Přihlásit seRozcestník blogůChci také blog      
záhlaví

9. Kapitola

 

 

Kapitola 9

Nemocnice

 

 

 

 

Za naprosté tmy, kde problikával jen neonový nápis Hod dog, lákající přízraky do fastfoodu prošli ulicemi bez známek potíží.

Jen Amy trpěla nepříjemnou představou ostrých drápů a děsivých paží, které se na ní mohou každou chvíli začít sápat.

Všeobecné vití těch nestvůrných psů bez kůže se ozývalo odevšad.

Jakmile se k nim nějaká ta prokletá bytost byť jen přiblížila Pyramid Head coby dívčin ochránce ji srazil k zemi nebo rozsekl vejpůl.

Nijak se svými druhy nesympatizoval, na ulici platilo právo silnějšího, stejně jako na divokém západě.

Konec jejich cesty označoval velký nápis Alchemilla Silent Hillská nemocnice, nad názvem budovy problikával červený kříž.

Budova plná doktorů a skvělých chirurgů, nyní opuštěné místnosti a čekárny nesoucí stále ještě lékařskou pomyslnou naději těm kdo tu zbyli.

Head rozrazil dveře.

Čekárna, po levé straně, známá recepce s hluchým telefonem.

Další dvoukřídlé spojovací dveře měli být vytrhnuté z pantů a ležet na zemi, teď to budilo dojem, že přijely opraváři a všechno spravili do původní podoby.

Zvláštní.

Nijak překvapivé to však nebylo, s úderem sirény a příchodem světla se vše poškozené vracelo zpátky, zub času tu sice pracoval, místa si však úspěšně zachovávala svou původní podobu.

Obávaný kat věděl přesně kam jít, prošel chodbou s černobílou mozaikou dlaždic na podlaze přímo ke schodišti, nebohou Amandu táhl za řetěz sebou.

Chytře si nezvolili výtah, do něho by ten svůj sekáček asi sotva dostal.

První podlaží je uvítalo nepříjemným dusivým tichem a napětím číhajícím za každým rohem.

Nyní měli možnost jít vpravo či rovně.

Toto patro se zdálo o něco málo děsivější, na jedné ze zdí byly krvavé otisky rukou a vlastně všechny zdi nesly cákance stejné tekutiny.  

Z pravé strany se cosi blížilo.

Polekaná Amy vykřikla, to zrůdu v sesterských šatech popohnalo blíže ke svému novému objektu zkoumání.

Čepel lehce prosvištěla vzduchem, se smrtícím účinkem.

Zrůda se zavázanou hlavou skončila svíjící se v křečích na zemi.

Darill na stvoření temna pro jistotu ještě dupnul nohou takovou silou, až chodbou zřetelně zapraskaly kosti.

Nepříjemný zvuk, dívka si zakryla oči nad tou krutostí.

„Jdeme.“

Jediné rozumné slovo za velmi dlouhou chvíli, pomyslela si Amy.

Otrok na řetězu postupoval po chladné podlaze za svým dozorčím.

Rozrazil nohou další dveře, tabulky skla se rozdělily na tisíce malých střípků a gravitace si je stáhla k zemi.

Nekonečné bludiště chodeb a pokojů s čísly je zavedly až téměř k cíly do oddělení intenzivní péče.

Kdysi růžové zdi slibovaly příjemnou atmosféru, nyní vybledlé a bez života šířily nepříjemný děs.

Vpředu kdosi vyšel ze dveří s popiskem Dr. Kaufman, zrzavá kštice a bílé sesterské šaty pod kolena ještě dávaly tu trochu naděje pro budoucí pacienty, jenže Amandě to připomnělo něco zcela jiného.

„Ty potvoro!“ vyjekla, dívka se vrhla jako dračice na mladou sestru, poznávala v ní únosce své sestry.

Amy předběhla kata rychlostí blesku a vrhla se na ohromenou ženu před sebou.

„To ty jsi unesla Simon!“ láteřila s křikem, zatímco se zrzka snažila bránit rukama, vzdáleně připomínali dvě hašteřící školačky zápasící v bahně.

„Tak dost!“ přitáhl kat prudce řetěz k sobě, až byla Amy nucena sestru pustit. Nemohla k ní, takže ji alespoň výhrůžně probodávala pohledem.

Lisa Gerland zřejmě také nebyla potěšena novou návštěvou a proto se raději přitiskla ke dveřím doktora Kaufmana jako by za nimi chtěla zase zmizet.

„Kde je Alessa?“ promluvil hlubokým hlasem Head, před kterým by se třásl i rampouch.

Sestra zřejmě překvapena, že boss umí mluvit, jen natáhla ruku kamsi do tmy „T…tam…“ vykoktala ustrašeně kráska s bledou kůží barvy mléka a rudými rty.

Hned se pohnula vpřed, aby oba uvedla k nemocné, protože zůstat pozadu, riskovala odplatu té holky, co přitáhl sebou.

Po několika váhavých krocích za doprovodu toho velkého meče skřípajícího po podlaze ohlásil hlas sirény nadcházející den, to znamenalo, že jakmile po necelé minutě zničehonic ustala, vše se začalo zacelovat, sklo se ve vzduchu slepilo a vytvořilo výplň dveří, zdi se zbarvily zpátky do krásně růžové barvy pivoněk a krvavé stopy zmizely nadobro spolu se všemi přízraky, tedy až na Heada.

Lisa je vedla až na konec dlouhé nemocniční chodby k pokoji s rudým okultistickým symbolem uprostřed.

Amy už něco podobného jednou viděla na dveřích kostela.

Kulatý znak s pyramidou ve středu věrně připomínal značku Iluminátů, byl však jiný, než na dveřích kostela luteránů, ze kterého ji ty bezvěrci vyhnaly.

Pyramid Head si držel Amy těsně u sebe, nechtěl nic pokazit, tady šel po tenkém ledě, nesměl ohrozit svůj propracovaný plán, o kterém celou dobu cestou sem mlčky přemýšlel a zvažoval všechny možné situace.

Lisa v červeném svetříku bez klepání otevřela dveře…

 

 

 

„Všichni mě teď poslouchejte!“ dožadoval se David ticha.

„Všichni stojíme v nepříjemné situaci, jistě si uvědomujete, že životy nás všech jsou v ohrožení jen kvůli jedné čarodějnici oplývající silami zla!“ začal pomalu s citem, aby si získal pozornost a mohl s naivními lidmy dobře manipulovat.

To mu šlo dobře celý život.

Garcia měl štěstí nejen že, ho ten démon v podobě pavouka ušetřil, navíc mu poradil, kdo ví z jakého důvodu, jak se odtud dostat a on pro to udělá, cokoliv bude moci.

Vše muži nahrávalo do karet, dorazil k luteránům hned, jak začala tma, to znamenalo všeobecnou sešlost uvnitř kostela, přesně co potřeboval. Pevně věřil, že strach a špatné svědomí všechny lidi donutí zůstat uvnitř a vyslechnout jej.

Několik let práce u soudu ho naučila dokonalé přetvářce, jednáním s vrahy a násilníky ho vycepovalo k obdivuhodnému výkonu v jakékoliv situaci, proti tomu ti pobožní hlupáci nejsou žádným problémem, téměř se usmál.

Vsadil na svou oblíbenost u Christabell, jež mu dovolila vystoupit před oltářem a pronést co má na srdci.

Publikum k němu vzhlédlo se ušmudlanými tvrdými tvářemi.

Muž se opřel oběma dlaněmi o chladnou mramorovou desku oltáře ve snaze napodobit kazatele, „vím jak se zbavit tmy, jak se navždy zbavit prokletí nás všech moji přátelé.“

V několika řadách sedících vyvrhelů to zašumělo.

David se usmál, aby tak dodal odvahu ostatním, než je obětuje za sebe samého, „ve spánku se mi zjevil bůh a řekl, že je čas, čas jít do boje, čas povstat a vzít osud do svých rukou!“ zvedl ruce nad hlavu a kynul jako obávaný vojevůdce své armádě před nadcházející bitvou.

Kostelem se jako rána bleskem ozvalo zaklepání.

Všichni se naráz otočily, domnívajíc se, že si pro ně přichází temnota a potrestá je za rouhání mužových slov.

Otevřete dveře,“ poručila Christabell.

Dovnitř proklouzla mladá žena se zsinalým obličejem a dítětem.

Katolíci si viditelně oddechli.

„Vítám tě zpět Claudie…“ pokývla Christabell z první řady, „posaďte se,“ pokynula.

Představená řádu čekala, až se její ovečky usadí a dala znamení cizinci, jež se jí vlísal do milosti, aby pokračoval.

„Vyzívám vás, pozvedněte zbraně proti zlu, zničte démona! Spalte ho andělským mečem!“ prorokoval, až se hlas odrážel od ručně malovaného stropu.

„Slibuji vám, že najdete spasení v mých slovech, nechť řád povstane, zničme velkého démona a pak Alessu, jež nás nechala bloudit v mlze a seslala na nás neštěstí.“

V publiku se hlavy nervózně kymácely, jak si věřící mezi sebou šeptali, na nich to ale nezáleželo, hlavní slovo měla představená, zachránkyně, spasitelka chrámu božího.

Nikdo se neodvážil promluvit nahlas.

Za celou půlhodinu David dokázal nemožné, zburcoval lidi k přímému činu, ještě potřeboval pomoc řádu a cesta ke svobodě mohla začít.

Bez něho by byla celá akce zbytečná, jak říkala Scarlet.

Po proslovu k němu přišla pro něho dosud neznámá žena s dlouhými vlasy a vyzáblou přísnou tváří spolu s Christabell.

„Udělal jsi na nás dojem, nezapomínej však, že všechny skutky nesou určité riziko zvláště, bojuješ-li s temnotou.“

„Není třeba se bát, pokud mám po svém boku boha,“ zarecitoval muž s tím, se oběma ženám zalíbit, což se mu povedlo.

Garcia neprohrával, v jeho životě se zdálo být všechno nalajnované přesně podle jeho představ, neúspěch si nepřipouštěl a co nemohl získat slovy, získal silou.

Nebylo vůbec těžké obalamutit těch několik idiotů, teď ještě zbývalo je poslat na smrt, přesně tak to dělali slavní vojevůdci, obětovali většinu, aby sami mohli vyhrát.

„Řád je ti pro dobrou věc k službám,“ přikývla zachmuřená Claudie.

„Zaútočíme ráno, síly zla v tuto dobu spí.“

David přikývl.

„Zde, je artefakt díky němuž poznáme, kde se démon nachází,“ ukázal v dlani kulatý kovový předmět se šipkou, zcela primitivní mechanismus podobný kompasu s tím rozdílem, že neukazoval světové strany ale to největší zlo.

Neřekl luteránkám kde, jej vzal ale tak hloupé, aby nepoznali, že se jedná o magickou věc, nebyly.

„Ještě je potřeba návnada…“ dodal tak tiše, jak to jen šlo, nesměl vyvolat paniku.

Ženy se na sebe významně podívali, netřeba říkat, že už obětovali mnoho nevinných životů jen pro vlastní očistu, slyšet to však od cizího bylo poněkud zvláštní.

Claudie, silně věřící vzala do ruky kříž zavěšený u pasu a políbila jej.

„Co třeba jí? Už nikoho nemá, nikdo nebude tu dušičku postrádat,“ záludně navrhl s mírným odzbrojujícím úsměvem a přitom nenápadně ukázal prstem kamsi doprostřed lavic, kde seděla malá osamocená Simon.

Dobře věděl, jak se mu jednou bude hodit, intuice ho opět nezklamala.

Nikdo nevěnoval dítěti pozornost, sedělo tam prohlížejíc si architekturu chrámu.

„Dobrá,“ rozhodla Christabell a podepsala tak bez svědomí děvčátku rozsudek smrti.

David se usmíval.

Je neuvěřitelné, jak to všechno vycházelo, smál se v duchu, teď už jen poslat řád na tu zrůdu, zabít tu holku a ujet pryč, než se vzpamatují, co se stalo.

Tiše vzdal Scarlet hold.

„Ráno,“ zašeptala Claudie modlící se ke kříži.

„Ráno,“ přikývl Garcia.

 

 

 

 

Pokoj 213 se nijak neobvyklým nezdál, až na nemocniční postel obehnanou zašedlými zataženými závěsy kolem něčeho děsivého uvnitř.

Za bílým plátnem někdo stál a nakláněl se nad lůžkem.

Pyramid Head a Amy tiše vešli dovnitř za sestrou.

Dívka se rozhlížela kolem, na intenzivní péči to nebylo nijak příjemné, nacházeli se tu většinu času lidé v kritickém stavu, které dělila jen velmi tenká hranice mezi životem a smrtí.

Všechno tady tomu napovídalo, poličky plné obvazů, léků, injekčních stříkaček, bedýnka s krevní plazmou…

I smutně vyhlížející květiny ve váze na okně se rozpadly v prach a dávaly k okrase jen trčící pahýly stonků jako staré ruce prosící o pomoc.

Lisa bez známek strachu zaplula za plentu.

Dvojice čekala, co se bude dít.

Najednou před nimi stanul jakýsi doktor.

Jistě se Dr.Kaufman se sestrou staraly o Alessu společně.

Měl to snad být nějaký trest nebo to děly ze soucitu?

„Chtěla vás vidět,“ upřel doktor na dvojici své oči za tlustými skly svých brýlí. Vypadal jako muž ve středních letech, na sobě dlouhý bílí plášť se jmenovkou, prostě obyčejný doktor.

Bože, Amy se cítila hrozně, jistě měla strach ale také pocit, jako když jdete někomu kondolovat těsně před smrtí a tomu dotyčnému ještě navíc potřesete rukou, než ochabne.

Amanda musela doktora Kaufmana obdivovat, to s jakou odevzdaností s nimi mluví, ani se mu nedivila, jistě toho za celý svůj život viděl víc než dost, navíc být ve společnosti kata Silent Hillu nebyl také zrovna žádný met.

„Pojďte,“ uvedl je před plentu a odtáhl ji.

Právnička nepatřila k lidem, co se snadno vyděsí, zvláště potom co tu zažila, však na tento pohled ji nemohlo nic připravit, couvla vyděšeně o krok zpátky, až narazila na silnou hruď svého věznitele.

Doktor tiše odešel, snad i v něm stále převládala kapička odporu a řídil se pravidlem, že být všude jinde, než právě u své pacientky je rozhodně to nejlepší co pro sebe může udělat.

Nechal tam dvojici doslova zírat na částečně zabandážované tělo upoutané na lůžku, mezi čistě býlími obvazy prosvítala černá seškvařená kůže mladé dívky, která musela hodně trpět.

Alessa Gillespie v sobě měla kanylu a přístroje, na jež byla připojena udávaly všechny životní funkce, též se ohlašovali nepříjemným pípáním.

Amy musela odvrátit pohled, ať tím dívku ranní nebo ne.

Nedalo se to vydržet, dokonce i Lisa se popálené vyhýbala a raději přebírala léky opodál.

„Takhle dopadá krutost…některých lidí,“ promluvil pacient se zavřenýma očima.

Jediný Pyramid Head vydržel přímou konfrontaci, jak se od něho očekávalo, to on zastával úlohu Alessina strážce, kata a soudce, zahlédl, jak holčička na posteli lehce pohnula svým ukazováčkem směrem k sobě.

Jednou rukou stiskl Amandě rameno a donutil ji přikročit blíže.

Headovi se do nosu dostal pach strachu a zrychlený dech nadzvedával ramena jeho svěřenkyně, jen doufal, že dotek té velké mužské ruky ženu uklidní, jenže to mělo opačný účinek.

Vteřiny obíhaly na pomyslných hodinách Alessina života.

V místnosti se nepohnulo ani zrnko prachu, než mumie znovu promluvila, „chtěla jsem tě vidět…“ vydechla a otevřela pomalu oči, pohledem raněného zvířete je upřela na právničku stojící u lůžka.

Ani nyní se Amanda nepodívala, raději zkoumala podlahu pod sebou, „proč?“

„Ty jsi jiná…cítím to, neměla bys tu být, ale cosi tě sem přilákalo.“

Lisa, se z ničeho nic, prosmýkla kolem a chvíli trvalo, než dala potřebné prášky své pacientce, pak se opět stáhla.

„Musíš tu se mnou zůstat…“ zašeptala holčička.

Amandu to patřičně vyděsilo, má tu být jako druhá sestra? Každý den se dívat na to spálené znetvořené tělo? A co v noci? V co horšího se mohla měnit, si nedokázala ani představit.

„Ne….nezůstanu tu!“ vyštěkla vzdorovitě, však pevný stisk prstů na rameni ji doporučoval, ať se uklidní.

„To jsi mi nerozuměla, nemyslela jsem, že zůstaneš tady…“ odpověděla Alessa tajemným tónem, jenž stále nic bližšího nenaznačoval.

„Co tím myslíš?“ mračila se už tak napjatá Amy, že by nejraději vyskočila z kůže.

„Postačí mi tvé silné tělo, nic víc, nemohu se uzdravit ale s novým tělem…“ odmlčela se, aby nechala tu hroznou zprávu vyznít ve vší kráse, „nebude tě to bolet, nedovedeš si představit, jak trpím já každý den, jen se svými vzpomínkami a nenávistí…“ zasyčela a ze všech svých sil chytila Amandu za ruku.

Následující slet událostí se stal neuvěřitelně rychle.

Vyděšená dívka trhla paží, až se spálené mumii v obvazech vytrhla bez větších potíží, spíše za to mohlo leknutí, na to ihned zareagoval Pyramid Head.

Jedním svým krokem stál ochranitelsky po boku své malé nebohé paní a ve druhé vteřině udělal něco nemyslitelného, svým obřím mečem probodl Alessu i s postelí a ukončil tak její trápení.

Obě ženy na to hleděly s otevřenou pusou a strachem neschopny se pohnout, ani jedna nechápala co se děje.

Head byl přeci její ochránce a teď ji bez známky soucitu probodl jako nepřítele.

Co se to děje?

Krev, jež v děvčátku ještě zbývala, potřísnila právničce staré květované šaty.

Všechno se zdálo naruby, zvláštní návštěva se zvrhla ve vraždu nezměrných katastrof.

Darill vzal doslova osud všech do svých rukou.

Alessa nevydala ani hlásek, nebyl na to čas, snad jen mohla zaslechnout slova zrádce, jež považovala za svého imaginárního rytíře.

„Ukončil jsem tvé utrpění jednou provždy, pokoj tvé duši,“ pronesl chladně démon a pomalu vytáhl svůj meč potřísněný nevinnou krví. Chabé tělo bez života kleslo zpátky na postel, ruce rozhozené do stran.

Konec.

Nyní město pohltí chaos a temnota…

Amy potlačila vyděšený výkřik.


Autor: kralovstvifantasie | Datum zveřejnění: 16. 06. 2015 - 12:42 | Rubrika: Pyramid doll





Komentáře

Přidat komentář

Zbývá 1000 znaků.