel, jak je hloupá a naivní. To pomyšlení pálilo a tížilo jako kamení zašité v břiše.

„Promluvit si s ním? Vždyť… vždyť… on mě políbil!“ téměř vykřikla. Bylo to venku. Hups. Tolik střežené tajemství a teď je venku.

Dívka se zarazila, trochu se obávala, co na to MacGonagallová řekne.

Profesorka s přísnými rysy ve tváři se uculila.

Tak ona se tomu ještě směje!?

„Nevěděla jsem, že v sobě nacházíte až takové… zalíbení,“ hledala vhodná slova, jež by kolegyni neranila, jenže v tuto chvíli, ať by řekla cokoliv, stejně by nejspíše vyletěla jako čertík na pérku.

„Já v něm žádné zalíbení nenacházím ani nehledám, Minervo. Nic mezi námi není. Je to násilník a zvrhlík. Nesnáším ho. Je to ten nejhorší člověk, jakého znám, a kdybych to mohla vrátit zpět, raději bych ho v životě už nepotkala!“ K tomu ještě přisadila pár nelichotivých slov na Snapovu adresu, až mu muselo zvonit v uších.

Zástupkyně ředitele zaváhala, bylo na ní vidět, jak by tomu nejraději nechala volný průběh. Jsou to dva mladí lidé, a pokud nejde o život nebo nějaký vážný přestupek, neměla by zasahovat.

Není tu přeci od toho, aby řešila tak malicherné spory pro nějakou letmou pusu.

„Jak to vidím, profesor Snape si zachovává vždy zdravý rozum, mohla bys udělat totéž. Navíc je to zcela normální. Nejspíše neví, jak ti jinak prokázat náklonnost,“ navrhovala trpělivě McGonagallová představující si Severuse, jak nese květiny.

„Minervo… Je to úplně jinak.“ Lilynu tvář hyzdilo zamračené obočí.

„Jste přeci spolužáci, nebo snad ne? Bývalí dobří spolužáci. Je tak těžké přijmout pomyšlení o vzájemném sblížení?“

„Sblížení? Ten kousavý netopýr mi hází klacky pod nohy, nic víc v tom není. Ale pokud mi nechceš pomoci, tak…“ Těžce vydechla, aby se trochu uklidnila. Začala pomalu propadat zoufalství.

Tak sblížení? On a vědět, co je to láska? Ten kus ledu? Odfrkla si.

Pokud by byla princezna a on žabák, po polibku by se změnil z rosničky spíš v ropuchu než v prince.

Takový ničema využívající všech příležitostí k jejímu ponížení!

Není nijak možné, aby se do ní zakoukal, ťukla se pomyslně do čela, absurdní představa, ona a on.

Jakmile si to představila, ihned mezi nimi vyplul obrázek naštvaného Jamese. Je přeci zasnoubená a klidně si vleze ke Snapovi do kabinetu. Je vážně tak hloupá?

Snažila se v něm hledat alespoň malý omšelý kousíček starých časů a on jí tu pomoc hodil do obličeje jako kus hadru.

Přesto kdesi hluboko uvnitř po tom kdysi toužila. Touží po něm i teď? Tehdy ve škole v ní však neviděl ženu, a když už byla šance mu to nějak v sedmém ročníku dokázat, tak přetrhal všechny možná pouta, jež se už nedají spojit.

Na spřátelení je už trochu pozdě, uvědomila si s hořkostí Lily.

Chtěla se mu nějak pomstít, ale tady zřejmě neuspěje.

Uvolnila zaťaté pěsti a protáhla prsty.

Měla by to vzdát. Odstupem času si připadá opravdu malicherná. Vlastně netušila, co se to v ní vlastně odehrává, a proč jí Snape převrátil najednou celý život vzhůru nohama.

Šance na vzájemný život se zdála nulová.

„Dobře, Minervo, pokusím se o nemožné,“ přikývla s vážnou tváří.

Starší štíhlá žena za stolem si viditelně oddechla.

„Už musím jít, za chvíli mi začíná hodina se třetími ročníky,“ vydechla unaveně Lily, klidná, už sama sebou, zklamání ze svého neúspěchu si však nepřiznala.

Profesorka Evansová vyrazila ke dveřím, aniž by čekala odpověď.

Otevřela dveře a vykročila na chodbu, jakmile se zavřely a ona se otočila, málem se srazila s vysokou postavou v rozevlátém hábitu.

Sám pán netopýr osobně.

Obdařila příchozího chladným pohledem a on jí oplatil tázavě pozvednutým obočím.

„Soudím podle vašich kruhů pod očima, že moc nespíte, slečno Evansová. Trávíte snad bezesné noci myšlenkami na někoho známého? Mohl bych vám dát nějaký lehký spací dryják,“ ušklíbl se jedovatě. Lily vykulila oči.

Tak on si z ní po tom všem ještě utahuje? Dobírá si ji jako nějakou ubohou studentku! Tak takhle se mnou jednat nebudeš! Jak by ses tvářil, kdybych ti ráno nakapala do pití něco, po čem by ti vyrostli bradavice na nose?

Dívka odvážně vypjala hruď připravena odseknout.

„Vaše milenky si nejspíše nestěžují na nedostatek spánku, že, profesore?“ probodla Severuse pohledem ostrým jako břitvy, a aniž si to uvědomovala, poťukávala rozčileně špičkou boty o kamenou podlahu.

„Jen ty, které se mi vnucují do soukromí. To mi připomíná…“ teatrálně se odmlčel a založil si paže na hrudi tím povýšeným způsobem, který nesnášela. Lilyin výrok o milenkách ho nijak nevyvedl z rozjetých kolejí, to by se musela snažit víc.

Severus nechtěl nijak vyvolávat hádky, ale vidět ji rozohněnou rozčílením, by snad ani neodolal polechtat Lily svým psacím brkem pod nosem.

„Přijala byste dnes mé pozvání na dobrou kávu? Domnívám se, že vám minule velice chutnala,“ dobíral si ji Snape, a i když dobře věděl, že odmítne, nemohl si odpustit nepočastovat dívku touhle nehoráznou provokací.

Povýšeně pozoroval, jak se rudovlásce v obličeji střídají emoce, chvíli se mračila, pak, jak zjistila, co tím myslel, se začervenala po kořínky vlasů a do třetice všeho dobrého pevně stiskla rty, aby mu nevmetla do tváře nějakou šťavnatou kletbu.

Jak zábavné.

„Dnes mám daleko zajímavější program, raději opravovat domácí úkoly, než trávit volný čas ve…“ Ty krásně zelené oči sklouznuly k Severusovým pažím, jež ji tak dráždivě hladily po krku, tváři a… okřikla se. Znovu myšlenky sklouznuly kamsi do světa bujné fantasie a ona musela vynaložit všechnu sílu, aby je přivedla zpět. „… vaší přítomnosti,“ dořekla rychle.

Z konverzace je vyrušil až tichý neochotný hlas s decentním odkašláním. „Pane profesore…“

U jednorožce, Lily si Snapova doprovodu vůbec nevšimla!

Za smrtijedovou hrůzu nahánějící postavou se krčily dvě děti ze sedmého ročníku, chlapec a dívka.

Dozajisté vyslechly celou konverzaci!

Lily zrudla ještě víc, nejraději by se propadla do hluboké jámy a nyní se skutečně na malou chvíli cítila jako vyděšená studentka načapaná při nějaké nekalosti.

„Mile rád vás své přítomnosti zbavím, slečno Evansová,“ vrátil se Severus do reality, avšak na sobě nedal znát, jak ho trýznění své bývalé lásky baví.

Pokynul rukou svým dvěma svěřencům. Dvojice zaplula za dveře ředitelky Nebelvírské koleje tak rychle, jak jen dovedla.

Nejspíše je nešokoval rozhovor sám o sobě, nýbrž zcela nepochopitelná věc. Zapšklý chladný učitel lektvarů věčně zavřený ve vlhkém sklepení flirtuje se ženou. To se jen tak nevidělo. Zcela ojedinělý exemplář. Ještě macerovat a vložit do lihu.

Vtip roku. Do nebe volající nesmysl.

Dva provinilci nechali otevřené dveře, ke kterým se Severus dvěma kroky přiblížil, přitom se podíval přes rameno, když čarodějku míjel.

Lily stála jen kousek od fantoma v černém. Jen se nadechla a ohlédla se za zvláštně spalujícím pocitem v zádech.

Čekala, že má poslední slovo, a mužova krutá slova i se svým majitelem zmizela v kabinetu McGonagallové.

Skutečně se na ni díval těma chladně odměřenýma očima. Lily do toho svého dala všechnu svou nenávist, jakou v tu chvíli stačila nashromáždit.

„Nechoďte na sluníčko, slečno Evansová. Moc vám neprospívá a může se stát, že vás jednou spálí na popel.“ Sjel rudovlásku očima a zabouchl za sebou dveře.

Dívka si přitiskla dlaně ke žhnoucím tvářím. Skoro na nich neudržela ruce. Dalo by se na nich smažit vejce.

Musí se víc ovládat! Nemohla si dovolit padat mu k nohám kdykoliv ji sjede tím svým povýšeným pohledem. To tak. Ten had si nezasloužil nic, natož nějaké příměří. Slyšela ho přeci, sám si začal! Vyprovokoval ji.

Proč ji pokaždé dostane do slepé uličky? Proč se cítí tak bezmocná.

Ty hade zmijozelská! nadávala v duchu.

Co se to s ní jen děje? To, jak na něho myslí, přeci není normální. Nemůže. Prostě si nepřizná osudovou přitažlivost k Severusi Snapovi, je to jen arogantní ničema schopný všeho.

Bylo pošetile hloupé chovat k němu nějaké city, jež by hned v zápětí rozdupal.

Oh bože, cítí se hrozně, zdrceně, naštvaně a dokonce jí ten stísněný pocit přesvědčoval, ať začne brečet.

Lily posbírala svou zničenou hrdost a odcházela s poraženě skloněnou hlavou.

 

 

 

 

 

Severus vplul do místnosti jako špatně naložená okurka v kyselém nálevu.

Ti dva Nebelvírští postávali v rozpacích se skloněnou hlavou.

Stranou očekávajíc svůj hrozný osud.

Ač jej právě ukončený rozhovor velice bavil, musel se věnovat i jiným věcem.

Snape se násilně odprostil od myšlenek na profesorku obrany proti černé magii a soustředil se na to, proč přišel.

Minerva odevzdaně pokývla, čekala vysvětlení.

„Co je to tentokrát?“ Žena šlehla pohledem po studentech, evidentně zde nejsou poprvé.

Snapa ve své nevyzpytatelné náladě se nad nimi tyčil jako mrakodrap.

„Slečna Woodová a pan Bugsly se rozhodli dát si dostaveníčko ve sklepeních, v mé prázdné třídě,“ konstatoval chladně Severus, který by jim nejraději strhnul padesát bodů, jenže oba dva patřili do Nebelvíru a za takový přestupek je podle pravidel byl nucen odsoudit správce koleje.

„To ještě není nic hrozného,“ bránila s pochopením Minerva své chráněnce jako matka děti před dravou příšerou.

„Vskutku, jen kdybych pana Bugslyho nevytáhl ze třídy bez kalhot,“ ušklíbl se učitel tím svým nadřazeně ironickým hlasem, jež nemohl ten přestupek popřít.

Na dívce bylo vidět, jak by se nejraději někam zahrabala, zatímco chlapec střelil po učiteli zlostným pohledem. Na nic jiného se nevzmohl, aniž by nedopadl ještě hůř.

Snape mu ho opětoval a síla toho kontaktu málem srazila mladíka na kolena.

„Být po mém, strhl bych Nebelvíru šedesát bodů a vyloučil je oba ze studia podle starých stanov,“ navrhoval tvrdý rozsudek.

„Pane profesore, nic hrozného jsme neudělali!“ vyhrkl Bugsly, jehož odvaha byla v zápětí pryč, když se k němu Snape přiblížil.

„Myslím, že obnažování vašich partií v mé třídě a následně slečna Woodová ležící na jedné z lavic s roztaženýma nohama,“ šlehl zlým pohledem po dívce, která se zachvěla, „je tomu dostatečným důvodem.“ Pomalu s pevnou odtažitostí vyslovoval poslední slova s precizností soudce nejvyššího soudu.

Ani jeden se lektvaristovi neodvážil podívat do tváře, jen na špičky bot.

„Ehmm… děkuji za vaši ochotu, Severusi.“ Sepjala Minerva dlaně a vstala.

Všichni přítomní se na čarodějku zahleděli, každý z jiného důvodu.

Provinilci doufali ve zmírnění trestu a Snape, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost.

„Pravidla školy se postupem času lehce změnila, ale i tak vám zaručuji, že trestu ti dva rozhodně neujdou,“ potvrdila svá slova ukázáním prstem na sedmáky, „bohužel k vaší nespokojenosti vyhozeni nebudou, a to s konečnou platností,“ potvrdila McGonagallová.

Severus se nesouhlasně zamračil. Vlastně ani nedoufal, kvůli měkkému srdci učitelky přeměňování, že oba vyhodí, alespoň si tu získal nepopiratelnou autoritu.

„Jak myslíte, Minervo, dovoluji si tedy navrhnout trest.“ Muž se přesunul ke stolu přímo naproti zástupkyni ředitele.

V každém zatrnulo.

„Dobrá,“ přikývla. Minerva nechtěla zbytečně vyvolávat spory, a když už se tedy spokojil s jejich nevyloučením, svolila tedy ke příhodnému trestu.

„Oběma dvěma uděluji třítýdenní trest v podobě úklidu mé třídy bez použití kouzel. Pan Bugsly jistě velice rád vydrhne otisk na lavici po pozadí slečny Woodové, že? A vy, slečno, budete každý den čistit kotlíky, ať víte, na co ty ruce máte, samozřejmě vše bude probíhat pod mým osobním dozorem. Dohlédnu na to,“ dokončil svou litanii smrtijed. 

McGonagallová přikývla s upřímným politováním.

Až nyní byl Severus spokojený, nejen, že nebude muset tu otravnou práci dělat sám, navíc si ty dva pořádně vychutná. Po uplynutí trestu nebudou mít ani jeden chuť na vzájemné sblížení, pomyslel si škodolibě, o to se postará.

„Já vám odečítám padesát bodů a teď běžte.“ Mávla rukou přísně profesorka.

„Severusi,“ oslovila jej, jakmile studenti vyklidili pole.

Zadržela muže u dveří. Po tomhle nepříjemném incidentu neměla pražádnou chuť s ním mluvit, ale už jen z přátelství k Lily mu musela domluvit.

„Severusi, chtěla jsem vás jen poprosit, abyste byl ke slečně Evansové vlídnější. Nechci tu rozebírat vaše vzájemné vztahy, ale nechci tu žádné problémy. Vše se dá řešit i bez zbytečných rozepří,“ snažila se tmavovlasému muži promluvit do duše.

„Nic nepopírám, Minervo,“ připustil, „bohužel vám musím sdělit, že do mých soukromích záležitostí, vám nic není, s konečnou platností.“ Snape ukázal učitelce svůj profil a nakonec záda.

Rozhovor byl u konce.

Snape se rozešel chodbou, až mu delší vlasy hrozivě povlávaly kolem tváře, celkově budil dojem temného boha Háda, jak sestupuje do podsvětí. Svého tmavého království budící respekt a ve smrtelnících zaséval semínka strachu.

Teprve po zabouchnutí dveří svého kabinetu nechal popustit uzdu svému vzteku.

Popadl první věc, jež mu přišla pod ruku.

Tvrdě mrštil lahvičkou o zeď.

Tak slečna Evansová si stěžovala, mumlal si se zaťatými zuby.

Stále se nechtěla vzdát myšlenky jeho odstranění a on se domníval, jak jí dal dostatečný důvod se k němu nepřibližovat.

Pravda, už se za ním neplížila, ale stěžovat si? Jak žensky slabošské.

Podcenil ji, podcenil tu hezkou tvářičku, která by neprotestovala, kdyby si ji tehdy na stole vzal. Při té představě se ušklíbl.

Rozhodně nepřicházelo v úvahu, že tu dnešní slovní potyčku přehnal, ještě scházelo, aby se přišla omluvit, a to jediné by ho nejspíše dokázalo vyvést z míry.

Ne, neudělá to, je příliš hrdá, příliš krásná, příliš nedosažitelná.

Ale pro koho? napovídal mu vnitřní hlásek.

Pro Severuse Snapa?

Pro smrtijeda, ti se neřídí nějakými pravidly. Berou si, co se jim líbí, lákal ho hlásek.

To je možné, ale teď jsem profesor, mám povinnosti a pak je tu ten závazek.

Hlupák je ten, kdo zaváhá.

Nejsem hlupák! hádal se sám se sebou.

Tak si nenech druhou šanci proklouznout mezi prsty.

Chtěl to vůbec poslouchat? Už tak té zpropadené Evansové měl plnou hlavu.

Avšak každá další myšlenka se zaobírala jejím nahým tělem a lákajícím pohledem.

Potlačil intenzivní touhu pod svým hábitem, ještěže jsou tak volné a více toho skrývají, než odhalují.

I přesto, jak mocné pocity v něm kolovaly, se uklidnil, pak pohlédl pod sebe na tu spoušť.

Výluh z kostitřasu, jaká škoda, znalecky ocenil vzácnou tekutinu, kterou tak lehkovážně použil jako prostředek k ventilování svého vzteku.

Možná by slečně Evansové měl dát dobrý důvod, aby si na něho dala pozor, sklepení obsahují různá nebezpečná zákoutí.

Severus s již vyrovnanou povahou a tvrdým výrazem přešel ke svému stolu.

Nebyl tu celé dopoledne, jedna hodina za druhou ho otrávila dostatečně, aby neměl chuť ani na oběd, protože nalézat se mezi takovými idioty, kterým dělá problém i sebeprimitivnější lektvar by dohnal k slzám snad i jeho.

Proto se tu objevila ranní zpožděná pošta.

Nic zajímavého jen noviny.

Denní věštec pod vedením Arnolda Yaxleyho, samozřejmě smrtijeda, se vskutku zlepšil o sto procent, alespoň od té doby se tam píšou zajímavé věci, odfrkl si.

Zvedl noviny a zběžně prolistoval stránky, poté je odložil stranou.

Pod dnešním výtiskem však leželo ještě něco. Dopis.

Ne, pozvánka.

Nemýlil se.

Ten zatracený večírek Luciuse Malfoye. Příští měsíc.

Znechuceně hodil kus papíru do krbu a díval se, jak hoří.

Horké plameny si pohrály s kartičkou během několika vteřin. Zbyl jen popel.

Poté si ztěžka sedl do svého černého křesla, ruce opírajíc o područky a začal přemýšlet a spřádat své temné plány.


Autor: kralovstvifantasie | Datum zveřejnění: 10. 10. 2015 - 23:21 | Rubrika: Death potion





Komentáře

Přidat komentář

Zbývá 1000 znaků.