Přihlásit seRozcestník blogůChci také blog      
záhlaví

8. Kapitola

 

 

Kapitola 8

Darill Chambers

 

 

 

Náhlé zatmění vlastních myšlenek by se dalo popsat jako šílenství s citem.

Darillovi se hlavou honily všemožné myšlenky soupeřící o to zářivé hlavní místo bohužel, tam bylo jen pro jednu.

To byl tedy důvod marného boje o přetahované lano rovnováhy, jež se co chvíli, klonilo na opačnou stranu pomyslné propasti.

Zvláštní, dlouho potlačované pocity vybublali napovrch opravdu nečekaně se silou rozzuřeného lva vypuštěného z klece a to dívce jen setřel slzy z tváře.

Nepochopitelné.

Sám v sobě právě bojoval s temnotou o chvilku pomíjivého štěstí.

K jaké straně se vlastně přidal, bylo záhadou. K jedné patřil tělem ke druhé duší, jedno bez druhého však nemohlo existovat.

Jak se tak díval do té jemné ustrašené tváře před sebou vydané mu na milost, dokonce se mu vloudila myšlenka tu holku obejmout.

Co ho to proboha napadá?

Děsilo ho to, jeden z nejsilnějších bossů Silent Hillu děsil dotek ženské horké kůže.

Hned jak nervy v konečcích prstů daly povel mozku a zase zpátky, ucukl.

Vůbec neměl myslet na ten vtíravý pocit, že ta dívka vyplňuje jeho zoufalou samotu na tomto místě, že je jí vděčný za každou strávenou chvíli v její společnosti, za to že mu připomíná, čím byl a čím už nikdy nebude.

Pošetilé.

Chytil Amy za pas a obrátil ji k sobě zády.

Nečekala to.

Ohnul to pružné tělo přes kovovou pelest jedné z hromady postelí poblíž.

Vrtěla se, miska vah se právě přiklonila k té černé straně bez východiska, jež ho nutila k násilí.

Vyhrnul ty odporné květinové šaty drásající mu zrak schovaný za železnou konstrukcí a obnažil tak kulatý zadeček, na který se přitiskl svým klínem a otíral se o něho přes látku své zástěry sešité z lidské kůže nešikovnými stehy.

Reakce stupňovaná představou primitivního páření v Headovi rozproudila krev.

Nechal sklouznout svou zástěru z boků k nohám a zkusil se k Amy přitisknout bez zbytečného kusu oblečení.

Drsnou rukou dívce několikrát zezadu přejel po obnaženém klíně tak, že proklouzl dlaní pod zadečkem mezi stehny a pár minut ji drze dráždil, pak do ní nevybíravě vrazil.

Démonovi dělalo dobře hlasité sténání své oběti, chytil to vyšpulené pozadí do rukou a zaryl do něho své prsty, začal přirážet.

Nešlo přestat. Každé nadechnutí své milenky ho posunovalo dál k vytoužené extázi, jedinému světlému bodu v této noční můře.

Sex se stal jedinou činností, co ho dokázala spokojeně uvolnit stejně, jako vrah když zabije svou následující oběť.

Obtiskl svou krvavou dlaň na tu bledou horkou kůži.

Po chvíli vytáhl své kopí ven a záměrně strčil do dívky hrubě rukou, ta se přehoupla přes kovovou pelest a spadla na matraci.

Nahý obešel postel a začal se k zoufalé Amy sklánět, náhle vymrštila nohu.

Netrefila ho v tom pravém slova smyslu. Tím že se Head pohnul, minula tu svalnatou hruď a patou narazila do kovové konstrukce na jeho hlavě, ta se překlopila dozadu a spadla s řinčením na zem.

Zarazil se.

Musel jí čelit tváří v tvář přímé konfrontaci. Na to nebyl připraven, raději se schovával ta svým ocelovým vězení, a ubezpečoval sám sebe o této nové identitě. Nebyl to muž ale ani démon.

Zarazil se v půlce pohybu, na jeho svalnatém lesklém těle se zatínaly mocné svaly.

Pokud se ohne pro svou přilbu tak nad ní ztratí kontrolu, takže se nedalo nic jiného dělat, než jí přikrýt svým tělem zcela obnažen o hrůzostrašnou helmu.

„Tohle už nikdy nedělej!“ zavrčel varovně.

Další překvapení přišlo v podobě nečekaného polibku.

Jak se tak nad Amandou nakláněl, nečekal od ní tolik odvahy, aby se jej na tváři dotkla znovu, ale udělala to!

Přehodila řetěz kolem Headova krku a stačila pouze vteřina k dokonání rozhodujícího činu, který sliboval zatracení nebo svobodu. Právnička si přitáhla Darillovu hlavu blíže, místo nějakého škrcení na které měla za celé to týrání právo, jež se také nabízelo, netvora beze smyslu políbila.

Přitiskla své rty na jeho. Byly horké, poddajné, vzrušující. Jaké překvapení.

Pyramid Headovi se rozšířily rudé panenky čirým zaskočením.

Něčeho takového se ještě nikdo neopovážil.

Musel sklonit hlavu a vzdát hold té nešťastnici pod sebou.

Co myslíte, kdo byl lapený víc?

Pyramid proti vší logice zavřel oči místo, aby sjednal pořádek, alespoň na milisekundu věčnosti si chtěl zapamatovat ten slastný pocit, bylo to jako by se ho dotklo hřejivé slunce a studil mrazivý led zároveň.

Viděl svou vězenkyni v jiném světle, než skrze ty nepříjemné mřížky v trojúhelníkové přilbici dělící svět na bílý a černý, dobrý a zlý, bez helmy si připadal nahý a svobodný či spíše zranitelný.

Kdysi si tu černou kovovou věc dal na hlavu sám, měla jej chránit a záměrně odrazovat všechny kolem, nyní zjistil, že jí vlastně vůbec nepostrádal.

Amy očividně neděsila jeho jizva, rudé oči ani jeho děsivý vzhled.

Krvežíznivost zakořeněná hluboko uvnitř se najednou rozplynula jako bouřkový mrak.

Proti vší logice se nejspíš zbláznil i on, když opětoval ten sladký polibek jejích úst.

Amanda musela něco udělat a hle, pomoc se naskytla sama.

Bojující o svou záchranu skopla Headovi helmu.

Těžko říci co viděla v těch červených očí hledící na ni velmi zblízka.

Co si asi myslel? Uškrtí ji? Zabije jedinou ranou?

Pomateně provedla tu největší hloupost ve svém životě hned potom, co se dala dohromady s Davidem Garciou.

Kráska políbila netvora.

Výsledný efekt se však lišil, uvědomovala si smrtelné nebezpečí jeho zlosti, které mohl každou chvíli propuknout. Očekávala stáhnutí z kůže, utrhání končetin nebo použití jejích vnitřností jako ingredience do polévky.

Místo toho jí dopřál zcela neočekávaný zážitek.

Opětovaný polibek byl třešničkou na dortu, ba co víc, nejenže pokračoval v dobývání jejího těla, ale dělal to s citem, žádné hrubé zacházení žádný křik, jakoby tou helmou sňala i jeho prokletí.

Alespoň na chvíli dal Amy pocítit část sebe, jakou kdysi Darill býval. 

 

 

 

 

„Nechoď za mnou ty zrůdo!“ utíkala Simon před svou hrůzostrašnou přítelkyní pryč ze zábavního parku.

Hned potom, co tma zmizela, odemkla dveře výdejny lístků, se dívenka v růžovém triku a copy v texaském stylu přelezla turnikety, jež už nebyly blokované.

Už nikdy více, řekla si.

Z cukrovinek a podivných hororových atrakcí se jí dělalo špatně, věřila by snad i tomu, že jakmile v budoucnu uvidí jinou pouť, vybaví se jí zajisté tento obrázek Robbiho s motorovou pilou, a to dospívající dítě opravdu hodně ovlivní.

Vše se opětovně ponořilo do ticha a začalo lehce mrholit.

Po pár krocích však narazila na jeden nepatrný problém, kdosi Simon sledoval.

Ta malá školačka s roztomilým obličejem byla Simon v patách, jakoby zapomněla, v co se večer mávnutím kouzelného proutku proměnila, k její smůle si to nová přítelkyně pamatovala až moc živě.

„Slyšíš? Ztrať se, už tě nechci vidět!“ křičela copatá holka prchající před holčičkou po silnici směrem zpátky k městu.

„Nic jsem ti přeci neudělala, kam to běžíš?“ bránil se hlásek ztrácející se v mlze, kupodivu to znělo tak nevině, že musela přijít o už tak pomatenou paměť, jinak si tu včerejší ďábelskou proměnu nedokázala vysvětlit.

Nebo tu taky byla možnost, že se zbláznila právě Simon, ať tak nebo tak, bude se od té zrůdičky držet co nejdál.

Důvěra k ní se rozplynula natrvalo a nebylo třeba jí získávat zpátky. Jednou to bohatě stačilo.

„Prosím, nechoď pryč, budeme si hrát, slibuji!“ lkala Alessa zoufalým hlasem pomalu se přibližujíc k malé Johnsonové.

„Už tě nechci vidět, ty zrůdo!“ pokusila se to mladší dítě odradit tvrdými slovy, jenže efekt to nebyl žádný, šla za ní jako stopař, odhodlaná nevzdát se své kořisti.

Musí se jí nějak zbavit, přemýšlela Simon a popobíhala kupředu.

Všechno se tu zdálo obráceně, z nebe padal jemný šedý popel a večer se ulice hemžily čímsi, co nasvědčovalo o tom, že země a peklo se na chvíli propojily, tedy pár slovy: kdo uteče, ten vyhraje.

Bohužel, Aless patřila k té druhé vítězné straně.

Kdo jí ale proboha mohl seslat takový danajský dar v podobě roztomilého stvoření, co se mění na bestii z podsvětí?

Simon se najednou zarazila.

Před ní se z mlhy tyčila konstrukce mostu po kterém sem včera přišli, na tom by nebylo nic zvláštního, včera jej přecházeli, šla tedy dobře, jenže nějaká vysoká postava stála přímo před ním jakoby na Simon čekala, pokud nechtěla plavat musela jít přes ni.

Opatrně s prozíravostí Sherlocka Holmese se dívka přiblížila.

Žena, viděla už jasněji.

„Neboj se dítě, pojď a důvěřuj světlu božímu,“ promluvila postava o něco mladší, než byla Amy zahalená v dlouhých puritánských černých šatech podobně jako vdova.

Sice to musela být opět nějaká věřící, snad je teď ten malý přízrak alespoň opustí, modlila se Simon.

Pak se v naději rozeběhla vstříc dlouhovlasé ženě s rozpřaženýma rukama.

Bohužel si nevšimla  Alessy která ji mezitím doběhla, chytila jej za ruku, když Simon nehybně stála.

„Nechoď tam, řád tě zničí, obětují tě, upálí, zemřeš!“ radila pravdivě holčička důvěřivým hlasem čekajícího hada.

„Pusť!“ odstrčila jí culíkatá holka, setřásla Alessinu paži ze své, na nic nečekala a co nejrychleji se přihnala k záchrannému bodu u mostu, ten si jí přesunul ochranitelsky za svá záda.

Ani nyní se přízrak nevzdal, šel pomalu blíže.

„Odstup Satane, nechť tě sežehne boží plamen spravedlnosti,“ postoupila přísná žena o krok v před, pokřižovala se na znamení své víry.

Trochu to připomínalo vymítání ďábla.

K všeobecnému překvapení začala radikálně odříkávat výroky z bible znající nazpaměť.

Slova se nesla prostorem i krajinou a dotýkala se všeho živého.

Alessa se držela na pokraji mlhy převalující se jako opar přes drobnou postavičku v modré školní uniformě Mlha jak se přelévala od jezera, chvílemi se drobná postavička měnila jen v přežívající obrys, začala naříkat jako poraněné zvířátko, než jí zcela pohltila převalující se šero.

„Pokud máš víru, je to tvá jediná zbraň proti démonům pekelným,“ obrátila se věřící k Simon.

„Jmenuji se Claudia Wolfová,“ prohlížela si vystrašenou dívku za svými zády.

„S….simon,“ přikývla nedůvěřivě.

„Půjdeme, Simon, řád tě ochrání, sjednotí všechny ovečky do úplného stáda,“ s farizejskou tváří se obě nasměrovali k městu.

Malá Johnsonova, ženě rozhodně nedůvěřovala, dobře si spočítala, že ať v Silent Hillu, městě duchů, zůstal kdokoliv, neměl čisté svědomí a tají své zločiny a hříchy před ostatními. Nikdo není svatý, přesto se tak tváří a omlouvají tak své ohavné činy.

Na oko se jim důvěřovat dalo, pokud šlo však o lámání chleba, vždy vás raději obětovali, než aby měli méně či hledali viníky mezi sebou, cizinec šel na porážku první, bez výjimky.

I Claudia nejzbožnější patronka ze všech, měla poskvrněnou minulost víc, než se na první pohled mohlo zdát.

 

 

 

 

Amandu neprobudil rámus ani křik jen tiché praskání ohně v hořícím kotli strohé kotelny plné děsivých stínů.

Nezáleželo na tom, zda byl den nebo noční můra, výčitky udeřily s ničivou silou tornáda prakticky okamžitě.

Musela se zbláznit, hned jak otevřela oči, si uvědomila, že dozajista musela po souloži usnout.

Jak se to mohlo stát?

Opravdu se to zdálo, jako záležitost několika vteřin, pamatovala si, jak hleděla Headovi do těch jeho zvláštních očí barvy těch nejjasnějších rubínů a pak cvakl vypínač a zatmělo se jí v hlavě.

Nejhorší pomyšlení bylo, že to skutečně chtěla, dobrovolně se odevzdala zrůdě bez slitování.

Nechápala to.

Nyní ležela na té samé posteli co předtím, jakmile se pohnula, nepříjemně zavrzala.

Nebyl tu.

Nechal jí tam se všemi výčitkami samotnou.

Na zemi ležel talíř s nějakým jídlem, jež se neodvážila identifikovat.

Možná se tak snažil odvděčit za těch pár chvil darované přízně.

Jak se na něho teď má podívat?

Amy polil stud jako ledová voda.

Nemohla mu nic vyčítat, za to čím je, nesl svou vinu dost dlouho a ona mu jen udělala minimální radost tím, že se nebránila.

Ve skrytu duše však nemohla odolat. Jakási primitivní síla ženu k němu doslova táhla jako magnet, přitahovala ji jeho divokost, ty silné ruce, hluboký hlas, samotnou to ženu děsilo.

Něco takového se zdálo absurdním, bez budoucnosti.

Co ji to jen proboha napadlo.

Zvedla talíř ze země a začala jíst, hlad o sobě dával vědět, stejně tak i namožené tělo.

Hluboce si povzdechla.

Změní se teď Darillovo chování? Tak to říkala ta divná holka, vážně se jmenoval Darill?

Ničím už si nemohla být jistá, jen sama sebou a i ona se zrazovala.

Byl snad Pyramid Head Amandiným zvráceným osudem?

Patří do Silent Hillu jako ostatní?

Je vážně tak špatná?

Z přízemí přicházela známá postava věznitele, aby ji dnešního dne odvedl před Alessu, kde se rozhodne o jejím osudu.

 

 

 

 

I bývalý majitel Grad hotelu byl na vážkách, musel dostát povinnosti a odvést svého mladého vězně do nemocnice. Rozkaz se musel splnit a to bez řečí.

Nechtělo se mu, jenže postavit se temné Alesse chtělo více, než jen odvahu, kterou trpěli i hlupáci.

On rozhodně hlupák nebyl.

Nepropadal citovým výlevům, o to se postarala temná strana, jen občas ve dne, kdy byl zavřený tady dole si vzpomněl na svůj bývalý život bez strastí a litoval všech svých hříchů.

Nyní se však něco změnilo, nebylo to tak zásadní, jako když začne řeka téct opačným směrem, ale přeci jen k té ženě cosi pocítil, lítost to nebyla, ani soucit, něco jiného co neznal ani jako člověk.

Zvláštní.

Líbila se mu, ta tmavovláska ukázala velkou odvahu a teď by se jí měl zbavit ve prospěch někoho jiného? Za těch pár dní si na její přítomnost zvykl, štěbetání toho hlasu mu vynahrazovalo věčnou samotu, nyní by Amy tedy měl dobrovolně vydat? Vzdát se jí?

Pocítil chamtivost.

Považoval právničku za svůj majetek, zmocnil se jí a vzal sem dolů do kotelny, držel dívku při životě jako zlatého ptáčka v kleci, aby zpíval kdykoliv se mu zlíbilo.

Byla jeho.

Teď by o to potěšení měl přijít?

Neměl tušení jaký důvod si Alessa zvolila pro předvolání, pokud věděl, tohle nedělala, nesnášela cizí pohledy na to její spálené tělo plné jizev a černé seškvařené kůže, to byla otázka.

Možná ho objevila nový způsob jak ho mučit, uvažoval.

Darilla nenapadl další jiný důvod.

Na jejím životě měl také svůj podíl, bez něho by Amy venku zemřela, v kostele by nyní tmavovlásku už vícekrát nepřijaly, neměla by tedy jinou možnost, než bloudit po ulicích nebo se snažit schovat před pochodujícími přízraky venku.

Nikdo to na ulici dlouho nevydržel. Maximálně pár dní.

Buď je našel on či se o to postarala náhoda.

Takový osud čeká každého.

Co však teď s ní?

Svůj obrovský meč odložil na své místo stranou, aby nepřekážel.

S kovovou helmou na hlavě došel k upevnění řetězu na zdi.

Odemkl jej z kovového kruhu.

Konec těžkého železa si omotal kolem paže podobně jako předtím.

„Půjdeme,“ rozkázal přísněji, než zamýšlel.

„Jmenuji se Amanda!“ vymrštila se právnička z matrace, jako by jí píchl špendlíkem.

Ticho.

Pyramid Head zareagoval popotáhnutím řetězem směrem k sobě.

Dívka sebou trhla a spočinula na té vypracované dmoucí hrudi hrající všemi svaly.

Styděla se.

Proti vší logice chtěl mít dívku blízko sebe, cítit tu ženskou vůni, dotýkat se holé kůže a vlasů, vyloudit z Amy úsměv jaký od ní ještě neviděl a poslouchat melodický hlas anděla, jitřící smysl a kolébající tu stvůru zakořeněnou v jeho mysli i těle.

Nyní si uvědomoval, že se může volně nadechnout.

Nevzdá se toho jemného ptáčka v hrozných žlutých květovaných šatech, nepustí jej z klece, a pokud si bude muset vybrat, věděl, co učiní.

Lhostejně se odtáhl se a šel k východu, cestou uchopil do dlaně jílec obřího sekáčku.

Amanda za ním kráčela jako ovce na porážku.

K její smůle nechal tmavovlásku tápat v nevědomosti, tohle bude zkouška peklem, uvědomila si, se svěšenou hlavou a bez odporu následovala svého ďábelského milence…


Autor: kralovstvifantasie | Datum zveřejnění: 16. 06. 2015 - 12:41 | Rubrika: Pyramid doll





Komentáře

Přidat komentář

Zbývá 1000 znaků.