Přihlásit seRozcestník blogůChci také blog      
záhlaví

1. Kapitola

 

 

Kapitola 1

Nečekané setkání

 
 
 
 
Nekonečné schodiště končilo u dobře známé sochy gryffina, rádoby objímajíc svými křídly osobu, jež se před něho postaví.
 
Dívka s dlouhými rudými vlasy jako plameny samotného pekla vyslovila zvučné heslo a dravý pták se odsunul do pozadí, aby tak odhalil vchod za sebou.
 
Vstoupila.
 
Lily Evansová, mladá okouzlující dívka a čarodějka, si to namířila přímo do ohromné kanceláře ředitele Brumbála.
 
Toho času zde učila na postu profesora obrany proti černé magii. Svůj obor milovala. Hned po studiích jí sám Albus nabídl toto místo a ona vděčně přijala. Pracovala s žáky všech ročníků již čtyři roky a nemohla si vše vynachválit.
 
Zrovna začala hodina, proč ji tedy sám ředitel volá do své kanceláře pomocí spěšného psaníčka, jako by snad něco provedla? O ničem neví, vše, co dělala, dělala s vědomím a myslí na dobrou věc, muselo to mít tedy nějaký vyšší důvod.
 
Ale jaký?
 
Mladá dívka vyběhla po několika mramorových schodech do jakéhosi předpokoje, nebo spíš knihovny, spisy a publikace vázané v kůži stály neslyšně v policích a tyčily se do stropu pečlivě narovnané v policích všude kolem zdí.
 
Prošla průchodem přímo do srdce kruhovité ředitelny, několik učitelů postávalo před mohutným vyřezávaným stolem, za nímž stál sám ředitel Bradavic ve své stříbrné róbě.   
 
Jsou tu i ostatní, že by nějaké nové nařízení? Je pravda, pán temna Ten-jehož-jméno-se-nesmí-vyslovovat stále sílí, a proto i zde je nutná opatrnost.
 
Nemůže jim snad dát chviličku oddech?
 
Z dálky poznala ušpiněnou zástěru dobrotivé profesorky Pomony Prýtové a také toho malého učitele kouzelných formulí Filiuse Kratiknota, jehož výška sahala jen k prsům štíhlé Minervy Gonagallové, ředitelově pravé ruce.
 
Překonala dalších pár schodů vsunutých mezi dva mramorové sloupy po stranách clonících výhled na zbývající členy představenstva. Zřejmě přišla poslední.
 
Najednou se Lily naskytl náhled na všechny, i co skrýval dříve jejím bystrým očím zacloněný prostor, a zastavila se na posledním schodě doslova opařená.
 
Dívce problesklo hlavou plno nepříjemných myšlenek, teď již chápala zachmuřené obličeje na tvářích profesorů, dokonce se jeden usadil i na té její.
 
„Co tu dělá on?“
 
To byla její první myšlenka, jež se slečně Evansové drala do úst při pohledu na vysokou tmavě oděnou osobu, která jí nevěnovala ani jeden pohled.
 
„Pan Severus Snape se zde uchází o volné místo učitele Lektvarů, slečno Evansová,řekl Albus Brumbál a věnoval dívce vidoucí pohled přes obroučky svých brýlí.
 
V Lily se hnuly dávno zapomenuté pocity a dokonce i trocha lítosti, Severus, spolužák, arogantní ničema, smrtijed, tak to tedy ne, znala ho jako uzavřeného mladíka s popelavě bledou tváří, štíhlým tělem, dlouhými kostnatými prsty a po ramena dlouhými rovnými vlasy, ale ten charakter, není divu, že se svou duší přidal k temné straně.
 
Neviděla ho osm dlouhých let, bohužel slyšela dost, z jakého důvodu se hlásil o toto místo? Je vážně tak hloupý, když si myslí, že mu Brumbál přenechá místo po Křiklanovi a poplácá ho po zádech s významným: vítám tě u nás?
 
„Pan Snape přísahal na svůj život věrnost této škole a jejím zákonům, dobře víte, co to znamená,“ řekla Minerva, ke které se překvapená Lily přiřadila, aby tak čelili nepříteli společně.
 
„To nemyslíte vážně, pane!“ protestovala a rozohněně sjela muže pohledem, moc se nezměnil, vlastně vypadal jako předtím, až na to, že dospěl v muže stejně jako ona v ženu. V dívce to jitřilo staré rány deroucí se na povrch a musela zabránit zkáze celé školy.
 
„Pane, je to smrtijed!“ opovážila se jej veřejně obvinit jako jedinou poslední šanci na úspěch a celá sešlost čarodějů za jejími zády strnula, kromě ředitele majícího vše pevně ve svých rukou.
 
Tentokrát to přehnala.
 
Věděla to od toho momentu, co to prokleté slovo vůbec vypustila ze rtů, Snape oděn v dlouhé tmavé havraní roucho do ní zabodl své pichlavě černé oči, až celá znejistěla, tvrdý pohled zapůsobil tak mocně, až si připadala jako beruška uvězněná v jantaru.
 
„Být vámi, slečno, dávám si větší pozor na to, co říkám“ přivřel své oči dravce, „mohlo by se vám to vymstít…“ zasyčel. Intonace toho arogantního mužského hlasu dávající důraz na jednotlivé slabiky pronášené mučivě pomalu, ji rozechvěla po celém těle jako plížící se smrt. Tohle jí jen tak lehce nepromine.
 
Kdysi v něm přebývala alespoň špetička dobra, bohužel, nyní se už zdála naprosto udupaná, ztracená, utopená v těch tmavě pronikavých očí.
 
Pokud by byla zbabělec, zalapala by po dechu.
 
Takovou radost mu nedopřeje.
 
„Jjj… jste si jistý… ppppro… fesore?“ zakoktal mladý Quizinus Quirrell vykukující z davu, i on měl očividně zájem o přežití školy, žáků a hlavě sebe.
 
Naprosto absurdní situace se měla ještě prohloubit následujícími slovy.
 
„Jak jsem již měl čest promluvit si s tímto mladým mužem, je ochoten podstoupit to riziko a obětovat se pro nás všechny. Výměnou za zdejší zaměstnání nás bude informovat, co se v přibližné době bude odehrávat na straně zla.“Vždy vyvážený Albusův hlas se ani v tak těžké chvíli, jako je tato, nezměnil. Nic nebral na lehkou váhu, vědom si velkého rizika, koho si to sem hodlá vnutit.
 
To se však nelíbilo přihlížejícím, jenže mlčeli, až na Lily, která chtěla bojovat do samotného konce.
 
„On se hodlá zříci vy-víte-koho?“ Vykulila oči a nevěděla, zda tleskat Snapově genialitě nebo bláhovosti za tak riskantní kousek, jak je všechny ošálit. „Pochybuju, že k nám bude tak upřímný, a než se vzpamatujeme, mnozí z nás tu budou za měsíc ležet s proříznutým hrdlem. Nevidíte snad, jak je to absurdní?“ Vystoupila vpřed čelit vetřelci.
 
Snape se utápěl v tichosti se svým vlastním stínem, ruce křížem nepřístupně založené na hrudi, jako někdo, kdo si je dobře vědom své moci a nadřazenosti, vše mu zatím nahrávalo do karet, podařilo se mu mezi čtyřma očima přesvědčit ředitele Bradavic, aby mu důvěřoval a za to mu dal cennou záruku, a teď to pokazí ta holka? V duchu se ušklíbl tím povýšeným způsobem, jenž v lidech zanechával strach ještě dlouho poté, co odešel.
 
„Pokud máte proti mně nějaké výhrady, řekněte mi to narovinu,“ osopil se na dračici před sebou, viděl jí v očích, jak moc se ho chce zbavit, a znovu se ušklíbl, stále mu nemůže zapomenout těch pár slov pronesených kdysi dávno u jezera, měla odvahu, ale to se v jeho očích ztrácelo za smrtijedskou maskou, stejně neviděla dál jak na špičku svého nosu.
 
Jak očekával, neměla slov, jen tak pootevřela ty svoje sladké rty a zase je zavřela, toho využil ředitel a vstoupil mezi ně.
 
„Tak dost!“ rozhodl, poté se obrátil k dívce, „pan Snape podal dostatečný důkaz své loajality naší věci. Netřeba říkat, že potřebujeme každou pomoc.“ Ředitel svá slova myslel smrtelně vážně. „Navíc se nám profesor Lektvarů náramně hodí. Pan Horácio odchází na odpočinek a je jen dobře, že jej vystřídá jeho výborný student, je to tak?“ Mužík jménem Křiklan v zástupu přikývl.
 
To snad není možné! rozčilovala se Lily, až jí tváře žhnuly jako rozpálené žárovky. Oni to už odsouhlasili, copak toho zloducha neprokoukli jako ona? Zrovna teď se na ni díval shora s tím svým vítězoslavným úsměvem, ve kterém nebyl ani náznak po vřelosti.     
 
„Jaký důkaz?“ nedala se tak snadno.
 
„Prozradil jsem místo, kde hodlá můj pán zaútočit příště,“ přednesl. Vyzradil jen nejnutnější část. Již dávno se naučil opatrnosti a nevynášet na stůl zbytečně moc užitečných informací, častokrát mu to zachránilo život a nebýt nitrobrany asi by tu už nestál.
 
Lord Voldemort neodpouští. Poslední, kdo se mu protivil, padl bez lítosti mrtvý k zemi, ať se jednalo o mudlu, čaroděje či smrtijeda. Naštěstí o něm nepochybuje, za těch pár let si zasloužil čestné místo po pánově levé ruce jako jeden z nejschopnějších a rozhodně by ho nenapadlo slovo zrada, vše, co dělal, si předem pečlivě naplánoval, s Brumbálem se dohodli na smlouvě a faktu dvojitého agenta.
 
To samé slíbil Voldemortovi.
 
Hra je rozehraná.
 
Chvíli ho dívka s rudými vlasy a smaragdovýma očima upalovala zaživa, pak sklopila poraženě oči k zemi.
 
„Dobrá, pokud si tedy přejete mít tu zrádce, poslužte si.“ Zamračila se Lily, poté odešla společně s houfem ostatních profesorů, jež se nezmohli ani na jedinou výtku proti Severusově přijetí.
 
Bradavice měly nového profesora a učitele nového kolegu.
 
„Tak, Severusi.“ Albus mu nabídl kožené křeslo před svým stolem. „Obávám se, že vaše přítomnost a hlavně minulost vyvolala ve všech zmatek. Ostatně to se dalo čekat. Nicméně vám věřím, snad mou důvěru nezklamete.“ Už kde kdo věřil v ředitelův sedmý smysl, jakési oko do duše, jímž hodnotil všechny v dosahu. Pokud viděl ve smrtijedovi záchranu, patrně tomu tak muselo být.
 
Tmavý stín se odlepil ze svého místa a postavil se před stůl, nesedl si, jen vystavil svůj bledý obličej svitu skomírajících svíček.
 
„Nezajímají mě pocity ostatních.“ Severus to řekl s takovým chladem, že by se snad i kámen rozdrolil na jemný písek.
 
„Tak k věci, nebudete používat zakázanou magii v prostorách školy, jen nevyhnutelně, dále váš kabinet je ve sklepení. Profesor Křiklan vám vysvětlí co a jak, tuším, že jste spolu dobře vycházeli, nemám pravdu?“ Neřekl Snapovi do očí, jak jsou si oba v jeho očích podobní, nejraději by je nazval černými pavouky, jenže tím hrozil ztrátou důvěry u tak ochotného informátora, kterého nutně potřebovali.
 
Čas ukáže.
 
Jestli se domníval, že mu Snape bude klást nějaké podmínky, naprosto se spletl. Souhlasil se vším bez zbytečných řečí.
 
„Teď tedy uzavřeme smlouvu.“
 
 
 
 
 
 
 
 
Kdosi se vloudil do Snapova nového působiště, nebo spíše učebny Lektvarů ve sklepeních hradu.
 
Ženská postava bez klepání pootevřela těžké okované dveře a protáhla jimi svou štíhlou postavičku.
 
Skrze svůj náklad v rukou v podobě desítek spisů seskládaných v kožených deskách povětšinou tmavé barvy s otrhanými rohy téměř nešlo vidět.
 
Lily, i když velmi nerada dnes již podruhé, musela snášet Snapovu děsivou přítomnost.
 
Sám netopýr sklepení nevisel za nožičky od stropu, jak očekávala, nýbrž se přehraboval a třídil ohmatané zkumavky, pipety a demižóny potřebné k vytvoření i primitivnějšího lektvaru, stranou od lavic na širokém stole.
 
Jakmile Severuse vlastní sluch upozornil na příchozího vetřelce, pomalu se ohlédl.
 
„Čemu vděčím za vaši návštěvu, slečno Evansová?“ Sjel dívku očividně pohrdavým pohledem a zaměřil se na spisy.
 
„Profesor Křiklan mě poprosil, abych ti to donesla ze sborovny.“ Obdarovala jej stejně nepříjemným pohledem.
 
„Na stůl,“ předešel její otázku kam s nákladem.
 
Jak přešla kolem muže směrem ke katedře, neodpustil si syknout: „Stále jste profesorovým miláčkem?“
 
Dělala, že jej neslyší, a položila svazky na své místo. „Myslím, že tebe měl raději než mě,“ přiznala, ač nerada. Tím si vysloužila Severusův úšklebek.
 
Nechoval se k ní zrovna přívětivě, jak by také ne? Obviňovala jej přede všemi u ředitele Brumbála, a kdo chce vydržet po boku pána zla, asi jemné způsoby také mít nebude, navíc chvála byl cit, který se mu palčivě nedostával.
 
Dívka si všimla bublající tekutiny v kotlíku nedaleko. Něco připravoval.
 
Nenápadně se připlížila a dávala si pozor, aby jí výpary nešly do té krásné rudé hřívy. Z Lektvarů měla vždy dobré známky, jenže tohle….
 
„Co je to?“ odvážila se zeptat.
 
V mžiku stál za dívčinými zády jako bouřkový mrak, nejspíše mu nedělalo zrovna dobře, když hodnotila jeho vlastní práci.
 
„Neopovažujte se na to sahat, je to můj soukromý lektvar.“ Strohá odpověď dívku přimrazila na místě, doslova za sebou cítila tu hustou nepoddajnou energii pohlcující tu její, mohla si i představit svraštělé obočí a pevně stisknutá ústa do tenké čárky.
 
Nesměla být nervózní, copak to tu bylo.
 
„Hmm, fazolka dřímalky, kořínky baldriánu, hadí zuby, mordovník, pelyněk, drcený kořen asfodelu.“ Pohladila přemýšlivě baldrián svými prsty a prudce se otočila.
 
To neměla dělat.
 
Stál tak blízko, až se přitiskla zády ke stolu a pohoršeně vyhrkla: „T..ty připravuješ doušek živé smrti?“ 
 
Strach v těch nevinných očí se zdál téměř hmatatelný a Severus na malou chvíli zvažoval, zda nemá přikývnout a tím tu odvážnou chudinku vyděsit místo toho zasyčel: „Tím bych vaši důvěru a ostatních asi moc nezískal že? Nebuďte hloupá,“ mluvil s ní jako s nějakou bezduchou studentkou tím proklatě odměřeným přízvukem. „To, co vidíte, je jen lehký uspávací lektvar, doplňuji chabé zásoby bývalého profesora, slečno Evansová, byla byste raději, kdybych vám dal ochutnat?“ Jedno jeho tmavé obočí vylétlo vzhůru a očekávalo odpověď.
 
Lily byla stále navážkách, zda má těm hadím slovům věřit, ale zbývala jí snad nějaká jiná možnost?
 
Znovu vyhrál a dívku to velmi pálilo, odsekla: „Ne, děkuji, raději dávám přednost čerstvé kávě.“ Muž se k ní sklonil a své paže přitiskl k okraji stolu, tím dívku uvěznil mezi svým tělem a stolem.
 
„Snad jste si nemyslela, že bych vás tu nechal pobíhat a naklánět se nad kotlíkem, aby vás zasáhly výpary doušku živé smrti, po tomhle budete v noci jen sladce spát, ušklíbl se. Hedvábné černé vlasy Severusovi spadaly kolem kamenné tváře, doufal, že jí tak dojde, jak je hloupá, to se však mýlil.
 
„Místo doušku živé smrti, byste si měl namíchat Euforii.“ (lektvar na dobrou náladu) Červenala se z toho, jak musela čelit Severusovým hlubokým černým očím asi tak pouhých třicet centimetrů od těch svých.
 
„Phh, na něco takové je zbytečné mrhat energií, natož ingrediencemi,“opovrhl doporučením. Nyní se ještě více nad Lily naklonil, zřetelně mohl zaslechnout, jak se Lily nervózně rozbušilo srdce. Natáhl jednou rukou za dívčiny záda k vařícímu kotlíku a utáhl ventil přívodu plynu, jednoduše uhasil plamen a hned na to se vzdálil, jako by se nic nestalo.
 
Obešel celý stůl a stanul naproti.
 
Tekutina uvnitř malého kotlíku přestala pomalu bublat.
 
Zaskočená kouzelnice se musela odvrátit a uklidnit, bohužel stejně bylo pozdě schovávat rozpaky před nepřítelem.
 
„Ztratila jste řeč, slečno Evansová? Snad vás přítomnost muže neuvádí do rozpaků?“ Aniž by vzhlédl z druhé strany, vhodil ještě několik přísad do svého díla, mohl jen hádat, jak moc je teď ta holka červená jako rak. „Domníval jsem se, že jste si už dávno zvykla vídávat toho budižkničemu Pottera v celé jeho kráse,“ zavrčel, neodpustil si tu štípavou poznámku a vůbec toho nelitoval, jen se zatvářil nepřístupně a povytáhl si rukávy svého profesorského roucha, do kterého se stačil převléknout.
 
„Ty…ničemo!“ spustila rychlostí vybuchující nálože. „Mě neošálíš, já dobře vím, co tu chce smrtijed jako ty pohledávat! Možná jsi zastrašil všechny okolo, ale u mě se toho nedočkáš. Jaký máš plán? Jakmile náš všechny ukolébáš, tak nás zabiješ, mám snad věřit, že tu jsi čistě z vědeckého hlediska? Že se chceš dát na dráhu učitele? Nebuď směšný, jsem možná naivní, ale né hloupý. Znám tě,“ oslovila padoucha, jež jí věnoval tolik pozornosti asi jako mouše na okně.
 
Lily se chvěla potlačovanou zuřivostí. Tvrdošíjná amazonka v jejím těle chtěla Snapovu hlavu na stříbrném podnose za jeho ignoraci. Zatracený čaroděj! Tak ho nenávidí, chtěla ho blíže poznat a doufala v alespoň drobeček Severusovy osobnosti ze školních let, jenže se mýlila, jak hluboce se mýlila. Jak tak hleděla do těch černých cizích obsidiánových očí, viděla cizince.
 
Jednal s ní kousavě, nepřátelsky, povýšeně, co jiného čekala od stoupence zla, jenž se nyní záhadně přidal k těm dobrým.
 
Houbeles, to ať si nechá pro kentaury! Ona ho prohlédla, pokud to Albus nevidí, je to jeho problém, slečna Evansová bude na pozoru.
 
V jednom měl však pravdu. Ano, vídala Jamese blíže, jak si chytře domyslel, tak proč to její zrádné srdce začalo tak nehorázně tvrdě tlouci? Stačilo, aby se k ní Snape jen přiblížil.
 
Je to tím, jak ho měla kdysi ráda? To už je pryč, pouhá vybledlá vzpomínka. Kroutila v duchu hlavou, dávno pryč.  
 
Teď před ní stojí černé shnilé jablko, pokud do něho kousne, určitě se otráví.
 
Brrrr.
 
Severus Snape již neexistuje.
 
Je to jen tmavý arogantní stín s pichlavýma očima bez kousku slitování nad Lilyinými city, je to přeci vrah a zločinec, učedník pána zla.
 
Naprostý cizinec.
 
Vztek porušil čarodějčino okouzlující sebeovládání a ona popadla výtažek z pelyňku. Se sladkým úsměvem jej hodila do vroucí tekutiny, čímž zkazila celý lektvar, pravila: „Příště, když mluvím, mě budeš poslouchat!“ Celá její černočervená postava vyplula z chladného podzemí školní budovy jako vznešená labuť se zvednutým nosíkem a očima metajícíma blesky.
 
Vskutku. Takto se protivit někomu se jménem Severus Snape se nevyplácí, natož pro ženu.
 
Zabouchla dveře, želená klika tvrdým otřesem nepříjemně zavrzala, na to se nový profesor jen potutelně usmál.
 
„Ne, vůbec mě neznáš, Lily Evansová,“ zasyčel si pro sebe do chladných zdí své nové učebny. 
 
 
 
 

Tak to je konec, pokud se někdo prokousal až sem, dejte mi prosím vědět, jak se kapitolka líbila, děkuji. :-) Jinak odkaz na celý obrázek je tu


Autor: kralovstvifantasie | Datum zveřejnění: 10. 10. 2015 - 22:46 | Rubrika: Death potion





Komentáře

Přidat komentář

Zbývá 1000 znaků.