Přihlásit seRozcestník blogůChci také blog      
záhlaví

4. Kapitola

 

 

Kapitola 4

Temný les


 
 
 
 
 
To je podivné.
 
Kam to jde?
 
Profesorka Obrany proti černé magii zahlédla gotickým oknem postavu, jak odchází z hradu.
 
Nebylo pochyb, kdo ta osoba může být.
 
Pozorovala postavu, jak si to míří přímo z kopce dolů rázným krokem.
 
Nepřemístil se.
 
Aby Snape šel navštívit Hagrida se zdálo nepravděpodobné.
 
Dívce šrotovaly v hlavě otázky. Po tom nenadálém zjištění před pár dny se od toho netopýra držela v uctivé vzdálenosti. Nyní však ta podlá zvědavost vystrkovala růžky.
 
Možná má s někým schůzku? Nějaký posel? Vyzvědač? Jde někomu prozradit důležité informace? V této nebezpečné době jste mohli věřit jen málokomu, nikdo nebyl v bezpečí.
 
To se muselo prověřit!
 
Za pár minut vyběhla z hradu po zasněžené cestě skrytá pod pláštíkem noci. Bedlivě se připravila. Teplé vlněné šaty, kabát s kožešinovým límcem a plášť, alespoň to neprofoukne.  
 
Hurá do sledování!
 
Seběhla kopec. Učitel už musel být v lese. Pohled sem a tam. Nikdo nikde. Kdo by co také kolem jedenácté v noci pohledával venku, že? Kromě nich dvou.
 
Zapovězený les ji uvítal svou děsivou tichostí, obrovské větve se nenakláněly k sobě, ani neševelily svojí divokou nezkrotnou píseň, panovalo bezvětří.
 
Sakra, další nepříjemnost.
 
Moc toho vidět nebylo, nesměla se prozradit, tudíž logicky nešlo použít jakékoliv kouzlo, které by ji prozradilo sledovanému. Navíc by tak na sebe upozornila ty hrůzostrašné nebezpečné tvory s drápy a zuby číhající na hloupého návštěvníka.
 
O důvod víc se vrátit, pomyslela si.
 
Toužebně pohlédla zpátky, kde ještě prosvítal obrys velké stavby.
 
Děsivé místo, stíny stromů se protahovaly a jejich pahýlovité větve tvořily jakési svraštělé ruce, v níž by neopatrní mohli uváznout. Nemluvě o kluzkých kamenech, jedovatých rostlinách a světluškách, které vás místo do bezpečí zavedou k nějaké hordě obrů nebo k něčemu ještě horšímu.
 
Ne, zakroutila hlavou a zbavila se tak strachu.
 
Najednou si na zemi všimla stop. Jeho stop.
 
Naděje stoupla.
 
O půl nohy větší a mohutnější otisky vedly do srdce kouzelného lesa. Jen doufala, aby to nebylo nějaké matoucí kouzlo. Člověk tu mohl tápat do rána.
 
Šla dál, pět minut, deset minut, dvacet.
 
Po smrtijedovi ani stopy. Tedy stopy tu byly, ale on ne.
 
Žádný zvuk křupajícího sněhu ani mihnutí pláště.
 
V noci při svitu měsíce se zdálo vše tak cizí a víceméně stejně tajemné.
 
„Ah…“ vydechla.
 
Něco se tu pohybovalo.
 
Lily zůstala v očekávání stát, jako by jí boty přimrzly k zemi.
 
Že by přeci jen?
 
„Má lásko…“ zašeptal sametový hlas rozléhající se krajinou.
 
Dívka se otáčela, má snad halucinace? U všech kouzelníků, byla bláhovost, že by si ji nějaký milenec spletl se svou družkou, sem přeci nepřišla živá duše.
 
Jsi to ty, má lásko? Přišla jsi za mnou?“ okouzlující vibrace toho medového tónu rozechvívaly každičký kousíček přírody v okolí.
 
Ozvěna se mazlila s každičkou vločkou i stromem.
 
Zmatená profesorka vytáhla hůlku. Uchopila to chladné dřevo svou zkřehlou rukou.
 
„Co jsi zač? Ukaž se!“ přikazovala. Nikdo nemohl bojovat proti neviditelnému nepříteli.
 
Neboj se mě, krásná dívko,“ šveholil hlásek, snažíc se získat důvěru.
 
Najednou ucítila závan chladného vzduchu.
 
Neznámá bytost se ozvala z jiného místa. „Zůstaň tu se mnou. Jsem tak osamělý.“
 
Znělo to tak lítostivě, cosi ji nutilo souhlasit.
 
Z dálky zahoukala sova.
 
Na Snapa zcela zapomněla, teď se tu potýkala s něčím horším, a to tu bytost ještě ani okem nezahlédla.
 
„Buď mou družkou,“ okouzloval hlásek škádlivě. Bylo stále těžší odolávat.
 
Najednou stál přímo před ní. Pochopila, proč nechtěl tu svou tvář ukázat. Své ostré drápy ženě zasekl do ramene, aby tak prohloubil bolest a znehybnil svou oběť.
 
Lily vykřikla. Bohužel pozdě.
 
Pařáty si neúprosně zaryly cestu k obnažené pokožce zalité krví. Tepna nebyla daleko.
 
Upír!
 
Tvor velice podobný člověku s havraními vlasy se však přesunul dál, vyhrnul rukáv a zakousl se do zápěstí, aby si tak vychutnal doušek čerstvého nektaru. Krk si nechával na později jako třešničku na dortu.
 
Upíři vysávali krev z živých lidí, pokud oběť zemřela, stane se krev toxickou, pokud se měl nasytit, tak musel s rozvahou.
 
Mocné stvoření noci stižené kletbou podobně jako vlkodlaci přenášeli ten prokletý virus dál.
 
Rubínová krev se mu řinula lačně do úst a tím svou oběť vyčerpával.
 
EXPECTO PATRONUM!“ Z hůlky vyšlehlo oslepující světlo což, jak doufala, upíra zažene.
 
Protivník se skutečně lekl krásné nehmotné laně s velkýma očima a dal se na ústup, jenže neutekl.
 
Kdo by také utíkal od oběti, jež je tu sama? Prakticky chytrý lovec si počká, až nebožačku upíří jed pohltí a vezme všechny síly.
 
Lásko….“ žadonil. Pohyboval se jako stín na okraji světla a tmy.
 
Vyčkával.
 
Kouzlo sláblo, až laň zcela vybledla. Ztratila se v nenávratnu.
 
Lily šly od úst chvějící obláčky páry, rána na ruce pálila a bolestně tepala.
 
Musí se odtud dostat!
 
Než stačila udělat jediný krok, vrhl se na ni. Povalil svou oběť do sněhu a násilně se sápal přes kabát ke kůži. Vampýr si tentokrát vybral krk, tam, kde se sbíhá největší řečiště té lahodné životodárné tekutiny.
 
„Koukej mě nechat být, ty zrůdo!“
 
Znovu vykřikla a jak se snažila bránit, hůlku jí ta zrůda vyrazila z prstů. Teď nastal čas na paniku! Kopala a mávala rukama kolem sebe ve snaze zabránit útočníkovi v počínání.
 
„Revertis fartis!“ kdosi vykřikl.
Kouzlo prokletého zabijáka vystřelilo vysoko do vzduchu a tvrdě s ním praštilo o deset metrů dál.
 
„Co tu zatraceně děláte!?“ obořil se na Lily Snape, když k němu konečně vzhlédla.
 
Zuřil. Svraštělé obočí, zježené vlasy a výraz bezmezného zadostiučinění.
 
„Jsem na procházce, abyste věděl. Právě jsem si našla nového přítele,“ opáčila. Těžce se zvedala na nohy, zatímco Severus mlčky zkontroloval dívčin stav. Rychle před mužem stáhla rukáv.
 
Pozdě. Dávno si toho všiml.
 
Zabijákovým bystrým očím nic neuniklo. Rychle přehodnotil situaci.
 
„Je vidět, jak vás k smrti zbožňuje.“ Zpražil ji pohledem někoho, kdo je v nesprávný čas na nesprávném místě. „Stůjte za mnou!“ poručil Snape netrpělivě a instinktivně propátrával okolí.
 
Rozmíška stále nekončila.
 
Nebýt toho nelidského řevu přemístil by se ke škole a jí by si ani nevšiml, měla štěstí. Navíc na takové pohádky jaké se mu snaží namluvit, rozhodně neskočí, není hlupák, za jakého ho považuje. Spočítal si co a jak ještě dřív, než sem doběhl.
 
Alespoň se tvářila provinile.
 
Severusovy napjaté nervy napovídaly, že tu stále ještě někde je, cítil ho.
 
Najednou se Lily skácela k zemi.
 
Severus se prudce se otočil, rozhodnutý znovu zaútočit, jenže to bylo horší, než se obával.
Zákeřný jed kolující teď v tom slabém ženském těle se rozšířil, tím se vědomí pohroužilo do světa snů.
 
„Ještě tohle,“ zanadával si nahlas.
 
Chytrá, ale neopatrná.
 
Upír vycítil příležitost. Domníval se, že muž bude stejně lehkým soustem a vrhl se vpřed, to se však mýlil.
 
„AVADA KEDAVRA!“
 
Tvor lačnící po krvi se teď sám válel ve stále více prosakující kaluži té rudé tekutiny, nebylo pochyb.
 
Byl mrtev.
 
Snape se pohotově sehnul a uchopil slečnu Evansovou do náruče a s prásknutím se přemístil k hradní bráně.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
„Madam Pomfreyová!“ vyhrkl Severus, jakmile rozrazil dveře ošetřovny. „Naléhavý případ.“
 
„Co se stalo, profesore?“ dožadovala se žena odpovědi a ukazovala, kam má promrzlou Lily položit.
 
„Kousl ji upír, máte tu protijed?“ Loupl po strohé ženě okem.
 
„Ano, pane.“ Odspěchala urychleně pryč.
 
Severus z ženy začal stahovat kabát, naštěstí to stačilo. Pomyšlení, jak jí sundává šaty a obnažuje tak to dokonalé božské tělo, se mu na tvářích usadil malý červený flek. Na víc se nezmohl, myšlenka se zarazila jen u rozepínání drobných knoflíčků, než to divadlo ve své vlastní hlavě zarazil.
 
Teď se před ním skvěla krvácející rána, dva hluboké bodné ranky po mrtvém útočníkovi.
 
Musí ji zachránit, kdyby to neudělal, padla by vina očividně na něho, navíc by si to sám patrně neodpustil.
 
Co ji to proboha napadlo sledovat ho?
 
Lily dýchala mělce, hrudník se zvedal jen nepatrně, snad se ten jed nerozšířil tak moc, pokud to stihnou, nepromění se v to bezduché stvoření.
 
Jed.
 
Musel jej nějak dostat ven. Hůlkou to nešlo. Co sakra dělá ta zpropadená ženská? Než něco najde, bude pozdě.
 
Snape se sklonil. Prokáže jí nesmírnou službu, jak se asi bude tvářit, až zjistí, jak jí zachránil život?
 
Přitiskl svá ústa k ráně a sál. Muselo to pekelně bolest podle dívčina výrazu.
 
I Severuse pálil jazyk, a to mu jed nekoloval v žilách.
 
Ošklivě vyhlížející černou tekutinu vyplivával na zem vedle lůžka. Samo čistící kouzlo fungovalo na jedničku, jako dehet odporná hmota válející se na podlaze se vsákla do dlaždic. Nic nenasvědčovalo faktu, co tam ještě před pár vteřinami leželo.
 
Znovu a znovu.
 
Čas jim moc nenahrával, každá minuta se cenila.
 
Zatímco ji sem odnášel, nákaza se šířila.
 
„Tady to je.“ Udýchaná slečna Pomfreyová vtiskla Severusovi do dlaně malou lahvičku. Nekompromisně slečně zraněné pootevřel chladná růžová ústa a vlil jí ten nechutný odvar mezi rty.
 
Dívka se začala zmítat a vrtět, nesměla to vyplivnout.
 
„Pouta,“ prones pohotově a máchl hůlkou. Po stranách lůžka se jako hadi ovinuly silné kožené popruhy kolem učitelčiných rukou i nohou.
 
Zacpal jí pusu dlaní a s ošetřovatelkou čekali, až záškuby pominou.
 
Když bylo po všem, oběma zmizela ustaraná vráska kolem očí.
 
Slečna Evansová upoutaná na lůžko spala klidně, stačilo jen obvázat rány.
 
Nebudili ji, nemělo to cenu. Celá ta akce rudovlásku tak vyčerpala, že by nezvedla ani víčko.
„Běžte si raději také lehnout, profesore. Tady už nic nezmůžete,“ doporučila sestra, vidíc Snapův strhaný obličej, „postarám se o ni.“
 
Nepřel se a beze slova odešel.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Temný les, šumění větru, chlad, hrozná zima pronikající pod každičký centimetr šatů.
 
Lily sice byla v bezvědomí, ale alespoň něco vnímala.
 
Někdo ji zachránil, určitě.
 
Přišli pro ně? Vyslal Snape nějakou zprávu?
 
Poslední vzpomínka se zdála tou poslední. Síly ji najednou opustily a ona padla do sněhu.
 
Beznaděj.
 
Pak cítila hroznou bolest spalující celé promrzlé tělo, žilami postupoval oheň a hrozil, že ji spálí. Začala se vzpouzet, kopat, jenže to nepomohlo, ba co víc. Připoutali ji.
 
Proč měla takovou nutkavou potřebu kousat?
 
Náhlá agrese vůči lidem ochotným ji pomoci dívku samotnou vyděsila.
 
Po několika hodinách se probudila. Neotevřela oči, to se zdálo ještě moc složité, a hýbat se byl vskutku herkulovský úkol.
 
Někdo tu byl! Jeden? Né, víc lidí.
 
Mluvili.
 
„Cože? To nemyslíš vážně, Beatrice!“ zalapala dívka po dechu. „Vážně spolu byli v Zakázaném lese?“
 
„Jo, vím to naprosto přesně, Viky,“ pyšnila se druhá studentka nad tím skvělým drbem.
 
„Od koho? Kdo ti to řekl?“
 
Viky se naklonila ke kamarádce a ztlumila hlas: „Řekla mi to sama madam Pomfreyová, nevymýšlím si.“
 
„Co tam asi ti dva mohli dělat? Pochybuju, že lovili bludničky nebo ďasovce. Já bych nevěděla, o čem si se Snapem mám povídat, vážně mě děsí,“ zachichotala se.
 
„A ty si myslíš, že spolu mluvili?“ Nový záchvat smíchu rval slečně Evansové uši.
 
„Třeba šlo o neverbální rozhovor, jsou i jiné chvíle, kdy nemusíš nic říkat,“ narážela Beatrice na něžné chvilky ve dvou, které už s nějakým chlapcem nejspíše vyzkoušela.
 
Lily toho slyšela právě dost. Nejen, že žije, díky bohu, ale ta historka už se přetřásá celým hradem!
 
Musí tomu nějak zarazit.
 
Zraněná profesorka se viditelně pohnula a studentky přestaly klábosit.
 
„Tak dost všechny ven!“ zazněl rozhodný hlas ošetřovatelky a boty několika lidí se začaly šoupat po podlaze směrem ke dveřím.
 
Až teď se jí ulevilo. Konečně odešly.
 
„Raději neotevírejte oči, slečno, ještě několik dní potrvá, než si tělo zvykne opět na světlo, stále v sobě máte upíří účinky po kousnutí, nebezpečí je však zažehnáno,“ vysvětlovala ochranitelsky madam Pomfreyová.
 
Lily přesto pootevřela oči i přes varování a byla oslepena zcela běžným denním světlem, pro ni s katastrofálními účinky. Znovu je bolestivě zavřela.
 
Cítila slzy v očích.
 
Au...“
 
„Já jsem vám to říkala.“ Pohladila ji ošetřovatelka po ruce. „Odpočívejte,sdělila a odešla.
 
„Hmm…“  
 
 
 

Autor: kralovstvifantasie | Datum zveřejnění: 10. 10. 2015 - 22:50 | Rubrika: Death potion





Komentáře

Přidat komentář

Zbývá 1000 znaků.