Přihlásit seRozcestník blogůChci také blog      
záhlaví

3. Kapitola

 

 

Kapitola 3

Vězení

 

 

 

„Hej kam mě to neseš hned mě pusť!“ křičela vyděšená Simon stále dokola na postavu, jež ji oddělila od své sestry a jejího expřítele.

Nejspíše věděla, co dělá a vyzná se tu, protože neomylně i se svým nákladem běžela k zadním dveřím nemocnice.

Najednou byli venku, zde se mlha odplížila, místo ní z temného nebe padal lehký popel, či co to vlastně bylo.

Jako by tu zpopelnili celé krematorium.

„Pusť mě, co moje sestra musím zpátky! Zpomal!“

Skutečně ji to dalo dolů, však nepustilo.

Byla to žena, možná ve stejném věku jako Amy v uniformě sestřičky, přesně takové jako měla ta oživlá zombie tam uvnitř s tím rozdílem, že tu tahle stála živá.

Na jednu stranu se Simon cítila dobře, že je tu kromě nich ještě někdo ale ona ji unesla.

„Musíme zpátky, Amy tam zůstala!“ tahala ženu zpátky ke dveřím, ta hned holčičku okřikla: „už je pozdě, má je v moci oba dva, nemohou mu utéct, rozumíš? Když se tam vrátíme, obě dvě zemřeme a bude to zbytečné!“

Simon vypadala nerozhodně, měla snad přijít o svou starší sestru, jenž jí nahrazovala mámu i tátu, vlastně kromě ní, už nikoho neměla a měla být milostivě odkázaná na tuhle zrzavou žábu, o které neví ani jak se jmenuje?

Holčičce bylo do pláče.

„Tak pojď rychle, musíme do kostela, tam se démon neodváží, budeme tam v bezpečí, přísahám,“ lákala malou Simon ošetřovatelka.

V tom se za nimi rozrazily dveře dokořán. V zadním vchodu hospitálu stál David, bledý strachy.

Tvář strhanou, jako by viděl vlastní smrt přejít kolem, obě však netušili, že je to jen přetvářka, divadlo, jak je obalamutit.

„Kde je Amy, je za tebou?“ vytrhla se dívenka cizince a s nadějí v očích hleděla na nyní již zavřené dveře, nikdo jiný nepřicházel.

„Dostal jí Simon, nemohl jsem nic dělat, zabil jí přímo přede mnou…“ vychytrale nasadil zdrcenou grimasu.

Holčička v lacláčích byla v šoku, nevěřila tomu, co slyší. „T…ty mi lžeš,“ vydechla s chvějícími rty a slzami na krajíčku.

David kroutil hlavou, dveře se za ním zabouchnuly, „pojď Simon, musíme jít nebo si nás najde,“ vyhrkl a přidal se k dívkám, o jeho zradě nepadlo ani slovo.

David Garcia byl skutečně muž klamu a prospěchářství, lež zaměnil za pravdu a naopak tak lehce, jako když vhodíte kostku cukru do čaje.

Nová sestřička se zrzavým přelivem byla pohledná, prohlédl si ji od hlavy k patě, a když žije, jistě ví, jak z toho ven, bude se jí držet zuby nehty, než přijde na to, jak odtud zmizet bez úhony.

 

 

 

 

Jak umí být život vrtkavý, se teď měla přesvědčit zase Amy.

Z bezvědomí se probudila na zcela odlišném místě, než byli bílé stěny nemocnice, tady převládalo především šero a o čistotě nemohla být ani řeč.

Probudila se na staré matraci, našlo se jich tu spoustu. Kovové konstrukce postelí se naházené na jedné straně tyčících se až ke stropu položených v místnosti a matrace na druhé.

Kotelna, továrna to byly první myšlenky na odhadující adresu tohoto místa, mohl to být také hotel nebo nějaký ústav pro choromyslné.

Před ní ve velkém kotli hořel oheň, alespoň tu bylo teplo, uvědomila si. Tíživou situaci dokreslovali ostré háky na zavěšení prasat, které viseli na tyči po celé jedné straně místnosti a házeli nepříjemné stíny na protější oprýskanou stěnu ze které pod omítkou vykukovali cihly.

Těžký vzduch.

Nepříjemné prostředí.

Vskutku útulné hnízdečko.

Jak to, že ještě není mrtvá? Kdo ji sem odnesl? Co se to s ní vlastně stalo?

Zachránil ji někdo? Namožený klín o sobě dal okamžitě vědět, jakmile se posadila, mezi stehny cítila cosi lepkavého.

„Bože můj,“ vydechla zhrozeně, hlavně, že byla stále oblečená, tedy bez spodního prádla.

Amy na chvíli přemýšlela, zda si nemá sundat alespoň sako, tak velké horko tu totiž bylo kapička potu, se ženě svezla mezi ňadra, horko jako v pekle.

„Co to…“ zamračila se, „řetěz?“ pozvedla ho k očím, na zápěstí měla staré okovy, někdo ji dal pouta, jako by snad byla Egyptský otrok! Zatraceně!

Kde ale kovový řetěz končil? Vlnil se pod pyramidu matrací a pak dál neznámo kam, mohl být dlouhý i několik metrů nebo také jen dva.

Co jen bude dělat?

V dohledu žádná zbraň.

Jen ty háky ale na ty se nedalo dosáhnout, aby jeden vyvlékla.

Stále více tísnivý pocit se stupňoval a vyvrcholil sirénou venku. Polekaně sebou trhla.

Odkudsi z venku. Ten samý zvuk jako předtím!

Malým okénkem, až úplně nahoře u stropu viděla, že se pomalu rozednívá, to znamenalo, že je v suterénu a začínal den, tedy, pokud si ráno představujete v naprostém tichu s tak hustou mlhou, že by se dala dát do kávy místo mléka.

Alespoň tu nikde není žádná krev, zombie ani mrtvoly, rozhlédla se znovu.

Několik minut od varovného signálu přišlo ještě něco, nebo spíše někdo.

On.

Úplně vpředu kdosi sestupoval k ní dolů po kamenných schodech a něco za sebou táhnul.

Každých pár vteřin to bouchlo, jak to naráželo na jednotlivé sestupující schody.

Rozhodně nečekala, že to uvidí znovu.

Měla být mrtvá! Co ta neočekávaná změna?

Ta zrůda s kovovou konstrukcí a obřím sekáčkem se jí předtím představil jako Pyramid Head, vskutku trefný název s tím co měl na hlavě.

Proč byl tady? On ji sem odnesl? A teď si to rozmyslel a přišel ženu dorazit?

Pomalu se přišoural blíž, byl tak obrovský, plameny vykukující z kotle mu ozařovaly vypracované tělo zpocené námahou.

Budil dojem mocného titána, který se rozhodl postavit i bohům.

Amanda měla takový strach, že se bála pohnout, natož promluvit, jen ho pozorovala ze svého místa, jak postavil tu obří mačetu, kterou by neměla šanci ani pozvednout, ležérně o zeď, jako varování pro všechny, kdo by mu stáli v cestě a odporovali mu.

Přešel tam a zase zpátky.

Hledal snad něco?

„Proč ještě žiju?“ oslovila postavu a ta k ní obrátila svou obří helmu z černé oceli, až právničku zamrazilo do morku kostí.

Asi měla držet jazyk za zuby.

Nejraději by změnila skupenství a vypařila jako vzduch.

Neodpověděl, ani se nepohnul, až po chvíli vykročil ke svému vězni, ten se snažil co nejvíce odtáhnout a zavrtat mezi staré ošoupané matrace.

„Chci ti ukázat temnotu ve všech jejích podobách,“ zahřměl.

Natáhl k ní ruce, měla pocit, že ji chce uškrtit ale místo toho roztrhl sako i halenku vedví, strhl z ní všechno oblečení, dokud nebyla, tak jak ji pánbůh stvořil.

Nepotřebné cáry hadrů popadaly na špinavou zem jako poslední listopadové listy stromů.

Amy se styděla, né že by s ní předtím nedělal potupné věci, ale teď ji navíc obnažil na těle i na duchu. Zavřeštěla.

Zvíře.

Tyčil se nad ní a ona si připadala proti němu tak malá, slabá a zoufalá, jak na dívku padal katův stín spolu se zkoumavým pohledem ukrytým kdesi v té trojúhelníkové helmici, Amy polilo horko.

Alespoň že Simon žije, za to jediné se modlila a dala by vše co má.

Vztyčil ruku.

Jistě teď přijde facka, která vězně spolehlivě omráčí a on si s ní opětovně užije, nestalo se tak, rána nepřicházela, ta silná ruka ukazovala, kamsi dozadu.

„Umej se,“ poručil a vzdálil se několika dlouhými kroky ke kotli.

Amandino srdce tlouklo tak zběsile, že ji málem vyskočilo z hrudi, aby dosáhla co největší vzdálenosti mezi svým věznitelem a sebou odplížila se, kam ukazoval.

Všechno co scházelo byl hlavní chod do hrnce, tak se sama umeje a on pak zpřeráží dívčiny nohy a ruce, aby se tam pohodlně vešla, bědovala v duchu.

Řetěz táhla po zemi za sebou až ke kulatému závitu přimontovanému k trubce.

Snad se nemýlila, když jím otočila.

Ze stropu najednou netekl černý sliz nýbrž voda, kapky, tisíce kapek příjemné svěží vody, ta by ji měla vrátit do reality z tohohle podivného snu ale bohužel, byla stále tady ale mohla se alespoň umýt.

Velmi se divila, když nastavila své tělo pod nádrž, že ta stvůra ví, co je to čistota, včera klidně usekl hlavu Davidovu kamarádovi a nelámal si hlavu s tím, jestli má celé ruce od krve.

Měla vyschlo v krku, žízeň dívce spalovala útroby, hltavě pila vodu a bylo ji naprosto jedno, jestli je dekontaminovaná.

Po nějaké chvíli zvřela kohoutek.

Zbylá voda stékala po Amyně nahém těle a mokrých vlasech, uvědomovala si, že musí vypadat doslova jako trestanec, jen místo těžké železné koule měla na rukou jen pouta.

Vpravo se na zemi válel velký kus látky, rychle ho popadla, nebyl špinavý a tak jím omotala celé své tělo, zakryla tak svou nahotu, která by ho mohla případně lákat.  

Vydala se zpátky, vylezla na poslední matraci úplně vzadu.

Pyramid Head třímal v jedné ruce svůj obří smrtící nástroj a v druhé, to něco nebylo vidět ale přejížděl tím po ostří, dozajisté ho brousil, Amy naskočila husí kůže z toho kovového zvuku, připadala si jako umytá slepice čekající až si šéfkuchař nabrousí sekáček a pak fik.

Hlava pryč.

A co pak? Uvaří si ji? Sní? Pohodí jí ven dalším zrůdám?

Stále se ohlížela toužebně k okénku nad sebou.

Co teď bude dělat? Zatím si ji nevšímal, musí něco vymyslet, dokud neusiluje o ženin život nebo dokud nedostane hlad.

Mohla by ho vyprovokovat a pak by se nastavila tak, aby přeřízl tou mačetou zpustlé okovy a ona by byla volná a rychle by vyběhla po schodech, nebo by ji taky mohl přeříznout vejpůl, děsivých možností byl plný vagón, jeden ztřeštěnější než druhý.

„To je tvůj domov, tady žiješ?“

Žádná odpověď jen ten pravidelný pohyb rukou.

„Kde to vlastně jsem je to nějaká továrna?“ začala ho bezcílně zahrnovat otázkami, aby se sama nezbláznila.

„Jak…“

„Býval to můj hotel,“ mužský hlas se rozezněl kotelnou s hlasitou ozvěnou točící se kolem stěn.

Přeci jen s ní bude ten mutant mluvit!

„Ty jsi býval člověkem?“

„Je to vážně tak překvapivé?“ mluvil v otázkách mezi delšími intervaly, snad se rozhodoval, zda má vůbec na něco odpovídat.

Teď mlčela pro změnu ona, jak by měla začít? Nechtěla ho neurazit v žádném případě se to Amy nesmí vymkout z rukou.

„Temnota všechny změní bez ohledu na věk, víru nebo bohatství, i v tobě je zakořeněná, jinak bys sem nepřijela,“ konstatoval bez námahy, aniž by přerušil čištění ostří od špinavé zaschlé krve a zbavoval ho špíny, jež utíral do kusu hadru.

Amy připomínal samuraje, jenž dbá, aby jeho zbraň byla v naprostém pořádku a mohla znovu sloužit svému účelu, v tomto případě, zabíjení bez skrupulí.

„Mýlíš se, nejsem špatný člověk,“ spočítala si všechny dosavadní hříchy a neshledala však žádný tak velkým na to, aby musela zkončit na tomhle zatraceném místě.

Ticho.

Najednou odložil svůj meč na místo a přiložil těma silnýma rukama do kotle, oheň vzplál a souhlasně praskal, jak olizoval uhlí a dřevo.

Amanda Johnsonová otevřela ústa k další cenné otázce, když se k ní otočil a něco jí přinášel, raději si to rozmyslela.

„Jez!“ rozkázal.

Nevybíravě ženě zabalené do kusu hadru vnutil špinavý nerezový talíř s nějakým masem neurčitého druhu. Nemohla to odmítnout, netvářila se na to nijak potěšeně přes to, že hlad cloumal celou její osobností.

„Není to lidské maso,“ sdělil právničce skrze svou trojúhelníkovitou helmu a zůstal u ní, dokud alespoň jednou neochutnala.

Raději se neptala, co to mohlo být, bohužel, všechno muselo chutnat lépe než nic, hlavně, že nebude kanibal, ať to byl pes, nebo krysa, nebude to moc dobré, přesto něco do sebe přeci dostat musí.

To ji nabádalo k myšlence, že s ní má nějaké plány, jinak by ji jistě nekrmil.

Otázkou dne bylo JAKÉ?

Tím si byla jistá, nejspíše si tu pobude, dokud nedostane chuť na křehké lidské maso.

Hezky si ji vykrmí, dokud nebude kulaťoučká jako jablíčko a pak pozve své kamarády mutanty na raut.

Pyramid Head poodešel ve své dlouhé zástěře dopředu, nejspíše měl rád teplo, stejně si byl jistý, že mu neuteče.

„Co znamená ta siréna?“ pomalu jedla nechutné jídlo a pokoušela své štěstí.

Možná býval kdysi majitelem hotelu zato kuchař byl hrozný a to je pořád slabé slovo.

Maso chutnalo odporně jako dvakrát vymáchané cosi, co nejdříve vykopete a pak uvaříte zaživa.

S odpovědí si dával načas, “rozděluje den a noc, přes den je město pusté a večer vylézáme my, poslové temnoty, zabíjíme, ničíme vše živé, abychom sami mohli žít, je to naše poslání, msta těm, jež zneuctily toho místo. Všichni zde jsou prokletí a zaslouží si smrt. Zde se můžeš obrátit jen k ryzí temnotě. Až vše živé zahyne, teprve pak budeme svobodní.“

Tak tohle byl jisto jistě ten nejdelší proslov, jaký od monstra slyšela a nutno říci, jak moc vězně znejistěl.

Dívka zabalena v dece odložila talíř na zem.

„Kletba? Jaká kletba?“ vyzvídala.

„Alessina kletba,“ blížil se k dívce pomalým krokem, něco Amy našeptávalo, že si nejde jen pro ten ohmataný talíř.

„Kdo je to?“ začala rychle, aby obra přivedla na jiné myšlenky a zaměstnala ho vyprávěním.

„Ta, které se křivdilo, upálili ji, ale ona stále žije v každém kousíčku našeho města, trpí, její bolest přešla do každého z nás a se západem slunce se probouzí a trestá všechny, kdo zůstanou venku.“

Stál již téměř těsně u ní, Headova chodidla se dotýkala začátku matrace.

Všechno co Pyramid říkal, se zdálo děsivé, ba co víc, strašné, nevěděla, zda to myslí doopravdy nebo je to jen smyšlený výmysl, kterým se snaží tenhle masový vrah ospravedlnit své činy.

Dívku děsila katova blízkost, pokusila se vstát.

Rychlostí, od toho monstra nečekanou chytil řetěz mezi jejími pouty a pověsil je na hák, že se jen konečky prstů na nohou dotýkala podlahy.

Deka z ní spadla a odhalila to ženské vlhké tělo.

„I v tobě přebývá temná Alessa,“ přitiskl netvor svou velkou ruku na její obnažené ňadro, které se vzpínalo vzhůru a mohl tak cítit rychle pulsující silné srdce pod ním.

Amy to viděla černě, teď ji to její krvácející srdíčko vydrápne rukama a bude po všem, umře nebo se shodou okolností promění v něco podobného jemu a bude tu strašit.

„Tvoje duše je zatím čistá, věř ale, že dlouho nebude,“ prorokoval démon a stiskl hrubě Amandino ňadro v dlani, až zasyčela.

„Proč mě rovnou nezabiješ, proč mě takhle mučíš!“ vyštěkla mu dívka prudce do tváře, jistě to slyšel dost jasně i před tu kovovou klec na hlavě.

„Vyrvat ti srdce z těla, jež stále bije je tak snadné, já z tebe chci udělat mučedníka, chci tě pokořit, zlomit, dokud nebudeš jedna z nás,“ sliboval ji věznitel hrozný osud.

Proto tedy to věznění, má z toho potěšení stvůra jedna, ona mu ale takovou radost neudělá, ať to raději ukončí tady a teď.

„To mě raději zabij, radši tu hnít v zemi, než být jako ty!“ plivla na něho kašlajíc na následky svého chování.

Zřetelně se démonovi napjaly svaly, stiskl ženě svou pazourou krk, prsty se kolem něho nelítostně omotali jako hadi.

„Nepoznáš jak chutná smrt, nenechám tě zetlít, brzy pochopíš co to je za dar, otevře ti oči, naučí tě milovat temnou stránku tvé osobnosti,“ téměř zděšené Amy dýchal do tváře.

Pustil dívčino kulaté ňadro a ruka se ztratila mezi jejími stehny.

Dotýkal se dívky tam dole tou svou špinavou rukou. Najednou to jejího těla pronikl dvěma prsty, a to bez varování.

„Ne, přestaň!“ zavřískala mladá právnička a začala se vzdorně vrtět, ničeho tím bohužel nedocílila, nemohla vyháknout řetěz z háku nad sebou.

Takový pocit zoufalství nemoci nic udělat zažívají zneužívané ženy.

Stala se rybou na háčku bezmocně se mrskající, bojující o holý život.

Pyramid Head nepřestával, dráždil ji uvnitř, vnikal vehementně dovnitř a rozevíral prsty, dokud necítil, jak mu je orosila její horká vlhkost, až pak byl spokojený se svou prací milovníka.

Netřeba říkat, že se mu zástěra značně napínala a to, co bylo pod ní ukryto, se mělo, co nevidět objevit na světle.

Chcípni!“ křičela zostuzeně Amy ve tváři zrcadlící neskrývané zoufalství.

Bylo to tu znovu a ani tentokrát nemohla udělat nic, aby mu v tom zabránila.

Odepnul si tu svojí dlouhou zástěru jediným pohybem, efektivně sklouzla dolů po vypracovaných bocích a stehnech, které by mu záviděl leckterý kulturista.

Oběma pařáty dívce stiskl zadeček a hned poté jimi přejel zezadu na stehna, zvedl Amy nohy, vtěsnal se mezi ně, zatím co stále za ruce visela bezmocně dolů jako kus masa.

„Zabiju tě, přísahám!“ vyhrožovala.

„Pochybuji,“ nedal na sobě věznitel znát žádné city, nejspíše jimi ani neoplýval.

Bez varování nechal to ženské dobře tvarované tělo sklouznout přímo na svůj obří penis.

Dívce se z toho zatočila hlava, bylo to ještě horší než včera.

Pozvedal ji a zase nabodával stále opakujícím pohybem soulože stále dokola. Nechtěla ale musela, tady nebo místo pro odpor.

Neptal se právničky na názor, on tady byl pán, to on řídil situaci a právě teď své prsty rytmicky zarýval do jejích půlek.

Zasypáván nadávkami z těch růžových měkkých rtů nepřestával, ničil její odpor tak znamenitě, že se v tom vyžíval, dobíral si slabší.

Amy rychle dýchala, při neustálém zdvihání a klesání se ji mohutně pohupovali ňadra nahoru a dolů a bradavky se otírali o tu vypracovanou mužskou hruď.

Tělo, i to její zatracené zrádné tělo bylo proti, odpovídalo na tvrdé nárazy jeho vztyčeného kopí vlhkostí a horkem jaké by ocenil nejeden vzrušený muž.

Tak ostudné. Primitivní. Zvráceně lákavé.

Takové zacházení neznala, David byl sice dominantní chlap ale tomuhle se nevyrovnal, ani co by se za nehet vešlo.

Přeci to bylo znásilnění proti její vůli, proč tedy skrytě v podvědomí po takovém sexu toužila? Proč ji někdo něco takového neukázal a musela to zažít až tady?   

Head zarýval své nehty do té alabastrové kůže jako by z toho měl zvrácený požitek.

Pyramid Head byl mistr v mučení, vždy dokázal svou oběť dostat tam, kam chtěl a to bez námahy, i v tomto případě pro něho ta holka nebyla nic víc, než panenkou, jeho panenkou se kterou si bude hrát tak dlouho, dokud ho neomrzí, ale prozatím se toho těla nemohl nabažit. 

Nová milenka skýtala barevnou paletu možností a potenciálu, jež se musela patřičně využít.

Za doprovodu toho slavičího křiku beznaděje do ní znovu vnikl, křik to rajská hudba, tělo hostina, tvář chtíč, nová hračka se mu líbila víc, než by si býval připustil.

Hrál si se svou panenkou do té doby, než sám nepodlehl slastnému vytouženému vyvrcholení.


Autor: kralovstvifantasie | Datum zveřejnění: 16. 06. 2015 - 12:29 | Rubrika: Pyramid doll





Komentáře

Přidat komentář

Zbývá 1000 znaků.